☞☞☞☞☞☞

Smát se mi chtělo,
ale už nechce.
Čas se zastavil,
víčka zavřela se lehce.

Propadla jsem v hlubinu zapomnění,
tma otevřela mi náruč.
Přivinula mne jak dítě k matce,
navěky se dýchání odnauč.

Smrt přijala mne za svou,
vedla mé kroky věčného mládí.
Nechybí žádná radost života,
nic mě k návratu nesvádí.

Přichází konec prvních řádků,
doufám, že jste byly potěšeni.
Protože tohle dámy a pánové,
byla má smrt oběšením.

☜☜☜☜☜☜