Moje malá dušička se občas cítí nepohodlně v těle, které obývá.
Má mysl je občas nespokojená s osobností, kterou jsem se stala.

V takových chvílích píšu básně.
V momentech sebelítosti a smutku.

Nenávidím to a miluji stejným dílem, protože mám pocit, že mi v tu dobu nějaký neznámý básník, dramatik nebo autor propůjčuje část svého mizerného života.
Své ztráty nebo bolesti a dovoluje mi využít to pro něco kreativního.
A nebo jsem jenom sentimentální. Sebelítostivá. Nicotně a bezdůvodně se utápějící ve smutku.

Bůh ví.