,,Zabiniho nechci, nikdy jsem ho nechtěla. Byl to můj idiotskej plán, aby začal žárlit ten, kterýho chci," vysvětlovala opřekot Pansy. Daphne už neplakala, ale stále byla nedůvěřivá. ,,Zaměřila jsem se na svůj cíl a šla jsem přes mrtvoly, velká chyba, já vim. Přísahám, že už s ním nikdy nebudu flirtovat."
,,Pans, s tebou je to těžký..." postěžovala si Daphne.
,,Proto mě tak miluješ, no ne?" zkusila Pansy a zářivě se na Daphne usmála. Daphne se ušklíbla a pokrčila rameny. ,,Sakra, Daffie, jsem prostě občas pitomá. Ale nemyslela jsem to proti tobě."
Daphne se zadívala na své ruce. Chvíli mlčela a pak se zeptala: ,,Plánuješ jít na tu party?"
,,Jenom pokud budu moct s váma..." odvětila Pansy a tak trochu se bála, jestli ji mezi sebe děvčata přijmou.
,,Ale už žádný blbosti," řekla Daphne, aniž by k ní vzhlédla.
,,Přísahám. Zabini je jen a jen tvůj. Na mou duši," zapřísáhla sama sebe Pansy. ,,Počítá s tím i Millicent?"
,,Jo, řekla, že se staví odpoledne do skleníků, aby večer byla volná," odvětila Daphne.
,,A tvoje sestřička?"
Daphne si povzdechla. ,,Je až nechutně zodpovědná, takže jsem jí to povolila. Stejně pít nebude. A spát půjde jako první."
,,Astoria je sice nejmíň zmijozelská holka v naší koleji, ale i tak ji miluju," ujistila Pansy svou kamarádku. Daphne se pousmála a přikývla.
,,Astie je jak koťátko v jámě lvový," dodala a Pansy souhlasně pokývala hlavou.

https://youtu.be/6qO9_BN4WbM

Pansy vešla do potemnělé místnosti s Daphne, kterou držela za ruku. Za nimi šla Millicent, která svou plnoštíhlou postavu vyzdobila šaty se zelenkavou krajkou tvořící trsy květů. Astoria nejistě cupkala za trojicí starších kamarádek. Komnata nejvyšší potřeby byla perfektně uzpůsobena zábavě náctiletých fracků, temně zelené světlo jemně ozařovalo strop, zatímco taneční sál se nořil do tajemné temnoty. Hra stínů, hlučná hudba a alkohol, kam až oko (ne)dohlédlo. Pansy ihned zamířila se svou kamarádkou doprostřed parketu, začaly spolu tancovat. ,,Jsem fakt vděčná, že jsme tu spolu!" křikla na Astorii, ta se k ní nahnula blíž. ,,Jsem vděčná!" zařvala Pansy znovu. Byla si jistá, že ji Astoria ani tehdy neslyšela. A tak jen tancovaly.

,,Miláčku, nalej nám víno," poprosila Pansy a natáhla ke svému spolužákovi sklenku. Draco jí vyhověl a dolil Pansy, Daphne a Millicent. ,,Ještě našemu koťátku," požádala Pansy.
Draco na ni tázavě pohlédl. Pansy kývla směrem k Astorii, která žádnou skleničku neměla a snažila se být neviditelná. Draco vzal z baru sklenku a nalil i nesmělé Astorii. Když jí víno předával, podívala se na něj očima plnýma lásky. Pansy najednou pocítila lítost, že sama tuto slabost, jménem láska, nezná. Vypadalo to jako nebeské trápení. Zvlášť když věděla, že Draco Astoriino zamilování nevidí.

,,Takže ses s holkama usmířila?" zeptal se Draco, když spolu tancovali. Pansy se chtěla nejdřív naštvat, že se k tomu vrací. Co bylo, bylo... Ale chtěla se polepšit.
,,Jo. Už jsme v pohodě. Už se nikdy nepohádáme," odpověděla dostatečně hlasitě, aby ji slyšel přes hudbu. Draco se poslední větě zasmál, ale nijak jí to nerozmlouval. Pansy zahlédla v davu koťátko a na chvilku se z ní stala víla kmotřička. Chytila Draca za obě ruce a dotáhla ho k Astorii. Předala jí Draca a oběma řekla: ,,Musím si jít zapálit, tak teď tančete spolu!" Astoria na Pansy pohlédla vyděšeně. Ale Draco její ruce jemně stiskl a pravil: ,,Smím teda prosit?"
Pansy se otočila na podpatku. Když od nich odcházela, spokojeně se pousmála nad tím, jak dobrá je. Usedla na vysoké židli u baru, z kabelky vytáhla cigarety a zapalovač. Zapálila si, vdechla kouř a spokojeně pozorovala zelená světla tančící po stěnách.
,,Whisky na usmířenou?" ozval se hlas po její pravé ruce. Podívala se na Zabiniho, který držel dvě sklenky se zlatavou tekutinou. Zamyslela se. Byl to idiot. Ale svět byl složitý i bez těchto potíží, tak proč si to dělat ještě méně příjemné? Přijala podávanou sklenku, přiťukla si s Blaisem a vypila sklenku naráz. Prvotní sladká chuť zmizela v záplavě hořké horkosti. Zabini se spokojeně usmál. ,,Seš moje zlatíčko, Pans, nechtěl bych tě ztratit," řekl a taky si zapálil cigaretu.

Našla Daphne a objala ji kolem ramen. Dívaly se na své spolužáky, popíjely víno. Pansy si všimla Millicent, která seděla v rohu a prohlížela si sukni svých šatů. Jako kdyby zkoumala každý krajkový kvítek. Škoda že Pansy byla příliš zahleděná do vlastních zájmů a myšlenek, že neviděla, že nechápala. Vůbec si nevšimla, že samotná Millicent vykvetla z poupěte.

Pansy se začala cítil opile. Příjemně opile. Její tělo se kroutilo do rytmu hudby. Musela vstát a s rukama zvednutýma ke stropu zamířila do davu tančících. Hudba už nezněla okolo ní, hrála přímo v její hlavě. Pansy se přihlouple usmívala a kývala hlavou sem a tam.  Takhle se ještě nikdy necítila. Nebo to jen zapomněla. Svět se vlnil. Vše se třepotalo, vibrovalo, přeměňovalo svou podstatu. Začínalo to být podivné, neznámé, děsivé. Pansy se chtěla zastavit, ale její tělo ji neposlouchalo. Svět se rozplýýýýýýýýýýýýval.
,,Už jsem tě našššel!" Tělo člověka, jazyk hadí. Pansy se nedokázala bránit té podivné síle.
Chytil ji zezadu za boky. ,,Dooooouuuufááááám, že užužužužužuž se na mě neeeezzzzzzzzlloobíííššššš," zašeptal jí do ucha. Pansy měla pocit, že se propadá. Nechtěla, ale padla dozadu do jeho objetí. Srdce jí bilo podivně pomalu. Její mysl se ztrácela v temnotě.
,,Cosetosakra?" dostala pouze ze sebe.
,,Šššš... Užij ssssssi to..." šeptal Zabini a jeho hlas zněl stejně jako tu noc, kdy se ji snažil... Pansy se snažila přemýšlet, ale její hlava byla plná zmatku. Musela se hodně soustředit, aby si spojila vše, co potřebovala... To ta whisky... Ten jeho úsměv, když jí pití podával... Zabini sklouzl svýma rukama na její stehna, hladil její kůži. Pansy se zhluboka nadechla, věděla, že má málo času. Sebrala všechnu svou sílu a vymanila se z jeho objetí. Chtěl ji chytit zpátky, ale Pansy proklouzla mezi spolužáky, proklopýtala davem lidí a vyběhla z komnaty nejvyšší potřeby. Snažila se běžet, ale její nohy byly těžké, rukama se přidržovala zdí, stěn, zábradlí. Bloumala tichým hradem, ale v její hlavě stále duněla hudba. Nejraději by sjela na zem a zaspala ten nepříjemný pocit, že nevládne vlastnímu tělu.
,,Pomoc," zašeptala a cesta ke komnatám se uvolnila. Došla ke dveřím a zaklepala. Snape otevřel a hned se zamračil. Chtěl Parkinsonové vynadat, ale ta slabě špitla: ,,Dal mi něco do pití..." Než se nadál, padla mu do náručí.