Padla do postele. Nebyla tak měkká, jak si pamatovala. Chtěla spát a nedokázala spát. Krev proudila rychle, dech se zkracoval. Probrala se z mlhy, prohnula se v zádech a otevřela oči. ,,Coseto..." zašeptala.
,,Nevíííííím, co vám kdo nalil do pitíííííííííí, mussssssííííííte to prostě vyležet-t-t-t-t-t," zazněl hluboký hlas.
,,Nemů...žu... dý...chat," zakňučela Pansy a začala marně odtahovat látku svých šatů od svého hrudníku. Šaty však byly těsné. ,,Umřu..."
Severus Snape shlížel k dívce ležící na jeho posteli. Vážně to měl udělat? Zavřel na vteřinu oči a  proklel bohy a jejich krutý smysl pro humor. Sklonil se k ní, pomohl Pansy do sedu a pravil: ,,Musíte ale spolupracovat." Nemyslel si však, že ho Parkinsonová vnímá. Ta však zvedla své ruce ke stropu. Nechtěl se dotýkat jejích stehen, ale musel ji vysoukat z šatů. Držel látku jejích rudých šatů a putoval přes její boky, pas, lehce vystouplá žebra. Ani si neuvědomil, že zadržel dech. Přes paže už to šlo snadno. Odhodili šaty vedle jejího těla. Zakázal si kouknout se na její tělo. Dokonce si zakázal přemýšlet o jejím těle oděném pouze do spodního prádla. Pansy se celý svět točil, nejraději by se položila zpět, ale Snape byl tak blízko. Na dosah. Kousla se do spodního rtu, natáhla ruku a položila ji na jeho rameno. Prsty zaryla do látky jeho kabátce. ,,Nemáte pyžamo," konstatovala znaveným hlasem. Snapea to překvapilo. Na chvíli zauvažoval, jestli jí říct pravdu. Celé noci nespal. Často usnul k ránu jen na pár hodin. Pyžamo nepotřeboval. Vyčerpaně ze sebe shodil kabátec a kalhoty, lehával na své posteli skoro nahý. Potřeboval odhalit svou kůži, aby ze sebe dostal tu tíhu, kterou musel nést po celé roky.
,,Vy také nemáte noční úbor," pravil nakonec chladně.
,,Já zábavuju, vy ne," odvětila Pans. Snape se chtěl pousmát nad slovem zábavovat, ale ovládl se.
,,A stejně jsme skončili stejně," opáčil Snape.
Pansy se mu podívala do očí a pravila: ,,Ve stejný posteli."
Snape se odtáhl. ,,Nikoliv. Já budu na pohovce."
,,Nemů...žete... mě opustit. Jsem sjetá. Přece sama nemůžu," zablábolila Pansy.
,,Sjetá můžete být i beze mne. V tom vám nijak nepomohu."
,,Ale bezpečí... Potřebuju vás."
Severus Snape uvažoval čistě racionálně. Odešel by a ona by se mohla udusit ve spánku vlastními zvratky, nebo by chytila manickou epizodu a vyskočila z okna.
,,Přikryjte se, proboha," zavrčel naštvaně a ani nevěděl, jestli je víc nahněvaný na sebe či na ni. Pansy sebou plácla na záda a celá se zachumlala. 
,,Budu v poho?" zeptala se a poprvé nezněla spokojeně.
,,To doufám. Nechci, aby se vyšetřovala smrt studentky v mé posteli," utrousil Snape. Když se tomu Parkinsonová nezasmála, dodal: ,,Měla byste být v pořádku. Někdo vás chtěl pouze znásilnit."
,,Pouze? Tak to je drsný mi říct, že jsem mohla bejt pouze znásilněná."
,,Než se začnete vztekat, vyslechněte mě. Nikdo vás nechtěl zabít, takže otrávená nejste. Ať už máte v sobě cokoliv, nemělo by vám to ublížit."
Pansy se zašklebila. ,,Stejně jste to řekl pěkně blbě." Severus Snape se užuž nadechoval, aby jí vynadal, ale nakonec došel k závěru, že to nemá cenu. Nebyla při smyslech. Usedl do křesla a pravil: ,,Dobrou noc, slečno Parkinsonová."
Pansy to sice chvíli trvalo, pak však zvedla hlavu a zadívala se na Snapea. ,,To nemyslíte vážně? Se mě bojíte?"
Snape se zamračil. ,,Prosím?"
,,Se sem vejdem oba."
,,Nebudu vedle vás ležet," odmítl Snape rázně.
,,Takže se bojíte," pravila Pansy.
Severus Snape odpověděl: ,,Vím, o co se snažíte. Nejsem takto lehce zmanipulovatelný."
,,Vám se bude pitomě spát, mně ne," řekla Pansy lhostejně a položila hlavu zpět na polštář. ,,Brou noc, řediteli. Přejte mi mírnej dojezd."
Severus Snape seděl vzpřímeně pět minut, poté si rozepnul kabátec, aby aspoň trochu mohl dýchat. Čím déle však seděl, tím menší pohodlí měl. Nespokojeně zamručel. Chtěl si aspoň trochu odpočinout po této podivné noci, ale nedařilo se mu to.
Pansy byla napůl mimo tuto realitu, napůl si však uvědomovala situaci, ve které se ocitla. ,,Ani se vás nedotknu, pojďte hajat," zamumlala se zavřenýma očima. Severus Snape nechtěl jít. Byl ale unavený. Už mu to nepřemýšlelo moc dobře. Chtěl aspoň malou chvilku spánku (i když tušil, že stejně nezamhouří oka). Vyzul si boty a vydal se k posteli. Ještě jednou zaváhal, ale nakonec si vlezl na volný kus lůžka.
,,Že jste oblečenej?" odtušila Pansy, aniž by na něj koukla. Snape nevrle zavrčel a zvedl se z postele. Kabátec a košili si svlékl, zůstal pouze v černém tričku. Kalhoty si však nechal oblečené. Vlezl zpátky za ní. Pansy otevřela oči, přetočila se na bok a zadívala se na Snapea, který hleděl do stropu. ,,Je tady pěkná kosa," řekla.
,,Co byste čekala, odporné staré zdivo provlhlé skrz naskrz..." odvětil naštvaně.
Pansy zvedla přikrývku a neohrabaně ji - i se svou rukou - přehodila přes Snapea. Tím pádem ho objala přes hrudník. Jakoby nic. Jen tak.
,,Řekla jste, že se mě ani nedotknete," poznamenal, i když jeho mysl stále zpracovávala, jak s objetím naložit. Nebylo  to totiž nepříjemné. Skutečně mu byla zima a Parkinsonová příjemně hřála.
,,Lhala jsem. Jako vždycky," řekla sladce a usnula.