,,Který patra si vezmeš?" zeptal se Draco.
Pansy to bylo celkem jedno, ještě měla dobrou náladu ze šampaňského. ,,Klidně spodní patra," řekla. Draco byl rád, často totiž při obchůzkách hradu zíral z vysokých míst na tmavou krajinu. Od minulého roku, kdy napomohl k tomu, aby Brumbál zemřel, byl dost melancholický. Pansy tomu nemohla rozumět, byla totiž na pomyslné hranici dobra a zla, netušila, jak ničivé je přejít úplně do temnoty. Ne že by si tím nějak extra lámala hlavu.

,,Slečno Parkinsonová," ozval se hlas za jejími zády. Pansy přejel mráz celou páteří. Zhluboka se nadechla nosem a s úsměvem se otočila ke Snapeovi.
,,Ano, pane profesore?" zeptala se tak, aby nebylo poznat, že je opilá. Vlastně ani zas tak opilá nebyla. I když byl vlastně jakýkoliv alkohol v jejím případě nepřípustný.
,,Řediteli," opravil ji Snape. Pansy pohodila rameny na znamení, že je to přece jedno. ,,Jste si vědoma, že je zakázáno požívat jakýkoliv alkohol během studia v Bradavicích, že?"
,,Jistě, pane profesore," odpověděla Pansy.
,,Řediteli," opravil ji důrazněji Snape. ,,Víte, co nemám rád? Lháře," řekl rychle, aby nemohla vymyslet nějakou rádoby vtipnou odpověď. Pansy kývla hlavou a chtěla couvnout a pomalu se vypařit. ,,Jen zůstaňte, slečno. Nebudu brát ohledy jen proto, že jste v sedmém ročníku a ve Zmijozelu."
,,Já nevím, o čem mluvíte. Nic jsem nepila," trvala na svém Pansy a zdálo se jí, že střízlivost předstírá znamenitě. Jenže Snapeův pohled nasvědčoval něčemu jinému.
,,Varuji vás, slečno Parkinsonová. Tohle není hra. Nenávidím, když ze mne někdo chce udělat hlupáka. O to horší bude trest."
Teď už nemohla couvnout. Musela se držet svého prvotního plánu - zatloukat. ,,Přísahám. I kdybyste mě napojil na ten mudlovský detektor lži, prošla bych."
Snapeovi v očích zaplálo. ,,Velká slova, která se často nevyplácí," pravil a sladce se usmál. ,,Do ředitelny, okamžitě." Pansy chtěla něco namítnout, ale Snape se na ni podíval tak, že si to netroufla. Prostě ji bude vyslýchat, to ustojí, není včerejší. Svým rodičům Pansy lhala v jednom kuse. Tohle nebude o moc horší. Následovala ho celou cestu a v duchu si připomínala, že se musí chovat normálně.

Do ředitelny vstoupila poprvé od smrti Albuse Brumbála. Dříve bývala ředitelna kouzelná, útulná, pozoruhodná. Nyní byla temná a trochu děsivá. Jako by na tu místnost padla deprese. ,,Posaďte se, slečno Parkinsonová," pravil Snape a sám zamířil do tmavého kouta. Pansy uposlechla a už si připravovala typické vymlouvání a zapírání. ,,Takže vy jste nepila alkohol..." zopakoval téma jejich rozhovoru, když se vrátil.
,,Ne."
,,Pak vám jistě nebude vadit, když si toto tvrzení ověřím, že?"
Pansy se zarazila. Netušila, jak to myslel, ale poprvé začala mít strach. Nedala však na sobě nic znát. ,,Plánujete mě snad mučit?" opáčila místo odpovědi.
,,Pokud nelžete, tak nikoliv," odvětil tak něžně, až to bylo hrůzostrašné. Ukázal jí maličkou lahvičku s lektvarem. Pansy teprve nyní došlo, co měl na mysli. Jenže kdyby teď odmítla, bylo by jasné, že lhala. Byla v pasti. Možná ten lektvar není až tak mocný. Možná stačí mít silnou vůli... 
,,Dobře, dejte mi to," řekla a natáhla ruku. V duši se celá třásla. Odzátkovala lahvičku a napila se. Nic necítila. Bylo to bez chuti, ani na sobě nepociťovala žádné změny.
,,Jak jste trávila dnešní odpoledne, slečno Parkinsonová?" zeptal se Snape a znělo to tak nevinně, až mu na to málem skočila.
,,S kamarádkami," řekla Pansy a nebyla to lež.
,,Co jste dělaly?"
,,Povídaly jsme si..."
,,A?"
,,Ni-" Chtěla říct, že nic víc, ale zasáhla ji prudká bolest, jako kdyby se jí slova drala z hrudníku a chtěla putovat jejím hrdlem. Rukou si zakryla ústa.
,,Čím víc budete vzdorovat, tím víc to bude nepříjemné," konstatoval Snape. ,,Ale dobrá. Chcete si hrát, budeme si hrát. Dejme tomu, že jste si jen povídaly... O čempak?"
,,O mužích," vyhrkla Pansy a nenáviděla se za to, že to řekla. A nenáviděla Snapea, že ji donutil to říct.
Snape k ní shlédl s opovržením. ,,Ach jistě, chápu. Pan Malfoy vás jistě očaroval."
,,To není pravda! S tím jsem už dávno skončila, ať je klidně s Astorií. Mně je to jedno. Nechápu, jak můžete tvrdit něco takovýho." Pustila se do Snapea dost nevybíravým způsobem. Snape věděl, že má vyhráno. Nyní už se kontrolovat nedokázala.
,,Dobrá, dobrá. Opustíme nyní vaše studentské lásky a vrátíme se..."
,,Jak jako studentské? Proč si všichni myslí, že se mi líbí moji spolužáci? A proč lásky? Co všichni s tou láskou máte? Aspoň vy byste o lásce mohl přestat klábosit!" obořila se na něj Pansy zlostně. Snape byl z její reakce překvapený, nicméně věděl, že je Parkinsonová tak trochu neřízená střela, takže zachoval klid.
,,Dobrá, jistě, necháme chlapce chlapci a vrátíme se..."
,,Žádní chlapci se mi nelíbí," vyprskla zlostně Pansy. ,,To ani holky nedokázaly pochopit. Jenže jsem jim nemohla přiznat, že mě přitahujete vy."
Zavládlo ticho. Tak velké ticho Pansy snad v životě nezažila.