Věnováno Rasokim. Snad ti bude brzy lépe a nenajdeš tu moc kravin. ♥

---

Bylo to přinejmenším zvláštní. Nepoznané. Nové. Děsivé a dechberoucí zároveň. Nevěřil, že to Loki udělá, ale zničehonic zavolal Heimdalla, pomocí Bifröstu je vzal někam, aniž by Tonymu řekl kam, a změnil jejich podstaty.

Těch nohou měl nějak moc. Zjistil to při prvním opatrném kroku, ale koňské tělo ho neposlouchalo tak, jak byl zvyklý celý život. Najednou seděl na zadku a okolo něj se neslo zaržání, jež se až moc podobalo výsměchu. Nabručeně vstal a zafrkal, když si přišlápl až příliš dlouhý ocas. Hříva mu padala do očí a ať hlavou pohazoval, jak chtěl, nedokázal ji usměrnit. Čím déle se o to snažil, tím naštvaněji mrskal ocasem po širokém zadku a zuřivě se rozhlížel, kam se bůh vůbec poděl.

Že vidí téměř kolem dokola, se mu líbilo, ten malý slepý úhel přímo před ním zmizel při nepatrném natočení. Co ho však překvapilo, že vidí jasněji, než kdy jako smrtelník dokázal. Loki jeho přeměnu musel vylepšit, protože Tony si byl jist, že četl o vidění koní, a to rozhodně postrádalo tu svěží paletu barev, jež se mu rozprostírala před očima.

Ještě nikdy nebyla tráva tak zelená a nebe tak blankytně modré. Svěží větřík si pohrával s lístečky stromů zbarvenými do podzimní červené a žluté a přinášel s sebou vůně hlíny čerstvě rozryté kopyty dalších koní, jejichž pižmo mu podráždilo nozdry a našpicovalo uši, žádný dusot však neslyšel. Byl tam naprosto sám, pohlcen neznámým pocitem, který mu rozbušil srdce a rozpumpoval krev.

Udělal pár nejistých kroků, než si uvědomil, jak jeho nové tělo funguje, a pak se rozběhl směrem k horizontu, odkud měl dojem, že je vůně nejzřetelnější. Snažil se porovnat běh s létáním v obleku, ale zjistil, že to nejde. Toto byla úplně nová forma svobody, neboť ji tvořil sám s každým dalším skokem. Zrychloval až na maximum svých sil a v srdci cítil nekonečnou lehkost a svobodu. Kopyta se mu odrážela od trávy tak lehce, jako by přidával výkon do trysek, kamínky odlétávaly kamsi do dáli a on netoužil po ničem jiném, než po možnosti závodit s větrem až do úplného vyčerpání.

Najednou se zastavil. Srdce, které ještě divoce uhánělo z trysku, se mu na malý moment zastavilo, než se roztřepotalo očekáváním. Nedaleko od něj běželo stádo, pod jehož kopyty duněla zem tak, až se mu do vlastních nohou zakusovaly vibrace. To bylo to, co cítil, za nimi ho to táhlo. Zastříhal ušima, připravoval se, že se za nimi vydá, když se k němu po větru dostal další pach, nad nímž se podvědomě zachvěl.

Znal ho, ale přesto byl jiný. Více živočišný a... samičí? Netušil, jak na to přišel, ani jak dokázal rozeznat pach samce a samice, ale byl si jist, že to odhadl správně. Lokiho pach získal ženský nádech, pokud by se o tom dalo mluvit v souvislosti s koněm. Potřeboval ho vidět, začal se tedy rozhlížet a neklidně přešlápl, jemně zaržál, snaže se ho tím přivolat. Už ho nebavilo běhat v koňském těle sám. Chtěl to sdílet se svým milovaným bohem.

Ukázal se z druhé strany, než se stádo zastavilo a začalo se pást. Tony nepochyboval, že je to on, ačkoliv bylo zjevné, že na druhé straně savany poklusává samice. Zůstal zírat s pootevřenou tlamou, a kdyby měl své lidské tělo, určitě by slintal. Takto se jen kochal nad lesklou černou srstí, jejíž odlesky ho málem oslepovaly. Ocas i hřívu měla klisna spletené v nekonečném množství drobných copánků a uprostřed hlavy čekal Tony roh jednorožce, neboť by se takové teatrálnosti u boha nedivil, ale místo něj tam zářila zlatá lysina. I na tu dálku si všiml smaragdově zelených očí, jež mu s konečnou platností potvrdilo, že se jedná o Lokiho.

Tak už ti to konečně došlo, zafrkal Loki pobaveně v Tonyho hlavě.

Ztuhl a položil přední nohu z nakročení zpět na zem. My spolu můžeme mluvit? Telepaticky?

Pokud máš co říct, tak ano. Loki se rozběhl směrem k pasoucím se koním a Tony netrpělivě odfrkl. Nechápal, jak je to možné, ale klisna se před ním kroutila tak, že vnímal, jak se v něm probouzí vzrušení. Vyděsilo ho to. Přece byl člověk a vzrušoval ho Loki, ne kůň, ať ta kobylka byla sebevíc dokonalá... Přestaň nad tím přemýšlet, ozval se Loki pobaveně. Teď jsi kůň, tak si pojď užít. Otočil se k němu a pohodil hřívou. A mimochodem, sakra sexy kůň, kdybys to nevěděl.

Je to... divný, zhodnotil, když se k němu připojil a něžně ho drcl hlavou do krku.

Loki se okolo něj zavlnil, zahrabal kopytem a zařehtal. Bylo možné, že se Tonymu zdál i tenhle výsměch vzrušující? Zřejmě ano. Okolo něj se páslo snad dvacet samic – samce žádného necítil –, ale ty nevnímal a ony se o něj nestaraly. Loki zřejmě nechal působit víc magie, než zpočátku tušil. Přesto ho ta koncentrace vůní nutila zrychleně dýchat a třít se o Lokiho boky, nozdrama nasávat jeho pach a roztržitě podupávat a vzpínat se na zadní. Sice se snažil ponechat si alespoň část racionálního myšlení, ale instinkt v něm převládl. Pocítil touhu se zvednout přímo za jeho zadkem...

Loki! Já s tebou nechci mít osminohé hříbě! vykřikl zděšeně a dřív, než se na něj vrhl, se prudce zastavil na místě a rozhodně překřížil přední nohy.

Bůh se mu otřel nozdrami o slabiny. Proč ne?

Tony uskočil. Už jedno máš.

Loki se zastavil a v zelených očích se objevil smutek. Uši sklopil dozadu, doteď mrskající se ocas schlíple visel. Myslel jsem, že...

Loki, klidně s tebou budu mít dvacet dětí. Adoptuju, koho budeš chtít. Ale ne koně. Musíš uznat, že koně se jako děti na Zem úplně nehodí, přesvědčoval ho a opatrně se přibližoval, aby do něj láskyplně drcl. V tuto chvíli už by byl radši za lidské tělo, aby mohl boha obejmout. Chyběly mu ruce.

Takže jde jen o formu? ujišťoval se bůh opatrně a pozvolna postavil uši. Děti ti nevadí?

Tony se usmál a vycenil zuby. Mám rád děti.

Loki spokojeně zařehtal a přitiskl se k oříškově hnědému koni blíž. Dobře. Ale adopci vynecháme. Nezapomeň, já už mám s plozením dětí zkušeností dost. Nenechal ho nad tím přemýšlet. Nad hlavami jim zakroužil pták a křikem na sebe upozornil. Zdvihl hlavu, zafrkal v odpověď. Pojď, proběhneme se, a pak se vrhneme na výrobu dětí, ano? Nečekal na odpověď, okamžitě zrychlil do trysku. 

Než se Tony vzpamatoval, už z Lokiho viděl jen černou skvrnu. Pokrčil rameny, jak to jen ve zvířecím těle šlo. A vyrazil za ním. Běh se zdál jako fajn nápad.