Zadání: Loki přistihne Tonyho u něčeho, co by vážně nečekal. Se zatajeným dechem se zeptá, jestli se může přidat.

Je to tu, poslední povídka tohoto roku. Doufám, že jste si čtení užili. Příští rok pokračujeme dál, tak doufám, že se těšíte s námi. Nezapomeňte se podívat i k Windify a porovnat, jak se se zadáním poprala ona.

Komentáře vítány ♥

~~~
Loki nemohl spát. Dnešní mise ho vykolejila víc, než by na začátku souboje čekal. Vlastně to nemělo být nic speciálního. Jen se dostat do dalšího ohniska Hydry, pomlátit tam jejich členy, převzít velení a zajistit artefakty. Už v tom byli s ostatními Avengery tak sehraní, že se obvykle za pár hodin mohli stáhnout zpátky.

I dnes to vypadalo na klasickou brnkačku. Komplikace nastala ve chvíli, kdy na Starka někdo vystřelil raketu, které se nestihl vyhnout. A přestože byl jeho oblek konstruován tak, aby to vydržel, musela trefit nějaký spoj, který se tvářil, že je v pořádku, avšak nebyl.

Reaktor zhasl. Stark padal z výšky s polovinou brnění sundanou. Odhalený před nepřítelem.

A Loki zamrzl. Neschopen pohybu jen zíral na jeho pád, který se mu zdál zpomalený, jako by se pohyboval ve zvlášť hustém sirupu. Trvalo mu jen pár vteřin, než se vzpamatoval. Pár vteřin, během kterých Hulk stihl Tonyho chytit a jemně položit na zem a Clint zlikvidovat střelce. Pár vteřin, během kterých přestal kouzlit a ztratil tak výhodu, kterou měl.

Získal ji zpět hned, jak se ujistil, že je Stark živý. V tu chvíli jej přepadla zuřivost tak velká, že by mohl bourat zdi účinněji než Hulk.

Jestli si někdo jeho zaváhání všiml, naštěstí to nekomentovali. Předně by ani netušil, co k tomu říct. Pokaždé někdo schytal úder. Ale i když se vždy našel někdo, kdo to šel zkontrolovat a zajistit potřebnou pomoc, tak se bojovalo dál. Tohle bylo poprvé, co se mu sevřelo srdce i žaludek a měl pocit, že mu někdo šlápl na plíce.

Myslel na to celou dobu od návratu. Během cesty zpátky quinjetem si Starka prohlížel téměř neustále. Ujišťoval se, že je v pořádku. Že i když moc nešpičkuje, jak míval ve zvyku, tak je víceméně jen otřesený, ale ne vážně zraněný.

Přemýšlel nad ním i při večeři. Při večerní poradě. Při sprše. A při pokusu o usnutí mu to došlo. Tohle musela být láska. Nějakým způsobem muselo dojít k tomu, že se do něj zamiloval, ale nedokázal si uvědomit, kdy a jak k tomu došlo. Někdy během jejich slovních přestřelek prokládaných tak okatým flirtováním, že každému bylo jasné, že není vážné?

Možná to vážné bylo. Teď už určitě. Stark se mu plíživě usídlil v srdci. Nebesa! Co teď? Nedělal si těžkou hlavu z toho, že se zamiloval zrovna do Starka. Nikdo jiný toho nebyl hoden. Nikdo jiný nebyl tak chytrý, vtipný a hezký zároveň. Nikdo jiný s ním nedokázal držet krok.

Jenže... co s tím?

Tak to naprosto netušil. Z těch pár vztahů, co měl, moc těžit nemohl. Všechny skončily brzy, protože postrádaly to, proč by se měl Loki zamilovat. Navíc všechny probíhaly na Ásgardu a jak už si dávno všiml, tak dvoření na Midgardu fungovalo úplně jinak. A on samozřejmě nevěděl jak, protože to doposud nepotřeboval vědět.

Bylo mu jasné, že to nerozsekne hned. Ale i když rozklíčoval, proč nemůže spát, tak mu to spánek nepřineslo. Vstal tedy s úmyslem se jít napít. Pohledem na hodiny zjistil, že je po čtvrté ráno. Počítal, že budou všichni spát, proto se ani neobtěžoval s županem. V černých saténových kalhotách se vydal do kuchyně, před jejímž vstupem se zarazil v chodbě. Všiml si slabého světla. Někdo byl v kuchyni a očividně vzhůru. Zadržel dech a zaposlouchal se.

Slyšel podivné zvuky, které nikam nedokázal zařadit. Sem tam povzdech, škrábavý zvuk a občas mlasknutí. Kdyby poslouchal za dveřmi, skoro by si myslel, že je tam lidí víc a chystají se k milostnému aktu. Ale do kuchyně spojené s obývacím pokojem nevedly dveře. Z chodby se procházelo jen otevřeným průchodem. A nedokázal si představit, že by kdokoliv z Avengers holdoval takovou odvahou, či snad toužil po takovém adrenalinu, že by si to chtěli rozdat někde, kde je mohl kdokoliv vyrušit.

Přesto raději opatrně nakoukl. Kdyby měl někoho vyrušit, raději by se vydal pro vodu někam jinam. Třeba do koupelny. U žaludku ho píchlo, když si všiml Starka na barové stoličce. Seděl k němu bokem a Loki tak mohl zahlédnout jen nahá svěšená ramena, nahrbená záda a obrovský papírový kelímek, do kterého zíral Starkův profil. V další chvíli do něj zabořil lžíci, ozval se škrábavý zvuk, a pak lžíci strčil do úst. To provázelo tiché mlasknutí a povzdech.

Lokimu došlo, že Stark jí zmrzlinu. Sám. Ve čtvrt na pět ráno.

Neměl tušení, co ho k tomu vedlo, ale v hrudi se mu utvořila touha se k němu přidat. Ne, že by měl vyloženě chuť na zmrzlinu, ale chtěl s ním sdílet čas. Mohl s ním chvíli být bez nikoho dalšího. Krom toho Stark vypadal, podle řeči těla, že je na tom mizerně a potřeboval by pořádné objetí. A to mu byl Loki připraven nabídnout, pokud by o to stál.

S nádechem prošel do místnosti a lehce zaklepal na lednici, aby na sebe upozornil. „Už jsi vzhůru, nebo nemůžeš spát?"

Stark sebou trhl a s lžící v ústech se na něj otočil. Reaktor ozářil ztrhanou tvář, kterou se vzápětí neúspěšně pokusil schovat za masku nezájmu. „Těžko říct," odpověděl, jakmile se mu zmrzlina rozpustila v ústech a on mohl promluvit. „Nejsem si jistej, ale asi jsem na chvíli usnul." Otočil se zpátky ke zmrzlině a nabral další lžíci. „Co na tom sejde," zamumlal, než ji donesl ke rtům.

„Tak to já mám jisté, že jsem neusnul," povzdechl si Loki a dokončil chůzi až k němu. „Můžu se přidat?"

„Jak chceš," řekl a pokrčil s nezájmem rameny. „Ale vem si svoji lžíci."

Trvalo jen okamžik, než si Loki sedl vedle něj na barovou židličku. Vzápětí si nabral a ochutnal. „Mmm, výborná," ohodnotil a lehce se natočil, aby na něj lépe viděl. „Co tu vlastně děláš? A... jak ti je?" zeptal se poté, co si ho prohlédl zblízka. Přes bok se mu táhla obrovská modřina. Chtěl mu ji vyléčit. Hodlal to udělat, jakmile bude lepší příležitost.

Stark zvedl hlavu a ukázal mu tak zarudlé oči a temné stíny pod očima. „Mrazím si mozek," ušklíbl se. „Zkoušel jsem ho utopit ve skotský, ale nějak to nejde." Povzdechl si, dal si další lžíci zmrzliny a zasykl, když se pootočil k Lokimu. „Už mi bylo i líp. Banner říkal, že mám naštíplý dvě žebra. Zákaz lítání minimálně na dva měsíce, než se to zahojí," doplnil hořce a ukázal na zmrzlinu. „Za dva měsíce s tímhle arzenálem ze mě bude koule."

Loki nakrčil čelo. Takovýto styl konverzace dříve nevedli. Byla až moc vážná. Cítil, že je na tom druhý muž špatně a pochyboval, že za to mohou jen ta žebra. „Proč máš potřebu si mrazit mozek?" tázal se tiše se zmrzlinou na půl cesty.

„Dneska jsem málem umřel," odvětil a podíval se do kelímku. „Jo, já vím, na každý misi může někdo z nás zaklapat bačkorama. Jenže dneska, když jsem padal, mi došla jedna věc."

„Jaká?" hlesl Loki a přistihl se, že se k němu naklání. Do nosu mu vnikla jeho opojná vůně a on zatoužil muže obejmout a cítit ji z bezprostřední blízkosti.

Stark se mu podíval do očí. Loki v nich viděl lesk plný zoufalých obav. Jeho touha ho k sobě přitáhnout ještě vzrostla. „Málem jsem umřel, aniž bych zjistil, jaký to je, když máš někoho, koho miluješ," přiznal chraptivě. „A jo, klidně mi řekni, že jsem sentimentální idiot. Možná jsem. Jenže mi za pár let bude padesát a co z toho mám? Nemám nic. Mám jen prachy a slavný jméno. Nemám nic, co bych... to je jedno. Můžeš se smát," řekl dutě a prudce se otočil zpět ke zmrzlině. Ozvalo se prasknutí. Vzápětí se chytil za bok. „Kurva," zanadával. Do očí mu vhrkly slzy bolesti. „Kurva, kurva, kurva."

Lokiho píchlo u srdce. V okamžení stál na nohou a otáčel barovou židličku se smrtelníkem k sobě. „Ukaž, pomůžu ti," nabídl tiše ve stejné chvíli, kdy jemně dával jeho ruku ze žeber a nahrazoval ji svou. Druhou mu položil na rameno. Snažil se tvářit neutrálně, ale věděl, že absolutně selhal.

Nedokázal se tvářit nezúčastněně, když Anthony trpěl. V duchu se uchechtl. Tak dlouho mu trvalo o něm přestat přemýšlet jako o Starkovi. Kousal se do rtu a snažil se mu nedívat do očí, když tenkým pramínkem magie zjišťoval rozsah škod.

Tony mu naopak hleděl do obličeje po celou dobu. Poslušně seděl s rukama na kolenou a nechal ho, ať dělá, co uzná za vhodné. Dýchal zrychleně, ale jestli bolestí, nebo vzájemnou blízkostí, Loki nepoznal.

„Jedno žebro sis dolomil," referoval Loki a trhl hlavou, aby se mu vlasy z obličeje dostaly za záda. Neposlechly. Zato Anthonyho ruce vzaly neposlušný pramen a zastrčily ho za ucho tak jemně, že mu zčervenaly tváře. „Díky," šeptl, aniž by se odvážil mu do očí pohlédnout. Věděl, že má ve tváři momentálně vepsáno úplně všechno. „Nechám obě žebra srůst. Trochu to zabolí, ale jen na chvilku. Když budeš potřebovat, opři se o mě."

„Dobře," souhlasil Anthony a udělal to rovnou. „Motá se mi hlava," řekl na vysvětlenou, když si opřel hlavu o Lokiho klíční kost.

„Hlavně nepadej dozadu," pokusil se Loki nabourat atmosféru, která v jeho podvědomí nebezpečně houstla. Ne, že by o ni nestál. Ale měl obavu, že si její důvod jen namlouvá.

Začal kouzlit. S rukou položenou na žebrech nehýbal. Okolo dlaně mu poletovaly smaragdově zelené ohníčky a skrz Tonyho kůži putovaly k poškozeným kostem a tkáním. Zavřel oči a druhou mu bezděky zlehka hladil krk. Tak moc se soustředil, že si ani nevšiml, že ho Tony objal kolem pasu a přitáhl až k sobě. Zjistil to až ve chvíli, kdy proud magie ustal a on chtěl ustoupit.

Paže ho nepouštěly. Nestěžoval si. Jen nevěděl, co by měl udělat. Nechal tedy ruce na jejich místech a řekl: „Myslím, že bude stačit odpočívat pár dní."

„Dobře," hlesl Tony a narovnal se, aniž by Lokiho pustil. Postavil se a přitiskl se blíž. Bez dalších cavyků si stoupl na špičky a boha políbil.

Loki mu zaryl nehty do ramene ve stejné chvíli, kdy se ho Anthonyho rty dotkly. Jen na okamžik, ale i to stačilo, aby jeho nitro vybuchlo myriádou pocitů. Měl dojem, že by se mohl vznášet i bez křídel. Přesto po něm vrhl tázavý pohled. Potřeboval ujištění.

„Víš," řekl Tony, „myslím, že budu potřebovat pár dní intenzivní lékařský dohled." Loki povytáhl obočí. „Nekoukej tak na mě," zasmál se. „Potřebuju přece zjistit, jestli jsme naladění na stejnou sentimentální vlnu." Vzal ho za ruku a začal ho odvádět do své ložnice.

S pokrčením ramen Loki poslechl jako pejsek. Jako sentimentální, zamilovaný pejsek. Ale zdálo se, že ta vlna bude opravdu oboustranná. Nemohl dopustit, že by to nezjistil.

Šťastný nový rok!