Zadání: odhalení utajovaného vztahu

Tohle bylo celkem vtipné. Volba postavy k trápení byla jednoduchá. Jsou pouze dvě osoby, respektive bůh a člověk, co by to nějakým způsobem řešily. Thora vynecháme. Potrápíme člověka. A nezapomeňte se kouknout i k Windify a přečíst si její verzi. Bude to jako vždy stát za to.

---

„Už jsem se bál, že nepřijdeš," řekl Tony a spokojeně zavrtal Lokimu nos někam mezi kovové cvočky a kožené plátky jeho nemožného obleku. Škrábalo to, ale bylo mu to jedno. Naopak; přitiskl se ještě blíž, blaženě nasál jeho božskou vůni a ruce mu zaparkoval na bedrech.

„Říkal jsem, že se vrátím," zabručel Loki do Tonyho vlasů. Objal ho kolem ramen a usmál se, když se k němu smrtelník přilepil. Krátkým soustředěním se převlékl do košile, aby Tonymu umožnil pohodlnější přitulení.

„Tentokrát ti to trvalo moc dlouho," postěžoval si Tony, mírně se odtáhl a pohlédl bohovi do očí. „Už jsem ztrácel víru."

„Problémy doma," odvětil Loki neurčitě a povzdechl si. „Je stále těžší opouštět Ásgard. Myslím, že Ódin po matčině smrti definitivně ztrácí soudnost a nerad to říkám, ale nebýt Thora... no, asi mu budu muset poděkovat, že mě sem dostal."

Sklonil se, aby Tonyho políbil. Nepřišel si povídat nebo vysvětlovat rodinné vztahy, které byly v posledních letech napjatější víc než dřív. Nebo možná ano, ale ne teď.

Neviděl Tonyho dlouhé týdny. Potřeboval cítit jeho blízkost. Znovu se přesvědčit, že jeho rty chutnají stále tak sladce. Že ho jeho dotyky stále dokáží dostat přes hranu až do míst, kde žádné starosti a rodina neexistují.

Tony si nechal několik vteřin ochutnávat rty, které lačnily po těch Lokiho, ale pak se odtáhl znovu. „Zůstaň tu a nevracej se."

Loki na něj okamžik beze slova hleděl a bojoval sám se sebou. Chtěl. Tak moc chtěl zůstat s Tonym. Ale zároveň se ozývalo jeho druhé já, které kdysi chtělo vládnout, ale teď ho okupovala zodpovědnost, kterou ani netušil, že má. Nemohl nechat ásgardský trůn napospas starci, který nejspíš zešílel. Z ochránce devíti světů se stal jejich ničitel. Nemohl to dopustit. A Thor ho sám nedokázal zvládnout.

„To není tak jednoduché," hlesl nakonec a uhnul pohledem. Vzápětí se usmál. „Pojď se mnou na Ásgard."

„Myslíš to vážně?" vydechl Tony a vykulil oči. Ruce pevně zaťal do Lokiho boků. Srdce mu bušilo jako splašené.

„Naprosto," souhlasil Loki vážně. „Nemohu teď dlouhodobě zůstat tady. Musím něco doma vyřešit. Ale až by trůn převzal Thor... můžeme se vrátit a zůstat tady. Beztak je na Midgardu mnohem větší zábava."

Tony se místo odpovědi vrhl na jeho ústa a svršky.

Stevovi to stačilo. Celý zsinalý se opřel na želatinových nohách o zeď a přemýšlel, co by měl udělat.

Možná by bylo nejlepší jako první zavřít dveře. Nebýt toho, že si šel do lednice najít něco k jídlu, vůbec by kolem těch proklatých otevřených dveří nešel! Neslyšel by to šeptání, vzdychání a mlaskání. Neviděl by, jak si jeden s druhým strká jazyk do pusy a ruce tam, kam si ani nechtěl představovat.

Jenže se nemohl ani hnout. Jako by vzrostl do země. Nohy ho neposlouchaly. Vlastně se divil, že se ještě nesložil na zem. A zvednout ruku, aby zavřel dveře? Nemožné.

Vzdechy sílily. Mlaskání slyšel i za zdí.

Steve se v duchu hroutil. Modlil se, aby šel někdo okolo a zachránil ho. Anebo raději ne. Vždyť to vypadalo, že je poslouchá schválně!

Pokusil se natáhnout ruku. Bez reakce. Zrychlený dech ho bolel do uší. Zarýval se mu do mozku a paralyzoval veškeré pohybové schopnosti.

Ovšem zjištění, že splašený dech je jeho vlastní, z něj vyloudilo zaúpění.

Podle zvuků z místnosti, tichého mumlání a vzdechů na hranici snesitelnosti, měl velmi obraznou představu o tom, co uvnitř Loki s Tonym dělají. Kdo koho zrovna líbá, saje, kouří. Kdo si klekl na všechny čtyři. Že Loki Tonyho šuká tak, že z toho přepadl na obličej.

Na to, jak nemohl ani zvednout ruku, se mu vlastní rozkrok zvedal až příliš rychle. Pro Boha! Vždyť ho to nemělo vzrušovat! Nechtěl to! Chtěl zmizet, nebo se rozpustit. Určitě netoužil odposlouchávat dva chlapy – přátele! – a u toho se vzrušit taky. Vždyť ani netušil, že spolu něco mají!

Náhlé otevření dveří s ním konečně něco udělalo. Trhl sebou.

Vyplašeně pohlédl do pobavených zelených očí, které zářily zlomyslností. Jeho vlastní zrak sklouzl po štíhlém zpoceném těle a zastavil se na vlhkém penisu, který vyzývavě trčel z Lokiho klína.

Nasucho polkl a tváře mu polila červeň. „Já –"

„Zlato, nechceš se místo toho špiclování přidat? Tony je nějak unavený a já se ještě neudělal." Přistoupil k němu, pohladil ho po vyděšené tváři, naklonil se k jeho uchu a políbil ho. „Chceš to přece, ne?" zavrněl, zatímco mu sjel mezi nohy a stiskl velmi výraznou bouli.

Stevovy nohy konečně dostaly povel k úniku.

Loki se od srdce zasmál, když sledoval Rogersův běh až k rohu chodby. Vrátil se k Tonymu, který rozhodně nevypadal unaveně, a cestou zavřel a zamkl dveře. „Škoda. Mohla to být zábava," zamumlal a pokrčil rameny.

„Ten záběr mi bude pouštět Jarvis před spaním, než se odstěhuju s tebou na Ásgard," uchechtl se Tony vesele. „Jeho výraz musel bejt k nezaplacení."

„Byl," souhlasil Loki a mlsně si olízl rty. „Ale mnohem lepší je výraz, když prosíš, abych tě udělal. Myslím, že ho chci právě teď, takže..." Naznačil mu, aby roztáhl nohy a vrátil se k předchozí činnosti.

Tony nezklamal. Prosil jako o život.