Mokrá oslava
Zadání: AU. Kluci na střední škole (ale děj nemusí být přímo v ní) Povinná slova: zapalovač, déšť, tlapka, sen, kotrmelec
Loki seděl na posteli a tupě zíral před sebe, když se rozletěly dveře a do jeho pokoje vpadl starší bratr Thor. Bez klepání, jak jinak. Loki už se ani nenamáhal nad tím kroutit hlavou, byla by to naprostá ztráta energie, které už tak měl dost málo. S námahou aspoň zdvihl vyhaslý pohled a přejel ho očima. Musel uznat, že mu to v modrých džínách a světlém tričku slušelo, zvlášť když si stáhl vlasy do ohonu. Hádal, že dneska opět nebude mít o dívky na nějaké mazlení na pohovce nouzi.
„Kde se flákáš?" zahučel Thor ještě mezi dveřmi. „Hejbni sebou, přijdeme pozdě a všechny holky nám rozeberou."
„Nikam nejdu," opáčil zamítavě a mávl paží, aby ho nechal být. Měl v úmyslu zůstat doma. Bylo to bezpečnější. Nemusel aspoň hledět na to, jak se okolo jeho objektu touhy potuluje několik dívek najednou. Takto měl aspoň jistotu, že se žádným svým štěněčím výrazem neprozradí ani před ním, ani před bratrem, který si stále myslel, že má zájem o dívky. A sice měl, ale ne takový, aby to přebilo touhu po organizátoru večírku, na nějž ho bratr tahal.
„Neblázni, musíš jít. Přece mě nenecháš jet samotnýho. Navíc tě Tony pozval taky a víš, že se jeho pozvánky neodmítaj," dorážel Thor. Když viděl, že to s Lokim ani nehne, vydal se k jeho skříni a začal se v ní přehrabovat. „Na, dělej, voblíkni se." Hodil mu černé džíny a smaragdově zelené tričko s vyšitou kočičí tlapkou na rameni. Ve skutečnosti to bylo první, na co narazil, ale tvářil se, že přesně tohle hledal. Vyklenul obočí a zamrkal. „Nechám tě řídit."
Tomu nešlo odolat. Řidičák měl teprve chvíli a do školy vždy řídil Thor, přestože věděl, že Loki řízení miluje. „Tak jo," vydechl nakonec, shrábl oblečení a za pár minut už je se vší opatrností vezl k sídlu Starků. Ani mu nevadil hustý déšť, který ho nutil mžourat přes přední okno. Bavilo ho držet volant a cítit se volný.
Tony Stark měl sedmnácté narozeniny a pozval snad každého spolužáka. Loki polkl, vida mračno lidí, jež tvořilo špalír před hlavním vchodem obrovské vily. Čím víc lidí, tím víc dívek, co se okolo něj budou motat. Na druhou stranu, hádal, že se bude moct někam zahrabat do rohu a prostě předstírat, že neexistuje. Neměl chuť se družit s kýmkoliv jiným než s Tonym, ale tomu stál sotva za pohled. Kupodivu netrvalo příliš dlouho, než svůj plán mohl zrealizovat. Thor zmizel hned za dveřmi v obležení několika spolužaček, tak se vydal do obývacího pokoje, do nějž by se vešla jeho ložnice alespoň čtyřikrát, popadl cestou první láhev s pivem, jež se zdála nezabraná nikým jiným, a usadil se do tmavého kouta místnosti na opuštěný gaučík pro dva.
Domyslel si, že se místnost musela upravit speciálně pro dnešní den. Pamatoval si, že tu bývalo více nábytku, teď byl celý prostor volný až na improvizovaný bar s dlouhým stolem plným alkoholu a všelijakých pochoutek. Podél stěn se ještě v intervalech táhly malé pohovky. Uprostřed pak na stropě visela diskotéková koule, jež rozháněla barevná světla z reflektorů po celé místnosti, která jinak byla poměrně tmavá. Všiml si, že dokonce několik lidí tančilo na hlasitou hudbu, jež se linula z reproduktorů zabudovaných ve stropě.
Těkal očima po parketu, ale Tonyho nikde nezahlédl. Na jednu stranu byl rád, protože alespoň nemusel krotit žárlivost, jež by ho prostupovala ve chvíli, kdy by viděl, jak se s někým líbá. Na druhou ho však mrzelo, že ho ani z dálky nemohl pozorovat a kochat se jeho dokonalým vzhledem. Lidé se v místnosti střídali, ale ani po hodině se oslavenec neukázal. Loki se začínal nudit. Seděl tak zastrčený, že si ho nevšiml ani nikdo z přátel, a zdálo se mu neslušné vytáhnout mobil a hrát hry nebo si s někým psát.
Nakonec usoudil, že tohle ho vážně nebaví. Neochotně se zvedl, vyměnil cestou prázdnou láhev za plnou a propletl se lidmi ven na zahradu, kde bylo další obrovské množství lidí. Měl pocit, jako by tu nebyla jedna střední škola, ale minimálně tři. Opřel se o dům a zahleděl se na vyhřívaný bazén, v němž se koupalo pár odvážlivců. Byl tak zaujatý hladinou, jež se leskla ve slunci, co vystřídalo krátkou průtrž, že ani neregistroval kroky po jeho pravici, dokud se příchozí neozval.
„Nemáš zapalovač?" zašveholil sametový hlas jen kousek od něj.
Loki polkl a jeho srdce udělalo kotrmelec ještě dřív, než se k původci otázky obrátil. Ještě aby ne, když ho slýchal ve snu téměř každou noc. Pokusil se o nepropustnou masku, ale věděl, že oči ho zradí. Nedokázal tu touhu po Tonym skrýt tak, jak by chtěl.
„Nekouřím," odpověděl strnule, když konečně dostal odvahu s ním navázat oční kontakt. Ztuhl. Netušil, že je až tak blízko. Dělil je sotva krok a on si zděšeně uvědomil, že zírá na svalnaté tělo pokryté kapičkami vody, oblečené jen do šortek, jež až příliš těsně obepínaly tělo. Tony přes sebe neměl přehozený ani ručník, který by Lokimu zabránil, aby se jeho myšlenky rozutekly velmi nebezpečným směrem, v nichž si představoval, že z něj vlastnoručně vodu stírá dlaněmi a jazykem. Chtěl se na místě propadnout. Tváře mu hořely a smaragdové oči se pásly na té dokonalosti, co před ním stála, alespoň na chvilku, než se vpil do oříškové hnědi. V ten okamžik ostatní svět zmizel a zůstal jen Tony. Zatraceně sexy mokrý Tony s pokřiveným úsměvem, jenž se naklonil až k jeho uchu.
Na Lokiho krk dopadlo několik kapek, když se oslavencovy rty přiblížily k lalůčku. „To je škoda, určitě by to stálo za to," zapředl podmanivým hlasem. Vzápětí se narovnal, jako by o nic nešlo.
Loki málem zasténal, cítě rty na citlivé kůži a zhoupl se mu podbřišek. „J-jak to myslíš?" zachraptěl s bušícím srdcem.
Vyklenul obočí a vykročil směrem k domu. U Lokiho se ještě zastavil a pohlédl mu zpříma do očí. „Druhé patro vlevo, dveře na konci chodby. Přijď a zjistíš to."
Útěk zvažoval reálně asi dvě vteřiny, když se přesvědčil, že neomdlel a podle mokrého trička věděl, že se mu to nezdálo. Přesto měl za to, že jeho kroky vedl někdo úplně jiný. Dveře se objevily až příliš rychle. Nemohl ale odmítnout, nemohl by se na sebe ani podívat. Tiše otevřel, vešel dovnitř a zavřel za sebou.
„Nezapomeň zamknout," nařídil mu Tony, jenž se nahý rozvaloval na obrovské posteli.
Poslechl.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top