Zadání: AU. Lokimu se rozbije auto. A zajede do servisu, kde se mu bude věnovat jeden velmi sexy automechanik. Nezapomeňte se mrknout k Windify. A nebojte se komentovat, jak u mě, tak u ní. My vážně nekoušeme :)

---

Loki sebou trhl, když se divný zvuk u předního kola ozval poprvé. Zamračil se, ještě více zpomalil a vypnul rádio. Nebyl si jistý, jestli se mu to jen nezdálo. Koneckonců jeho oblíbená písnička hrála dost nahlas, a tak zvuk spíše cítil, než by ho skutečně slyšel. Pro jistotu stáhl i okénko, ačkoliv to v newyorkském provozu, kde řvaly motory aut, troubily klaksony, duněly basy z dalších vozidel a nad vším se vznášel klasický mumraj velkoměsta, bylo spíše kontraproduktivní.

Odbočil doprava do jedné z menších ulic a zvuk se ozval znovu. Trochu ho uklidnilo, že se mu to nezdálo. Na druhou stranu nebyl žádný mechanik, takže netušil, jak moc ho závada může ohrozit. Zajel ke kraji, vystoupil a nohou vyzkoušel kolo na straně řidiče, jestli není uvolněné nebo vyfouknuté. Na první dojem se mu zdálo, že je to v pořádku. Uklidňoval se, že mu nejspíš hrozí jen to, že někde zůstane viset, než že by mu upadlo.

Vrátil se do auta, zastrčil si vlasy za ucho a popadl do ruky telefon. Vyhledal si nejbližší autoservis a spokojeně se usmál, že se jedná o Stark Cars Industries. Co věděl, tak se společnost zabývala hlavně tvorbou nových technologií v motorismu, vývojem nových nejen ekologických aut, ale zároveň měla širokou síť autoopraven. Pravda, nebyl to servis pro obyčejné značky. Majitelé vozů si za služby pořádně připlatili. Nicméně Lokimu to mohlo být jedno. Jako jednomu ze dvou dědiců Odinova impéria, které se specializovalo na projekty mrakodrapů a jiných monumentálních staveb, mu dělalo pramalé vrásky, kolik dolarů stojí oprava jeho auta.

Ne, že by nutně rozhazoval. Byly věci, které si nekoupil jen proto, že se mu zdály drahé (i když platinová kreditka by s ním nesouhlasila), ale jak se jednalo o jeho bezpečnost, tak rozhodně nešetřil. A krom toho v SCI měli velmi dobrou kávu.

Netrvalo ani deset minut, než zaparkoval na parkovišti označeným jako PŘÍJEM VOZŮ. Během té cesty cítil problém každou pravotočivou zatáčku. Vešel dovnitř a došel rovnou k recepci, kde nahlásil svůj problém blondýnce, která se mu pro své neustálé pohihňávání zdála dobrá tak akorát na to, aby vařila kafe. V duchu se připravoval na to, že bude muset svůj problém vysvětlovat ještě několikrát, než se podaří sehnat nějaký mechanik.

„Minutku," požádala slečna a ukázala na kožená křesílka v hale. „Posaďte se prosím. Mohu nabídnout kávu?" nabídla a vzala do ruky telefon.

„Prosím," odvětil a s pohledem na hodinky se vydal ke křeslu. Neměl moc času. Byl na cestě na jednání, a pokud nevyjede do půl hodiny, přijede pozdě.

„Za moment se vám budou kluci věnovat," slíbila o jednu uvařenou kávu později blondýna, a vrátila se na recepci.

Loki vypil kávu a znovu pohlédl na hodinky. Pět minut pryč. Rozhodl se počkat maximálně dalších pět. Pak půjde urgovat. Naštěstí k tomu nemuselo dojít. Vzápětí do haly přišel nejhezčí muž, kterého kdy viděl. Musel nasucho polknout a jen těžko se přesvědčil, aby vyloženě nezíral.

Muž měl červené laclové montérky ledabyle sepnuté na jednom rameni. Tričko v parném létě neměl. Svaly na pažích se leskly olejem, byly špinavé od vazelíny a vlnily při každém pohybu. Obličej měl zamazaný také a zářily z něj hnědé oči přetékající inteligencí. Vzhledem k pečlivě upravené bradce Loki nepochyboval o tom, že než vyjde muž ze servisu, bude čistý a navoněný jako ze škatulky.

Ruce, na rozdíl od ostatního, měl dokonale čisté. A Lokimu se v hlavě rozběhly velmi konkrétní představy, jak by ho mohly hladit, škrábat, mačkat, držet... Musel polknout znovu.

„To Lambo si beru," oznámil blondýně, která mu naznačila, kterým směrem se má vydat.  „Zdravím. Já jsem Tony, ale na tom nezáleží. Kouknem se na toho vašeho krasavce," řekl, jakmile se blížil k Lokimu. Podal mu ruku, kterou Loki pevně stiskl, zatímco mu hleděl do očí.

„Odinson. Loki," představil se a cítil, jak mu hoří tváře. Proboha, ještě by mohl začít slintat, ne? Jen proto, že se před ním promenáduje polonahý chlap, přece nezačne ještě koktat. Co na tom, že ho ten jeden nevinný dotek téměř odrovnal a rozechvěl mu snad všechny orgány v těle.

„Těší mě," usmál se Tony a Loki se znovu v duchu okřikl, aby nezíral. To, že měl ten muž naprosto odzbrojující úsměv, přece nebyl důvod. Ale když šel za ním a měl dokonalý výhled na široká ramena, osvalená záda a kroutící se zadek, tak se v zírání úplně nekrotil.

„Tak co miláčka trápí?" zeptal se Tony, když dorazili k autu a jemně pohladil kapotu. „Nebyl jste tu minulej měsíc na výměnu oleje? To auto si pamatuju. Excelentní výběr, jestli můžu říct. A staráte se o něj pěkně." Znovu se usmál a navázal oční kontakt. „Zbožňuju zvuk, když se rozjíždí. Úžasně zabublá."

„Ano, byl jsem tu," opáčil Loki a kousl se do rtu. „Měnil jste ho vy? Netušil jsem."

„Jo, já. Když jsem ho viděl na kameře, tak jsem šel rovnou. Takovýho krasavce nenechám nikomu jinýmu," vysvětlil tónem, ze kterého Lokimu znovu zrůžověly tváře. „Tak v čem je problém?"

„No, při zatáčení doprava se mi zdá, že kolo u řidiče jakoby drhne. Nevím, jak to popsat. Spíš než slyšet je to cítit na plynu," sdělil svůj problém a v duchu přemýšlel, jestli by to nemohl vyprávět jako ještě větší idiot.

„Jo, jakmile to drhne, stojí to za houby." Tony na něj mrkl, obešel auto ke kolu a sáhl kamsi do útrob.

Lokimu se zrychlil tep. Muž se překlonil a jeho představy byly rázem o dost konkrétnější. Už už se viděl, jak stojí za ním, v rukách drtí poddajné boky a muž pod ním sténá jako o život. „Pardon, co jste říkal?"

„Že ho budu muset vzít na dílnu a kolo sundat. Takhle nic necejtím, musím se tam podívat. Bude to tak na hodinu max, pokud se neukáže nějakej velkej problém. Odhaduju, že to bude nějaká drobnost," zopakoval Tony, když se znovu narovnal. Ruce už neměl čisté, ale pravou měl po loket černou.

Loki se přistihl, že by mu vůbec nevadilo, kdyby ho těma špinavýma rukama povalil na kapotu. Aby zamaskoval svůj chtivý výraz, pohlédl na hodinky. „Tolik času nemám. Musím jet na jednání. Můžu ho tu nechat a později se vrátit? Předpokládám, že máte k dispozici nějaké náhradní vozidlo."

Mechanik si otřel špinavé ruce do montérek, přikývl a mimoděk se protáhl. „Něco by se tu asi našlo," zapřemýšlel, „ale nic, co by vám sedlo. Cokoliv bude vedle vašeho Lamba jen hajtra."

Loki povytáhl obočí. „Takže si mám vzít taxi?"

„Proboha ne, to řídí každej trouba, co má ruce a nohy. Ještě by to s váma narval někam do lampy, a to by byla škoda," odpověděl s mávnutím ruky.

Lokiho srdce se rozbušilo ještě rychleji. Nebyl to úplně kompliment, ale i tak ho to potěšilo. „Takže? Opravdu nemám moc času nazbyt."

„Mám jeden nápad," prohlásil Tony opatrně a znovu na tváři vykouzlil dechberoucí úsměv. „Půjčím vám moje auto. Mám Audi e-tron GT. Není to sice takovej mazlík jako to vaše, ale do města stačí. A vrátíte mi ho večer u... Manhatty, může bejt? Dělají skvělý francouzský speciality a je tam dokonalej výhled. Pokud se teda nebojíte vejšek, ale když děláte ve firmě, která projektuje mrakodrapy, tak asi ne, to je hloupost." Poškrábal se ve vlasech a pokrčil rameny. „V osm? Sejdeme se u výtahu. Budeme mít celých šedesát pater ve výtahu na seznámení."

Lokimu po těle přejížděly vlny mrazu a horka. V první chvíli nedokázal poznat, jestli mluví vážně, nebo ne. Protože... copak by obyčejný automechanik, byť v sakra drahém a luxusním autoservisu, chodil na jídlo do jedné z nejznámějších restaurací na Manhattanu? A pokud to myslel vážně... Co konkrétně tím setkáním sledoval? Zval ho na rande? A ještě mu nabízel půjčení vlastního auta?

Potřásl hlavou. „Měl jsem za to, že auta a přítelkyně se nepůjčují," vyrazil ze sebe.

Tony se zasmál a Lokimu se zhoupl podbřišek. Musel být ten chlap tak neuvěřitelně sexy u všeho, co dělal? „No, já holku nemám a aut mám víc, takže nemám problém jedno půjčit, když se jedná o vás, Loki," prozradil a jméno vyslovil tak, jako by se s ním mazlil.

A Loki zatraceně moc chtěl, aby se mazlil s ním. Jako ve snách natáhl ruku s klíčky. „Tak v osm."

„Výborně," zaradoval se Tony, dal mu své a odvedl ho k autu. Pozoroval ho, dokud neodjel.

***

Jen, co se za nimi zavřely dveře výtahu – kupodivu prázdného – a navolili přízemí, už to Loki nevydržel. Chytil Tonyho za ramena, přirazil ho ke stěně a políbil ho s tak bolestnou touhou, že ho to až samotného překvapilo. Tony spolupracoval více než ochotně; zapletl mu ruku do vlasů, druhou mu pevně sevřel bok a tiskl se k němu tak, aby se mezi ně nevešel ani vlas.

„Ta večeře byla nekonečná," zavrčel Loki mezi jednotlivými polibky. Teď, když už během večeře zjistil, že má o něj Tony zájem, si byl naprosto jistý v kramflecích.

„Ale to suflé s karamelovou omáčkou bylo luxusní," opáčil udýchaný Tony.

„To nepopírám, pane Starku," odvětil Loki a schválně zdůraznil oslovení. Nechápal, že mu nedošlo hned, že se o jeho Lamborghini staral přímo majitel celého podniku. Možná proto, že by ho nečekal u takové práce. „Ale ty mi chutnáš víc."

„Taky nejsi k zahození," zabroukal Tony pobaveně a preventivně se od něj lehce vzdálil, když se dveře v jednom z pater otevřely. Dovnitř nastoupilo několik lidí a jim tak nezbylo se přesunout více dozadu. „Svezeš mě?" zeptal se tiše a Loki v tu chvíli netušil, jak přesně to myslí. A tak se rozhodl zariskovat.

„Velmi rád," odpověděl chraptivě. „Oběma způsoby, pokud budeš chtít."

Tentokrát to byl Tony, kdo si skousl ret. „Zavolám Happymu, aby mi odvezl auto. Zbejvá nám teda doladit jedna maličkost."

Loki se k němu zvědavě naklonil. „A to?"

„Jestli k tobě, nebo ke mně."

„Tak to je mi úplně jedno. Můžeme vyzkoušet obojí, když budeš chtít. Noc teprve začíná."

Tony mu stiskl dlaň. „Tak si ji řádně užijeme."

A/N: Takhle mi drhlo kolo taky. Uvolněná hadička. A minulý týden znovu, a to jsem tam měla narvanou větev. :D

Jinak co se týče Tonyho auta, restaurace, jejího umístění i toho suflé, tak jsem všechno googlila. Manhatta je jedna z pěti nejluxusnějších restaurací v NYC a skutečně tam dělají vyhlášené suflé.

Doufám, že jste všichni v pořádku. ❤️