žánr: fantasy
forma: du-forma
délka: 300 - 500 slov
tři slova: ateliér, chlápek, hráč

A/N: nakonec 497 slov. Tohle bylo strašně krátké zadání. A psát slash du formou je... zvláštní. Ale docela příjemná změna. Snad se bude líbit. A další Ironfrost má SD_Fanfikce, tak nezapomeňte mrknout.

Myslel sis, že je to jen cizí chlápek, když jsi ho uviděl poprvé. Přišel do tvého ateliéru na inzerát, že sháníš modela. Sice se ti na první pohled líbil, ale jinak jsi nečekal nic speciálního. Na druhou stranu tvým záměrům stačil. Jeho bledá tvář ostře kontrastovala s rudými rty, smaragdově zelenýma očima i s dlouhými havraními vlasy. A tys kontrasty chtěl. Potřeboval jsi je, aby sis mohl natrénovat své umění malovat a vdechnout postavám život.

Začal jsi zlehka. Skepticky jsi ho posadil na stoličku uprostřed prosvětlené místnosti. Očarované pochodně vyzařovaly více světla než slunce, jež už dávno zapadlo za obzor. A jak vrhaly stíny na tvář muže, jenž se představil jako Loki, zjišťoval jsi, že je vlastně mnohem hezčí a zajímavější než na první pohled.

Uběhlo mnoho týdnů od vašeho prvního sezení. Dávno jste pokročili do fáze malování celého nahého těla.

Tak jako teď.

Vedeš svůj štětec po plátně, očima hltáš hladkou kůži před sebou, již Loki zcela beze studu odhalil. Cítíš mravenčení, které ti po páteři vysílá příjemné vibrace a v uších ti hučí krev, jež se ve tvých žilách vaří touhou. Koušeš si spodní ret, dech se ti nebezpečně zrychluje.

„Myslím, že dneska se to podaří," hlesneš tiše. Na vyšší hlasitost si netroufáš. Máš strach, že by se ti zlomil hlas.

Loki zvedne hlavu a věnuje ti tak dychtivý úsměv, že se ti podlomí kolena. „Ano? Podaří se, aby tvoje malba vyšla z plátna?"

„Doufám," odpovíš, zatímco se tvůj štětec blíží ke klínu. Zvedneš oči k živé předloze a setkáš se s planoucíma očima. Vidíš tam něco, co tam dříve nebývalo. Spalující žár, který tě zasáhne hluboko uvnitř, rezonuje ti v kostech i ve svalech, a mění ti údy na želé. Dech se ti krátí, hrudník se nepřirozeně rychle zvedá. Totéž spatřuješ i u Lokiho. Všímáš si nezvykle růžových tváří, pootevřených rtů.

Byly vždycky takto přitažlivé?

Sleduješ linii krku, pokračuješ přes hruď a břicho až ke klínu, který máš malovat. To, co spatříš, však zhoupne tvůj podbřišek a rozklepe tě tak, že uděláš šmouhu přes velkou část obrazu.

„Sakra," ucedíš. Máš na sebe vztek. Máš vztek na Lokiho. Musel se vzrušit? Muselo to vzrušit tebe? „Sakra, sakra, sakra," nadáváš a házíš štětec na podlahu. Několikahodinová práce zmařená. Cítíš se jako hráč, kterému na poslední chvíli přestala jít karta.

„Co se stalo, Tony?" zeptá se Loki a ty sebou trhneš. Nečekáš, že stojí hned za tebou. Stále nahý. Stále tvrdý jako ty.

Polkneš. „Pokazil jsem to. Tenhle obraz zase nepůjde očarovat."

„A záleží na tom?" zeptá se a opatrně se k tobě přiblíží. Položí ti ruku na tvář a mírně pokrčí rameny. „Už jsi očaroval mě."

Překvapeně sleduješ, jak se jeho rty blíží ke tvým. Jak se ti plní sen, na který jsi ani nepomyslel, když k tobě poprvé přišel. 

Vycházíš mu vstříc.  Usměješ se, jakmile se okolo tebe ovinou paže a ucítíš jeho teplý dech na krku.

Víš, že jen u líbání nezůstane.

A očarování namalované postavy, která bude moci přecházet mezi jednotlivými obrazy, počká.