Zadání: AU. Loki jako hrdina, Tony jako padouch.

Na rovinu - tohle téma mi moc nesedlo. Mám pocit, že by to chtělo mnohem víc rozepsat, vysvětlit pohnutky, mít tam zkrátka mnohem víc omáčky. Ale limit je limit. A kdybych se rozepsala víc, zase bych přestřelila. A to jsem nechtěla.

Nevím, jestli jsem zadání splnila tak, jak si Windify představovala, ale... nic lepšího ze mě nevypadne. A taky se koukněte k ní na její verzi.

Budu ráda za vaše komentáře. Asi potřebuju ujistit, že to dává smysl.

---

„Tohle nemá smysl," povzdechla si Natasha s pohledem upřeným na obrazovku.

Kamera, která promítala obraz, snímala jednoduchou celu s jedním vězněm. Vybavení bylo velmi strohé. Postel. Umyvadlo. Otevřená místnost s toaletou. Několik knih a časopisů. Cela měla přední stěnu vyrobenou z nerozbitného a neprůstřelného skla. Z vnější strany se mohla posunout destička ze stejného materiálu v úrovni očí sedící osoby. Odhalovala několik drobných otvorů, kterými šlo komunikovat. Jídlo a případně jiné předměty se mohly podávat dalším posuvným otvorem ve spodní části stěny.

Předsálí, kam se podle potřeby umisťoval určitý počet židlí a vedly z něj dveře do koupelny, oddělovala od zbytku budovy stejná přepážka. A před ní ještě jedna. A kromě umělé inteligence celou celu zahalovala magie, která jiskřila smaragdovou zelení pokaždé, když jí někdo prošel.

Pokud by se pokusil projít někdo, kdo neměl patřičná povolení, nezabila by ho. Ale odvážlivce by čekalo probuzení s velmi silnou migrénou a s velkou pravděpodobností s pouty vyrobené z vibrania a posílené Lokiho magií.

Nemohli si dovolit nic ponechat náhodě. Vězeň nesměl utéct. Trvalo mnoho měsíců, než vůbec zjistili, že změnil strany. A pak dalších několik náročných týdnů, než ho chytili. A protože se obávali, že by i z drobností dokázal sestrojit něco, co by ho dostalo ven, tak mu pro jistotu dávali jen nádobí a příbory z měkkého plastu.

„Nerada to říkám, ale dochází mi nápady. Nedokážu z něj dostat ani motivaci, ani nic dalšího."

„Hlavně nedává smysl, jak se mohlo stát, že ho Hydra dostala na svou stranu," brblal Steve už poněkolikáté. „Vždyť co by mu tak mohli nabídnout? Měl všechno. A neměl nikoho, kvůli komu by ho mohli vydírat. Prostě..." Zadíval se stejným směrem a zavrtěl hlavou. „Proč, Tony?"

Loki tyhle debaty nenáviděl. Nejen, že samotného ho doslova žralo, že důvody nezná, ale zároveň mu každá zmínka o tom, že Tony neměl nikoho, připomínala, o co přišel. Nutně potřeboval vědět, co za tím stálo. Proč přišel o všechno, co pro něj bylo důležité.

„Chci s ním mluvit. Bez kamer a odposlechu," vypadlo z něj dřív, než se stihl zarazit. Okamžitě se na něj upřely oči všech přítomných Avengerů.

„Ne," rezolutně zamítl Steve.

„V žádném případě," potvrdila Rogersovo rozhodnutí Natasha.

Clint neřekl nic, ale jeho pohled hovořil jasně.

Thor se nadechoval k odpovědi, ale Bruce ho předběhl. „Proč myslíš, že to bude mít nějaký efekt, Loki?" zeptal se mírně. „Víš, že nemluví s nikým. Proč by mluvil právě s tebou?"

Protože ten den, co jsme zjistili, že přešel na druhou stranu, měl ráno péro v mým zadku, chtěl odseknout, ale usoudil, že by to nebyl nejlepší nápad. Ještě by si mysleli, že k Hydře přešel s ním. A pak by ho zavřeli do jiné cely. Daleko od Tonyho. Daleko i od možnosti ho vidět na kameře nebo přes tlusté sklo.

„Protože to jsme ještě nezkusili," řekl místo toho s pokrčením ramen. Tak nezaujatě, jak jen svedl. Věděl, že se mu tón podařil, ale přesto se pod Bannerovým pohledem necítil komfortně. Měl dojem, jako by mu viděl až do žaludku a prohlížel si stejk, který měl k obědu. „Myslím, že když bude vědět, že je vypnutý odposlech a kamery, tak bude ochotnější mluvit. Já vám pak řeknu, co mi řekl. A nechci s ním mluvit přes sklo. Vezmu ho do koupelny. Bude mít pocit většího soukromí. Nebude to jako u výslechu."

„A když se tě pokusí zabít, tak o tom nebudeme vědět," zabručel Clint.

„Jsem ochotný to riziko podstoupit, ale tvá péče je milá," zabroukal Loki s úsměvem. Hned nato zvážněl. „Mám magii. On bude mít pouta. Nedostane se ke mně. A není takový blázen, aby to pokoušel."

„Jak si můžeš být tak jistý?" zeptala se Natasha a založila si ruce na prsou. „Nezpochybňuju tvoji magii, ale Tony je vynalézavý."

„Ale je to jenom smrtelník," připomněl jí. „Může být génius, ale magií nevládne." Rozhlédl se po ostatních. „Ještě nějaké námitky, které mohu vyvrátit?"

Steve zavrtěl hlavou. „Prostě s tím nesouhlasím."

Clint mávl rukou. „Hele, možná to není špatnej nápad. Za pokus to stojí. Domluvíme určitej čas. Dáme Lokimu nějaký tlačítko, kterým kdyžtak přivolá pomoc."

Bruce přikývl. „Souhlasím."

„Měl bych tam jít já," namítl Thor zamyšleně. „Jsem silnější než ty, bratře."

Loki zavrtěl hlavou. „Ale tady nejde o sílu, Thore. Já ji nepotřebuju. Navíc... Jen já a Natasha víme, jaké to je, když změníš strany. Ty si nedokážeš představit důvody ani jedním směrem."

Natasha strnule přikývla. „Půl hodiny. Ani o minutu víc."

„To mi bude stačit," souhlasil a následující hodinu ještě debatovali o otázkách, které by měl pokládat.

Loki je trpělivě poslouchal, ale neměl v plánu se jich držet. Jeho zajímalo něco úplně jiného než je. Jeho návštěva byla ryze osobní.

Když pak vstoupil před skleněnou stěnu s pouty v ruce, srdce mu bušilo jako o závod. Tony k němu zvedl oči okamžitě. A sice v obličeji nehnul ani svalem, pohled z něj nespouštěl. Bůh vložil pouta do šuplíku. „Nasaď si je," přikázal tiše a jednoduchým kouzlem zaclonil všechny kamery v místnosti. Sice věřil, že je ostatní nezapnou, jak se dohodli, ale jistota je jistota.

Tony se pomalu zvedl z postele a přešel k šuplíku. Tázavě pozvedl obočí.

„Kamery i zvuk jsou vypnuté," informoval ho Loki bezbarvým hlasem. „Můžeme bezpečně mluvit. Zabezpečil jsem to kouzlem, takže i kdyby chtěli ostatní poslouchat, mají smůlu."

Tony se usmál. „Sluší ti to."

Loki se zhluboka nadechl. „Nasaď si je. To, že můžeme mluvit beze svědků, nemění nic na tom ostatním," přikázal, ale hlas se mu na konci zachvěl. Zatraceně. Jeho předsevzetí, že bude celou dobu klidný a bez emocí, povážlivě zakolísalo.

„A jakej je program?" zeptal se Tony zvědavě, aniž by z něj spustil oči, a poslušně si zacvakl pouta na zápěstí. Jakmile zapadl jejich zámek, kovové pláty zmodraly stejným odstínem jako jeho reaktor. Náramky byly spojeny krátkým řetízkem; mohl dát ruce od sebe maximálně na dvacet centimetrů.

„Koupelna," odpověděl Loki a odvrátil se. Chvějícími prsty namačkal kód na stěně zády k Tonymu. Sklo se posunulo do strany, čímž vznikl otvor o velikosti dveří. A Loki si začínal říkat, že to byl velmi špatný nápad.

Tony se kousl do rtu. „Umyješ mi záda?"

„Ne," odsekla rázně se k němu otočil. Měl chuť mu jednu vrazit. Srdce, které mu uhánělo rychleji než Bifröst, se mu bolestivě svíralo pro všechny ty dny, kdy ho nemohl mít vedle sebe. Tak moc mu chyběl, že mnohokrát večer plakal do polštáře. Toužil se vrátit do dnů, kdy spolu usínali, kradli si polibky a objímali se. Do dnů, kdy měl dojem, že s Tonym má víc než celý vesmír. Do dnů, kdy se cítil úplný a jeho duše radostně zpívala. Co na tom, že o svém vztahu nikomu neřekli. Byl šťastný. Jeho srdce se radovalo. A teď? Krvácelo z ran, které se den za dnem prohlubovaly.

A on s ním ještě flirtoval! Jako by to pro něj nic neznamenalo.

„Cestu znáš," sykl Loki a založil si ruce na hrudi, snad aby ho opravdu nepraštil.

„Tak nějak jsem to tušil," zamumlal Tony spíš k sobě a vydal se na cestu dlouhou několik kroků. Loki ho v těsném závěsu následoval.

Koupelna byla prakticky prázdná, okachlíkovaná místnost o rozloze několika málo metrů čtverečných. Ve vzdálenějším rohu stál jednoduchý paraván a za ním ze zdi vyčnívala baterie a sprchová hlavice. V druhém rohu byl připravený ručník a čisté oblečení.

Nic víc.

Loki za nimi zavřel dveře a zopakoval zaslepení kamer a zrušení odposlechu. Gestem ukázal ke sprše.

„Vážně?" nechápal Tony. „Ty si dáš takovou práci s tím, abys se mnou mohl mluvit, a pak –"

„Možná jsem doufal, že něco řekneš ty," zavrčel Loki a sepjal ruce za zády. „Ale vidím, že jsem byl naivní idiot, takže tě chci akorát požádat, abys to zbytečně nezdržoval. Mám ještě jinou práci."

Tony kývl hlavou a vydal se ke sprše. S lehkými obtížemi rozepnul knoflíky na bocích nátělníku, aby ho mohl s pouty sundat. Zbytek oblečení šel snadno. Nepospíchal za zástěnu. Bylo mu evidentně jedno, jestli se Loki dívá, ale ten se demonstrativně otočil jiným směrem.

Pustil vodu. Vstoupil pod proud. „Zlobíš se," zkonstatoval.

Loki se podíval jeho směrem. V podbřišku mu zacukalo. Tony stál zády k němu. Měl dokonalý výhled na jeho perfektní zadek. „Ne, proč?" opáčil sarkasticky. „Vždyť jsi mi jenom lhal. Proč bych se měl zlobit?"

„V zásadních věcech ne," namítl Tony. Přes šumění vody byl špatně slyšet. Loki musel přijít mnohem blíže, aby mu rozuměl. Zastavil se dva kroky od něj. „V tom, že tě miluju, jsem nelhal."

„To si strč někam," odfrkl Loki, ale ne tak rázně, jak by chtěl. Tohle bolelo. A jeho začínalo štípat za očima. Ne, tohle opravdu nebyl dobrý nápad. Tohle nedokáže ustát bez ztráty cti.

„To bych rád, ale na to už asi nedojde," odpověděl Tony s povzdechem. Otočil se. Nedbal, že je nahý. Naléhavě mu pohlédl do očí. „Pořád tě miluju. To se nikdy nezmění. Budu tě milovat, i když budeme stát zase na různých stranách."

Lokimu se nahrnuly slzy do očí. Tak moc si to přál slyšet. Ale ne v takové situaci. Měl mu to šeptat do ucha v posteli, ne v poutech jako jeho vězeň! „Nemusíme stát na opačných stranách," hlesl prosebně.

Tony se konejšivě usmál. Zkrátil vzdálenost, která je dělila. Zvedl ruce a dlaně položil Lokimu na tváře. Opatrně setřel slzy, které se jako lesklé diamanty koulely po lících. „Musíme," řekl. Stoupl si na špičky. Něžně přitiskl své rty na Lokiho ústa.

Bůh zlomeně zakňučel. Pevně ho objal a opětoval Tonyho polibek, jako by měl být jeho poslední. A on v hloubi duše věděl, že poslední je, i když si to nechtěl připustit. „Já se kvůli tobě změnil," připomněl mu zdrceně mezi jednotlivými doteky rtů. „Proč ty nechceš? Čím tě Hydra drží v hrsti? Pomůžu ti. Zvládneme to překonat," sliboval a bezděky mu zarýval nehty do ramen.

Tony zavrtěl hlavou. Naposledy se otřel o Lokiho rty a pak mu na ně položil ukazováček. „Měl bys mě vrátit do cely. Určitě už za chvilku vyprší domluvenej čas. Asi by nebylo dobrý, aby sem vběhli a viděli nás takhle." Odstoupil od něj, rychle se usušil a vklouzl do oblečení.

Loki sklopil oči. „Takže tohle je definitivní konec? Zahodíš to, co mezi námi bylo, kvůli Hydře?" Nenáviděl se za to, že zní jako patetická fňukna. Ale nechápal to. Ubližovalo mu to. Nedokázal se přetvařovat.

Tony se nevesele usmál. „Nemám na výběr." Vykročil jako první a zamířil rovnou do cely. Nechal se zavřít a už se na Lokiho ani nepodíval. Nevnímal, kdy odešel. Zhluboka dýchal a snažil se zůstat v klidu, dokud byl s ním.

Až ve chvíli, kdy si byl jistý, že odešel, konečně povolil v soustředění a dovolil svému obličeji se zkroutit bolestí.

Neměl na výběr. Musel se stát padouchem. Musel zabíjet. Rozvracet státy. Plnit úkoly, které se mu příčily. Věděl, že klid, který měl v cele, dlouho nevydrží. Přijdou pro něj. Bude muset pokračovat.

A bude.

Pokud to byla jediná možnost, jak zajistit Lokiho bezpečí, byl pro to ochotný udělat všechno.

Za každou cenu.

„Hail Hydra."