žánr: bajka

forma: du-forma

délka: 300-500 slov

tři slova: láva, terminál, kojenec

Nebudu lhát, už mi  z těch bajek hrabe. Doufám, že příští měsíc nastane změna. Nezapomeňte mrknout i k SD_Fanfikce na její zadání. 

Mějte se krásně. A nezapomeňte, na profilu máme obě letní prázdninové drabble s klukama, tak šup číst.

***

„Tony, pojď už ke mně," zapřede černý kocour a při své ladné chůzi se vyhne ženě nesoucí kojence v náručí. Jeho špička ocasu nedočkavě pocukává a schválně před tebou prohne hřbet, aby sis mohl prohlédnout, jak se vyčištěná srst leskne ve světle zářivek letištní haly.

„Moment, Loki," mňoukneš nazpátek. „Ještě musím něco zařídit."

Loki se k tobě přiblíží, čumáčkem tě šťouchne do prošedivělé bradičky a vzápětí se o tebe otře celým tělem. „Ať to udělají Natasha s Clintem."

„Musím to zkontrolovat," opáčíš a zavrníš mu do ouška. „Za chvíli jsem u tebe."

„To říkáš pokaždé," zaprská a v zelené oči se zúží. Pocukávání ocásku se změní ve zlostné mrskání. „Nemuší dělat všechno. Smečka má svou hierarchii. Máš kočky na to, aby dělaly svou práci."

„Když je ale nebudu hlídat, tak se na své povinnosti vykašlou a my si budeme muset myši lovit sami," namítneš a smířlivě sklopíš hlavu i uši. „Slibuju, že to nebude dlouho trvat."

„To bych ti radil," odvětí s naježenou srstí, než uraženě odejde směrem k pelíšku, který vám zařídila letištní služba.

Chvilku ho sleduješ, jak se při chůzi vlní, a zasněně předeš, než zatřepeš hlavou a vyrazíš na obvyklou pochůzku. Nevnímáš čas. Netušíš, že se z chvilky staly hodiny a světlo venku za skleněnými okny vystřídala tma.

Myslíš si, že ses zdržel jen o maličko déle a jako omluvu neseš pořádně tlustou, ještě teplou, myš.

Prázdný pelíšek tě překvapí. „Loki?" zamručíš a položíš kořist na okraj polštáře. Očicháš ho a zjistíš, že je Lokiho pachová stopa stará, jako by tu byl naposledy včera.

Začneš se třást a bezděky se naježíš. Čenicháš. Tasíš drápky, jako by ti snad k něčemu byly. Hledáš ho po okolí, ale nikde není pach silnější.

Zakňučíš a vyběhneš. Cestou svoláváš zbytek smečky, aby ti pomohl hledat.

„Loki, kde jsi?" vyděšeně voláš a pobíháš po terminálu, jako by ti pod tlapkami bublala žhavá láva. Hledáš ho celou noc a celý den, než se unaveně svezeš na zem pod kovovou lavičku, kde nejčerstvější stopa končí, a žalostně zamňoukáš. Dojde ti, že tě Loki opustil a šel si hledat jiný domov. Takový, kde na něj budou mít čas. Možná v nějaké rodině.

Tak jako tak se nevrátí.