žánr: bajka
forma: ich-forma
délka: 1k - 1,5k slov
tři slova: píšťala, umění, strom

A/N: Do horního limitu mi zbývá 30 slov. To bylo o fous. Moje druhá bajka v životě. Snad se bude líbit. 

PS: na profilu junitka je seznam všech, kdo se psací výzvy letos účastní. A protože Frostironu není nikdy dost, tak jsem zlanařila SD_Fanfikce, aby se přidala. Tak ji a i ostatní nezapomeňte podpořit ♥

„Bude dneska pohádka?" zeptal se Peter s očima rozšířenýma. Jako by mu ten nevinný kukuč ještě někdo vůbec věřil.

„Žádnou si nezasloužíš," zabrblal naoko Loki. „Zase jsi štrachal tátovi v dílně a udělal jsi mu tam nepořádek."

„Tys mi to ale dovolil," ozval se a založil si ruce na hrudníčku.

„A tys mě prásknul," povzdechl si bůh, ostentativně se na mě ani nepodíval a zakroutil hlavou. „Takhle by to nešlo, Petere. Jak z tebe mám vychovat dalšího boha falše, když podkopneš svého mistra? Co bude příště, začneš pískat na píšťalu, jakmile se tam proplížíš, aby tě rovnou našel? Víš vůbec, co mě to stálo, aby nešel žalovat Jarvis?"

Tak to už jsem nevydržel. Polekaně jsem málem vyprskl skotskou na bílý koberec a postavil se na nohy. Na poslední chvíli jsem ji ještě stihl polknout, než jsem zalapal po dechu. „Nic – takovýho – žádnej další bůh neplechy, falše, iluzí a podobný věci! Jeden v rodině už stačí!" řekl jsem rezolutně. Můj tvrdý tón se poněkud ztratil v kuckání, ale vem to čert. Tohle nedovolím. Ne a ne a ne! Ani smykem.

Oba se na mě podívali. Jeden překvapeně, druhý pobaveně. „Zlato," začal Loki.

Tati," přidal se Peter.

„Žádný zlato. Žádný tati. Ty –" ukázal jsem na Petera a zamračil se, „– si padej vyčistit zuby. A ty, miláčku, si připrav pořádnou pohádku. Dneska budu poslouchat taky."

Peter poslechl – kupodivu – hned, a toho využil Loki. Přišel ke mně, ovinul mi ruce kolem krku a bezelstně se na mě zazubil. „Zbožňuju tě provokovat."

„Já vím," povzdechl jsem si, chytil ho kolem pasu a opřel si čelo o jeho rameno. „Tvoje provokace už jsou jistou formou umění. Ale musíš do toho zatahovat i Petera? A už teď? Je ještě malej. Vždyť ještě chce vyprávět pohádky."

„Ve skutečnosti jsme v tvé dílně vůbec nebyli," vysvětlil Loki, sjel mi rukama po zádech na bedra a já tak nějak cítil, že mě to rozhořčení přechází. On moc dobře věděl, že se nedokážu zlobit dlouho. Zvlášť na něj a na Petera. A nutno uznat, že od chvíle, kdy jsme se spolu začali scházet a žít, to nikdy nepřehnal. A určitě to moje rychlé odpouštění nebude jen těma neskutečně šikovnýma rukama, kterýma umí doslova čarovat nejen s mým tělem, ale i s mou hlavou. „Jen jsme tě chtěli trochu pozlobit," pokračoval Loki a nevšímal si, že jsem mu zaryl nehty do boků. Sklonil hlavu, políbil mě na ucho a já se neudržel – blaženě jsem zasténal.

„Tak to se vám povedlo, zmetci," ujistil jsem ho láskyplně a omluvně jsem ho pohladil na místech, kde zůstaly stopy po mých nehtech. Poodstoupil jsem, ukázal prstem směrem k Peterově pokojíčku a trhl hlavou. „Až po vás, Výsosti."

„Tak takhle mi budeš říkat, až Peter usne," zabroukal Loki s hladovým leskem v očích, ale poslušně zaplul do pokoje, kde už Peter čekal. A samozřejmě kroutil zadkem tak, že jsem měl najednou problém normálně polknout.

Když jsem pak po sérii nádechů a výdechů zašel s nově nalitým drinkem za nimi, seděl Loki vedle Petera na posteli. Na mě zbylo křeslo vedle. Natáhl jsem si nohy na peřinu k nim, opřel je o bohovo stehno a usmál se na ně. Vypadali spolu kouzelně. Nikdy bych nečekal, že bude mít Loki vztah k dětem, ale zjistil jsem, že mě překvapil a překvapuje každý den něčím novým. A tohle bylo velmi vítané překvapení.

„O čem to bude?" zeptal se Peter a zívl.

Loki se mi podíval upřeně do očí. „O nových šancích."

„Tak to jsem zvědavej," přiznal jsem popravdě a pohodlněji se uvelebil. Peter se opřel o Lokiho bok a spokojeně se zaculil, když ho začal hladit po vlasech.

„Kdysi dávno existoval magický les. V něm žila různá zvířata, která spolu dokázala utvořit fungující společenství. Medvědi tam žili společně s vlky, liškami, zajíci, ale i s dalšími zvířaty ve vzájemné shodě, aniž by si ubližovali navzájem," začal Loki vyprávět. Oči měl zavřené, jako by mu před očima probíhal příběh, a on ho převypravoval.

„Jednoho dne do lesa přišel muflon," pokračoval a já si všiml, že nakrčil obočí. Začínal jsem tušit, kam tím míří. „Ten muflon byl mohutný, nádherný a silný, se zlatými rohy. Byl královského rodu a toužil se stát pánem zvířat, která obývala les. Byl vychován s nárokem na trůn, ale ten, na nějž se právem chystal, obsadil jeho starší bratr."

Tak teď už jsem definitivně věděl, o čem to bude. Napil jsem se a vnitřně si povzdechl. Peter zaujatě poslouchal a pomalu přivíral oči.

„Přišel do lesa, postavil se předníma nohama na vyvýšený pařez pod rozložitou korunu nejvyššího stromu a ukázal všem svou velikost. Mnoho zvířat se sešlo, aby si muflona prohlédlo. Mnoho z nich bylo unešených z jeho královského původu, ale i z naleštěných rohů, dokonale čisté srsti a mohutného vzhledu. Nikoho takového ještě nepotkali," zachvěl se mu hlas a já ho zatoužil obejmout. Netušil jsem, proč se k té uzavřené záležitosti vrací. Peter ji stejně nemohl pochopit. A já... copak jsem mu už dávno všechno neodpustil?

„Muflon zvířatům oznámil, že se nyní stává jejich králem. Hodlal jim vládnout spravedlivě, přestože možná volil slova moc přímá, než aby mu uvěřili. Vzali si z nich jen to nejhorší a poslouchali jen to, co skutečně chtěli slyšet. Odmítli před ním pokleknout. Odmítli se poklonit. Několik medvědů a vlků na něj zaútočilo a zajalo ho. Zavřeli ho do ohrady, ze které si mysleli, že nemůže nikdy uniknout," vyprávěl Loki a mírně se svezl níž. Přestal Petera hladit, místo toho si ho přitáhl k sobě a pevně ho objímal.

„Nechtěl se s tím smířit," říkal dál tiše a já v jeho slovech zaslechl nefalšovaný smutek. Sevřelo se mi srdce. Drtil jsem sklenici v ruce, až mi zbělely klouby. Chtěl jsem se napít, ale zjistil jsem, že jsem svou skotskou dávno vypil. Kdy? „Usilovně přemýšlel, jak by dosáhl svého poslání. Toužil se stát králem, jak mu bylo dlouhé roky slibováno. Nakonec se mu podařilo uniknout. S nasazením vlastního života v jiném lese posbíral stádo dalších zvířat. Společně s nimi se vydal dobýt les silou. Chtěl ho. Potřeboval ho. Musel ho mít. Celým svým srdcem toužil po naplnění své tužby."

Zamrkal. Nepodíval se na mě, ale ve svitu lampičky na nočním stolku jsem si všiml, že má lesklé oči. Špičkou nohy jsem ho pohladil po stehně. Znovu zavřel oči a volnou ruku položil na můj nárt.

„Že to celé byla hloupost, si nechtěl dlouho připustit. Jeho spojenci odpadávali jeden po druhém jako zralé hrušky ze stromu. Zvířata z lesa se semkla. Z jednotlivců se stala jedna bytost s jedním myšlením. S jedním cílem: zbavit se nezvaného hosta. Odvrhnout ho. Zničit ho. Skoncovat s ním. Dostat ho pryč."

„Podařilo se jim to?" zeptal se Peter tiše.

Loki přikývl. „Dostali ho na kolena. Až když ležel zraněný na zemi, sám, protože spojenci utekli, a kolem něj cvakaly rozzuřené čelisti, si uvědomil, jakou chybu udělal, že se vůbec pokusil ovládnout jejich svět," zašeptal, sklonil se a vtiskl mu polibek do vlasů. „Měl si uvědomit, že nikdo nemůže nikomu nic beztrestně brát. A už vůbec ne svobodu," povzdechl si. „A teď už spi. Ráno vstáváš do školy."

„Dobrou noc," poslušně špitl a široce zívl. Sesunul se na polštář, objal plyšového zajíce a podíval se na mě. „Tati, myslíš, že ten muflon dostal druhou šanci?"

Usmál jsem se, sedl si k němu na postel a přikryl ho až po bradu. Políbil jsem ho na čelo. „Jasně že jo. Slíbil, že bude hodnej, začlenil se mezi ně a zůstal s nima. Vzal si jednoho medvěda za muže a začal s ním vychovávat lemura."

„To sis právě vymyslel," obvinil mě se smíchem.

Mrkl jsem. „Jen toho lemura, ve skutečnosti to byl pavouk. Zbytek je pravda. Dobrou noc, Petere," prohlásil jsem s úsměvem, vzal Lokiho za ruku a zhasl lampičku. Potichu jsme vyšli na chodbu a zavřeli za sebou dveře. Zhluboka jsem se nadechl. „Proč zrovna tohle? Myslel jsem –"

Loki mě pevně objal. Cítil jsem, že se třese. To vyprávění naší minulosti, přestože přeformátované do bajky, pro něj i po letech muselo být nesmírně náročné. „Rychle roste. Blíží se čas, kdy zjistí, co jsem udělal. Chci ho na to připravit. Chci, aby to věděl ode mě dřív, než mu to řekne někdo jiný. Chci, aby věděl, že existují druhé šance," osvětlil a odtáhl se, aby mi pohlédl do očí. „Já jsem tu svou dostal. A bylo to to nejlepší, co mě v životě potkalo. Chtěl jsem, abys to věděl."

Povytáhl jsem obočí. „Miláčku, já přece dobře vím, že to nejlepší, co tě mohlo v životě potkat, jsem já. Je ale milé to slyšet."

Zakroutil očima, v nichž se konečně objevily veselé ohníčky. „Jsi pako, fakt."

„Jo, já vím. Tvoje pako," přitakal jsem a svůdně zamrkal. „A teď, Výsosti, co byste řekl na společnou sprchu?"

Předstíral, že přemýšlí. „Umyješ mi záda?"

Vzal jsem ho za ruku a vydal se ke koupelně. „Umyju tě celýho, když hezky poprosíš."

Loki uměl velmi hezky prosit.