2.5.1998

Naposledy se plíce mladého Harryho Pottera nadechly, srdce zatlouklo a mozkem projela myšlenka, že selhal a odsoudil celý kouzelnický život k záhubě. Jeho mrtvé tělo se sklátilo k zemi podobně jako stovka dalších v tento den. Lord Voldemort se zhluboka nadechla a narovnal se. Pomalu se svým hadím krokem vydal k zesnulému Vyvolenému. Na rtech se mu vytvořil zlověstný úsměv, ze kterého posléze začal vycházet hrůzu nahánějící smích.

Na nádvoří bradavického hradu se dobelhalo několik přeživších. Mezi nimi stáli i Ron Weasley s Hermionou Grangerovou. Oba dva doufali, že zničením jednoho ze sedmi viteálů pomohou svému nejlepšímu příteli k vítězství nad tím nejhorším černokněžnek, který kdy kráčel po zemi. Mýlili se. Jak by mohl teprve sedmnáctiletý hoch zastavit zlo tak čisté, že by se v něm i ta nejhlubší láska ztratila? 

Když smích té ohavné zrůdy utichl, pohlédl na všechny, kteří se přišli na vlastní oči přesvědčit, jestli je to opravdu skutečné. ,,Bylo pošetilé myslet si, že by tenhle kluk," poukázal na mrtvé tělo svého bývalého soka, přičemž do něj lehce kopl svou kostnatou nohou, ,,mohl zastavit mě - lorda Voldemorta - pána zla - vašeho nového vůdce!"

Několik smrtijedů, jež na nádvoří stálo souhlasně křiklo a lehce se poklonilo, zatímco obyčejní lidé jen stáli a koukali na to neštěstí, jež je postihlo. Hnědé oči Hermiony Grangerové se ihned naplnily slzami. Její přítel Ron si ji k sobě přitáhl do pevného objetí v domnění, že se mu to celé jen zdá a že se probudí ve své posteli, ve svém novém domě vedle Hermiony, v době, kdy zlo neexistovalo a všude panoval mír - ale to se nestalo. Všechny zachvátilo čiré zoufalství. Co teď s nimi bude, když byli po celou dobu proti němu?

,,Prokážu vám pozůstalým trocha svého soucitu," ozval se znovu Voldemortův slizký hlas, který doslova sršel ironií a lží, ,,máte minutu na pravé nefalšované truchlení, po kterém nastane možnost přidat se ke mně, na vítěznou stra-"

,,To nikdy nikdo z nás neudělá," přerušila ho postarší žena, jejíž vždy dokonale sčesané vlasy v drdolu nyní trčely do všech světových stran. V jejích očích bylo vidět odhodlání. Jestli měla umřít tak ne jako někdo, kdo se nepokusil něco udělat.

,,Jak odvážné, Minervo, jen škoda, že tvá minuta truchlení právě skončila," oznámil chladně obávaný černokněžník. Namířil na všemi milovanou profesorku přeměňování svou bezovou hůlkou (ta mu již nyní řádně patřila) a zakřičel: ,,Avada Kedavra!"

Všechny pohledy rázem spočinuly na další zbytečné oběti. Většina smrtijedů ani necekla, i přesto, že proti McGonagallové nikdy nic neměla, ba ji dokonce měla i ráda. Nemohla se svému pánovi vzepřít.

,,Vaše minuta právě skončila," oznámil Voldemort s pohledem upřeným na hlouček čarodějů před ním. ,,Máte dvě možnosti - buď se ke mně přidáte nebo zbaběle utečete a do několika hodin tragicky zemřete - je to jen a jen na vás."

Hned co ukončil větu se několik kouzelníků strachy otřáslo a i se svými blízkými přemístilo pryč. Nad jejich naivitou, že by snad mohli následujícím událostem utéct, zůstával rozum stát. Ovšem mezi těmito lidmi, kteří se rozhodli nepřidat se na stranu lorda Voldemorta a raději se schovat byli i členové Fénixova řádu - včetně Hermiony a Rona.

Naposledy se podívali na své milované Bradavice a se slzami v očích se přemístili neznámo kam.

~

Ahoj všichni!
Tahle povídka bude vcelku krátká. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak by mohl kouzelnický svět vypadat, kdyby Voldemort zvítězil a vzhledem k tomu, že snad ve všech fanfikcích nakonec dobro porazí zlo, rozhodla jsem se jít, aspoň pro jednou, proti proudu a ukázat vám, jak by to tak asi mohlo vypadat (z mého pohledu, samozřejmě).

Hned v Prologu jsme přišli o Minervu McGonagallovou, takže mě zajímá, kdo ji bude do nebe následovat. 😄

S přáním dobrého dne, Madelaine.