13.1.1999

Prošedivělá starší paní seděla před kanceláří vedoucího ústředí bystrozorů. Dlouho se odhodlávala k návštěvě Ministerstva kouzel. Bála se sem jen vkročit, ale věděla, že za své konání bude odměněna.

,,Berta Walfhardová?'' pozvedl obočí muž asi tak ve věku třiceti let. Jeho vlasy byly hnědé, oči jakbysmet a na sobě měl dlouhý černý hábit.

Stařenka přikývla. ,,A-Ano,'' zakoktala. Byla opravdu velmi vystrašená a jeho tajemný vzhled tomu moc nepomáhal.

,,Jsem hlava ústředí bystrozorů, Finn Michaelson,'' podal ji ruku, se kterou si následně potřásla.

,,Těší mne, pane,'' řekla tiše a pomalu vstala ze svého místa. Na nohou se držela díky holi. Vedoucí přikývl a křivě se usmál. Otevřel dveře do své kanceláře a pokynul ji, aby vešla dovnitř. A že ji to trvalo. Michaelson skoro zapomněl, jak pomalí staří a nemohoucí lidé jsou. Pokynul hlavou ke křesílku před masivním dřevěným stolem, za který se on sám posadil.

,,Před několika dny jste nám napsala dopis, že snad víte, kde se ukrývají Hermiona Grangerová a Ron Weasley, kouzelníci uvedení na seznamu hledaných a nepřátel,'' oznámil, když si znovu pročítal její psaní, které držel v rukou. ,,I když, bylo to velmi hekticky sepsané.''

,,Totiž, pane Michaelson, víte já-já byla hodně vystrašená, když-když jsem zjistila, že se vlastně už nějakou dobu skrývají v bytě vedle-vedle mě,'' odvětila a s třesoucí se rukou si zastrčila jeden šedivý vlas za ucho. Finn ji mlčky poslouchal. ,,Chtěla jsem si nejdřív ověřit, že-že to jsou skutečně oni. Co-co kdyby to byl jen jim-jim podobný pár, že?'' uchechtla se nervózně.

,,Na ověřování má ministerstvo své vlastní lidi, madam,'' odfrkl si, opřel se a s rukama založenýma na prsou ji pokynul, aby pokračovala.

,,Opravdu-opravdu jsem nečekala, že by mohl pan-pan Kingsley držet ty dva u se-''

,,Jak, že jste řekla to jméno?!'' skočil ji do toho se zvýšeným hlasem.

,,Pan-pan King-Kingsley,'' vykoktala tiše.

,,Takže pan Kingsley nabídl exil dvěma nejhledanějším kouzelníkům Anglie,'' uchechtl se a rychle se zásuvky vytáhl pergamen s brkem. Začal na něj cosi škrábat.

,,Co-co s nimi teď bude?'' zeptala se po chvíli ticha. ,,Ze-zemřou?''

Michaelson nad tím pokrčil rameny. ,,Mohu vás ujistit, že se jim dostane spravedlivého soudu,'' oznámil s falešným a potěšeným úsměvem. Po několika měsících měl ty dva konečně na dosah. Odměna ho zajisté nemine. ,,A teď, když dovolíte, mám ještě nějakou práci a byl bych rád, kdybyste již odešla.''

Berta Walfhardová přikývla. Pomocí hole vstala. Jedním slovem se s ním rozloučila a poté se ztrápeným výrazem vyšla ven na chodbu.

Co to jen udělala?

~

Ještě toho odpoledne se skupina nejméně dvaceti bystrozorů (spíše smrtijedů) přemístila do Holland Parku. Všichni mudlové, kteří je jen spatřili, rychle vzali nohy na ramena a během vteřiny zmizeli z jejich dohledu. Jim to nevadilo, ve strachu lidí se vyžívali.

,,Pamatujte,'' promluvil k nim hluboký hlas Doriana Notta, ,,náš pán si je vyžádal živé. Jestli zemřou, s jistotou vám můžu říct, že vy je budete následovat,'' sjel družinu Voldemortových poskoků svýma modrýma očima. ,,Rozumíte?'' Všichni významně pokývali hlavami a dali se znovu do pohybu. Po několika desítkách metrů došli ke vstupní bráně a pohlédli na dům před nimi.

Dorian se otočil na Rabastana Lestrange a pokynul mu, aby se spolu s dalšími dvěma smrtijedy vznesli do vzduchu a skrz okna bytu v posledním patře se dostali dovnitř. Tam sice Kingsley nebydlel, ale dostali od svého pána jasný rozkaz.

Zabíjejte koho chcete, ale ty tři mi přiveďte živé. Já musím být ten, kdo je připraví i život. Já musím být ten, kdo lidu ukáže, co se děje se zrádci.

A tak také konali. Jen, co Rabastan se svými dvěma poskoky proletěl skrz okna, seslali na postarší pár, jež na ně křičel, co jsou zač, smrtící kletbu. A v masakru pokračovali jen, co vyšli ze dveří. Několik sousedů se přišlo podívat, co jejich známé rozrušilo. Zaplatili za to životem.

Dorian mezitím stále postával na chodníku před domem a čekal, až mu smrtijedi dají znamení k útoku.

Když se v jednom z oken v pátém patře objevil zelený záblesk, starý Nott všem pokynul, aby se vrhli do domu a chytili Hermionu, Rona a Kingsleyho, kteří spokojeně spali v bytě ve třetím patře a vůbec netušili, co za hrůzy se blízko nich odehrává.

,,Musíme být velmi potichu,'' rozkázal všem šeptem Rabastan, ,,s největší pravděpodobností spí a je potřeba, abychom je zastihli nepřipravené, jasné?'' pozvedl tázavě obočí. Všichni přikývl. ,,V kouzlech je síla, přátelé.''

,,V kouzlech je síla,'' zopakovali všichni sborově.

Vše se potom odehrálo strašně rychle. Zaklínadlem odemknuli dveře a jako šelmi vyhlížející svou kořist vstoupili dovnitř. Čtyři z nich zamířili do malé ložnice, ve které klimbal Kingsley Pastorek a šest zbylých do obývacího pokoje, kde se nacházeli Grangerová s Weasleym.

Rabastan s Dorianem se potěšeně usmáli, když konečně po několika měsících spatřili tváře nejhledanějších čarodějů Anglie. Věděli, že jestli je jejich pánovi skutečně přivedou, budou nadmíru odměněni.

Jedním pohybem ruky ostatním naznačili, aby se okolo spící dvojce rozestavěli. Zároveň jim Goyle starší opatrně vytáhl hůlky z pod polštářů a schoval do vnitřní kapsy svého hábitu.

Poté už jen stačilo ty dva probudit. A toho se s radostí ujal Nott. ,,Jaké štěstí vidět vás dva živé a zdravé,'' pronesl velmi nahlas, díky čemuž je vzbudil. Hermiona se okamžitě nahnula pro svou hůlku, ale nebyla tam. S nechápavým a vystrašeným výrazem se Dorianovi podívala do tváře. ,,Snad nehledáš svou hůlku, mudlovská šmejdko,'' vysmál se jí.

,,Takhle ji říkat nebudeš, ty šmejde!'' zakřičel Ron a sáhl pod polštář, aby na starého smrtijeda poslal nějakou kletbu. Hůlka tam ale nebyla. A všichni smrtijedi se hlasitě rozchechtali.

,,Vaše poslední slova před tím, než vás pošleme do mdlob?'' zeptal se jich Rabastan s hůlkou namířenou přímo na ně.

Oba dva mlčeli.

,,Smutné,'' zamumlala si pod vousy, než na ona dva seslal kouzlo, které je poslalo do bezvědomí.

~

,,Můj pane,'' poklonil se hluboce Lucius Malfoy, když vešel do místnosti. Podíval se na černokněžníka stojícího u okna pozorujícího přírodu venku. ,,Dorian s Rabastanem byli úspěšní, mají všechny tři hledané - živé a zdravé.''

Voldemort se potěšeně zašklebil. ,,A kde se ti tři zrádci nachází?'' K Luciusovi byl stále otočený zády. Jakoby mu snad chtěl ukázat, že mu nestojí za to, aby hýbal svým impozantním tělem.

,,Na Ministerstvu kouzel,'' odvětil prostě, ,,hlídají je vaši nejlepší muži, můj pane.''

Temný lord přikývl. Hbitě se otočil, až jeho hábit zavlál ve větru a jako černý kouř vyletěl z místnosti pryč. Co se týče dramatických příchodů a odchodů byl Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit profesionálem. Lucius ho následoval. Nechtěl si tuhle podívanou nechat ujít.

A tak se oba dva objevili v několika stovkách kilometrech vzdálené ministerské hale. Kouzelníci okolo nich se rázem zastavili, protože bylo takovým nepsaným pravidlem, projevit jejich pánovi úctu, což zde znamenalo pozornost. A to proto, když procházel Voldemort halou dál a dál, všichni čarodějové a čarodějky poklekli a sklopili hlavy.

,,Dnešní den se jisto jistě zapíše do dějin, mí drazí,'' pronesl svým slizkým hlasem, který se odrážel od zdí a vracel do lidských uší hned několikrát. Pohlédl přitom na šedivého Malfoye a jedním jediným pohledem mu pokynul, aby sem, přímo do hlavní haly spolu s ostatními přivedl ty hříšníky. ,,Dnes jsme zatkli dva největší nepřátele naší čisté země. A je potřeba všem jejich obdivovatelům předvést, co se s lidmi jako oni stane, pokud mezi nás nebudou chtít zapadnout.''

V tu ránu se před sochou mudlů v postavení, které jim náleží objevila skupina smrtijedů spolu se spoutanými hledanými čaroději. Věděli, že tohle je jejich konec a ani se na něj nesnažili připravit. Bylo to zbytečné.

,,Jistě je všichni poznáváte. Jeden z nich dokonce ještě před několika měsíci pracoval mezi námi,'' začal Temný pán a probodl Kingsleyho Pastorka pohledem. ,,Jenomže se provinil - vědomě ve svém bytě schovával Hermionu Grangerovou a Rona Weasleyho!''

Lidé sebou při vyslovení jejich jmen škubli. Propaganda a vymývání mozku vzali za své, a proto se lidé báli jmen těchto dvou zcela neškodných kouzelníků. Pomalu už začali používat přízvisko Ti-jež-smůlu-nosí. A někteří dokonce při vyslovení jejich jmen začali bučet a nadávat: ,,Do pekla s nimi!''

,,A takovýto hřích je neodpustitelný, pane Kingsley,'' přistoupil ke snědému muži černokněžník, ,,skoro bych řekl smrti hodný, ale ukážu Vám nyní svou laskavost tím, že zbytek svého prohnilého života strávíte v Azkabanu,'' zakřičel, načež se halou rozezněl potlesk.

Smrt byla oproti Azkabanu rájem - rájem, který Pastorkovi nebyl dopřán.

,,Ovšem to samé neplatí u těchto dvou,'' ukázal na dva hrdiny vedle Kingsleyho, ,,jejich provinění je neodpustitelné a ani má laskavost zde nepomůže. Tito dva mladí lidé si svou cestu vybrali a já budu tak srdečný, že jim pomohu tuto krátkou cestu ukončit,'' prohlásil a z jeho rukávu pomalu vyjela bezová hůlka, která mu nyní bezmezně patřila. Otočil se na ty dva.

Ron by tak strašně moc rád chytil Hermionu za ruku a byl ji v posledních chvílích oporou, ale nemohl. Byl spoutaný a nedokázal se ani pohnout. Jen doufal, že jeho Voldemort nezabije jako prvního, protože věděl, že by Hermiona díky tomu v posledních chvílích života trpěla. Jenomže Temný lord byl až moc dobrý v nitrozpytu a Ron až moc rozrušený, aby svou mysl dokázal uzavřít a tak věděl, čeho se nejvíce bojí.

Když už to vypadalo, že svou hůlkou míří Voldemort na Hermionu a obyčejnou smrtící kletbou ji zabije, pohlédl na Rona. Zbavil ho otěží a než stihl jakkoli zareagovat, vyslal na něj Cruciatus. Zrzek okamžitě spadl na zem a rozkřičel se bolestí. Halou se ozýval zvuk praskajících kostí. Obyčejní lidé odvrátili od toho nechutné mučení své hlavy, smrtijedi tomu s pohrdavými úšklebky přihlíželi.

Najednou však křik utichl. Pán zla kletbu přerušil. A z jednoduchého důvodu. Weasleyovo tělo bylo už natolik zubožené, že stačilo nechat ho chvíli ležet na studené zemi a otevřené rány se postaraly o zbytek. Ron se naposledy podíval na svou milovanou Hermionu. Celé tváře měla smáčené od slz, oči rudé jako růže. Tohle přesně nechtěl, ale nebylo tomu, jak zabránit. Z posledních sil rty naznačil: ,,Miluju tě,'' a naposledy vydechl.

V tu chvíli Hermiona spadla na kolena a s bolestí v očích pohlédla do rudých diamantů Pána zla. Mířil na ní hůlkou. Doufala, že její smrt bude rychlá a bezbolestná.

,,Tahle skončí každý, kdo se bude snažit rozvrátit nás bezchybný režim,'' pronesl Lord Voldemort a všechny sjel pohledem. Následně pohlédl na hnědovlasou čarodějku před sebou. Ten pocit, který cítil se nedal vyjádřit slovy. Nyní se konečně cítil jako vítěz. Nikdo a nic ho nemůže porazit.

,,Ste-stejně jed-jednou u-umřeš,'' zašeptala Hermiona a zavřela oči.

Voldemort se ďábelsky uchechtl a zakřičel: ,,Avada Kedavra!''

~

Tak a je tu smrt Romione shipu. Čeká nás už jen Epilog, takže si připravte kapesníčky, vážení.

Tohle je jedna z nejvíc depresivních knih, co jsem kdy napsala. Nebudu lhát, že mi brala hodně pozitivní energie a jsem ráda, že je u konce.

S přáním dobrého dne, Madelaine.