23.12.1998

,,Jistě si kladete otázku, proč jsem Vás předvolal do své pracovny, slečno Weasleyová," oznámil hlubokým hlasem ředitel Bradavic, když Ginny usedla do křesla a nervózně se ošila, když spatřila obrazy na zdech. ,,Důvod je prostý - byla jste vybrána jako perfektní adeptka pro sňatek s vysoce představeným čistokrevným čarodějem."

Zrzavé dívce div nevypadly oči z důlků. ,,Co prosím?"

,,Slyšela jste snad, ne?" ušklíbl se otráveně. Tyhle přiblblé otázky nesnášel.

,,A-a s k-kým?" vykoktala ze sebe. Vyrazil ji tím doslova dech a ona těžko hledala slova.

,,Vaším budoucím manželem je Rodolphus Lestrange," zazubil se. Křivý úsměv doplňovaly zkažené zuby, které získal pobytem v Azkabanu.

Ginny na chvíli ztuhla. Nedokázala se ani nadechnout. Má nahradit místo zesnulé Bellatrix Lestrangeové? To se jí příčilo hned z několika důvodů. Ten člověk šíleným způsobem mučil její rodiče a ona tušila, že milý a něžný rozhodně nebude. Navíc jeho bývalá manželka zemřela rukou její mámy. Bude se chtít skrz ní pomstít? ,,Ale-ale já nechci,'' řekla nebojácně. Nechtěla se vzdát bez boje.

,,Váš názor je, jak to říct slušně...,'' zamyslel se naoko, ,,ach ano... naprosto k ničemu.''

,,Proč mám být já, Weasleyová, kterým vy říkáte špína, provdaná za někoho takového?'' zeptala se zmateně.

,,Jste čistokrevná,'' odvětil zcela klidně. ,,Mysl lze změnit, krev nikoli.''

,,Já nechci!" rozkřikla se a rychle vyskočila na nohy. ,,Nechci žít s někým, koho nemiluju! Prostě ne! Klidně mě za můj názor zabijte, ale já vám ho i tak řeknu! Celej tenhle systém je k ničemu! Vy jste k ničemu! On je k ničemu! Zabíjíte lidi bez mrknutí oka za jejich názor! A hlavně je nutíte do pitomých svazků, které jim akorát zrujnují životy! O tohle já nestojím, to mě radši umučte k smrti a potom předhoďte akromantulím!" 

Augustus se až divil, kde se v tak na pohled křehké dívce bere tolik odvahy. Když na něj přestala křičet, jen se škodolibě usmál a s klidem pronesl: ,,Už jste skončila?"

Ginny na něj koukala s takovou zlostí v očích, že kdyby se z ní staly kanóny s přehledem by zničila tří metrové zdi. Chvíli na sebe jen tak koukali, až nakonec Augustus vytáhl hůlku a než stihla Ginny zareagovat, poslal ji do mdlob.

~

Kancelář vedoucího oddělení prosazování magického práva byla snad ještě temnější, než Odbor záhad. Ve velké místnosti, v jejímž středu stál mohutný mahagonový stůl, panovalo víceméně ticho. Jediné, co vydávalo nějaký zvuk byl brk, kterým postarší čaroděj, Winchester Zabanski, psal na hromadu pergamenů před sebou. Občas koutkem oka pohlédl na rudovlasou dívku, jež ležela na velké pohovce. Ředitel Bradavic ji poslal do mdlob tak hlubokých, že ona sama měla problém se z nich dostat.

Ozvalo se klepání na dveře. Winchester neznámého pozval do své kanceláře. Mezi futry se rázem objevila hlava Rodolphuse Lestrange. Na rtech mu pohrával křivý úsměv, díky kterému odhaloval své zkažené zuby.

,,Zabanski, vypadáš dobře,'' řekl místo pozdravu. Kouzelník před ním se lehce ošil, ale i přesto poděkoval. Poté se pohled zarostlého může přesunul na zrzavou dívku ležící na pohovce. ,,Podobá se svým rodičům,'' ušklíbl se.

,,To se tak většinou stává, že jsou děti rodičům podobné,'' odfrkl si Winchester.

Lestrange ho sežehl pohledem. Potlačil chuť odvětit mu: ,Dobře, že  u tvých dětí to neplatí,' a rozhodl se to dále neřešit. ,,Jak dlouho už je mimo?'' pokynul hlavou ke své budoucí ženě.

,,Do mdlob byla poslána krátce po poledni,'' odpověděl ihned a pohlédl přitom na obrovské hodiny na zdi. Ukazovaly něco málo po půl sedmé.

,,Výborně,'' potěšeně se usmál a luskl prsty. Rázem se vedle něj objevilo několik domácích skřítků ve špinavých roztrhaných hadrech. Rodolphus se ani neuráčil alespoň jednoslovně pozdravit a rovnou jim rozkázal: ,,Přemístěte tu holku do mého sídla. Převlečte ji do něčeho vhodnějšího a poté ji probudte a hlídejte, dokud se nevrátím.''

,,Jak si přeje, náš pán,'' poklonilo se hluboce modrooké stvoření a potom se otočilo k zrzavé Weasleyové. V hlouby své duše ji upřímně litovalo. Kdyby mohl, řekl by, že pán nepatří mezi nejlaskavější bytosti.

Ostatní skřítci se rozestavěli okolo dívčina nehybného těla a s lusknutím prstů se přemístili pryč z Ministerstva kouzel.

,,Musím říct, že máš vcelku štěstí, Lestrangi,'' ušklíbl se Zabanski. Před očima měl stále její jemný obličej, pihy, divoké zrzavé vlasy a postavu k nakousnutí. ,,Pohledná je, to se musí uznat.''

,,To sice ano, ale její hlava je pomatená,'' namítl. Bude to s ní mít těžké (ona s ním jakbysmet). ,,Ale jakmile pochopí, bude to zajisté mnohem růžovější.''

,,Milovala Potte-''

,,Víš, že náš pán si nepřeje, abychom jméno toho vyvrhela používali v běžné konverzaci,'' přerušil ho s kamenným výrazem ve tváři. Zabanski rychle pokýval hlavou na znamení souhlasu a svůj pohled stočil k tmavým parketám na zemi. ,,A spíš ho milovala platonicky - ten spratek se o ní nezajímal.''

,,Takže mladá a nevinná dívka, říkáš?''

,,Dlouho už tak nevinná nebude,'' zašklebil se a zamířil ke dveřím, ,,o to se vlastnoručně postarám.''

Dveře se za ním zabouchly a místnost znovu padla do ticha. Winchester z vnitřní strany svého hábitu vytáhl malou měděnou placatku, otevřel víčko a snad polovinu jejího obsahu vyklopil do svého hrdla. Ohnivá whisky lehce zaštípala a po chvilce začala hřát.

Chudák holka. Pomyslel si, než se znovu pustil do práce.

~

Sídlo Rodolphuse Lestrange bylo obrovské, luxusní a především temné. O desítky ložnic, koupelen, salónků a taky jeden společenský sál se staralo snad stovky skřítků - to protože Lestrangeové jich z celé Anglie vlastnili nejvíce.

V jedné z těchto ložnic ležela na posteli s nebesy Ginny Weasleyová. Skřítci ji tak, jak jim to jejich pán nakázal, převlékli do šatů zelené barvy s výstřihem, tak těsným, že by vytvořil překrásná ňadra snad i Hagridovi.

Její hnědé zarudlé oči se začaly pomalu otevírat. V místnosti nebylo už tolik světla, protože venku už panovala černočerná tma, kterou jen trochu zmenšoval svit měsíce. Když je otevřela úplně, zcela zmateně se začala rozhlížet po místnosti. A když si vzpomněla na události posledních pár hodin, ztuhla a do očí se ji nahrnuly slzy. Pomalu se na matraci posadila a přitáhla si kolena k tělu. Rukama je objala a začala se houpat ze strany na stranu.

Čas ubíhal rychle. Velká ručička se točila jako divá, až nakonec odbyla půlnoc a nastal nový den. Ginny stále seděla na posteli a její tvář osvětlovala zář měsíce. Na napuchlých rudých tvářích měla zaschlé potůčky slz a její oči vypadaly jako ze skla.

Myslela na své rodiče. Na Freda. Na Harryho. Na Nymphadoru. Na Rona. Na Hermionu. Na všechny, kteří neuvěřitelným způsobem chyběli. Merline, ona myslela dokonce i na Romildu!

Tok jejích myšlenek přerušilo otevření mohutných mahagonových dveří, ve kterých stál její budoucí muž. Rodolphus už na sobě neměl cestovní hábit, nýbrž jen sako a černou košili zastrčenou v kalhotech. Dívčiným tělem projela vlna nepříjemné energie. Žaludek se ji třásl strachem. Netušila, co může od člověka jako je on očekávat.

,,Snad si nestrávila celý večer pláčem,'' promluvil konečně, díky čemuž přerušil nesnesitelné ticho. Pomalu se rozešel k posteli. ,,Měla byses spíš radovat, že tě někdo vysvobodil z toho příšerného internátu jménem Brada-''

,,Radši bych tam strávila zbytek života, než být tady,'' řekla tiše s chraplavým hlasem.

Lestrange se zamračil. Jeho dech se zrychlil. Na drzost nebyl zvyklý a nelíbila se mu v žádném případě. A proto si stoupl před Ginny, své prsty obmotal okolo jejího úzkého krku a donutil jí tím postavit se na nohy. Hrubě ji opřel o dřevěný sloup, který spolu s ostatními držel nebesa ve vzduchu. Mladá Weasleyová pomalu ztrácela dech.

,,Teď mě poslouchej, ty malá mrcho,'' zašeptal ji u ucha, nepovolující svůj stisk, ,,tohle je moje sídlo. Tím pádem bych ti doporučoval, abyses chovala podle mých pravidel. Neodmlouvala, chovala se tak, jak se u pravé dámy očekává a v neposlední řadě mi byla plně k dispozici v jakoukoli hodinu,'' oznámil a po tváři se mu rozlil potěšený úsměv, zatímco Ginny na něj koukala se strachem vykulenýma očima.

,,J-jak ja-jako k-k dis-dispo-dispozici?'' zasípala, když jeho prsty trochu povolily.

,,Přece nejsi tak hloupá, abys nevěděla, co vše má žena svému muži obstarat,'' odvětil s pokrčením ramen a svůj stisk zcela povolil. Ovšem nepustil ji. Na to byl zcela uchvácen jejím tělem v těch překrásných šatech. Navíc teď patřilo jenom jemu.

Ginny se s každým jeho dalším dotekem otřásla víc a víc. Zavřela oči a snažila se překonat ten nechutný pocit toho, že ji muž ve středním věku, se zkaženými zuby a ještě k tomu vrah poloviny její rodiny silně a bezohledně drtí prsa. Nakonec to nevydržela a znovu se podvolila slzám.

Rodolphus se přesunul k jejím zádům. Pevně uchopil zip šatů a snažil se ho rozepnout. To se ovšem Ginny začala zmítat a škubat sebou. Několikrát do smrtijeda nalepeného na ní kopla.

,,Teď mě poslouchej,'' chytil Lestrange její ruce a tak silně je stiskl, až se ozvalo tiché lupnutí. Ginny ztuhla a pohlédla do těch jeho očí plných zloby. Nepříjemně se pod jejich pohledem ošila. ,,Buď to půjde po dobrém a budeš spolupracovat, nebo po zlém a vezmu si, co mi právem patří a úplně se vyseru na tvůj komfort,'' řekl tiše, jako kdyby odříkával recept na jablečný koláč. ,,Je to jen a jen na tobě.''

,,Ty už na mě dál nešáhneš, ty parchante!'' procedila skrz zuby, plivla mu do tváře a znovu sebou začala házet. Několikrát ho kopla do nohou, hlavou mu narážela do hrudi, ale nic nepomáhalo. Byl silnější, a proto nakonec skončila na posteli bez šatů, zatímco se nad ní skláněl Rodolphus s vítězným úšklebkem. Jedním pohybem ji přetočil na břicho, ruce držel za zády a násilím roztáhl nohy.

,,Teď ti ukážu, co se stane, když se někdo rozhodne mi odporovat, ty malá couro,'' zašeptal ji do ucha.

Ginny křičela, brečela, lomcovala sebou, ale nic nepomohlo. Cítila se příšerně. Jako kdyby už neměla žádnou cenu. Byla zneužitá tím nejohavnějším způsobem. A to ani nemluvíme o té bolesti kterou ji Lestrange svým konáním přivodil.

Polštář pod ní byl celý mokrý od slz. V tuhle chvíli si uvědomila, že je lepší být mučena Cruciatusem, protože člověka potom zůstane alespoň trochu té důstojnosti.

O tu jí teď však Rodolphus Lestrange násilím připravil - stejně jako o naději na svobodnou budoucnost.

~

Nebudu lhát, tohle se psalo strašně, strašně a ještě jednou strašně špatně. Ginny byla vždycky divoká a svá a tohle bylo snad to nejhorší, co ji mohlo potkat.

A pardon za to čekání, práce mě totálně vybíjí. 😅

S přáním dobrého dne, Madelaine.