5.8.1998

Hladina jezera Loch Ness, ve kterém měla údajně podle mudlů žít nestrvůra Nessie, odrážela ranní sluneční paprsky a vytvářela tak nádhernou scenérii zdejší skotské krajiny.

Okolo vodní plochy se nacházelo spousty domů a chatiček. Ovšem jen jedna z nich byla chráněna krycími kouzly, aby z venku vypadala jako rozpadající se barabizna. A právě v té našli své dosavadní útočiště dva nejhledanější kouzelníci Anglie - Hermiona Grangerová a Ron Weasley.

Každý den byl pro ně stejný. Ráno se vzbudili, vypili hrnek kávy, něco málo snědli a až do soumraku s hůlkami v rukou koukali z oken ven a hlídali své obydlí. Věděli, že tady nebudou navždy. Smrtijedi je dřív nebo později najdou a ani jeden z nich si nechtěl představovat, co by následovalo.

,,Víš, že mě vždycky fascinovaly ty historky o Lochnesské příšeře? Zdálo se mi to tak kouzelné, že by něco tak obrovského a prehistorického žilo právě tady,'' oznámila Hermiona do ticha, když pozorovala vycházející slunce nad skalisky.

Ron přikývl a stoupl si vedle ní. ,,Mě zase vždycky fascinovalo, jak špatně Nessie popisují. Rohatý had, který tam žije rozhodně nemá moc metrů do šířky, jak oni píšou,'' uchechtl se suše.

,,To je pravda,'' souhlasila a opřela si hlavu o jeho rameno. Znovu nechala svou hlavu přemýšlet a kdykoli se to stalo, do očí se ji nahrnuly neposlušné slzy. ,,Stá-stále nemůžu uvěřit tomu, že-že vyhrál, že ho-ho zabil,'' zavzlykala.

Ani Ron se nesnažil své slzy skrývat. Jak moc mu jen jeho nejlepší kamarád chyběl. I přesto, že se v posledních měsících jeho života několikrát pohádali a to hlavně kvůli viteálům, byl pro něj jako další bratr, byl jeho rodina. ,,To-to nikdo,'' zašeptal a konejšivě ji přitáhl do svého hřejivého objetí.

Ticho, které v chatce nastalo přerušil plamen, který se znenadání objevil v krbu. Ron oheň nezapálil, protože byl srpen a vedro bylo i bez plápolajících špalků. Oba dva mladí kouzelníci se rázem otočili a snažili se přijít na to, co se děje.

,,Rone, Hermiono,'' ozval se tichý hlas, který byl oběma velmi povědomý. Pohlédli do plamenů. Nevěděli, jestli blázní nebo opravdu vidí obličej Williama Weasleyho, nejstaršího syna Arthura a Molly.

,,Bille,'' vydechl překvapeně Ron a klekl si před krb, ,,jak si věděl, že jsme tady?''

,,Hledal jsem vás strašně moc dlouho a o tomhle místě si básnil od mala,'' odvětil, ,,ale to je teď jedno. Musím vám říct spoustu důležitých věcí.''

,,Tak honem, mluv,'' popohnala ho Hermiona, která se celá rozechvěla. Stresem a nervozitou ji rozbolel žaludek.

,,Novým ministrem je Corban Yaxley-''

,,To je-''

,,Ano, to je ten, co se vás tehdy tak vehementně držel při návštěvě ministerstva. Ale to není všechno, v den jeho jmenování vydal Zákony o zachování původu. Nebudu vám je všechny číst, na to nemám čas, ale omezují svobodu a životy všech lidí na straně Harryho Pottera, mudlorozených a taky těch, co mají blízko k mudlům. Smrtijedi jsou teď novými bystrozory a zatýkají podezřelé. Z Azkabanu byli propuštěni všichni vězni pod podmínkou, že se přidají k Vy-víte-komu a ani jeden z nich se nerozhodl nesouhlasit.''

,,To-to je strašné,'' zavzlykala Hermiona.

,,Ale bohužel to není to nejhorší,'' zašeptal a zhluboka se nadechl. ,,Rone, včera večer odvedli smrtijedi naše rodiče na minister-''

,,Cože?! Proč?! Co jim chtějí?!'' vyjekl a frustrovaně si vjel rukama do vlasů, div si je nezačal škubat.

,,To právě nikdo neví. Percy mluvil s vedoucími odboru a ti mu řekli jen to že jsou podezření z ukrývaní hledaných osob - nic víc,'' oznámil se slzami v očích.

Ronovi tekly po tvářích krokodýlí slzy. ,,A-a co ostatní? Kde-kde jsou?''

,,Já s Fleur jsme zatím v bezpečí a daleko od Londýna. Charlie je v Rumunsku. Jsme v kontaktu a je v pořádku, sice říkal, že dračí kolonii už několikrát smrtijedi napadli, ale draci je spálili na popel. Percy pracuje na ministerstvu-''

,,On se přidal na jeho stranu?!'' vyjekla Hermiona, díky čemuž ho znovu přerušila.

,,Je to zvěd. Zjišťuje pro zbylé členy Fénixova řádu informace a také tím zajišťuje bezpečí pro svoji ženu. A Ginny zůstala v Doupěti, je s ní George. Oba dva na tom nejsou psychicky zrovna nejlépe, obzvlášť potom, co se stalo rodičům.''

,,Je nějaká šance je z ministerstva dostat pryč?''

,,Obávám se, že ne. Percy je jediný člen Řádu, ktery zůstal na ministerstvu. Většina z nich podala výpověď nebo dostali padáka. Máma s taťkou jsou hlídáni dvacet čtyři hodin denně těmi nejkrutějšími smrtijedy. Není žádná šance dostat je zpět, dokud oni nebudou chtít,'' dokončil svůj dlouhý monolog. ,,Dochází mi čas, budu muset jít. Znovu se vám ozvu,'' rozloučil se s nimi a s posledním slovem věty zmizel jeho zjizvený obličej z plamenů.

Ron se dal do hlasitého pláče. Ten pocit bezmoci, který zažíval ho zabíjel zevnitř. Hermiona ho objala a konejšivě hladila po zádech. Tentokrát mu nešeptala slova útěchy, protože věděla, že nic už nebude jako dřív.

Anglie se změnila a lidé v ní jakbysmet.

~

12.8.1998

Zrzavý muž seděl na chladné zemi v jedné z maličkých cel nově zbudovaných na Odboru záhad. Slyšel bezmocný křik ženy, kterou celý svůj život miloval a dal by za ní svůj život. Z očí mu tekly slzy. Ubíjelo ho tu sedět v řetězech a jen naslouchat jejímu utrpení.

Najednou však křik ustal a uši Arthura Weasleyho zaslechly kroky vedoucí k jeho cele. Mříže se otevřely a v nich stál Rodolphus Lestrange - jeden z nejobávanějších smrtijedů.

,,Vstaň, ty proradná špíno,'' zasyčel. Arthur však nic nedělal, jakoby byl v transu. ,,Ty mě snad neslyšíš? Okamžitě vstaň!'' zakřičel na něj.

Hnědé oči srdečného muže se setkaly s Rodolphusovým zlým pohledem. Oči měl u sebe, tmavé řasy lemovaly tmavě modrou duhovku a chloupky jeho neupraveného obočí stály do všech stran. Arthur se nakonec přece jen zvedl, ale to jen proto, aby se ujistil, že je jeho žena v pořádku.

Lestrange ho pevně chytil za paži a zamířil s ním do vyslechové místnosti. Už ve dveřích mohl Arthur spatřit nehybné tělo své ženy, které leželo na zemi. Molly měla své světlé oči otevřené a sem tam zamrkala. Ovšem místo klasických jisker v nich její manžel neviděl nic. Byly prázdné.

,,Chudinka jedna mizerná,'' odplivl si Rodolphus, ,,tak dlouho se tu kroutila v křečích, až nakonec přišla o rozum,'' usmál se potěšeně, díky čemuž ukázal své žluté zkažené zuby. Z toho pohledu se člověku zvedal žaludek.

,,Proč-proč si ji mučil?'' zeptal se zdrceně.

,,Nechtěla mi říct, kde je váš syn,'' pokrčil nad tím rameny a posadil ho ke stolu před nimi. Na zemi stále ležela Molly Weasleyová, ovšem teď už začínala přicházet k sobě. Neustále šeptem opakovala jména svých dětí. Dokola a dokola.

,,Protože to neví,'' odvětil a sklopil hlavu.

,,A ty snad ano?'' pozvedl tázavě obočí a namířil na něj svou hůlkou.

,,Můj syn zmizel bez rozloučení, několik měsíců jsem ho neviděl,'' zavrtěl nad tím hlavou. Tohle bylo snad poprvé, co mohl kdokoli vidět na Arthurově tváři úšklebek.

,,Ale já si myslím, že ty tušíš, kde se skrývá, nemám pravdu?'' zeptal se ho. Arthur mlčel. ,,Nemám pravdu?!'' zopakoval o trochu rázněji, ovšem zrzavý muž a bývalý zaměstnanec ministerstva stále mlčel. ,,Conflagrare manem,'' zasyčel Rodolphus.

Arthur okamžitě zaregistroval palčivou bolest na své pravé ruce. Jako kdyby mu ruka vzplanula a oheň ji pomalu ničil, ovšem žádné plameny neviděl.

Lestrange mu vyhrnul rukáv. Z kůže pokryté pihami se stala černý a naprosto úškvařený pahýl. Arthur  máčel svou zničenou paži slzami. Už ho ani nemělo, co bolet. Všechny nervy odešly spolu s vrstvami kůže.

,,Ptám se tě znova. Já vím, že ty tušíš, kde se Ronald Weasley nachází,'' pronesl chladně, ,,řekni to!''

Arthur neustále vrtěl hlavou na znamení nesouhlasu. Jeho oči pořád hypnotizovaly zuhelnatěnou ruku. ,,Já-já-já ne-ne-nevím-vím,'' zašeptal.

,,Lžeš!'' zahřměl Lestrange a znovu na něj namířil svou hůlkou. ,,Diffringo,'' pronesl další kletbu spadající do sféry černé magie.

V tu ránu se místností rozezněl zvuk praskajících kostí a zoufalý křik škemrající o pomoc.

,,Křičet si můžeš, jak chceš,'' zasmál se, ,,tady ti nikdo nepomůže,'' doplnil se a kletbu zastavil. Pan Weasley měl problém svou hlavu vůbec udržet rovně. Neustále se nakláněl do strany a opíral se o stůl. ,,Ptám se tě naposledy, ty zasraná špíno, kde je?!'' zakřičel. Zřejmě už mu docházela trpělivost.

,,Ne-ne-vím-vím,'' řekl skoro neslyšně.

Rodolphus naštvaný, že z něj už nic nedostane kouzlem odhodil stůl proti zdi, díky čemuž se rozpadl na několik třísek. Arthur Weasley tak ztratil poslední záchytný bod a ze židle se sklátil k zemi. Pádem si ještě víc poranil pátěř, což mu způsobovalo obrovské bolesti.

,,Auguste,'' přivolal k sobě Lestrange svého dlouholetého přítele, jestli teda je možné, aby byli dva smrtijedi přáteli.

,,Rodolphusi,'' pozdravil ho, ,,řekli něco?'' pozvedl tázavě své srostlé obočí.

,,Zdá se, že jim jejich tuhý kořínek odmítá rozvázat jazyk,'' zamračil se. ,,Ale neobával bych se, že se to nedozvíme, stále ještě můžeme vyslechnout jejich syna a dceru,'' usmál se slizce.

,,N-n-ne,'' ozvalo se ze země.

,,Ty se opovažuješ říct něco proti?'' zeptal se dotčeně Augustus.

,,Ne-nech-nechte je-je bý-být,'' zavzlykal.

,,To ti nemůžu slíbit, ale přísahám ti, že smrt tvojí dcery si moc rád vezmu na svá bedra,'' zašeptal u jeho nehybného a zmučeného těla. ,,Co uděláme s tou ženskou?'' podíval se na Lestrange, který svým pohledem hypnotizoval zem.

,,Odvedeme ji tam, kam patří,'' odvětil, ,,do Azkabanu - mozkomorové se o zbytek postarají - teda, pokud je bude vůbec vnímat,'' zasmál se škodolibě. Bylo až k nevíře, jak málo lidskosti v sobě oba dva muži měli - v podstatě nic.

,,Mo-Mo-Molly ne-ne,'' zašeptal naposledy Arthur.

Augustus byl vzteky bez sebe, že může někdo po tak krutém mučení stále ještě vydávat nějaké zvuky. ,,Drž už hubu, ty sráči!'' okřikl ho.

,,Zavolám mozkomory a ti si ji už odvedou,'' oznámil bývalý manžel Bellatrix Lestrangeové. ,,A co se týče tohohle,'' pokynul hlavou k Arthurovi Weasleymu, který stěží dýchal, ,,zabij ho už konečně.''

V následujících minutách se toho stalo hodně. Rodolphus Lestrange skutečně přivolal azkabanské strážné, kteří Molly Weasleyovou odtáhli do toho nejstřeženějšího kouzelnického vězení. Ona sama už je ani nevnímala. V hlavě měla prázdno, jen stále dokola opakovala jména svých dětí. A co se týče Arthura, tomu během vyřčení kletby: ,,Avada Kedavra!'' proběhl před očima celý jeho život. Od jeho školních let, přes seznámení s Molly, až po narození jejich dětí a válku, která započala temné časy.

Před tím, než se zelený paprsek vpil do jeho těla, zavřel oči a snažil se uklidnit svou mysl, i když nepříliš úspěšně.

Bolest v jeho těle rázem skončila. V tu chvíli bohužel přestalo fungovat srdce s mozkem a Augustus Rookwood se jen křenil nad jeho zohaveným tělem. Poslední věc, kterou ve výslechové místnosti udělal bylo seslání plamenů na Arthurovo tělo, díky kterým po tak milém, laskavém a mudly milujícím muži zbyl jen popel.

~

Nebudu lhát, když řeknu, že po dopsání téhle kapitoly mi nabíhala husí kůže po těle a přepadl mě smutek. Molly s Arthurem jsou podle mě jedny z nejlaskavějších duší z celého světa Harryho Pottera, a proto jsem jejich smrt obrečela.

Za případný zkažený den kvůli jejich umrtí se omlouvám.

S přáním dobrého den, Madelaine.