Ach... Zastavil jsem se ve zběsilém tempu. Měl jsem dojem, že mi srdce vynechalo několik úderů a pak se zase rozběhlo kupředu. Chvíli jsem jen tak nečinně stál a zíral do prázdna. Tak o tomhle musím chvíli přemýšlet. Znovu jsem se rozešel, tentokrát s jasným cílem. Po půl hodině jsem se ocitl na kraji hřbitova. Chtěl jsem se tam podívat už včera, ale až teď jsem se k tomu dostal. Sice byla noc, ale štěrkové chodníky, byly matně osvětleny elektrickými lucerničkami. Takže jsem mohl ve vzdálené části hřbitova zahlédnout domek, ve které se nachází rodinná hrobka. Rozešel jsem se tím směrem, i když už poněkud váhavě. Netušil jsem, co se mnou udělá pohled na hroby mé rodiny a mě samotného. Jak jsem se blížil ke kamenné budově, hned jsem měl možnost poznat, že vypadá nějak neporušeně. Bez jediné známky těch let, které tu stála. Kameny byly přetřeny novou žlutou barvou. Zvedl jsem obočí. To je... Pak jsem si vzpomněl na Chelsea v ten den, kdy jsem sem pro ni přišel. Měla na tváři šmouhou od barvy a celkově vypadala, tak nějak umazaně. Ohromeně jsem se nadechl. To ona!

Zarazil jsem se před dřevěnými dveřmi. Chvíli jsem se odhodlával, načež jsem zvedl ruku a zatlačil do dveří. Zámek byl pryč, takže to nebyl žádný problém. Ačkoliv jsem neměl žádné světlo, lucerničky aspoň částečně osvítily vnitřek hrobky.

Nebyl jsem připravený na to, jak neuvěřitelně mě to dojme. Pohled na čtyři hroby a kolem spousta květin. Vonělo to tu po nich. Nepochybně to tu muselo zapáchat hnilobou. Kdežto teď. Proti mé vůli se mi oči zalily slzami. Došel jsem k náhrobku mého otce. Prach a špína byly pryč. Všiml jsem si odloupnutého kusu náhrobku. Pousmál jsem se. Výsledek dobrodružné cesty, co sem podnikla Liz a Chelsea. A pro co?

Přešel jsem k matčinu hrobu, pak k bratrově a nakonec, ke svému vlastnímu. Nic divnějšího jsem nezažil. Zajímalo by mě, jestli uvnitř leží moje tělo? Když teď mám opět svoje vlastní, i když jen dočasně. Zítra zmizí stejně tak, jak se tu znenadání objevil.

Posadil jsem se na zem a opřel se o vybílenou zeď. Překvapeně jsem zjistil, že jsem vyrovnaný. Místo toho, abych si v duchu opět spílal, jaký jsem tupec, moje mysl mlčela a užívala si ticho, které se kolem mě rozprostíralo. Až po dlouhé době jsem opět začal přemýšlet. Venku už bylo světlo. Možná bych se měl vrátit domů. Ale nebyl jsem si jistý, jak bych se zachoval, kdybych stanul tváří v tvář Chelsea. City, které k ní cítím a které se každou vteřinou v její přítomnosti umocňovaly, byť jsem si je připustil až teď, byly až příliš silné. Nebyl jsem si jistý sám sebou. Byl jsem tak zaslepený lživou představou lásky k Eleonor a snažil se ji oživit s Melanie, že jsem jen málo věnoval pozornost jasný signálům.

Až to na mě začínalo doléhat. Neměl jsem si představit, jak se dokážu postavit před Chelsea s tím, že ji budu muset obeznámit s mým osudem. Zničí jí to. Nechtěl jsem se dívat do jejího obličeje, až jí to budu muset vysvětlit. A to jsem ještě nevěděl jak. Sám nevím, co se to stalo. Proč to kouzlo nefungovalo, tak jak mělo? Neměl jsem tušení, znám jen jeho dopady. Konečně po několika stech letech, doopravdy zemřu.

~~~

Kdybych měla zlozvyk v okusování nehtů, pravděpodobně bych v tuhle chvíle neměla ani jeden. Místo toho jsem jen neškodně poklepávala nohou o zem a zírala z okna. Měla jsem dojem, že tou nervozitou, každou chvílí zešílím, jestli neuslyším rachot klíčů v zámku. Jak mi tohle může dělat? Co když ho někdo přepadl? Vlastně, i kdyby, jsem přesvědčená, že by se o sebe dokázal dost dobře postarat sám. Viděla jsem ho přeci, jak to zvládl s Edwinem. Nebo se ztratil. Na druhou stranu, přesvědčila jsem se, že má výborný orientační smysl. Takže to je taky nepravděpodobné.

Další možnost je, že mi to dělá schválně. Nespokojeně jsem zaúpěla. Teta ráno odešla na nějaké setkání s jejími kamarádkami. Ano, už bylo dopoledne a já nezamhouřila oči ani na hodinu. Namluvila jsem jí, že Damon ještě spí. Už se to na mě začínalo projevovat. Tmavé stíny pod očima a strhané rysy. Několikrát za celou dobu jsem zachytila matné záchvěvy jeho emocí, ale jak rychle se objevily, zase zmizely.

Zatraceně! Co na tom hřbitově dělá, takovou dobu? Jistě, že trucuje a nechce mě vidět. Ale jednou sem přece přijít musí! Kousala jsem se do vnitřní strany tváře. Když v tom konečně... Viděla jsem ho, jak pomalu přichází po ulici. S hlavou sklopenou a s rukama v kapsách. Srdce se mi nad tím pozastavilo. Vyskočila jsem na nohy a utíkala dolů do haly, ke dveřím. Rozrazila jsem je zrovna v tu chvíli, kdy před nimi stanul. Nejspíš čekal, že mu je otevřu, ani to s ním nehnulo. Zůstal stát na prahu a velmi pomalu ke mně zvedl svoje pomněnkové oči. Chtěla jsem na něj vychrlit omluvu, ale hrdlo se mi stáhlo a nevzmohla jsem vůbec na nic. Pak se najednou pohnul a já se ocitla v jeho náručí. Vyvedlo mě to tak z míry, že jsem to chvíli vůbec nestíhala chápat. Pak se mu z hrdla vydralo zničené zasténání. Zabořil mi hlavu do vlasů a tisknul mě k sobě, jako by to mělo být naposledy. Trhaně jsem se nadechla a jeho objetí opětovala. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli a drželi se v objetí. Pak jsme se od sebe odtáhli, pohledem vyhledal ten můj. Nenašla jsem v tom jeho ani stopu po zlobě a už vůbec ne, aby byla mířená na mě. Vyvedlo mě to z rovnováhy. Zacouvala jsem do domu a on mě následoval.

„Damone..." zavtěl hlavou a to mě umlčelo. Obešel mě a zamířil do hlavního salónku.

„Počkej já vážně... musím se ti..."

„Jestli se chceš omlouvat, nedělej to. Jediné, co mě na tom všem mrzí je, že jsi mi to neřekla, hned po té přeměně," jeho výraz byl prázdný, avšak jeho oči mluvily za vše. Pořád jsem se cítila provinile.

„Nemůžeš mi jen tak sebrat právo na omluvu, když vím, že bych se omluvit měla. Moje chování bylo neomluvitelné. Neměla jsem ti to tak vmést do tváře, nebylo to hezké, což jsem poznala hned, jak ses otočil a utekl..."

„Proč jsi mi to neřekla hned?" přerušil můj vodopád omluvných slov.

„Protože jsem tušila, že tě to zničí a nemýlila jsem se. Nechtěla jsem, abych to byla zrovna já. Nepřipouštěla jsem si, že to budu muset být já. Jednou," vyhrkla jsem. Posadil se na jednu stranu sofa a já na tu druhou. Vypadal stejně tak nevyspale, jako já sama.

„Nezničila jsi mě. Zničila jsi ten klam, co jsem nazýval láskou, kterou jsem k ní cítíl a snažil se ji cítit i k Melanie. Za což jsem ti vděčný," moment jsem nebyla schopná slova a jen na něj civěla.

„Ty na mě nejsi naštvaný?" vydechla jsem užasle. Zatvářil se tak, jakoby ho něco takového ani nenapadlo. A já si s tím dělala takovou starost.

„Jistě, že ne. Proboha. Jsi tak strašně nesobecká, až ubližuješ sama sobě," vypadlo z něj. Trochu jsem jeho poznámku nechápala, ale nelámala jsem si s tím hlavu. Vždy jsem sama sobě nakazovala, že nesmím být sobec. V poslední době víc než kdy jindy. Protože moje druhé horší já, chtělo Damona jednoduše uchvátit samo pro sebe. „A teď mi řekni, jak ses to o ní dozvěděla," vyzvídal. Soustředěně se díval do mých očí a já pro své vůli v mysli zabrousila právě do těch vzpomínek.

„Nebyla jsem v jen tak obyčejném bezvědomí, když jsme v neděli kouzlili. Neumím to vysvětlit, jako by mi někdo dovolil nahlédnout do minulosti. Byly to jen útržky. Vždy to bylo tady v domě. Poprvé jsem viděla jen tebe, ale byl jsi v tom svém smokingu a perfektní gentleman, vůbec jsi mě nebral na vědomí. Můžu ti říct, že jsem byla trochu vyděšená, že jsem si s tebou nějakým nedopatřením vyměnila duchovní místo," přestala jsem mluvit, abych se mohla nadechnout. Nějak se mi nedostávalo vzduchu, nechtělo se mi mluvit o tom nevídaném zážitku, hlavně ne o té poslední části.

„Když jsem pak viděla Eleonor a pak ještě Elizabeth, věděla jsem, že se dívám do minulosti," usmála jsem se, když jsem si vzpomněla, jak z něj byla Beth stejně unešená, jako já sama.

„Viděla jsi i Elizabeth?" divil se, ale jeho obličej se poněkud rozjasnil.

„Zval si ji na projížďku parkem, společně s Eleonor. Říkal si o ní, že je mladá obdivuhodná dáma a byl jsi i na jejím debutantském vstupu do společnosti," teď se opravdu usmíval. Prudce se mi rozbušilo srdce. „Ta nejhorší část nastala, když jsi scházel po schodech. Otočil ses na nějakého sira, zavolal na tebe a ... on do tebe strčil. Stála jsem u paty schodů a dívala se, jak padáš..." sakra. Zlomil se mi hlas. Ačkoliv ode mě seděl celkem daleko, cítila jsem, jak ztuhnul.

„Ležel jsi na zemi, mrtvý. Hned na to se ve dveřích objevila Eleonor. Ani to s ní nehnulo. Podívala se nahoru na toho muže a řekla mu, ať rychle uteče, aby ho nechytili. Pak se k tobě sesula, až když se ve dveřích objevila tvoje rodina a Eliza, začala hystericky plakat a naříkat. Od tety jsem se dozvěděla, že si pak vzala právě toho muže. Utekla s ním. Byl to skandál. To mi řekla už dávno, před tím," skončila jsem svoje vyprávění o mé cestě nazpět. Skousla jsem si ret a zkontrolovala jeho výraz. Úspěšně přede mnou dokázal zamaskovat vše, co cítil. Až na zatnuté zuby. Už se nadechoval, že něco řekne, ale zrovna přišla Ellen.

„Zdravím, děti. Už jste čilí po včerejší oslavě?" objevila se v salónku. Napjatá atmosféra jí unikla. Pokusila jsem se na ni usmát, stejně jako Damon.

„Pomůžete mi s jídlem?" oba jsme přikývli a nějakou dobu se zaměstnávali myšlenkami. Máme si toho ještě mnoho co říct. Všimla jsem si, jak po mě neustále pokukoval, když krájel zeleninu. Byli jsme moc zamlklí, ale Ellen to ticho vyplnila svým neustálým brebentěním. Když jsme pak zasedli ke stolu, neunikly jí naše podivné nálady. Pravděpodobně to přičítala unavenosti ze včerejška, jelikož se nás na nic neptala. Zkusila jsem spolknout několik soust své večeře, ale žaludek jsem měla stáhnutý a musela jsem se hodně přemáhat, abych nedala svému rozpoložení volný průchod. Tím víc, když mi každou chvíli pohled zabloudil k němu. Taky vypadal, že se za chvíli udusí. Potřebovala jsem se vytratit a jeho vzít sebou.

„Teti, my jsme celkem unavení, takže půjdeme rovnou nahoru," podařilo se mi promluvit, celkem vyrovnaným hlasem. Zvedla jsem se od stolu a začala sklízet špinavé nádobí. Damon mi pomohl.

„Tak dobře, děti. Zítra se uvidíme. Damone, to bude tvůj poslední den, že?" těmi slovy, jako by nás oba dva najednou probodla. Ovzduší ještě zhoustlo a Ellen se chytře dala na ústup. Zamumlala dobrou noc a pak nás opustila, abychom si s tím poradili sami. V tichosti jsme domyli nádobí a pak jsme se odebrali do druhého patra do salónku. Posadila jsem se do lenošky naproti krbu. Možná jsem tím chtěl zahnat chlad, který mi prolézal celým tělem. Otřásla jsem se. Damon se posadil do křesílka, jeho ledabylá poloha dost svědčila o jeho vnitřním rozpoložení. Když si zapřel ruku o opěradlo a schoval obličej do dlaně, pochopila jsem to jako důkaz úplné rezignace. Odvrátila jsem od něj pohled a zadívala se do plamenů. Pokoušela jsem se statečně polykat knedlík, který se mi usadil v krku. Avšak slzy řinoucí se mi po tvářích, přetrhly všechna stavidla. Nešlo to zastavit. Stačilo jen, abych k němu zabloudila pohledem a všechno to na mě padalo.

A jemu to samozřejmě neušlo. Naklonil se ve svém křesílku tak, aby na mě lépe viděl. Já jsem od něj odvrátila tvář v domnění, že by to mohlo pomoci.

„Chelsea," ach, proboha, proč mě musí oslovovat tak něžně? Zvedla jsem k němu uslzené oči, viděla jsem ho poněkud rozmazaně. „Proč pláčeš?" zněla jeho otázka. Roztřeseně jsem se nadechla. Je právě teď, ta vhodná chvíle mu říct o dalším tajemství, které střežím? Ale potřebovala, aby jí odpověděl na jednu otázku, třebaže je to zřejmé, musí to říct nahlas.

„Jak je to s tebou a Melanie?" když jsem se vymáčkla, ani to s ním nehnulo, jakoby očekával nějakou podobnou otázku.

„Asi je to jasné. Nemáme nic společného, přesto, že jsem se snažil se do ní zamilovat. Už tak to zní zvláštně. Jednoduše jsem s ní neměl žádnou šanci. Možná bych s ní neztrácel čas, kdybys mi řekla fakta," sdělil mi klidně. Tiše jsem zaúpěla. Kdybych mu to řekla! Jistě. Teď už chápu jeho poznámku o sobectví. Ublížila jsem sama sobě.

„Tak tím pádem je tohle posledních pár hodin tady, zítra v poledne budeš konečně svobodný," bolelo mě to takovým způsobem, že jsem se bála, že se každou chvíli zhroutím. Sotva znatelně se mi chvěla brada, jak jsem potlačovala hlasité vzlyky. Damon se podíval do prázdna a jen přikývl. Pak se zvedl a posadil se vedle mě. Zamžourala jsem na něj přes oči plné vlhkosti. Najednou mi prsty stíral mokré cestičky z tváří. Až teď se zatvářil tak neskutečně zoufale

„Je mi to vážně líto," vydechl nakonec.

„A co?"

„Že už je pozdě," podal mi celkem nejasnou odpověď. Zamračila jsem se.

„Na co?" už jsem si připadala jako retardovaná, když mi v ten moment vzal všechen dech a jasnou mysl. Jakmile se ke mně nečekaně naklonil a spojil se se mnou ve sladkém, zničujícím polibku. Byla jsem tak v šoku z jeho náhlého útoku, že jsem se několik vteřin na nic nezmohla. Tiše jsem vydechla. A až pak se k němu přimknula. Úplně jsem zapomněla na to, že jsem ještě před nějakou chvíli brečela a předem truchlila nad jeho nevyhnutelným odchodem. Taky na to, že si mě líbá, kdy se mu zlíbí. Já při tom stejnak pokaždé ztratím veškerou kontrolu nad svým vlastním tělem. Stačí, jen když se mě jen letmo dotkne a připadám si jako úplně mimo sebe. Tenhle polibek byl stejně tak zoufalý, jako byla naše situace. Když se pak ode mě odtáhnul, oba popadající dech jsme se na sebe dívali. Konečně jsem mohla pochytat svoje myšlenky.

„Myslím, že to přišlo v tu pravou chvíli," zamumlala jsem. Nemohla jsem odtrhnout oči od jeho rtů. Moc přitažlivé, až moc. Avšak, nezdálo se, že by ho moje prohlášení zvlášť potěšilo. Pokud to šlo, vypadal ještě zdrcenější, než předtím. Upírala jsem na něj tázavý pohled. Vzala jsem ho za ruku. Ten dotek rozeslal elektrizující vlny do mého napjatého těla.

„Tak jsem to nemyslel. Cítím v sobě neodvratnou změnu, že to nejde zvrátit a vrátit zpět," prozradí mi vzápětí. Nechápavě si ho prohlížím, pak mi to dojde. Ztuhla jsem. Pomalu jsem si jeho slova přebírala. Ach, ne.

„Ani když ti řeknu, že tě miluju?" řeka jsem tiše. Vlastně to bylo spíš zkonstatování, než otázka.

„Ani když ti povím, že tě taky miluji," upřímně se mi zadíval do očí a já málem omdlela ohromením. „Netuším, jak jsem to mohl tak přehlížet, ani dřív Elizabeth... tak slepý," pokračoval polohlasně. Skousla jsem si ret.

„Byl jsi na ni hodný. Ona tě taky milovala," ujistila jsem ho šeptem.

„Mohl jsem jí dát víc. Tobě taky," jeho hlas byl o něco pevnější. Byl na sebe naštvaný. Přisunula jsem se k němu blíž. Přestože jsem se vůbec necítila dost silná, abych tohle všechno překonala. Možná mi snad ani nedocházelo, že zítra se vytratí jako pára nad hrncem, jako kdyby nikdy neexistoval.

„Pravděpodobně naše láska nikdy nemohla doopravdy přežít," řekla jsem smutně. Zavrtěl hlavou.

„Právě tohle podle mě měla být druhá šance," oponoval. Povzdechla jsem si, dělá mi to o tolik těžší, ale ani on nevypadal, tak jako vždy. Naprosto sebevědomý a věčně arogantní. Vzal můj obličej do dlaní. Palci přejížděl po mých tvářích.

„Myslela jsem, že to kouzlo bude fungovat pořádně," zašeptala jsem zoufale. Skousla jsem si ret, jelikož se znovu o slovo hlásily slzy. Nechtěla jsem zase brečet, už jsem vyronila slz víc než dost. Musím zachovat chladnou hlavu.

„Fungovalo to skvěle. Je to moje chyba, že jsem ignoroval to, co ke mně cítíš. Pořád nedokážu pochopit, jak jsem to nemohl poznat. Pořád mě to k tobě táhlo a nikdy jsem si to nedovedl vysvětlit. Jsem idiot," znovu začal v sebeobviňování.

„Vina je i na mé straně," přidala jsem se k němu. Bylo zbytečné říkat mu, že nenese žádnou vinu, oba jsme to zapříčinili.

„Chelsea, poslouchej mě. I kdybych to věděl od začátku, že se to nepovede pořádně, nelitoval bych toho. Protože to, co jsem s tebou za tu chvíli zažil, mi nikdo nevezme. Celou dobu jsi mi bezostyšně pomáhala, dělala vše, co jsi mi na očích viděla. Já se tě pořád jako hlupák ptal, jak bych se ti mohl odvděčit, když to bylo tak očividné. Ale i tak. Ani jednu vteřinu s tebou bych nevyměnil. Ani ty krušné," jeho slova, jakoby vyvěrala z hlouby duše. Oněměle jsem mu zírala do tváře. Oči se mu leskly a právě ty slzy ještě víc zvýrazňovaly jejich barvu.

„Nedokážu to. Nedovedu se s tebou jen tak rozloučit. To je tak nespravedlivé," ačkoliv jsem byla naštvaná. A nedokázala jsem to na nic určitého svést. Neodpírala jsem si to potěšení jeho doteku. Bylo to tak opojné, užívat si je a při tom se v duchu neptat pořád dokola na ty samé otázky.

„Magie je zrádná. Předtím jsem si myslel, že budu mít dva týdny, třeba jsem si to pamatoval dobře, jen otec to pak přepsal, nakonec se mýlil i on. Je rozhodnuto. Miluji tě, ale svým způsobem se těším, až se konečně proměním v nic," svěřil se mi tiše. Mluvil upřímně. Ačkoliv jsem se všemožně snažila přát si to samé. Cítila jsem se bídně. Statečně jsem odolávala touze naplno se rozbrečet.

„Víš, že jsi moje první láska?" smutně jsem se na něj usmála. Nechápavě se na mě zadíval.

„Ale, co ten, o kterém jsi mi říkala?" zeptal se. Copak stále nechápe?

„Celou dobu jsem mluvila o tobě, Damone," prozradila jsem mu. Byla jsem moc ráda, že už nemám víc, co bych mu mohla zatajovat. Už vše ví. Není nic, s čím by kolem mě, byl neobeznámen. V jeho očích se zračil šok.

A/N

Tak a mám to tu!! Ta slova zazněla!!

Ale zazněla a jiná. Což je také důvod, proč jsem Vás žádala o zdrženlivost, jelikož se ještě pár věcí stane... a prostě. Nic nededukujte, nepřemýšlejte nad tím, jen čtěte...vše brzy pochopíte! Pokud se už stalo, nechte si to pro sebe....žádné spojlery!!! Myslím to Vážně!! :D

Ok ale sdělte mi své pocity prosím! Protože pokud už někdo uronil slzičku, tak o tom chci vědět...jelikož já bulela...ale to bude asi tím že jsem citlivka a hlavně proto že tohle je moje baby a že skoro finišujeme! :D

V další kapitole, se Vás na něco zeptám, jelikož mnoho z Vás je tu pod zákonem a jak jsem zjistila Wattpad tomuhle moc neholduje, nevím, zda bych měla ... či neměla... a vy už asi víte kam tím mířím :D A hlavně nejsem v těchto scénách moc dobrá, co se popisování týče...takže i já si to nechám projít hlavou a vy taky....a ano mluvím o Sex scénách :D

Ok!! Jste ti nej čtenáři na širém světě! Všichni kdo poctivě přidávají voty ke každé kapitole a dokonce komentují jako smyslu zbavení!! Líbám Vám ručičky!! To mě prostě vždy dokonale nakopne!! Moje srdce jako o závod a červenám se jak puberťačka!! :D 

Žádně zdržování!!

Tohle je kapitola za odměnu...jelikož jsem Vás nechtěla tak dlouho mučit, i když to někteří ponesou těžce(nebo všichni)...ale jak jsem řekla...tohle ještě není konce....NEPANIKAŘTE!

Nezapomeňte na VOTES a COMMENTS!!

LOVE YA!