„Chelsea..." Šeptal někdo moje jméno? Zamručela jsem. „Chelsea, probuď se!" Zašeptal ten andělský hlas znovu. Proč mě budí? Proč? Je mi tak skvěle, jako kdybych měla svaly z želé, úplně nehybná.

„Takže ty nemíníš vstát?" Zněla otázka.
Ne! Ale mlčela jsem a nechala zavřené oči. Dostačující odpověď.

„Vím, že jsi vzhůru, takže si vyber. Buď to bude studená sprcha, nebo... polibek!"
Teď už jsem s určitostí věděla, že jsem vzhůru, a i jaký anděl se mě pokouší probudit. V hrudi mi poskočilo srdce a divoce bilo o žebra. Líným pohybem jsem se překulila na záda a svůdně vyšpulila ústa. Schválně, jak si s tím poradí. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. Dokonale jsem znehybněla, když se matrace pode mnou prohnula, jak se na ní dostalo další tělo, než jsem se nadála, po obou stranách hlavy se ocitly jeho ruce, aby se mohl zapřít. Žádná studená voda! V tom jsem se utvrdila, když se na moje rty snesly jeho. Jen těžko jsem zadržela slastné zaúpění. Naše ústa do sebe zapadala jako dva kousky skládanky. Na moment jsem myslela, byla jsem přesvědčená, že podlehne, ale odtáhnul se moc brzy. To mě donutilo otevřít oči. Zamrkala jsem na jeho obličej, vznášející se nade mnou. Rychle zamaskoval svoje pohnutí a usmál se.

„Kdybych věděl, že na tebe platí polibky, udělal bych to hned," dělal si srandu. Pak vstal. Zvedla jsem hlavu a následovala ho pohledem.

„Nikdo mě ještě polibkem nebudil, takže..." prohrábla jsem si prsty vlasy, abych zakryla svoje roztřesení.

„V tom případě to byla premiéra pro nás oba," roztomile se na mě zaculil.

„Dal jsi mi dvě možnosti. Všechno je lepší než studené, mokré probuzení," zabublala jsem. Podívala jsem se na hodiny. Zasakrovala jsem. Přispala jsem si další čtyři hodiny. Jak jsem mohla znovu usnout?

„To bych ti neudělal," ujišťoval mě. Posadil se na křesílko, ve kterém spočíval dnes v noci. Byl oblečený v normálním oblečení. Tričko a džíny. Já byla jen v noční košilce. Přitáhla jsem si deku blíže k tělu.

„Právě tím jsem si nebyla tak moc jistá." Jak se může chovat tak uvolněně, když mě právě políbil?
Oba naprosto bdělí. Já bych se mohla vymlouvat na ospalost. Proboha, bylo to jen letmé políbení. Klidně to mohlo přerůst v něco víc.
Ticho! Křičela jsem na sebe. Usmála jsem se na toho poloboha, klidně sedícího a pozorujícího mou stále otřesenou osobu.

„Nechal bych tě spát, ale tvoje teta přijde každou chvíli. A ona neví, že jsme nebyli ve škole," mrkl na mě. To mě donutilo vylétnout z postele a schovat se v koupelně. Až tam jsem na sebe spustila ledovou vodu. To byla neodolatelná úleva pro moje rozjitřené smysly. Až když jsem vylezla ze sprchy, došlo mi, že jsem si nechala župan a ostatní oblečení v pokoji. Nezbývalo mi nic jiného než se zabalit do velkého ručníku a doufat, že už není v pokoji. Moje tužby se nesplnily. A já měla co dělat, abych si vzpomněla, jak se dýchá.

„Damone, zavři oči!" Křikla jsem na něj. Nedávala jsem si moc naděje, že by mě uposlechl.
Vyšla jsem ven. Na rtech mu pohrával jeho pokřivený úsměv, ale oči měl zavřené. Svět se musel zbláznit, když mi prostě vyhověl. Odcupitala jsem ke skříni a v rychlosti vytáhla pár svršků. Pak jsem se otočila a zase zapadla do koupelny. Už jsem neviděla, jak si mě prohlížel zpod přivřených víček.

Převlékla jsem se a se zdáním klidu se k němu vrátila.

„Vypadám jako člověk, který dneska pilně studoval, místo vyspával?" Optala jsem se ho. Otevřel oči a zhodnotil můj zjev, aby mi mohl odpovědět. Zatvářil se pobaveně.

„Nikdo jiný to na tobě nepozná. Ale ty narůžovělé tváře, naběhlé rudé rty a lesknoucí se oči, to mluví za vše," vyjmenoval všechny moje poznávací faktory. Při zmínce o mých rtech mi ruka mimoděk vyletěla vzhůru. Pravděpodobně jsem teď nabrala barvu rajského jablíčka. Vyhnula jsem se jeho hloubavému pohledu a uklidňovala svoje rozbouřené hormony. Dneska si se mnou nějak pohrává. Snaží se mě vyvést z míry, nebo nevím, o co přesně se tu snaží.

„Mám hlad," lepší odpověď mě vážně napadnout nemohla. Protočila jsem sama nad sebou oči a radši se vydala do kuchyně, až moc dobře si vědoma jeho přítomnosti. Byl jako můj stín. Když jsem přišla dolů, zjistila jsem, že Damon se zase činil.

„Začínám mít pochybnosti o tvé aristokratické krvi. Zatím ses choval jako vzorná hospodyňka," mumlala jsem si pod vousy a zírala na tu hostinu.

„Jako malý jsem se rád motal v kuchyni. Mezi vším ostatním, co se mladý muž musí naučit, jsem se stal i kuchtíkem," lišácky se na mě zazubil a dostrkal mě k prostřenému stolu. Usadila jsem se tedy na židli. Damon přede mě postavil talíř s kopcem jídla. Bramborová kaše se špenátem a pečené kuře. Můj žaludek hlasitě zajásal. Bez dalšího pobízení jsem se do toho pustila.

„Proboha, dneska už se nikam neodvalím," vydechla jsem, když jsem spořádala svoji porci. Damon naproti na mě spokojeně pokukoval.

„Netušil jsem, že tak křehce vypadající dívka do sebe dokáže naházet tak neuvěřitelné množství jídla," pronesl vážně. Ohromeně jsem otevřela ústa a on se v tu chvíli začala řehtat jako blázen. Kde se to v něm bere? Dneska má tak... podivně dobrou náladu.

„Nepokoušej mě! Mohla bych splnit jednu ze svých výhružek o ohrožení tvého života. Věř mi, že mohla!" Okamžitě přestal umírat smíchy a důležitě se na mě zadíval. To zas rozesmálo mě. Zastavilo mě až první škytnutí, z přejedení a z nadměrné zábavy. On prostě ví, jak na mě a zase naopak. Perfektně se doplňujeme.

„Pokoušíš se vypadat nebezpečně?" Utahoval si ze mě. Zalapala jsem po dechu. Dneska mi docházejí slova.

„Damone! Kam ses šel projít? Někam ke komediantům, ne?" Vykřikla jsem na oko rozhořčeně.
Než mi stihl nějak peprně odpovědět, v kuchyni se zjevila tetička Ellen. Oba nás radostně pozdravila a začala se rozplývat nad uvařeným jídlem. Damon se samozřejmě dmul pýchou. Častovala jsem ho výsměšnými pohledy, přičemž mi cukaly koutky, a to mu neuniklo.

„Vsadila bych se, že kdybych do tebe teď píchla špendlíkem, tak bys prasknul," zašeptala jsem k němu, když jsme společně připravovali jídlo pro tetu, aby tu nádheru, jak to nazvala, mohla taky ochutnat.

„Pak kdo je tu komediant," zamumlal nazpátek. Šťouchla jsem do něj loktem, nerozpakoval se mi to oplatit.

„Ty jsi dneska ale..." Zvědavě se na mě zadíval, když jsem se ho chystala pojmenovat všemi možnými nelichotivými jmény. Když na rtech vykouzlil odzbrojující úsměv, nezmohla jsem se ani na otevření úst.

„Co jsem?" Dorážel. Jen jsem se za ním otočila, když odcházel obsloužit Ellen. Ta netušila nic o našem momentálním hašteření. Nemohla jsem udržet úsměv deroucí se mi na rty. Nikdy jsem tuhle stranu Damona nepoznala. Ne až tak. Dělal si ze mě legraci a zároveň mě okouzloval. Ale tohle? Pod jeho kanonádou jsem roztávala jako sníh.

„Máte dnes něco v plánu?" Zeptala se Ellen. Tázavě pozvedla obočí a zadívala se na Damona, jakoby to tu vedl on.

„Asi ne, teto," odpověděla jsem, přesně podle plánů. Všimla jsem si, jaké dělá Damon grimasy. Zamračila jsem se na něj. Ellen vypadala, jako by to dokonale chápala. To se celý svět zbláznil během té doby, co jsem spala?

„Dneska sem přijdou děvčata, budeme hrát bingo. Můžete se přidat," navrhla teta. Mrkala jsem. Bingo a postarší dámy?

„S radostí přijímáme!" Zahlaholil Damon. Do své odpovědi zahrnul i mě. No to snad ne. Vrhl na mě andělský pohled. Jestli on považuje bingo za vrchol obveselení, tak se mnou v tomhle ohledu počítat nemůže. Na oplátku jsem mu to oplatila „zabiju tě při nejbližší příležitosti" pohledem a dál se mračila.

„Za hodinku tu budou." Ellen se zdála být naprosto unešená naší budoucí přítomností. Pak mě napadlo, že by nebylo na škodu strávit s tetou trochu času. Vždyť, proboha, co jsem tu, nevěnovala jsem jí nikdy sama od sebe chvíli svého času.
Ale na druhou stranu - kvůli komu, že? Třeba se to teď snažil napravit.
V duchu jsem se nad ním slitovala a kapitulovala. Obdařila jsem Ellen úsměvem, abych ji přesvědčila o své zanícenosti pro Bingo. Pak jsem se obrátila a pustila se do mytí nádobí. Ani jsem nečekala, že u toho zůstanu sama, když se zjevil po mém boku s připravenou utěrkou.

„Zajímalo by mě, z čeho pramení tvoje nadšení do společenských her? Že by ti na té procházce spadla na hlavu cihla? Nebo snad z vlastního pocitu viny?" Neodpustila jsem si sarkastickou poznámku, ale to on mě k tomu nutí, ještě když ke mně zvedl oči a pár pramenů jeho tmavých vlasů mu spadalo do obličeje. V tu chvíli vypadal jako hodně atraktivní kuchtík. Polilo mě horko.

„Pokud jde o tu cihlu, nevím, kde jsi na tu nehoráznost přišla. Vina už by byla pravděpodobnější. Vím, že máš Ellen ráda a oblíbila sis ji. Chci ti jen dát možnost strávit s ní čas. Když ti to moje přítomnost znemožnila."
Otevřela jsem ústa překvapením nad jeho zpovědí. Odtrhla jsem od něj pohled a soustředila se na talíř, co jsem měla v ruce.

„Je to od tebe velmi prozíravé, ale představa, že několik dalších hodin budu hrát bingo, mě zrovna nenadchla. A ty? Neměl bys náhodou jít..." Přestala jsem mluvit, když se na mě zase podíval.

„Zase mě vyhazuješ." Neřekl to nijak znechuceně, ale byla v tom znát jasná výčitka. Zvedla jsem ruku a s pomyslným klíčem uzamkla svoje ústa, rozhodnutá, už z nich nic nevypustím.

„Mimochodem, Bingo není špatná hra," významně pozvedl obočí.

Jeho slova se v následujících hodinách zdála být oprávněná. Zase jsem se mýlila, když jsem myslela, že zemřu nudou ve společnosti postarších dam, jednoho lorda a své tety. Kupodivu se hra s čísly přeměnila v nevšední zábavu. Pokud jsem byla předtím skálopevně přesvědčená, že tetina společnost, skýtající jen senilní babičky, pozbývá jakoukoliv možnost se pobavit, tak jsem se šeredně zmýlila.

Šest postarších dam, včetně Ellen, se ukázaly být víc než vtipné. Už po hodině jsem zjistila, že mi brzy upadne břicho od smíchu.

„Bingo!" Vykřikla jsem už po několikáté. Becca, Ella, Susan, Rebeca, Lisa, moje teta, dokonce i Damon, všichni zničeně zasténali.

„Ta tvoje svěřenkyně nás zničí, Ellen! Kroť si ji!" Obvinila Becca svoji přítelkyni, jako by ona mohla za to, že mám takové štěstí, přitom jsem tu hru hrála poprvé ve svém životě.

„Ještě jsme si ani neškrtli!" Přidala se Lisa na stranu poražených. Jejich poraženecké výrazy mluvily za vše a já se nedokázala udržet a vyprskla jsem smíchy. Zrovna v tu chvíli, kdy jsem se napila ze své sklenice, vdechla jsem vodu a začala kuckat a kašlat. Damon se ke mně přihnal a pohotově mě začal mlátit do zad. Nepochybně jsem teď byla rudá ve tváři a z očí se mi řinuly slzy. Když jsem se vykašlala, pokračovala jsem ve smíchu. Nešlo to zastavit. Neuvěřitelně mi to připomínalo jednu chvíli, kdy jsem se taky dusila, a Damon mě zachraňoval. Taky si na to zjevně vzpomněl a stěží potlačoval úsměv. Pak jsem se konečně uklidnila.

„Myslím, že vás ušetřím další hry semnou a půjdu už nahoru," když jsem si byla jistá, že budu moci normálně promluvit, nenechala jsem se znovu přemluvit. Myslím ale, že si oddechli. Všechny tetičky se se mnou srdečně rozloučily. Až když jsem se vydala ke dveřím vedoucí do vstupní haly, došlo mi, že mě Damon nenásleduje. Zamračeně jsem se na něj otočila. Pravděpodobně čekal, že si toho ani nevšimnu. Ještě dneska v noci mi říkal, jak si mě k sobě připoutá a teď. Proboha. Sama sobě jsem se v duchu smála.

„Přijdu za chvilku," ujistil mě. Ach sakra, teď vypadám, jako že bez jeho přítomnosti nedokážu být ani vteřinu. Nasupeně jsem se otočila a oddupala do svého pokoje. Tam jsem ubrala na svojí rozhořčenosti.
Musím uznat, že dnešek předčil moje očekávání. Nejdivnější na tom bylo, že Damon nikam nešel. Pokud nepočítám jeho komediantskou procházku. Copak by kvůli mně ztratil jeden den sbližování s Melanie? Ale proč? Copak se stalo na tom jeho výletu? Když se vrátil, tak byl jako vyměněný, v tom smyslu, že se vrátila zpět jeho vtipná arogance.
Když jsem došla k zrcadlu, přistihla jsem se, že se usmívám jako idiot. Protočila jsem nad sebou oči a zaplula do koupelny. Zaslechla jsem smích ze zdola. Radši jsem se zavřela ve sprše a pustila na sebe proud studené vody. Oddávala jsem se příjemnému pocitu uvolnění. Umyla jsem si vlasy a použila svůj oblíbený vanilkový šampón. Milovala jsem tu vůni. Vždy pak zaplnila celou koupelnu a pak i pokoj.
Strávila jsem v koupelně delší dobu, ani nevím z jakého důvodu, i když jsem v podvědomí něco tušila, protože když jsem vyšla z koupelny, už tam na mě čekal. Srdce mi udělalo několik kotrmelců a začala jsem dýchat o něco rychleji. Přesto mi připadalo naprosto přirozené, že je v mém pokoji. Taky kde jinde by měl být, než tu? Na to se ptalo moje srdce, kdežto mozek si pokládal tucty jiných otázek. Ale ty mě v tu chvíli vůbec nezajímaly. Pro mě bylo důležité, že přesně jako dnes v noci měl na sobě jen ten svůj župánek a pyžamové kalhoty. A vypadal nesmírně přitažlivě, přímo jako kdyby si do mého pokoje našel cestu sám ďábel.
Bezděky jsem si svůj župan přitáhla blíže k tělu. Jeho oči mě vyhledaly. Něco ho zjevně pobavilo. Uvědomila jsem si svůj turban z ručníku. Zaúpěla jsem a rychle ho shodila, přičemž se mi na záda snesla sprška mokrých těžkých vln.

~~~

Ach.

Proboha.

Sakra!

Tahle slova mi vytanula na mysli. V tu chvíli, kdy se přede mnou zjevila jako krásná siréna, a teď ještě s mokrými vlasy. Měl jsem zůstat ve svém pokoji, přesně jak jsem si předsevzal. Proč jsem neposlechl sám sebe? Na tom teď už nezáleží, sám jsem si připravil dokonalá mučidla v podobě Chelsea a její nevinné krásy.

Kamarádka! Jen kamarádka! Žádný předmět tvých zvrácených tužeb! Opakoval jsem si v duchu.
Nasucho jsem polkl.
Postavila se před zrcadlo. Z kapsy županu vytáhla plochý hřeben s umělohmotnými štětinkami. Najednou jsem se přistihl, jak stojím přímo za ní.

„Smím ti je učesat?" Vážně jsem to řekl? Ani neodůvodním svoji přítomnost v jejím pokoji a už se sápu po jejích blond vlasech, které v té chvíli měly barvu roztaveného zlata. Než jsem se mohl rozhoupat a stáhnout se, bůh ví, že bych se o to i pokusil, vložila mi do ruky hřeben a beze slova mě obešla, aby se posadila na kraj postele. Nemohla si vybrat lepší místo. Následoval jsem ji jako zhypnotizovaný a usadil se za ni. Do nosu mě udeřila její omamná vůně. Vanilka. Ovíjela se kolem mě a já marně odolával pokušení se k ní naklonit, omotat si jeden pramen kolem prstů a přivonět si k němu. Prostě jsem to udělal. Jen matně mi docházela její náhlá ztuhlost. Vzpamatoval jsem se a pustil se do česání. Dokonale jsem si to užíval. Akorát se moje uvědomělé ovládání čím dál tím více ztrácelo v té změti pocitů, co se na mě bez slitování valily. Opět mi došlo, jak je tohle nebezpečné. Musel jsem se od ní odpoutat. Aspoň myšlenkami. Co že jsem to dnes dělal?

A/N

Okay!! Stala se jedna věc, která mě dokonale kopla do zadní části a já s donutila zeditovat v rychlosti tuto kapitolu (není po pořádné korekci, to by trvalo déle, pokud najdete chyby, předem se omlouvám)....teď k tomu co se stalo!! Většina z Vás pravděpodobně ví!! Kdo ne tak byste vážně měli jít na FB a dát Like fan page pro ZSD!!....sakr a zase jsem odběhla od tématu!! :D

ZÁLEŽITOST S DUCHEM SE K DNEŠNÍMU DATU OCITLA NA 1. MÍSTĚ VE FANTAZY KATEGORII!!!

Jak šíleně tohle zní???

Já vím!!

A moc.... vážně moc Vám děkuji za podporu, kterou projevujete této knize, mému psaní a prostě celkově za Vaše zapálení! Neuvěřitelně si toho cením! Miluji každý komentář od Vás, každou hvězdičku, na který jste si našli čas kliknout!! Za to že to čtete!! Nikdy mě ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že budu moc tohle vše říct jednoho dne... and here we are! :D

Takže tady máte, rychle přidanou kapitolu, na počest tohoto krásného a výjimečného hned hah :D

Myšlenky?

Zase jasná provokace, ale už se to graduje!

Ale prostě to jinak nejde, máme tu Lorda, který prostě nemá ve zvyku se na svou milou okamžitě vrhnout, i když... jeho myšlenky bych řekla, mluví dokonale za vše :D

Tak snad se Vám to líbilo... ano další otevřený konec... zůstává otázka, co já si zase nevymyslím, že? :D

Ok jsem úplně vycuclá, tolik věcí se děje v posledních dnech, nestíhám to vstřebávat! :D

https://www.facebook.com/zalezitostsduchem LIKE??? :P

Nezapomeňte na VOTES AND COMMENTS! :*

LOVE YA!