Díval jsem se za ní, jak odchází z kuchyně. Namohl jsem tomu uvěřit. Vlastně jsem ani nevěděl, co od tohohle rozhovoru očekávat a ona řekne, že to nebude vůbec rozebírat, jako by se vůbec nic nestalo. Ale to, co se stalo, bylo něco tak velkého. Nemůže to jen tak hodit za hlavu a říct, co se stalo, stalo se. Byl jsem na ní rozzlobený. Celý den jsem si kladl marnou otázku. Jak mě mohla včera tak vášnivě líbat a při tom milovat někoho jiného. Ale na druhou stranu, jak jsem se mohl opovážit líbat ji, když mám v úmyslu získat srdce jiné dívky. Měl jsem zajít dnes za Melanie, ale nějak jsem se rozmyslel a rozhodl se, že tomu dám den na uležení. Už mi to lezlo na mozek. Co jsem se proměnil, mám v sobě zmatek.

Ne, vlastně bylo to ještě dřív. Myslím, že to všechno začalo, když se sem přistěhovala Chelsea. Všechno se to děje, protože když přijela, zase jsem začal cítit. Cítil jsem její pocity, když se mě dotýkala a pak i svoje. Nikdy jsem si plně neuvědomoval, že se to děje, jelikož to byly jen záblesky. Myslím si, že by jí to vyděsilo a fascinovalo zároveň, kdyby to věděla a ještě víc, kdyby tušila, že je to možné i teď. Po proměně. Sám tomu ještě nemůžu uvěřit. Měl bych jí to říct. Ale teď se mnou pravděpodobně nebude chtít mluvit.

Vzpomněl jsem si zase na tu chvíli v noci, kdy se ke mně tiskla. Nedokázal jsem se ovládnout, nemohl jsem dýchat a svaly se mi uzamkly, až jsem byl ztuhlý jak balvan. Ona to samozřejmě poznala, tak se zvedla a podívala. To už jsem nevydržel a silou vůle jsem ji donutil, aby si lehla. Nebránila se, ani při nejmenším. Vyslal jsem k ní jasný signál, co se chystám udělat, ale ona pořád nic. Nechala mě, abych ji líbal a hladil jí po vlasech a ona mi oplácela stejnou měrou, její ruce jezdily po mém obličeji. Byl to ten nejkrásnější polibek, co jsem kdy někomu dal. Byla to spontánní záležitost. Když jsem se pak ráno probudil, zjistil jsem, že mám chuť chovat se spontánně znovu a to samé, teď když jsem se vrátil. Něco se mnou není v pořádku. Rozhodně jsem se měl cítit provinile, že jsem ji tak zneužil, když se necítila nejlépe, ale její výraz mě utvrdil v tom, že to rozhodně nemusím. Proboha, vždyť ona vypadala na to, že by jí ani nevadilo, kdybych směle pokračoval dál. A nic mě nenechávalo na pochybách, že já bych jí klidně vyhověl. Udělal bych cokoliv, co bych jí viděl na očích.

Ale teď je na mě evidentně hodně naštvaná. Co mám dělat? Pochybuji, že kdybych za ní přišel s omluvou, tak by mě poslouchala. Spíš by po mě hodila vázou, tak jak už to jednou chtěla udělat. Tentokrát by mnou, ale neškodně neprolétla. Radši to nebudu zkoušet.

Zvedl jsem se a vyšlapal do druhého patra, procházel jsem kolem dveří vedoucí do pokoje Chlesea. Měla je pootevřené. Neměl jsem v úmyslu jí rušit, ale když jsem tam jen letmo pohlédnul, donutilo mě to zastavit se a zírat. Dneska byl slunečný den. A paprsky sluce se dostaly do jejího pokoje skrz skleněné tabulky oken. Ona stála kousek u něj a prohlížela se ve velkém zrcadle. Stála ke mně bokem. Měla na sobě dlouhé plátěně kalhoty světlé barvy a mikinu, kterou si teď pomalu svlékala. Na sucho jsem polknul. Pod mikinou měla jen tenké bílé tílko. Shlédnul jsem jí od shora dolů. Vypadala jako anděl. Její blonďaté vlasy zářily ve svitu slunce. Vážně to vypadalo, jakoby kolem ní jiskřila bělostná aura. Díval jsem se, jak se nakrucuje, aby viděla svoje záda v zrcadle. Přimhouřil jsem oči a zaostřil na její odraz. Zděšeně jsem se zarazil. Ona si rukou stahovala zadní díl tílka a já mohl spatřit zarudlé drápance, táhnoucí se jí po celé délce zad. Zděšeně jsem zalapal po dechu. Ani jsem si to neuvědomoval, ale najednou jsem stál na prahu dveří jejího pokoje. Ona leknutím odskočila od zrcadla. Všiml jsem si, jak se jí do tváří nahrnula červeň, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Rychle jsem k ní došel a beze slova si ji k sobě otočil zády. Shrnul jsem jí tílko ze zad a z blízka si prohlížel její zranění. Najednou sebou škubla.

„Co tu děláš! Nemám chuť, se teď s tebou vybavovat!" pronesla, skoro unaveně a odstoupila ode mě.

„Proboha, Chelsea, tvoje záda. Proč jsi mi to neřekla, potřebuješ ošetřit," ignoroval jsem její námitku. Otočila se ke mně čelem.

„Je to v pořádku, to se zahojí. A uvědomila jsem si to, až když jsem se probudila," pohodila rameny a pokusila se mě obejít. Položil jsem jí ruce na ramena a zarazil ji v jakémkoliv dalším pohybu. A mě až pak došlo, že to má ze včerejška, to on jí to udělal. Z hrdla mi uniklo vzteklé zavrčení. Překvapeně ke mně zvedla oči, v domnění, že to ona může za moji změnu nálady. Ale já měl teď, co dělat abych se nesebral, nešel si najít Edwina a vybít si na něm hněv. Dokonce jsem sebou škubnul, v úplném rozhodnutí učinit to, co jsem zamýšlel. Pak jsem postřehl vyděšený pohled, který na mě upírala Chelsea. Rychle mě popadla za paže a stiskla, jako by mi v tom mohla zabránit. Měl jsem chuť se na ni pochybovačně usmát, setřást ze sebe její ruce a jít ho zabít, nebo aspoň vážně zmrzačit.

„Damone, okamžitě se uklidni. Ani to nebolí," její slova na mě neměla žádný uklidňující účinek, spíš mě dohnaly k nepříčetnosti. Pak její oči, konečně přestaly být vyděšené, ale naopak uklidňující, aniž by to věděla, svou vlastní vůlí a klidem, mě donutila k tomu samému. Prostě jsem cítil, jak jsem najednou klidný a myšlenky na zabíjení mě opouštějí. Poslední hluboký nádech a přestál jsem se třást.

„Nech mě ti to ošetřit. Může se ti to zanítit, nechci, abys měla otravu," řekl jsem překvapivě lehce. Nevracel jsem se k předchozí chvíli, kdy hrozilo, že vybuchnu jako sopka. Ona na mě chvíli pochybovačně koukala a v neuvěření, že jsem se mohl tak lehce uklidnit. Trochu zmateně potřásla hlavou a otočila se ke mně zády. Odvedl jsem jí k židli a donutil ji, aby se posadila a hrudí se opřela o opěrátko. Tentokrát jsem jí to tílko vyhrnul nahoru. Potlačil jsem nečisté myšlenky a pokoušel se zjistit rozsah škod. Nebylo to tak hrozné, jak se zdálo na první pohled, ale i tak musím zkontrolovat strupy, jestli v nich není nic zaneseného, což znamená, otevřít rány a to nebude nic příjemného. Jak jsem si toho včera mohl nevšimnout? Nesl jsem ji na rukou, nechápal jsem to.

„Počkej tu," zamumlal jsem. Musel jsem si dojít pro misku, nalil jsem do ní horkou vodu a vzal sebou několik sterilních hadříků. Byly ve skříňce v kuchyni společně s různými pomůckami pro první pomoc. Vrátil jsem se k ní, pořád seděla ve stejné pozici, a hlavu měla položenou na rukou. Vrhla na mě nic neříkající pohled.

„Máš s tím nějaké zkušenosti, nebo se mám bát?" pronesla sarkasticky. Nikdy jsem ji takovou nepoznal. Musí být hodně naštvaná.

„Nemusíš se bát, ale možná to bude trochu bolet. Už jsem se staral o horší zranění, především mého bratra. Ale musím ti to vyčistit," odpověděl jsem neutrálním hlasem. Přikývla, tak jsem se pustil do práce, namočil jsem hadřík a přiložil ho na její kůži. Pak jsem vytáhl malý nožík, který jsem předtím pořádně omyl, schválně jsem ho před ní schoval, aby si nedělala zbytečné obavy. Pak jsem začal znovu otevírat ranky. Při první sebou škubnula a celkově ztuhla. Z hrdla jí unikl tlumený výkřik. Zaryla prsty do opěradla, ale pak už nevypustila ani hlásku. Dělá ze sebe statečnou. Cítil jsem totiž její bolest. Muselo to bolet. V některých rankách jsem našel třísky, které teď plavaly v narůžovělé vodě v misce. Jemně jsem jí omýval záda a dal jsem si hodně záležet na tom, aby nikde nic nezbylo.

„Hotovo. Jen ti to usuším a nanesu tišící krém. Už to nebude bolet," zašeptal jsem. Osušil jsem jí pokožku a pak vetřel krém. Její bolest odeznívala a tělo se jí postupně uvolňovalo. Teď se dostavil zcela jiný pocit. Oba jsme se koupali ve sladké blaženosti. Působilo mi radost, dotýkat se jí. A nechtělo se mi přestávat. Už jsem chtěl konečně odstoupit a nechat ji nepokoji, ale ona najednou trhaně vydechla a zaklonila hlavu. Dokonale mě to vyvedlo z kontextu. Koukal jsem na její zarudlá záda a pak na bělostný krk, kolem kterého se jí ovíjely vlny zlatých kadeří. Byl jsem úplně zhypnotizovaný jejími reakcemi na moje dotyky. A ona si to snad ani neuvědomovala, vypadala, jako by se její vědomí vznášelo někde v oblacích. Mohl jsem vidět, její pootevřená ústa, skoro žádající o políbení.

Sakra. Zarazil jsem se a opravdu od ní odstoupil, protože jinak by hrozilo podlehnutí. Ona poznala, že už nejsem u ní, stáhla si tílko a znovu se v jejím obličeji objevila zlost. Podívala se do misky a na chvíli zaváhala.

„Děkuju. Ale nemusíš to s tou péčí o mě přehánět, vím, že mi chceš nějak vynahradit to, co jsem pro tebe udělala. Ale už jsem ti říkala, nic po tobě nepožaduju. Neměl bys plýtvat časem na mě. Máš už jen ani ne šest dní. Měl by ses snažit jinde," z jejího zamračeného pohledu se nedalo nic vyčíst, ale teď pro změnu jsem byl naštvaný já na ni. Koukla jsem na její odmítavý postoj a založené ruce.

„Jak myslíš," zavrčel jsem podrážděně. Viděl jsem, jak ji to překvapilo. Otočil jsem se na podpatku, vyšel z jejího pokoje a pak z domu. Pořádně jsem třískl s dveřmi, aby to slyšela. Potřebuji to ze sebe vychodit. Tu neutichající zmatenost a frustraci, nebo se z toho brzy zblázním.

A/N

Eyyyyy, jak se Vám vede moji milovaní čtenáři? Doufám, že dobře! Nebo doufám, že lépe než mě hah....jelikož se mnou mlátí nachlazení, chrchlám tu klávesnici a oči mi slzí, jako kdybych zrovna dokoukala strašný doják(a věřte, že já bulím i Hledá se Nemo) :D

no nic....to jsem zase řekla víc, než jsem chtěla :D

Doufám, že si všichni kdo čtou i moji Trilogii, přečetli důležité info a že Vás to nechalo hluboce zarmoucené!:D muhaha a potěšené zároveň....Vím pěkně si to protiřečí, ale hej....to jsem prostě já:D

Mimochodem.....cože? Další kapitola s Damonovým POV? Vím, není nějak extra dlouhá....ale tak přidávám už třetí díl v tomto týdnu, mějte se mnou slitování...a v mém stavu :D

A co jste si z toho odnesli? Že jsou ti dva dokonalý sakra tvrdohlavý párek mamlasů? :D Jsou, já vím, stvořila jsem je, ale už jsem na správné cestě...máme našlápnuto, tak doufejme, že jim to vyjde!!

A nebo se teď Damon projde a zase se něco pos**** ups :D A nebo taky ne....jen si z Vás utahuju. Jsem nějak Happy, to bude asi tím množství pilulek a sirupu na kašlání, který jsem do sebe nalila :D

Hah, bůhví, co jsem do té kapitoly napsala....předem se omlouvám :P

Každopádně! Děkuji všem za dokonalé a úžasné komentáře o poslední kapitoly....ne že by mě nezahřály u srdce pokaždé, ale tak víte jak! :P

Budu moc ráda za každý VOTE A COMMENT! Ale to vy víte!

Tak já zase padám do peřin!

očekávám, že až se proberu z komatu, najdu tu něco na přečtení od Vás! :))))

LOVE YA