Cítila jsem se mizerně. Hůř mi nikdy nebylo. A to jsem zažila hodně špatných věcí, jako smrt mých rodičů. Babičky. Ale nikdy mě nikdo ještě nedonutil cítit tohle. To, co udělal ten hnusák. Nikdy na to nezapomenu, v tu chvíli na podlaze v tom altánu jsem měla chuť umřít. Nic jiného, jen umřít.

Nemyslela jsem na nic jiného. Jako bych se zablokovala a nemohla se pohnout dál. Ani bránit jsem se už nemohla. Prostě jsem jen ležela a čekala, až ta noční můra skončí. Pak se ze mě najednou zvednul a viděla jsem nad sebou záchranu, v podobě Damona. Nikdy jsem nic tak krásného neviděla. Opravdu vypadal jak válečník, čelící smrti. Zlikvidoval Edwina, takový způsobem, že jsem se bála, aby ho nezabil. Vlastně jsem se nebála vůbec, když se objevil on a už vůbec ne, o toho švába. V koutku duše jsem si přála, aby ho zabil. A pak se jeho planoucí oči podívaly na mě. Jeho zuřivý, bojovný výraz se změnil a pak jsem najednou byla v jeho náručí. Bylo to jako dostat se ze zlého snu do náruče sladké blaženosti. A opravdu, chvíli jsem myslela, že už se nikdy z té apatie nedostanu, ale jeho blízkost mi nakonec pomohla a já byla schopná zase brečet. Přimknula jsem se k němu, jako jedinému pevnému bodu. Byla jsem šíleně slabá, jak to, že jsem se nedokázala postarat sama o sebe. Možná mě to zaskočilo, ale nemělo. Neměla jsem ignorovat svoji intuici a ani se s ním začínat bavit. Litovala jsem toho. Toho, že jsem potřebovala Damona. On má tak málo času a já ho o něj obírám.

Nad tím vším jsem přemýšlela už ve své posteli, až tady jsem toho byla schopná. Konečně se mi myšlenky uklidnily, a nevířily pomateně hlavou.

Pravdou je, že mi teď vynahradil to, co mi opakoval celou dobu. Nevěděl jak se mi odvděčit, tak tady to má. Chtěla jsem se ho zeptat, jak to šlo s Melanie. Ale pak mě napadlo, že to vlastně nechci slyšet, aspoň ne teď. Když tu ležím vedle něj.

Ale ještě nespal, protože jsem slyšela, jak z nějakého důvodu zadržuje dech a jeho tělo je celé ztuhlé. Jak je možné, že se u něj cítím tak v bezpečí. Mám hlavu na jeho hrudi a slyším jeho tlukot srdce. Zdálo se mi to, nebo je jeho tep zběsile rychlý? Neklidně jsem se zavrtěla. Znovu zadržel dech. Co se s ním děje? Nedalo mi to. Pomalu jsem zvedla hlavu, abych na něj viděla. Měl otevřené oči a díval se na mě. Bezděky jsem posunula svou ruku, co do teď ležela kolem jeho pasu na jeho hruď, na místo, kde se nacházelo jeho srdce. Chtěla jsem se zeptat, co se děje, ale slova mi odumřela na rtech, když jsem rozpoznala to, co bylo v jeho očích. Cítila jsem, jak mi do tváří stoupá horkost. Nezarazil se, nezaváhal, ani na okamžik. On se ke mně nakláněl, tak že jsem věděla, že mě nějakým způsobem nabádal, abych se položila na záda. Tak jsem udělala a on se objevil nade mnou. Neřekl ani slovo, ale jeho oči mluvily. Já rozuměla. Říkaly, Teď tě políbím, Chelsea. Vím, že to chceš, tak jako já. Udělám to tak, že zapomeneš na to, co se stalo dnes v noci. Sliboval. Nevím, přesně, co to zapříčinilo, nikdy takhle nejednal, takhle otevřeně. Předtím to bylo něco jiného. Cítila jsem to v tom ten rozdíl.

Pak mě políbil.

Bylo to něco tak neskutečné krásného. Sice už mezi námi neprobíjela elektřina, ale i tak to bylo nádherné. A splnil slib. Zapomněla jsem. Myslela jsem, že nebudu schopná. Že budu cítit nechuť, ale s ním to bylo něco jiného. Donutil mě myslet jen na něj. Na jeho rty na mých. Naléhající, žádající o reakci z mé strany. Pohnula jsem pomalu ústy a on mě následoval. Jeho ruce se objevily po obou stranách mé hlavy. Prsty si hrál s mými vlasy a mně se z toho dělala husí kůže po celém těle. Na chvíli se ode mě odtáhnul, aby se mi podíval do očí. Ty jeho překypovaly citem, a jestli v mých bylo to co v mém srdci, musel poznat, co cítím. Nebylo na tom nic špatného. Bylo to tak neobyčejné a čisté. Nevím, co si přečetl v mých očích, ale pak se ke mně sklonil a líbal mě o něco hladověji a žádostivěji. Mé rty milovaly chuť těch jeho. Chtěly víc.

Pak přestal. Ne náhle, pomalu opustil moje rty. Pořád měl zavřené oči, jako by se bál je otevřít a zjistit, co si o tom myslím. Zvedla jsem ruce a nechala je putovat po jeho tváři. Konečky prstů jsem jemně objížděla jeho nadpozemsky krásné rysy, pak konečně otevřel oči. Ty jeho oči. Jednou mě zabijí. Chvěla jsem se po celém těle.

„Jen jsem chtěl vymazat vzpomínky na to, jak s tebou bylo zacházeno," oči mu plály upřímností. I kdyby to bylo jen kvůli tomu, proč by do toho polibku dával takovou lásku, tolik citů. Přesto jsem mu byla vděčná. Bylo mi hodně lépe.

„To se ti povedlo," vydechla jsem omámeně. Pousmál se.

„Teď už spi," už mě nepolíbil, ale lehl si na svou polovinu postele. Aspoň že tu zůstal. Koukala jsem chvíli do stropu. Teď už těžko budu předstírat, že jsem na jeho polibek zapomněla. Už mu to neulehčím. S tímhle rozhodnutím, jsem nakonec usnula.

Když jsem se vzbudila, poznala jsem, že není ráno, ale už odpoledne. Spala jsem v kuse, bez probuzení. Neprobudilo mě, ani když odtud odešel. Podívala jsem se na prázdnou polovinu postele. Ale zas tak prázdná nebyla. Byl na ní položený tác s termoskou, hádám, že s kávou a pak talíř s pečivem a ovocem, přikrytý, aby neokoralo. Před talířem byl přeložený papír. Na něm bylo napsáno velmi úhledným, elegantním písmem vzkaz pro mě, od Damona.

Chelsea,

Udělal jsem ti pozdní snídani, nemusíš se bát, vše je v pořádku. Tvoje teta ví, jen to, že ti není dobře. Šla někam s kamarádkami a já jsem šel taky ven. Odpočiň si. Uvidíme se.

Damon

To bylo vše. On napsal jen tohle. Nic jsem si nemohla přečíst mezi řádky, trochu mě to naštvalo. Otáčela jsem papírem pořád dokola a snažila se pochopit. Nevysnila jsem si to, co se stalo mezi námi? Že ne? Hlavně mi neříkej Damone, že to chceš hodit za hlavu. To co se stalo, bylo něco tak mimořádného. Proti mé vůli, se mi oči zalily slzami. Zmuchlala jsem papír v ruce, pak jsem ho zase roztáhla a uhladila. Natáhla jsem se po nočním stolku a vložila ho do něj. Poté jsem zamířila do koupelny, musela jsem ze sebe smít špínu ze včerejška. Prach ze země a Edwinovy dotyky. Nechtěla jsem po nich mít na svém těle ani památky. Pak jsem si ještě v zrcadle všimla, že po celých zádech od shora dolů, se mi táhnou nevzhledně vypadající drápance. Dělaly se mi na nich teď malé strupy. Vzpomněla jsem si na to, jak se mnou Edwin praštil o tu stěnu altánku. Snad to bude dobré a nikde tam nemám třísky. Po hodince jsem byla jako znovuzrozená. Popadla jsem tác s jídlem a odebrala se dolů do kuchyně. Byla jsem zvyklá jíst tam, tak jsem se tam usídlila a očima hypnotizovala hodiny na stěně. Přemýšlela jsem. Na Edwina jsem zapomněla, opravdu po tom polibku od Damona, prostě už nic jiného neexistuje. Damon řekl, že to udělal právě proto. Ale to, co jsem viděla v jeho očích, mě nechávalo ve zmatenosti. Bylo to jako by ke mně něco cítil. A rozhodně to nebylo pouhé přátelství, ani sourozenecká láska, nic podobného. Bylo v tom něco víc. Přitažlivost mezi námi je jasná nám oběma. To nemůže popřít. Já už jsem si to přiznala dávno a k tomu ještě, že ho miluji.

Zajímalo by mě, kam šel. Jestli za Mel, tak se asi zblázním při představě, že by to mezi nimi včera zajiskřilo. Bolelo mě, jen na to pomyslet. Tak moc jsem žárlila na svou vzdálenou příbuznou, jako nikdy na nikoho. Ještě když vím, jaká doopravdy je.

Konečně jsem uslyšela cinkání klíčů. Pak tiché bouchnutí a kroky vedoucí přímo do kuchyně. Nastalo rozpačité ticho. Byl to on. Tváře měl zrůžovělé. Oči měl podivné lesklé a díval se na mě. Zase mu to slušelo, ve věcech od Lizinýho bratra. Měl na sobě proužkovaný svetr a černé kalhoty.

„Vypadáš dobře," zkonstatoval.

„Cítím se dobře," přitakala jsem. Na rtech se mu rozlil úsměv, pak přistoupil ke stolu a sedl si naproti mně.

„Byl jsi s Melanie?" zněla moje první otázka. Vím, že mi po tom nic není. Vím, že bych se na to neměla ptát. Protože to vypadalo, jako bych byla hotová stíhačka. Úsměv na rtech mu zmrznul, přesně jako jeho oči. Zamračil se na mě.

„Ve skutečnosti, jsem byl za Lizzie a Chrisem," zněla jeho odpověď. Zastyděla jsem se. Opravdu a upřímně. Nevěděla jsem, kam s očima.

„Proč?" zeptala jsem se. Opravdu. Proč by za nimi chodil.

„Jen jsem jim chtěl vysvětlit, proč jsme včera odešli bez nich," pokrčil rameny. „Vypadá to, že se konečně dali dohromady. Když jsem Chrise našel u Liz doma, jejich úsměvy, pohledy," znovu se usmál a já taky, protože jsem byla velmi ráda, že se ti dva konečně umoudřili.

„To jsem moc ráda," vydechla jsem úlevně. „Děkuju za snídani. Byla moc dobrá," ukázala jsem na prázdný talíř.

„Dobře. Chceš mluvit o včerejšku?" začal jako první. Což mě překvapilo. Udiveně jsem na něj zamrkala. Počkat. O čem teď mluví, o nás, nebo o tom, co se stalo v tom altánku.

„Musíš to upřesnit. Jestli myslíš Edwina? Ne o tom nepotřebuju mluvit, jelikož jsem na to zapomněla. Což mě zavádí k další věci, o které bychom teoreticky mohli mluvit," schválně jsem to nechala na něm. Visela jsem mu pohledem na rtech a čekala.

„Já nevím přesně, co bych ti k tomu měl říct," svěřil se mi na konec. Tak on neví.

„Aspoň teď, mi musíš říct, co to mělo přesně znamenat. Musíš vědět, proč někoho jen tak políbíš," stála jsem si za svým. Věděla jsem, co jsem řekla. Ale nějak jsem nad tím nepřemýšlela, právě jsem mu prozradila, že ten předchozí polibek si pamatuji, pokud to pochopí dobře. Zvednul obočí a zkoumavě si mě prohlížel, takže asi ví o čem je řeč.

„V tu chvíli se mi to zdálo správné. A počkej," přimhouřil oči a naklonil se ke mně. Rozbušilo se mi šíleně srdce. Zatajila jsem dech a vyčkávala. „Chceš mi tím říct, že ty si pamatuješ ten první polibek?" teď se jeho oči rozšířily údivem, když poznal, že přesně to je pravda. „Proč jsi předstírala, že si to nepamatuješ?" vydechl. Nevěděla jsem, jestli ho to pobouřilo. Spíš nevěděl, co si o tom má myslet.

„Zdálo se mi to v tu chvíli správné. Nechtěla jsem ti to dělat ještě těžší, než jsi to měl, proto," tohle ho rozhodně pobouřilo, to jsem poznala hned, jak na mě hrozivě zamračil. Ještě když jsem použila stejnou frázi, jako on.

„Cože? Nemůžeš se přece pořád někomu zavděčovat. Měla jsi mi říct, že to víš!" rozohnil se. Ještě jsem neměla příležitost vidět ho takhle. Pokud nepočítám včerejšek, kdy měl chuť zabíjet, ale teď jde přece jenom o něco jiného.

„A co by se změnilo, kdybych ti to řekla? Co bys mi na to řekl, jak bys mi to vysvětlil? Já jsem tě totiž viděla, jak jsi litoval toho, že jsi to vůbec udělal!" řekla jsem víc, než jsem chtěla. Oh. Dneska mám nějak moc prořízlou pusu. Zaraženě jsem sklopila řasy. „Vím, že toho lituješ i teď," dodala jsem tiše. Odmítala jsem se na něj podívat a vidět pravdu v jeho očích. Slyšela jsem, jak se zhluboka nadechl.

„Tohle bychom měli vyřešit," zašeptal, snažil se mě chytit za ruce, ale já jsem se vytrhla. Nic by se nevyřešilo. Je to tak jak to je, prostě se to stalo, už se to nezmění, ale on pořád bude toužit po Mel. S tím nic naše přitažlivost nenadělá a já si to nechtěla dělat horší. Ano teď myslím na sebe. Sice jsem byla rozhodnutá, získat ho, ale zjišťuju, že je to nemožné. Vždy tu pro mě bude, ale jen jako přítel, co mě zachrání a podá pomocnou ruku, nic víc od něj nechci očekávat.

„Není, co řešit. Stalo se. Nezáleží na tom, proč. Radím ti, aby ses zaměřil na svůj objekt zájmu a tohle nechal plavat," nasadila jsem nejchladnější tón, jaký jsem v tu chvíli dovedla použít. Zvedla jsem k němu oči. Byl zaražený, díval se na mě, jako by něčemu nemohl uvěřit. Zvedla jsem se a beze slova vyšla z kuchyně.

A/N

Čauky Mňauky! :D

Jsem zpět!

Jste rádi?

Vsadím, že jo! Skáčete po pokoji( nebo kdekoliv se zrovna nacházíte):D a vzrušením se červenáte! :D

První postelová scéna! :D Jaké to ve Vás zanechalo dojmy lidičky!! Povězte mi všechno? Jak se Vám to líbilo?

A myslíte si, že to nějak vyřeší? Nebo to Chlelseiným odchodem končí?:P

Velkéééééé díky Vám, co jste šli a ohlasovali mi kapitoly! Ani nevíte, jak moc si toho vážím!! Jste naprosto dokonalí! Vaše komentáře mě pokaždé dostanou!! Vážně!

A děkuji i těm, kdo pro mě zahlasovali ve Wattys jak jsem se zmínila v poslední kapitole!:)))

BTW.

Další věc, o kterou bych se s Vámi chtěla podělit, nevím, zda bych měla nebo ne. Hah. Ale strašně moc chci. Nevím, zda to mám napsat spíše k Trilogii, jelikož se to teď týká výhradně jí.

Asi bych měla začít nějakou samostatnou knihu informací, ať to na Vás nesypu sem!

Jednu věc Vám sem napsat můžu/neboli musím. Zbytek napíši k Trilogii.

Jestli je tu nějaká zdatná hlavinka, která zná Češtinu velmi , velmi dobře a cítí se na to se mnou spolupracovat. Potřebuji Korektorku/Editorku. Co nejdříve! a pokud o někom víte, prosím, dejte mi vědět. Vím, že se najde mnoho Errorů v mém psaní a už jsem si přiznala, že potřebuji pomoci! :D

Ok to je prozatím vše, čekejte informační kapitolu u Trilogie, asi zítra. Nebude to kapitola, jako taková, jen upozorňuji předem :)

Děkuji mooooooc!

LOVE YA!!