Upokoj se. Snažil jsem se vehementně přesvědčit svoje srdce, aby přestalo bušit tak rychle. Odvrátil jsem od ní pohled, když se vrátila ke své skříni, ale dlouho jsem to nevydržel a znovu jsem se na ní otočil. Nevím proč, ale když mi řekla, že někoho miluje, pocítil jsem bodnutí, něčeho, čeho jsem si nikdy dřív nevšiml.

Žárlivost. Jak můžu žárlit na svoji kamarádku? To mi nedává smysl. A ona to řekla tak bez obalu, že mě to na chvíli zasáhlo tak, že jsem to na sobě nechal znát. Určitě si toho musela všimnout. Vůbec jsem nechápal, jak ten dotyčný muž, který je předmětem její lásky, nevnímá její city a ignoruje je. Není jí tím pádem hoden. Zamračil jsem se nad tím. Proč se o to starám? V hrudi se mi zvedala vlna hořkosti. Kdybych věděl, kdo to je! ...Tak co? Zavrtěl jsem hlavou. Nesmím nad tím myslet. Mám teď důležitou záležitost. Dnes mám jít na jistou party. Seznámím se tam s Eleonor. Tedy s Melanie. Ta představa mě konečně odpoutala od myšlenek na Chelsea. Musím se zaměřit na Melanie a získat její srdce, abych tu mohl zůstat. Abych se pak mohl postarat o Chelsea, aby jí nikdo neubližoval. Znovu jsem se k ní vrátil. Mé vlastní myšlenky mě zrazovaly.

Nasadil jsem klidnou masku, když se na mě otočila. Přes ruku měla přehozeno několik kousků její garderoby. Zářivě se na mě usmívala. Došla ke mně a vedle mě na posteli je rozprostřela. Otočila na mě hlavu s tázavým pohledem.

„Musíš mi pomoct. Které jsou nejhezčí?" pokývala hlavou na své šaty. Sklonil jsem tedy oči k jejímu výběru. Byly tu černé šaty, červené a tyrkysové. Každé měly jiný střih, ale ze všeho nejvíc se mi líbily ty modré. Usmál jsem se a ukázal na ně.

„Přesně ty mi padly do oka nejvíc, počkej tu, převleču se a ty mi to zkritizuješ," mrkla na mě a pak se ztratila i se svými šaty v koupelně. Na chvíli jsem mohl rozpustit klidnou pózu. Dnešní den byl hodně namáhavý, zapomněl jsem na to jaké to je celý den prožít a ne ho probloumat. To slunce a vzduch. Všichni ty lidé kolem mě. Ve škole se mi velmi líbilo a užil jsem si to. Liz a Chris. Vzpomněl jsem si na ně. Musel jsem uznat, že Chelsea si svoje kamarády umí vybrat dobře. Ale všiml jsem si, jak se Chels tvářila, když jsme zjistili, kdo je Melanie. Ona si to uvědomila až v tu chvíli, i přesto, že ji vídala dřív. Byl to pro ni stejný šok, jako pro mě. I když mě to dostalo, všiml jsem si toho, že se jí to nelíbí. Nelíbí se jí to a já nevím proč. Byl jsem si jistý, že přede mnou něco tají. Něco ví, ale z nějakého důvodu mi to nechce říct. Měl jsem svoji vrozenou intuici našpicovanou. Ale já to z ní dostanu, najdu si na to vhodný čas. Přejel mi mráz po zádech. Už teď jsem ale věděl, že to nebude nic dobrého. Z mého dumání mě vyrušil její návrat. Vykoukla na mě zpoza dveří a pak se ukázala v celé své kráse. Na chvíli se mi zastavilo srdce. Byla nádherná. Šaty mě svázané za krkem s výstřihem do tvaru V. V pasu je měla úzké a pak se rozšiřovaly a končili jí nad koleny. Na nohou měla bílé vysoké boty. Přerývavě jsem se nadechl. Nejistě se na mě usmívala a čekala na moji reakci. Vzpamatuj se, Damone.

„Vypadáš přímo skvostně, nikdy nikdo nevypadal lépe," uvědomil jsem si, že je to pravda. Ani Eleonor mě nedokázala připravit o dech takovým to způsobem. Pak jsem ale zvedl pohled k jejím očím. A to bylo ještě horší, dech se mi zadrhl v krku. Její oči plály něčím, jako vzrušením. Jejich krásnou modrou barvu podtrhovaly šaty a pak její blond vlasy, které jí rámovaly obličej. Uvědomil jsem si, že na ni zírám s otevřenou pusou. Což jí samozřejmě neušlo. Chovám se jako pomatenec.

„Děkuju, to je od tebe opravdu milé. Ale mám dojem, že by ses měl také připravit." uvědomila mě o mé naprosté nepřipravenosti se někam vypravit. Až moc rychle jsem vyskočil na nohy. Rozpačitě jsem se na ni usmál a pak jsem vypochodoval ze dveří dříve, než bych byl schopný udělat něco neuváženého.

~~~

Zmateně jsem se svalila na svou postel. Nevěděla jsem, jestli se mi to zdálo, nebo to byla moje přehnaná fantazie. Ale ne. Byla to skutečnost, to jak mě hltal pohledem, když jsem se mu ukázala v těch šatech. Nikdy jsem ho takhle ještě neviděla, několikrát sice v jeho očích zaplál cit. Ale tohle? Vždyť on pohledem nestoudně putoval po mých křivkách, jako by mě v duchu svlékal. Ještě teď jsem se z toho uvnitř celá chvěla. Teď, když je to normální živý kluk, uvědomuji si to víc než kdy předtím, něco se změnilo, když se vrátil zpět na zem? Netušila jsem, kde ta změna nastala, nebo kdy. Zavrtěla jsem hlavou. Na tom stejně nezáleží, pořád je přesvědčený, že musí získat srdce jiného děvčete. Musím si přestat dělat naděje, nebo hrozí, že úplně ztratím hlavu. Srdce jsem ztratila už dávno.

Vyšla jsem ze svého pokoje a zastavila jsem se u jeho dveří, když jsem uslyšela ze zdola hlasy mých kamarádů. Ellen je vpustila dovnitř. Zaťukala jsem, ozvalo se tiché dále, tak jsem vstoupila. Už předtím jsem si říkala, že vím, že bude vypadat neodolatelně, takže se tím nenechám vyvést z míry. Stejnak mi to nepomohlo. Do široka jsem otevřela oči a koukala na tu nádheru před sebou. Byl tak vysoký. Měl červené tričko s nějakým potiskem, ale hlavní bylo, že těsně obepínalo jeho svalnatou postavu, ne že by mu bylo malé, ale prostě akorát ukazovalo, jaké tělo se skrývá pod tím kouskem textilu. Moje představivost se rozběhla na míle daleko. Takže, to že měl ještě normální jeany už mě nezajímalo.

„Je to vhodné?" vyrušil mě jeho hlas z mých erotických představ. Zmateně jsem na něj zamrkala.

„Rozhodně," pokoušela jsem se vyloudit z vyschlého krku nějaký zvuk. „Sluší ti to. Ale už musíme jít. Liz s Chrisem už jsou tu," zase jsem ovládala svůj hlas a radši od něj odklonila hlavu. Periferním pohledem jsem poznala, že přikývnul a pak mě následoval. Scházela jsem schody do haly. Zraky všech přítomných, se otočily k naší dvojici. Všimla jsem si, že Damon se objevil vedle mě a galantně mi nabízí rámě. Nechala jsem se vtáhnout do té radostné nálady. Provlékla jsem ruku jeho nastavenou a společně jsme sešli zbytek schodů. Chris začal pohvízdávat a Liz s Ellen zalapaly po dechu, poté začaly chválit moje a Damonovo vzezření. Zhlédla jsem nás s Damonem v jednom ze zrcadel na stěně haly. A vůbec jsem se nedivila jejich vyvaleným pohledům. Vypadala jsem vedle něj dokonale. Jak z něho čišel jeho šarm a byl nadpozemsky krásný, já jsem to za ním doháněla a doplňovala ho. Opravdu jsem mohla říct, že jsem skoro krásná, s dlouhýma štíhlýma nohama a rozpuštěnými blond vlasy. S jiskřícíma očima. Všimla jsem si, že ty jeho se koukaly do toho samého zrcadla a na chvíli se střetnul s těmi mými. Také mu v nich blýskalo. Usmála jsem se na něj a on mi to vřele oplácel.

„No to mě podržte. Jste jak nějaké hvězdy z Hollywoodu," promluvil Chris. Otočila jsem na něj hlavu, taky jsem mu věnovala úsměv.

„Chelsea vypadáš úžasně a Damone, nemám slov," řekla Ellen mile. Opustila jsem svoje místo vedle Damona a šla ji obejmout. Pak už nás vyháněla ven do nočního L.A.

„Takže, Chrisi. Jsi vedoucí výpravy, kam jdeme?" otočila jsem se na něj s otázkou.

„Jdeme na privátní akci. Je v domě Melanie. Lizzie mi řekla, že jsme tam pozvaný," Střelila jsem po ní pohledem. Tvářila se trochu provinile, ale já věděla, že dělá přesně to, o co jsem ji požádala. Dává Damona a ji dohromady, abych to nemusela dělat já. Smutně jsem se na ni usmála, aby byla v klidu.

„K Melanie? To zní dobře," Damon se na chvíli rozzářil, pak sklonil pohled ke mně a jeho radostnění trochu odumřelo. Uhnul pohledem. Zvedla jsem nad tím obočí. Pak jsem to hodila za hlavu. Prostě jdeme k ní domů. Prostě se stane to, na co jsem se připravovala celou dobu. Až na to, že na to připravená nejsem, ani z daleka. Šla jsem mlčky až k domu, kde se ozývala hlasitá hudba. Možná je to divné chodit v pondělí na nějakou party, ale L.A. žilo celotýdenně.

Její, nebo spíš jejích rodičů dům, vypadal jako vystřižený z časopisů ze světa slavných. Velká vila s příjezdovou cestou, rozsáhlými zahradami a nechyběl ani velký bazén. Všechno bylo pompézně velké, ale stylové. Mrkla jsem na Damona a ano, udělalo to na něj dojem. Potlačila jsem silné nutkání protočit oči. Cítila jsem na sobě lítostivý pohled Lizzie a přála jsem si, aby okamžitě přestala.

„Tak jdeme," do hadí sluje. Dodala jsem v duchu. Prošli jsme dokořán otevřenými dvoukřídlými dveřmi. Uvnitř už to žilo. Všude bylo tmavě červené tlumené světlo a poblikávající žárovky rozmístěné po stěnách. Damon mě nechal jít jako první. Tak jsem prošla velkou vstupní halou do obývacího pokoje. Tam byla velká prázdná stěna a na ní gigantická plazmová televize. Byla puštěná a běžely v ní všechny známé videoklipy. Přejela jsem pohledem přítomné. Měla jsem dojem, že tu byla namačkaná celá škola. Proboha. Koho všechno sem pozvala? Už jsem jen čekala, až se někde objeví nějaká celebrita. Její dům a vybavení v něm poukazovalo na to, že by si to mohla dovolit. Pak jsem jí konečně uviděla. Měla na sobě červené šatičky. A hned mě napadlo, že je musela nějak srazit, protože byly extrémně krátké. Bohužel v nich, ale vypadala zatraceně božsky. Její tmavé vlasy byly vyčesané a jako její předek, z nich měla udělané hotové mistrovské dílo. Vrhla jsem pohled na svůj doprovod. Byl kousek za mnou a povídal si s Chrisem. Otočila jsem hlavu zpět. A Melanie se zjevila přede mnou. Měla jednu ruku v bok a zaujala přede mnou provokativní postoj. Tázavě jsem k ní zvedla oči. Když jsem se zadívala do těch jejích, tak mě napadlo něco šíleného, ale silně pravděpodobného. Ona je moje příbuzná! Logicky. Musí být. Třeba vzdálená, ale máme společné předky, takže je to jasné. Tohle zjištění mě porazilo. Cítila jsem se méněcenná, přesně jako Eliza. Z toho co jsem viděla v minulosti, jejich vztah nebyl nijak zvlášť dobrý a Eliza žila v Eleonořiným stínu. Přesně tak jsem se teď cítila já. Povýšeně na mě shlížela.

„Co ty tu? Nepamatuju se, že bych tě pozvala," promluvila kousavě. Opravdu jsem netušila, co v tu chvíli mám říct. V tom, se vedle mě z jedné strany objevil Chris a Liz a z druhé, Damon. Ani jsem se na něj nemusela podívat a věděla jsem, že Melanie hltá očima. Ta ze mě líně sklouzla pohledem na něj. Rty se jí mlsně našpulily a zkoumaly jeho maličkost od shora dolů a zase zpět. Chtělo se mi zvracet a to přímo na její boty, hned by jí slezl ten její výraz. Nicméně jsem to neudělala. Místo toho jsem si odkašlala.

„Tak jste dorazili. No tak Chelsea, proč mě nepředstavíš tvému kamarádovi," její hlas se naprosto změnil, když na mě promluvila po druhé. A heleďme se. Tomu říkám rychlá změna. Popadl mě vztek, protože Damon se to nikdy nedozví. Nebude vědět to, jak se ke mně chová povýšeně a když se tu objeví on, hned to změní. Ona je tak lstivá, bylo jí to všechno vidět na očích, ale to on nikdy nerozpozná. A to mě užíralo. Bohužel jsem musela všechny své pocity dát na stranu a koncentrovat se na přítomnost. Uvnitř se mě ale zmocňovala panika, nutící mě okamžitě se otočit a utéct tady odtud.

„Melanie. Tohle je Damon. Můj kamarád z Alpeny. Damone..." chtěla jsem pokračovat trochu přiškrceným hlasem. Ale ona mě přerušila.

„Damon? Zajímavé jméno. Zní tajemně," chtělo se mi smát. Děvče, ty ani nevíš, jak blízko jsi pravdě. Podívala jsem se na něj. Usmíval se. Tím svým krásným úsměvem, co dřív patříval jen mě. Smích mě okamžitě přešel. Zamumlala jsem něco ve smyslu, že se musím napít. Obrátila jsem se na podpatku. Protlačila jsem se davem mačkající se všude kolem mě. Dusila jsem se. Takže jsem musela rychle ven, na čerstvý vzduch. Dostala jsem se někam do zadní části domu a našla dveře vedoucí na verandu, ani tam nebylo o moc méně lidí. Ale byl tam čerstvý vzduch.

„Chels," ozvalo se za mnou. Otočila jsem hlavu na svou kamarádku, pohled na její výraz plný pochopení a tiché účasti mě tak rozlítostnil, že jsem jí padla do připravené náruče. Ona mě hladila po vlasech a uklidňovala mě. Otřásala jsem se v tichých vzlycích. Po nějaké době jsem se uklidnila natolik, že jsem byla schopná zase normálně uvažovat.

„Tohle jsi potřebovala, vsadím se, že celou dobu co jsi to všechno cítila, ani jednou nevypustila páru," mluvila Liz tiše. Váhavě jsem přikývla.

„Nejsem si jistá, jestli tohle všechno zvládnu,"pověděla jsem jí pravdu.

„Pomůžu ti. Budu s tebou," ale nepokoušela se mi říct nějakou uklidňující lež, za což jsem jí byla vděčná. Odtáhla jsem se od ní a utírala si zbytek slz, co mi ulpěly na tvářích. Viděla jsem, že se k nám blíží Chris.

„Je všechno v pořádku? Chelsea?" divil se, když přišel dost blízko, aby viděl můj opuchlý obličej.

„Je," přispěchala mi Liz na pomoc.

„V naprostém," dodala jsem a radši se na něj usmála, abych tomu dodala potřebnou váhu.

„Dobře. Tak která z vás si se mnou zatancuje jako první?" zářivě se na nás usmál. Jelikož jsem tušila, že Liz se na to třese docela dlouho a já zrovna neměla náladu na to se veselit, mile ráda jsem jí přenechala místo té první. Dívali se vzájemně do očí a Chris jí vzal za ruku. Pak se na mě ještě jednou otočil, než odešel s Lizzie na parket.

„Damona jsem nechal s Melanie. Vypadalo to, že si rozumí," řekl ještě. Viděla jsem, jak sebou Liz škubla, aby mohla jít zpět za mnou, ale já jsem ji svým pohledem zarazila. Nebudu kazit večer i jí. Nakonec se nechala zmámit Chrisovými slovy a pak zmizela ve změti tančících lidí. A jsem tu sama, pomyslela jsem si. Co budu dělat? Na vteřinu mě napadlo, že bych mohla jít zpět domů. Ale uvědomila jsem si, že to není moc dobrý nápad. Za prvé, je tam Ellen a zaručeně ještě nespí a já nejsem připravená na otázky typu, jak jsem si to užila. Tu lež si ještě musím vymyslet. A pak za druhé, je tu Damon, co když neví cestu zpět. Prostě jsem se za něj cítila zodpovědná a to mi bránilo v tom, sebrat se a odejít. Budu to tu muset nějak přetrpět. Na chvíli jsem se vrátila dovnitř. Ale bohužel, jsem tu nikoho neznala. Jediní moji kamarádi byli Liz a Chris. A Damon.

Tak jsem si sedla na jednu barovou židličku. Objednala jsem si jenom skleničku šampaňského. Neměla jsem v úmyslu se opít. To si nechám, až ze mě bude pořádná troska. Chvíli jsem byla sama a pak se vedle mě na židličce objevila chlapecká postava. Snažil se marně vyškrábat nahoru a sednout. Ucítila jsem, jak mě ovanul jeho dech. Byl opilý. Konečně se mu to nějak podařilo, posadil se a objednal si něco k pití, pak se na mě otočil. Viděl, že ho pozoruju, trochu jsem se zarděla. Ale on se na mě mile usmál. Byl to blonďák s modrýma očima. V hlavě mi proběhl obrázek Damonových krásných modrých očí. Rychle jsem ho zahnala. Nemysli na něj.

„Ahoj krásko? Co, že tu jsi tak sama?" promluvil tiše hlubokým hlasem. Trochu ta slova prodlužoval a oči se mu koupaly v opileckém oparu. Kupodivu mě to neodrazovalo, ale spíš mi to přišlo vtipné. Vypadal celkem roztomile.

„Jsem tu s přáteli. Ale někam se mi ztratili," na důkaz jsem se trochu pootočila a opravdu jsem nikde neviděla ani jednoho. Ale není se čemu divit, ten dům je opravdu hotový palác.

„To od nich není hezké," zamumlal. Pořád mě probodával pohledem. Ne, že by mi to bylo vyloženě nepříjemné, ale nezdál se mi ten způsob, jakým to dělal.

„Oni se zas objeví," ujistila jsem ho klidně.

„To jistě ano, ale do té doby bych se o tebe měl asi postarat," přemýšlel nahlas. Udiveně jsem zvedla obočí a měřila si ho. On mě doslova hltal pohledem. Pak jsem si konečně vzpomněla na to, odkud ho znám. Je ze školy, chodí do stejného ročníku a třídy s Melanie. Jméno, ale nevím. Znám ho jen podle obličeje.

„Jestli se na to cítíš," věnovala jsem mu jeden váhavý úsměv a on mi ho opětoval. Byl celkem milý, ale po chvíli v jeho společnosti jsem si uvědomila, že mi srdce nebuší jako splašené, když mi složí kompliment, nebo nemám nutkání na něj bez ustání zírat a hltat každé jeho slovo. Nicméně jsem s ním zůstala u baru celkem dlouho. Povídali jsme si, i když spíš on povídal. Byl ve školním basketbalovém týmu. Vyprávěl mi různé historky. A já se opravdu snažila ho vnímat. Jeho opilost z něho ale nevyprchala a myslím, že to bylo tím, že do sebe pořád něco lil. Po nějaké době se zvedl, jestli si s ním půjdu zatančit. Nebyla jsem si tím až tak moc jistá. Jelikož se trochu potácel. Nicméně jeden tanec s ním jsem snesla. Rozhlížela jsem se kolem sebe, jestli někde neuvidím Liz, Chrise nebo Damona. Liz a Chrise jsem našla v rohu místnosti a v tu chvíli jsem je nechtěla ani za nic rušit, měli svojí vlastní krásnou chvilku a vypadali spolu víc než šťastně. Damon ale nebyl nikde k nalezení. Zavrtěla jsem hlavou.

Omluvila jsem se mému společníkovi, že musím na toalety. Byla jsem rozhodnutá, že dneska už si jen někam zalezu a počkám, až skončí party. Neměla jsem už náladu se starat o opilého basketbalistu. Teda teď už vím, že se jmenuje Edwin. Ale všichni mu říkají Ed. S trochou štěstí si mě zítra nebude pamatovat. Když jsem se vrátila ze záchodu, viděla jsem ho postávat u baru. Tak jsem se nepozorovaně vytratila ven na zadní verandu. Všimla jsem si, že vzadu je malý altánek, tak jsem se tam vydala. Nikdo tam k mému překvapení nebyl. To mě potěšilo. Posadila jsem se a koukala na hvězdy. Nebyl tu ani moc velký hluk, což jsem ocenila a užívala si svou chvíli klidu. Ale moc dlouho ne. U vchodu se někdo objevil.

„Kam jsi mi zmizela, mrško," ten hlas jsem poznala. Byl to Ed. Ale jeho tělo bylo schované ve stínu. A neviděla jsem mu do obličeje. Jen blýskání jeho očí. Uvnitř mě jsem ucítila něco divného. Strach? Nechápala jsem to, tak jsem to hodila za hlavu a pokusila jsem mile usmát, i když jsem měla sto chutí ho poprosit, aby odešel.

„Musela jsem na vzduch," ospravedlnila jsem svoje zmizení. On jen pokrčil rameny a vykročil ze stínu. Nedívala jsem se na něj, kdybych to udělala, viděla bych ten chtivý výraz v jeho obličeji a možná bych brala ohledy na svoji intuici a odešla, dokud to bylo možné. Teď se ke mně pomalu přesouval, dokud se neusadil vedle mě. Konečně mě napadlo se na něj podívat a konečně se mi rozbušilo srdce při pohledu na něj. Ale z jiného důvodu, než by mělo, potlačila jsem tiché zalapání po dechu a snažila se trochu odtáhnout.

„To je štěstí, že jsem měl stejný nápad. Máš ráda pohled na noční oblohu?" mumlal nesouvisle. Dívala jsem se mu do obličeje. Měl nasazený mírný úsměv a v očích lačný pohled. Jako kdyby měl na něco chuť a zrovna si to chystal vzít.

„Mám, ale už budu muset jít. Liz se po mě určitě shání," vydechla jsem. Nedokázala jsem zamaskovat narůstající strach v sobě. On se usmál ještě víc do široka.

„Dobře, ale co polibek na dobrou noc, Chelsea?" nakláněl se ke mně. Konečně se dostavila nechuť k němu, odvrátila jsem od něj hlavu dřív, než mě mohl políbit na rty. Ani jednou za celý večer jsem neuvažovala o tom, že bych ho políbila, ani teď jsem to nemínila měnit. Jenže to jsem se v něm zmýlila. Jeho rty přistály na mé tváři. Zavrčel. Jeho ruka vystřelila k mé bradě a snažil se mě k sobě otočit. Vztáhla jsem ruce proti němu a snažila se ho odstrčit. Vyskočila jsem na nohy, když se mi to podařilo. Dýchala jsem zhluboka, abych zahnala pocit na zvracení. Už se neusmíval, ale hrozivě se mračil. Taky vyskočil na nohy a vmžiku byl u mě.

„Takže kočička si chce hrát?" zavrčel tiše a pak se na mě celým tělem natlačil. Couvala jsem, až jsem se zarazila o jeden ze sloupů.

„Ede. Hodně si toho vypil. Nedělej něco, čeho bys pak litoval," snažila jsem se vyznít klidně. Pořád jsem ho od sebe odstrkávala, ale neměla jsem šanci proti jeho síle.

„Věř mi, nebudu toho litovat a ty taky ne. Tak se uklidni a užívej si to," tiše jsem vyjekla, když se na mě přitisknul a jeho ruce se objevily na mém pozadí. Kroutila jsem se, ale nebylo mi to nic platné.

„Ede, nech mě," vyjekla jsem znovu. Ztrácel trpělivost a já schopnost normálně uvažovat. Musím se odsud dostat, nebo to nedopadne dobře. Ale pořád se to dělo dál, když jedna jeho ruka přišpendlila moje ruce za zády, abych se nemohla bránit, a jeho rty zakryly moje v drsném polibku. Automaticky jsem ho kousla. On bolestně vykřiknul a na chvíli mě pustil.

„Tak to teda ne, děvče. Celý večer jsem se s tebou otravoval, takže co nějakou odměnu?" znělo to výhružně. Zoufale jsem se dívala po něčem, čím bych ho přetáhla, ale nic jsem v té tmě neviděla. Jen zuřivé plameny v jeho očích. Chtěla jsem začít křičet o pomoc, ale on to uhádnul a zaplácnul mi pusu rukou. Druhou se mnou smýknul o dřevěný sloupek, cítila jsem pálení na holých zádech. Najednou jsem byla na zemi pod ním, ani jsem nevěděla, jak jsem se tam dostala. Popadala mě panika. Pomoc! Jak se to mohlo takhle zvrtnout? Matně jsem vnímala jeho přítomnost, jak jeho ruce lačně bloudí po mém těle. Pořád jsem sebou házela, ale jako bych to nebyla já. Jako bych se na sebe koukala někde ze shora. A moje vědomí nebylo se mnou. Z očí se mi valily proudy slz, snažila jsem se vřískat, ale v krku jsem měla knedlík.

Ironicky jsem si pomyslela, že ten večer přece jenom dopadl katastroficky, až na to, že to nebylo z toho důvodu, kterého jsem se obávala.

A/N

Zabte mě! :D

Co jsem to sakra udělala té Chelsea??

Normálně jsem z její momentální situace vyděšená asi tak jako ona!

Jak tohle asi dopadne?

Na to si počkáte do další kapitoly :D teď pravděpodobně probudím vražedné sklony hned v několika mých čtenářích hah :D to mi jde dobře!

Btw SORRY, že mi to tentokrát tak dlouho trvalo... ale mám toho tunu! Ještě jsem ani nepokročila s Tou Nejvyšší, mám hodně učení, práci, snažím se hrát na kytaru co nejvíc to jde...a pak ještě mít nějaký sociální život... je to težký hah...ale je život, aspoň se nenudím! Z čehož mám největší hrůzu...z nudy! :D chcete mě zabít? unuďte mě k smrti :D

BBTTWW :D Během víkendu jsem se jednou podívala a na svůj profil a přečetla si Vaše komenty...pak se chvíli rozplývala, jako ten idiot a pak jsem si všimla, že se Duch vyškrábal na 3 MÍSTO!!!! aghhhhhh!!!! jsem zpět na 5, ale zase jsem společně s Vámi pokořila další level! Holy shit! DĚKUJIIIIII!

Miluji Vše odezvy v komentech! Vy to víte! A moc mě těší, že si někteří vzali mé prosby k srdci a hlasují, jako by jim šlo o život!!

Takže nezapomeňte VOTE AND COMMENT!!

THANKS!

LOVA YA