„Musíš mě s ní seznámit. Znáš se s ní?" ptal se horlivě. Dokonale ožil.

„Matně. Zařídím to," přisvědčila jsem přiškrceně. Svoje úvahy jsem musela utnout, protože se po škole rozezněl zvonek, značící začátek vyučování. Kývla jsem na něj, ať jde se mnou. Dostali jsme se do třídy. Musela jsem si počkat na učitelku, abych jí sdělila, že je tu student na týdenní pobyt. Usadila ho vedle Chrise. Takže teď oba seděli za mnou a Liz. Liz si okamžitě všimla mého napjatého výrazu. Podívala se mi do očí, hned věděla, že něco není v pořádku. Klepala se nedočkavostí, až jí to budu moct říct. A já taky, protože jsem to někomu potřebovala vyklopit. Postěžovat si. O hodině jsem neměla sebemenší příležitost, tak jsem si počkala na přestávku. Damon s Chrisem odešli na klučičí záchody. Liz se na mě rychle otočila, jakmile se ztratili na chodbě.

„Copak Chels? Jsi jak hromádka neštěstí," začala mě litovat, a kdybychom v tu chvíli nebyli ve škole, dozajista bych se rozbrečela. Jen jsem se trhaně nadechla a všechno jí to vysvětlila. Čím více informací jsem jí podala, tím víc na mě valila oči.

„Pokaždé, když se kolem tebe a Damona něco děje, vůbec to nestíhám. Tolik tajemství kolem toho domu a kolem něho a dokonce i kolem tebe!" vyjekne. Jo měla naprostou pravdu. Bylo to úplně šílené. Když už si myslím, že mě tu nemůže nic dalšího záhadného potkat, objeví se něco ještě tajemnějšího a děsivějšího než před tím.

„Opravdu se bojím, toho co přijde dalšího," zaúpěla jsem.

„Ale proč to musela být zrovna Melanie. Je protivná už od pohledu a já je budu muset dát dohromady. Ne za nějakou dobu, ale do týdne. Nedokážu to," pokračovala jsem dál, ale musela jsem se zarazit, protože se už vraceli zpět. Ztuhle jsem opětovala Damonův unešený úsměv. Bylo to zajímavé pozorovat ho, jak se adaptuje s novým prostředím. I když jsem měla co dělat se svou nutkavou potřebou utéct a jeho vzít sebou. Znovu si sedli za nás a já už neměla příležitost si otevřeně promluvit s Liz. Na konci vyučování jsme se dostali před školu.

„Máš v plánu Damona provést třeba po městě?" zeptala se Liz. Zavrtěla jsem hlavou. Vlastně jsem ještě nepřemýšlela nad tím, co budeme dnes dělat. Škola byla jedna věc, ale co pak? Měla bych ho seznámit s Mel? Ona by si s ním poradila. Ale nějak se mi nechtělo nechat ho v jejích rukou. Podívala jsem se tedy tázavě na Damona. Tušila jsem, že by se klidně i procházel, tak jako včera.

„Myslím, že nám to včera stačilo. Nějaké návrhy?" zkusila jsem představivost svých kamarádů. A Chris nezklamal.

„Tak co třeba vytáhnou Damona na pravý mejdan v L.A. a ty jsi taky s námi ještě nebyla, co jsi tu. A slíbila jsi to," vyrukoval Chris s ne moc originálním nápadem, ale mohla by to být zábava.

„Dobře. Míním svůj slib dodržet. Nějaké námitky Damone?" optala jsem se ho. Už jsem viděla, jak se chtěl na něco zeptat, ale pak pusu zavřel a jen přikývnul a dál se rozhlížel. Určitě hledal svou vyvolenou.

„Tak to bude cool. Už se těším. Liz ty jdeš taky ne?" obrátil se na ní Chris. Udělala uražený obličej.

„No to je dost, že si mě tu někdo taky všímá," zaprskala na oko rozzlobeně. Chris to bral samozřejmě smrtelně vážně. Ustrašeně se na ní podívala, myslíc si, že udělal něco špatně a začal ji překotně přemlouvat. U toho už jsem nemusela být. Výmluvně jsem se podívala na Damona a ten pochopil mou pobídku.

„Mějte se večer," rozloučila jsem se rychle.

„Stavíme se pro vás," prohodila Liz a se založenýma rukama se vydala pryč. Chris jí ale doběhnul a pořád do ní hustil. Damon a já jsme se vydali k našemu domu. Šla jsem a snažila jsem se na něj nekoukat, ale ucítila jsem jeho pohled na sobě. Pak se mě zeptal, co znamená mejdan. Přece se chtěl na něco zeptat, tak jsem mu to vysvětlila. Pak teprve se projevil nadšeně.

„To se pořád tak škádlí?" vypadlo z něj najednou, na rtech mu pohrával pobavený úsměv.

„Po většinu času. Někdy mi to leze na nervy," odpověděla jsem mu.

„Tomu věřím, ale trochu to nechápu," zavrtěl hlavou. Opravdu vypadal, že tomu nerozumí. Já jsem jeho nepochopení celkem rozuměla. Určitě mu nejde do hlavy, proč se jí Chris normálně nedvoří. Možná bych s ním souhlasila, ale teď už se na to nehraje. Už jenom čekám, až si ho Liz potáhne za vlasy domů, jako to dělali v pravěku. Ale líbila se mi představa opravdového dvoření. Muži se museli opravdu snažit, aby si získali svou vyvolenou. Pochybuji, že teď je to až takové. Čím déle jsem strávila s Damonem, tím víc se mi jeho vlastní přirozenost líbila. A to jsem tím ze začátku opovrhovala.

„V tvé době to bylo asi jinak že?" otočila jsem na něj hlavu a zkoumavě si ho měřila. Trochu se pousmál, tak jak to uměl jen on.

„To rozhodně bylo. Ale časy se mění. Asi už není v módě takové dvoření, na jaké jsem byl zvyklý já. Možná bys mi měla vysvětlit, jak to chodí teď?" přemýšlivě se na mě zadíval. Musela jsem se silou vůle odpoutat od jeho očí, abych byla schopná normálně uvažovat.

„No jsem si to pro tebe asi měla připravit, nějak nevím, co bys přesně chtěl slyšet. Jak probíhají námluvy v dnešní době?" uchechtla jsem se tiše.

„No asi jo," kývnul a pořád mě nepřestával pozorovat, jen jsem se bála, aby do něčeho nevrazil.

„Tak zaprvé nejsou to námluvy, ale balení," začala jsem tím nejlehčím. Pochybovačně zvedl obočí. Když viděl, že si nedělám srandu, tak na mě vyvalil oči.

„Balení. Proboha, kdo to vymyslel? To slovo s tím přece nemá nic společného," když tohle řekl. Nemohla jsem jinak a začala jsem se šíleně smát. I když měla samozřejmě pravdu, ten způsob, jak to řekl, mě naprosto dostal. „Čemu se směješ?" neurazilo ho to, taky se usmíval. Dokonce zálibně. Tak jsem radši přešla.

„Já. Ehm. Promiň jen, jak jsi to řekl. Nevím, jak ti to mám vysvětlit, prostě to tak je. Nezabývala jsem se historií dvoření," pokývala jsem hlavou.

„Takže. Když bych si chtěl v téhle době nějakou ženu vzít, musím jí říct, že ji chci sbalit?" znovu zaperlil. I přesto, že mě to stálo mnoho sil, nezačala jsem se znovu smát. Hlavně kvůli tomu, že mi v tom zabránilo to slovo „vzít". Dokonale mě to polekalo.

„Dobře. Teď mě poslouchej. Ne, balení není pro ty, které si chceš eventuelně vzít. Ale měl bys vědět, že v naší době se hned tak nikdo nebere a už vůbec ne v našem věku. Jdeme na vše trochu víc pomalu, tedy na ty vztahové věci. Pokud jde o... no o sex, to je něco jiného," trochu jsem se do toho vysvětlování zamotávala a všechno mi to na tvářích dělalo ruměnec.

„Tohle už chápu. Myslím. A co se dělá v tom balení, dvoření. Nebo to je jedno," mávnul nad tím rukou.

„Když se kluk s holkou navzájem přitahují, on ji může pozvat na rande, to je normální schůzka," začala jsem mu barvitě vysvětlovat jednotlivé kroky v randění. Ano je to absurdní, že zrovna já bych měla dávat rady ohledně chození. Když jsem měla tak žalostně málo zkušeností. A ještě k tomu jemu. On by nemusel hnout ani prstem a u nohou by mu leželo celé osazenstvo mé školy. To myslím doslovně. I s kluky.

„Kopačky? To je zase co?" divil se. Už jsme dávno byli doma. ElLen nám připravila skvělou večeři. Byla na Damona jak mílius. Sdělila jsem jí, že se půjdeme večer pobavit. Nic nenamítala, spíš vypadala potěšeně, že za celou dobu co jsem tu, konečně někam vyrazím. Teď seděl u mě v pokoji, na mé posteli. Já jsem se přehrabovala ve své skříni a snažila se najít něco vhodného na večer.

„To je když se chceš s němým rozejít, ukončit vztah. Z nějakého důvodu. Něco na způsob rozvodu, což už jsem ti vysvětlovala, ale nemusíš kvůli tomu k soudu. Ale většinou to je stejně nepříjemné," vysvětlila jsem, nebyla jsem si jistá, jestli mě slyší, když mám hlavu strčenou ve skříni. Ale po chvíli promluvil. A já tam málem spadla celá.

„A ty jsi měla nějaké problémy se vztahem?" zeptal se a odmlčel, čekající na moji odpověď. Zarazila jsem se v hledání a trochu se na něj pootočila. Upíral na mě tázavý pohled.

„Ne neměla," řekla jsem jednoduše, i když to nebyla až taková pravda. Když se podívám na to, co se odehrává v mém životě teď.

„Teď mě napadá, ty víš o mojí lásce, snoubence. Ale o tobě nevím nic? Byla jsi někdy zamilovaná?" očividně měl v záloze několik otázek na mou osobu. Ale já jsem necítila moc dobře pod jeho drobnohledem a jeho dotazy. Už jsem měla na jazyku odpověď typu, do té doby, než ses tu zjevil ty, ne. Naštěstí jsem se zarazila. Když řeknu, že ne, tak si bude myslet, co všechno jsem si nevymyslela se svými vztahovými radami. Asi jsem váhala moc dlouho. Protože se ozval.

„Nechceš o tom mluvit? Nemusíš," pohodil rameny, jakože ho to vůbec nezajímá. Ale uhnul svým pohledem před mým.

„Já jsem zamilovaná," odpověděla jsem nakonec. Nevěděla jsem, jestli dělám dobře, ale prostě jsem to říct musela a pozorně jsem si prohlížela jeho reakci. Po mých slovech ke mně zvedl oči. Bylo v nich něco nerozpoznatelného. Trochu se zamračil, ale pak se jeho výraz vyjasnil a už jsem nemohla poznat vůbec nic.

„To... to jsem nevěděl. Celou dobu jsem se soustředil jen na tu věc se spojením. Nevšiml jsem si toho. Kdo je ten šťastný?" v jeho hlase jsem ale poznala trochu frustrace. Zajímalo by mě, co by asi udělal, kdybych mu teď řekla pravdu. Jak by se asi zachoval? Vůbec jsem si to nedokázala představit. „No to víš. Damone, jsi to ty. Miluju tě. Možná, hned ten první den co jsi mi způsobil málem infarkt, jsem se do tebe zamilovala." v duchu jsem se už viděla, jak mu to sděluji, okamžitě jsem to zavrhla. Bylo to zoufale směšné. Potlačila jsem nutkání hystericky se zahihňat a radši rychle vymýšlela odpověď.

„Já jsem si to uvědomila před nedávnem. Toho neznáš. A on nemá ponětí o tom, že bych k němu mohla něco cítit," blábolila jsem, trochu si to protiřečilo s tím, že jsem nikdy neměla žádné problémy se vztahy, ale to jsem myslela celkově. Říkala jsem pravdu, až na to že ho nezná. Zná ho, až moc dobře. Cítila jsem na sobě jeho zkoumavý pohled, ale ani za nic jsem se mu nemohla podívat zpříma do očí. To by na mě bylo moc.

„On neví, co k němu cítíš? Ale ví, že existuješ," druhou větu zkonstatoval, ale pochopila jsem ji spíš jako otázku. Neodolala jsem a pousmála jsem se.

„Určitě," přikývla jsem nakonec.

„Proč mu to neřekneš?" naléhal dál. Byl nějak moc zvědavý. Už jsem úplně zapomněla na hledání vhodného oblečení na večer. Stála jsem nerozhodně u dokořán otevřené skříně a velké hromady naházeného oblečení.

„Já... nevím. On není pro mě. Myslím, že miluje jinou." Pokrčila jsem rameny. Snažila jsem se nevypadat moc rozrušeně.

„Myslíš?" trochu zvýšil hlas. Neodolala jsem a podívala se na něj. Výraz v jeho tváři mě málem dostal do kolen. Byla to ta dychtivost. Netrpělivě mě provrtával očima a čekal na to, co řeknu. Doslova mi visel na rtech.

„Nejsem si jistá. Někdy si myslím, že je mezi námi něco víc. Ale pak to vyprchá a on se znovu vrátí k jeho..." zarazila jsem se. Málem jsem řekla nahlas jméno jeho mrtvé snoubenky a reinkarnované budoucí přítelkyně. Měla bych se krotit. Už teď riskujI, že pozná, o kom mluvím. Že mu to dojde. Přece jenom je inteligentní. Pak mě napadlo, že to ani tak nevadí. Přece jsem ho chtěla získat. Nebo ne? Mám na to dost odvahy? To byl ten největší problém. Bála jsem se tak moc odmítnutí z jeho strany, že jsem radši bezmocně přihlížela, jak se snaží najít si jinou. I když on už si jí našel. To mě drtilo ještě víc. Když je to přesná kopie jeho Eleonor. Té samé, co zinscenovala jeho smrt. To on ale neví. A asi se to ani nikdy nedozví.

„Teď se cítím hrozně, že jsem byl takový sobec," vytrhl mě z úvah jeho hlas. Polekaně jsem se na něj zadívala, když mi došel smysl jeho slov.

„Co... co tím myslíš?"

„Ty se ještě ptáš? Myslím jen na sebe," zabručel. Zvedl se na nohy. Elegantně se narovnal do své výšky a došel ke mně. Pořád jsem se na něj dívala zmateně. Položil mi dlaně na ramena.

„Vážně netuším, o čem mluvíš. Není tvoje povinnost starat se o můj milostný život," rezolutně jsem zavrtěla hlavou, i když v srdci jsem na něj volala, že toužím přesně po tom.

„Není. Ale Chelsea. Vím, že ty netušíš ani polovinu toho, co pro mě znamená vše, co jsi pro mě vykonala. A pak se dozvím tohle. Je mi to moc líto, ty jsi taková, že pomáháš všem okolo sobě a neočekáváš na oplátku nic. Já jsem se nestaral o to, co cítíš. Je mi hrozně. Být na tvém místě, nechal bych mě, abych se svým osudem vypořádal sám a radši se snažil vyřešit vlastní problémy," ohromeně jsem na něj mrkala a snažila se pochopit, co mi to tu říká.

„Moji povahu si odhadl dobře a proto ti musí být jasné, že bych nic takového neudělala. Už patříš do mého života, já jsem tě našla. Jsi můj přítel a jsem tu pro tebe," i když mi to rve srdce na kusy. Pohnutě jsem pozorovala, jak se mu oči zalévají slzami. Nečekaně se ke mně sklonil a schoval mě ve svém objetí. Tenhle kluk mě dostane do hrobu, když mě bude pořád takhle ohromovat.

„Mám mu domluvit?" odtáhnul se ode mě.

„To nebude nutné, ono to nějak dopadne," pobaveně jsem si ho měřila. Naše soukromá citová bublina se rozplynula. Musela jsem se od něj oddálit, abych uklidnila divoce bušící srdce. Odstoupila jsem od něj. Trochu rozpačitě jsem se na něj usmála a otočila se zpět ke své skříni. V duchu jsem si jen přála, aby se nepouštěl do žádných dalších otázek. Snažila jsem se soustředit na výběr oblečení. Ale v zádech jsem pořád cítila jeho pohled.

A/N

Milé děti, dneska se naučíme něco o tom, jak se chovat, když chcete někoho "sbalit" :D

Já vím ubohý pokus o vtip, no neva! :D

Ok! Zvolejme Hurá, a vyvěsme trencle! Záležitost s Duchem má skoro 3000 přečtení 400 votů!! To že jsem překvapená a ohromená, ne docela vystihuje celou tuto situaci! Kniha se neustále pohybuje kolem 6. místa, což je naprosto šílené!! A to vše, jen díky Vám a Vaší podpoře!

Jsem tedy na svoje "baby" velmi pyšná. Jsem happy, že se Vám kniha líbí! I když Vás pravděpodobně činí velmi frustrované, ale to byl přeci záměr....muhahaha... zanechá Vás to totiž v té fázi, kdy si chcete rvát vlasy a prosit o další kapitolu. :D  A to mě baví :D Jsem to ale zlá ženština co? :D

Jak už jsem během čtení Vašich komentářů stihla všimnout, moje psaní na Vás má všelijaký vliv. Vražedné sklony, neudržitelná touha tančit, či poskakovat a zpívat, nekontrolovatelné zvedání koutků úst a chorobná závislost:D mnu si ruce samám blahem:D

Ok přestanu plácat a konečně se Vás zeptám, jak se Vám líbila, poněkud humornější kapitola, aneb poučení negramotného Lorda o světě současného randění! :D

Možná se v dalším díle koukneme do Damonovi kebule, jen na chvíli, ať máte představu, nad čím asi přemýšlí, po zjištění, že Chelsea je zamilovana...hihi :P

Ok pro dnešek končím!

Děkuji za všechny, co mi dávají hlasy ke všem kapitolám a komentují o sto šest! Ale i tichým čtenářům!:))

Takže nezapomeňte zanechat VOTES a COMMENTS!!!!!

AU REVOIR

LOVA YA!