~~~ Jet Black Heart 5SOS... sorry těm, co této hudbě moc neholduje, ale lyrics tohoto songu přímo sedí na děj v této knize!! ~~~

Domů jsme se vraceli, az za tmy. Nevěděla jsem kolik je, protože jsem si nevzala mobil. Když jsme přišli před dům, viděla jsem, že se svítí.

„Asi už přijela teta. Jsi připraven setkat se s ní?" vystoupala jsem po schůdcích s ním v patách.

„Jsem. Přece jenom jí už celkem znám. Jen s ní teď budu i mluvit," pokrčil rameny. Koukala jsem, jak si spojil ruce za zády. A zamračila jsem se na něj. Nechápavě na mě mrkal, než mu to došlo. Rychle je oddělil a omluvně se na mě zašklebil. Vylovila jsem klíče a otevřela vchodové dveře. Říkala jsem si, že s tím svým sklonem k nervozitě, bych teď měla vyšilovat, ale kupodivu jsem byla v klidu. Damon mě předešel, tak že mi přidržel těžké dveře, abych mohla vklouznout dovnitř. Hned, jak se za námi zabouchly, do vstupní haly se přiřítila tetička. Z očí jí sálala zvědavost, ale mile se usmívala. Damon se zastavil hned vedle mě.

„Ahoj Chelsea. Už jsem si říkala, kde jste takovou dobu." rozpřáhla ruce a pomalu se k nám vydala.

„Teti tohle je Damon. Damone tohle je moje teta Ellen," na oba jsme se zazubila. Damon nasadil jeden ze svých dech beroucích úsměvů. Takže teta neměla sebemenší šanci. Neušlo mi, že se na chvíli zarazila.

„Vítám tě tu, chlapče. Musí to být pro tebe změna, z Alpeny až sem. Měl jsi dobrou cestu?" koukala jsem, jak jí nabídnul rámě a ona ho bez okolků přijala. Na mě úplně zapomněli a odešli do salonku. No tohle! Šourala jsem se tedy za nimi, i když jsem nebyla pozvaná.

„Chels, drahoušku došla bys prosím do kuchyně? Udělala jsem lívanečky s marmeládou. Přines je sem. Damon má jistě hlad," poručila mi. Já jsem se tedy sebrala a odkráčela do kuchyně. Ještě jsem slyšela, jak se Ellen ptá Damona na jeho celé jméno. On něco řekl a oba se rozesmáli. Cestou tam i zpět, jsem dělala kyselé ksichtíky.

„Už se to nese!" zamumlal jsem. A položila velký tác s hotovými lívanci s borůvkovou marmeládou a hustou šlehačkou. Jediný pohled vržený na Damona a viděla jsem, jak se mu zbíhají sliny. Úplně hypnotizoval ten talíř plný sladkého. Až pak mi došlo, jak dlouho něco nevzal do úst. To musí být něco. Po tváři se mi rozlil široký úsměv. Uvelebila jsem se v křesílku a pozorovala jeho počínání. Nikdo ho nemusel ani popohánět. Jeho ruka ihned vystřelila po jedné z dobrot. A pak se do jedné zakousnul. Málem jsem se roztekla. Když mu trochu šlehačky zůstalo na horním rtu, poté si to uvědomil a  slíznul ji. Mohla bych tohle nazývat harašením? Kdyby aspoň tušil, že to má na mě takový vliv. Visela jsem na něm pohledem a dívala se, jak si to vychutnává. Odkašlala jsem si a přilákala jeho pozornost. Musel si všimnout, jak mi žhnuly tváře a v očích jsem měla jasně zářící, zájem o něj. Sklopila jsem oči. Musím se krotit, máme tu publikum.

„Je to delikátní. Moc dobré," pokynul hlavou směrem k Ellen. Ta se na něj zářivě usmála. Byla jím okouzlená. Určitě si jí získal. Byla jsem ráda, tím se snad vyhneme nějakým konfliktům, nebo zbytečnému vyptávání.

„Jsem ráda, že ti chutná," zírala jsem, když ze sebe vydala něco, jako zahihňání. Proboha!

„No nevím jak vy, ale já jsem unavená a jdu si lehnout. Damonovi jsem dala ten pokoj, co jsi mi řekla, Ellen," musela jsem zvýšit hlas, aby mě vůbec vnímala. Konečně se vzpamatovala. Skvěle. Asi jsem mu trochu překazila plán, a to sníst celý ten kopec lívanců. Ale musela jsem ho dostat z dosahu mé tety. Ještě z něj bude mít infarkt.

„Dobrou," broukla jsem a pospíchala po schodech nahoru, když jsem se otočila v domnění, že jde za mnou, viděla jsem, jak dává dobrou noc mé tetě. Políbil jí na hřbet ruky a řekl jí ať má krásnou noc. Pak už se ke mně konečně připojil. Mě z něj trefí. Vydupala jsem do patra a zamířila k jeho novému pokoji. Počkala jsem, než tam vejde. Bylo tam pro něj vše připravené.

„No tak dobrou," zahučela jsem. Otočila jsem se na podpatku.

„Počkej!" žadonil. Rádoby otráveně jsem se zase otočila. Netrpělivě jsem poklepala nohou. Koukala jsem na to, jak si skousnul ret.

„Děje se něco?" pozvednul ruku, jako by mě chtěl nějak přimět přijít k němu. Ale pak mu jen spadla zpátky dolu.

„Co by?" vyprskla jsem. Já jsem ani moc nevěděla, proč jsem tak nakvašená.

„Já nevím, jsi nahněvaná!" řekl důrazně. Měřil si mě od shora dolů.

„A na to jsi přišel jak?" měl pravdu, můj hlas zněl rozhodně naštvaně. Zamračil se na mě, když to poznal. Projevila se jeho rozhodná povaha. Najednou mě ani nevím jak, popadl za ruku a vtáhnul do pokoje. Ani jsem to nestihla zaznamenat. Konečně jsem se mohla vzpamatovat.

„Tak! Vyklop to. Co se děje?" promluvil varovně. Nedokázala jsem si představit, co by mi mohl provést. Ale radši jsem to nechtěla pokoušet.

„Já jen, nesmíš se tak chovat k tetě. Já vím, že je to pro tebe něco nového, když s ní můžeš mluvit. Ale ty na ní uplatňuješ to svoje přirozené kouzlo. Myslím, že se to moc nehodí. Mohla by z toho mít zástavu," když jsem to ze sebe dostala, koukal na mě jak na zjevení. Jakoby ani nevěřil svým uším.

„Tomuhle se říká úcta ke stáří. Víš?" utahoval si ze mě. To co tam dole předváděl, mi tak vůbec nepřipadalo. Taky jsem mu to řekla. A moje prořízlá pusa se zase projevila.

„Co jsem předváděl?" dělal jako by vůbec nevěděl, o čem je řeč.

„To oslňování. Prosím tě nedělej hloupého. Šetři si to pro tu svou lásku," vyjela jsem na něj. Ach to ne! Cítila jsem zase, jak mě pálí slzy v očích. To je na nic! Nesmím se takhle chovat. Převezmi nad sebou kontrolu! Asi nevěděl, co na to má říct. Když jsme tam stáli v tichu a šeru pokoje. Teprve teď mi došlo, jak ho jediné světlo lampičky na nočním stolku ozařovalo. Jen z jedné strany obličeje.

„Nechme toho. Jdu spát, jsem utahaná, byl to dlouhý den. Víš co, přinesu ti ten zbytek lívanců. Viděla jsem, jak si po něm pokukoval," Zamumlala jsem smířlivým tónem a vyletěla z pokoje. Když jsem se za ním vracela, nebyl tam. Ale slyšela jsem šplouchání vody v koupelně. Hrklo ve mně. Byla jsem rozhodnutá rychle tam to jídlo položit a odpelášit do svého pokoje. Ale když se přestaly ozývat zvuky kapání vody, přimrazilo mě to na místě. Nedokázala jsem se hnout. Tím méně, když se v místnosti najednou objevil on a jen s bílým ručníkem omotaným kolem pasu. Viděla jsem, jak mu kapky vody stékají po hrudníku. Och. Bůh mi pomáhej. Věděla jsem, že je urostlý a silný. Nebo tušila, ale až tak daleko moje představivost nesahala. Než došel doprostřed pokoje, musela jsem přetrpět tu hru svalů na jeho těle. Málem jsem se tam složila. Srdce mi bušilo až v krku. Nemohla jsem se pořádně nadechnout. Měla bych urychleně vypadnout, ale nohy mě nějak neposlouchaly. Bylo to šílené, jak zvedl ruku, aby si prohrábnul mokré vlasy.

„To bylo úžasné!" zajásal, evidentně nad teplou a tekoucí vodou ve sprše. Ale můj mozek to zatím nepobíral. Neodpověděla jsem a upřeně koukala na jeho hruď.

„Děkuju za ty lívance. Jsou úplně dokonalé," na důkaz se do jednoho s chutí zakousnul. Vůbec mu nedocházela moje ztuhlá osoba a cpal se vesele dál. Kdybych byla schopná přemýšlet, v duchu bych se smála tomu, jak je do sebe hází. Nechápala bych, jak je schopen je všechny spořádat. Nicméně jsem teď v hlavě měla úplně prázdno. Nakonec je všechny snědl. A pak se zarazil. Ještě s marmeládou v koutku úst se na mě konečně podíval. Zvedl tázavě obočí. Co mám asi tak říct? Že mě bohužel znehybnilo jeho dokonalé tělo? Kdybych promluvila, určitě by se mi zlomil hlas. Nebo bych chroptěla. Nedokázala jsem se vzchopit a něco udělat. Taky by mu to mohlo dojít, abych se tady snažila jen já. Musela jsem se hodně přemáhat, abych pohled odlepila z jeho zvedajícího se, rozložitého hrudníku.

„Jo, není zač. Zítra vstáváme brzo. A půjdeme do té školy a... no. Hezky se vyspi," koktala jsem. Vyletěla jsem ven dřív, než se stihl na něco zeptat. 

Konečně jsem ležela v posteli. Spát jsem ale pořádně nemohla. Přehrávala jsem si v hlavě pořád dokola, co všechno se dneska událo. Za poslední dobu se toho událo tolik. Nikdy už nic podobného nezažiju. Když jsem konečně zabrala, zdály se mi zmatené sny o tetě, Damonovi, Liz a byli plné kouzel, mlhy. Bylo mi z toho celkem na nic, potom co jsem se probudila. A to mi do ucha ještě ječel zvonek budíku. Nádherné probuzení. Udělala jsme ranní hygienu a už oblečená jsem se dobelhala do kuchyně. Nasnídala jsem se a pak mi došlo, že Damon se ještě neuráčil ukázat. Najednou mě popadl divný pocit, že se něco stalo. Rychle jsem vyběhla do patra. Po cestě jsem ještě pozdravila Ellen. Ale nechala jsem ji hned za sebou a bez zaklepání vtrhla do jeho pokoje. Ten děsivý pocit, mě následně opustil, když jsem viděla, jak spokojeně chrupká zachumlaný pod peřinami. Bylo to roztomilé. Oddechla jsem si. Nevím proč, ale jakmile se neukázal, myslela jsem si, že třeba zmizel. Že jsem něco zkazila a on zmizel už napořád. Nebo že to celé byl jen jeden divoký sen. Naštěstí se to nestalo, jen zaspal. Není se čemu divit, když tu nemá budík. To mě včera nenapadlo. Teď jsem přemýšlela nad tím, jak ho probudit. Mám do něj šťouchnout? Nebo snad na něj zakřičet, nebo naopak mu zašeptat do ucha, ať se probudí? Mezi tím jsem došla k jeho posteli, tak že jsem stála přímo nad ním. Byla jsem nerozhodná. Jak se asi probouzejí Lordi?

„Damone?" promluvila jsem normálně nahlas. On jen nakrčil nos a otočil hlavu na druhou stranu, tedy ode mě. Tak to asi nepůjde. Tak jsem se rozhodla do něj strčit. Zalomcovala jsem jím. Ale pořád spal jak dřevo. Naklonila jsem se tedy k jeho uchu.

„Damone, vstávej nebo přijdeme pozdě," řekla jsem přímo do jeho ucha. Třeba mu to nějak dojde do mozku. Ale nic.

„Uhmmm," zahuhlal. No, asi budu muset udělat něco radikálnějšího. Naplno rozhodnutá jsem mu chtěla strhnout deku, ale už v polovině pohybu mi došlo, že na sobě nemá ani kousek prádla. Nahlas jsem zaúpěla. No jistě nemá žádné pyžamo. Rychle jsem ji vrátila tam, kde byla.

„Damone!" křikla jsem mu znovu do ucha. Bohužel sebou trhnul takovým způsobem, že mu ruka vyletěla do vzduchu. A fláknul mě rovnou do hlavy. Zatmělo se mi před očima. A spadla jsem na zem, přímo na zadek. No čekala jsem všechno možné, ale že mě zmlátí hned po ránu, to opravdu ne. Měla jsem trochu rozostřené vidění, ale poznala jsem, že už je vzhůru. Zůstal podepřený na posteli a zíral nechápavě kolem sebe. Pak mu to došlo.

„Proboha, Chelsea. Omlouvám se," vnímala jsem jeho hlas, ale viděla jsem rozmazaně. Ale i tak jsem viděla, že je nahý. Bože.

„Jasný, sice vidím rozmazaně, ale i tak vím, že jsi nahý, prvně se obleč prosím," mumlala jsem. Jemu to scvaklo a rychle se mi odklidil ze zorného pole. Snažila jsem se nějak posbírat. Dostala jsem se ale jen k jeho posteli. Tak jsem se na ní vyškrábala a uvelebila se. Opřela jsem se o pelest. Jestli já se dneska dostanu vůbec do školy, to je ve hvězdách. Pořád jsem mrkala a doufala, že se mi vrátí normální vidění. V hlavě mi dělalo bordel tucet bubeníků.

„Je mi to tak líto, nechtěl jsem ti ublížit," Damon se vrátil. Kleknul si přede mne, jako by očekával odpuštění. Nějak jsem neměla sílu mu říct, aby se postavil.

„Nevěděla jsem, jak je těžké probudit jednoho lorda," postěžovala jsem si.

„Ono se mi spalo tak dobře, já jsem to podvědomě vnímal, že mě budíš, ale nechtělo se mi se vymanit z toho pohodlí," vysvětloval mi překotně.

„Příště vím, že ti sem budu muset dát budík. A hlavně ti musím koupit pyžamo," pohodila jsem rukama. Zkusila jsem na něj zaostřit. Moc se mi to nedařilo.

„Určitě jsem ti způsobil nějaké zranění. Neměl bych zavolat lékaře?" v jeho hlase se ozývala starost o mé zdraví.

„Ne, to je dobrý, jen se musím vzpamatovat, nečekala jsem od tebe takovou šlupku," ujistila jsem ho, že se to urovná, jen mi musí dát trochu času.

„To je hrozné. Pořád ti jen ubližuju. Není situace, kdy jsi v mé přítomnosti neskončila omráčená." stěžoval si.

„Jo je to divné. Něco je se mnou špatně," zakuckala jsem se smíchy. Jsme to ale dvojka.

„S námi oběma," mrknul na mě. Aspoň, že to bere takhle. Nehází to jen na mě.

„Pro příště? Už tě nebudu budit. Ani náhodou," řekla jsem rezolutně. Myslela jsem to vážně. Nechci mít od něj modřiny.

„S tím souhlasím, je to tak pro tebe bezpečnější," pousmál se na mě.

„Dobře, zkusíme se vydat na cestu," chtěla jsem si stoupnout sama, ale on mě hned popadl. Chytil mě za zápěstí a vytáhnul na nohy. Zkoumavě si mě prohlížel a čekal na chvíli, kdy se zase složím, ale mě bylo už kupodivu dobře. Očima jsem zabloudila k malým hodinám na stěně.

„Sakra! Musíme máknout!" zavelela jsem. Odbelhala jsem už bez jeho pomoci, do svého pokoje pro batoh. Vyzvedla jsem si ho cestou kolem jeho pokoje a zamířili jsme ven. Šli jsme dost rychle. On vedle mě a pořád okouněl okolo. Divila jsem se, že se mu nepodařilo narazit do pouliční lampy.

„Damone, soustřeď se," usmála jsem se na něj. On mě odzbrojil svým úsměvem tak jsem zase obrátila a hleděla si cesty. Pomalu a jistě jsme se blížili ke škole. Vůbec jsem se netěšila na to, že ho tu budu vystavovat, jak nějaký exponát. Všichni na něm určitě oči nechají, vždyť on je jak chodící magnet. Byl plný života a charisma z něho doslova odkapávalo. Být po mém, čapnu ho za ruku a odtáhnu si ho zpátky domů. Ale nesměla jsem být tak sobecká. I když jsme tak moc chtěla.

Radši jsem nechala svoje myšlenky proudit hlavou a zaměřila svoji pozornost na to, co se děje kolem mě. Damon byl pořád u mě, spíš byl ke mně přilepený. Mrkal doširoka rozšířenýma očima do prostoru. Byl celkem vyvedený z míry nesčetným počtem mladých studentů, kteří se před námi objevili. Došli jsme na prostranství, přímo před školou. Očima jsem hledala Liz a Chrise. Po chvíli jsem je viděla stát u zábradlí schodů. Automaticky jsem Damona vzala za ruku a vedla ho za sebou. Až pak mi došlo, jak majetnicky jsem se k němu teď zachovala. Okamžitě jsem ho pustila. Na místě, kde jsem ho držela, mě teď pálila kůže. Lizzie nějak vycítila naší přítomnost a otočila se na nás. Vesele se na nás usmála a zamávala nám. Chris taky, ale když uviděl Damona. Zamračil se a při tom se podíval na Liz. Proboha, ten vidí konkurenci všude kolem sebe. S Liz jsme společně protočili oči.

„Ahoj," pozdravila jsem.

„Ahoj, Chels. Damone, ráda tě zase vidím. Vypadáš dobře." málem jsem vybuchla smíchy, když jsem poznala, jak schválně dráždí Chrise. Ten nasupeně našpulil pusu a upíral nenávistný pohled na Damona. Ten si toho nevšímal, naštěstí. Připadal mi teď, jako by se tu ocitl omylem, jak z jiného světa.

„Chrisi, chci ti představit svého kamaráda Damona. Přijel sem za mnou z Alpeny, včera," zdůraznila jsem to slovo včera a trochu ho tím uklidnila. Vřele se na něj usmál. Aspoň něco, to by mi ještě chybělo, aby se do něj pouštěl.

„Rád tě poznávám, chlape," Chris ho přátelsky plácnul do ramene. Damon na něj na chvíli vykulil oči, ale pak se vzpamatoval a věnoval mu úsměv.

„Potěšení je na mé straně," pronesl kultivovaně. Ztuhla jsem, když Chris zrudnul a pak se začal smát.

„Tak to sedlo," prskal smíchy. Podívala jsem se výhružně na Damona. Ten se jen divil, rozhodně nechápal, co tak vtipného řekl. Zmateně mrkal a kulil na mě oči. Budu mu to potom muset vysvětlit. Teď jsem se na něj povzbudivě usmála. On mi ho oplatil. Byl tak roztomilý. Najednou jsem zaslechla dívčí hihňání, přímo za sebou. Pootočila jsem se a uviděla Melanie se svým slepičím průvodem. Měla rudě nalíčené rty a krásně upravené tmavé vlasy. Lačným pohledem spočívala na Damonovi. A v tom mi došlo, koho mi tak moc připomínala.

 Trochu jsem se zapotácela. Damon na tom byl ještě hůř, nevěřícně na ní zíral, nemohl od ní odrhnout oči. Zůstal stát ztuhlý na místě. Mě divoce bušilo srdce, odvrátila jsem od ní oči, když jsem viděla, jak ji uspokojuje, jakou pozornost získala od Damona.

„Ehm, tak jdeme do školy, ne?" prolomila to napjaté ticho Lizzie. Těkala očima z jednoho na druhého.

„Liz jděte na před, my vás s Damonem doženeme," dokázala jsem ze sebe vymáčknout jednu větu, pak jsem se na něj otočila. Tupě zíral do prostoru. Ona už se ztratila.

„Damone, pojď stranou," zavelela jsem a on mě slepě následoval.

„Jak je to možné?" zašeptal nevěřícně a konečně se na mě podíval. Hlavou mu určitě běhal fakt, že já jsem tu taky, jako Elizy dvojnice.

„Melanie, je dvojnice Eleanor," řekla jsem to nahlas. On sebou při mých slovech trhnul. Bylo to hodně šokující zjištění, jak to že mi to nedošlo už před tím. Až teď. Sakra. Melanie, stejně dokonalá, jako její minulé já. A hádám, že stejně tak úskočná. Hrklo ve mně, když se mu na rtech rozlil úsměv.

„To je osud, Chelsea! My jsme se měli znovu potkat. Já a Melanie. Znovu spolu," pronesl zasněně a koukal do dálky, jako by si to už představoval. Mně se chtělo brečet. Moc dobře jsem věděla, že si bude hledat holku, ale že to bude zrovna ona? Ona si ho, ale ani za nic nezaslouží. Jsou rozdílní, on je tak hodný a ona je úplný stvořenec ďábla. Nepasovali mi k sobě a to neříkám jen kvůli tomu, že jsem k němu chovala jisté city. I když tam byly trochu namíchané. Vzedmul se ve mě vztek na samu sebe a na něj. Že všechno přehlíží a jde si slepě za svým a neohlíží se po tom, jakou spoušť po sobě zanechává.

„Jak myslíš," šeptla jsem a koukala se do země. Divila jsem se, že se vůbec dokážu vyjadřovat, tak klidně. Můj plán, kdy se mu svěřím se svými city, vzal hodně rychle za své. 

A/N

Hned z kraje bych si chtěla udělat chvilku a PODĚKOVAT VÁM! znovu a znovu, já vím....ale  vděčnosti za Vaši podporu není nikdy dost! A kniha se nadále drží na na 6. místě ( už ne 5.) ale to nevadí...takovou dobu jsem ještě nahoře nebyla...se mi z toho motá hlava:D

Musím se Vám svěřit, že pokaždé když od Vás čtu komentáře a ať už tady, nebo u Boží trilogie, vždy jsem úplně mimo... jen si je přečtu a pak si musím dát na čas z odpovědí, abych se vzpamatovala z tolika chvály a z Vašim milých slov, podpory, nadšení pro mé příběh.

Je to prostě a jednoduše neuvěřitelné! Tolik let si píšu jen pro sebe a rozplývám se nad svými vlastními postavami a pak zjistím, že i jiní lide oceňují moji tvorbu! Jak šíleně tohle zní?? :D

Jste dokonalí!!

Teď k příběhu!

Nějaké pocity, se kterými byste se chtěli podělit?? Jako třeba frustrace?? :D

Je tu mnoho duší, které už tušily kdo ta "bitch" Melanie, doopravdy je. Ale příběh bez záporné postavy přece nešel ne? Aspoň ne v mých slátaninách :D Takže bravo těm, kdo to uhádli!:)))))

btw. Rozhodla jsem se opět apelovat. Jelikož je tu mnoho nových čtenářů, za což jsem neskonale ráda...valím na to oči v šoku!! Ale prosím lidičky! Dávejte ty voty u kapitol! prosím! Vím že Wattpad je někdy jak černá díra a některé hlasy spolkne, ale když se podívám, že první kapitola má tolik hlasů a pak ta poslední....a chudinky osamocený ty všechny mezi tím zejí prázdnotou!:D

Nechci být otravná!! Ale... ostatní autoři mi dají za pravdu, že?? Že nejsem sama!:D 

ok už mlčím!:P

Tak zase příště! 

Prosím o super komentáře s názory a hypotézami! :D

LOVE ya!!