Ač v to už ani nedoufal, tu noc se poprvé za několik dní vyspal. Spánek to nebyl sice tak dlouhý, ale za to mu dal třikrát tolik energie, co spánek za všechny ty dny, co vyrazil z Rhiosu a putoval společně s jeho výsostí na dálný jih, o kterém pouze slýchával.

Nebyl zvyklý na pohodlí, jako dítě spal na kamenné peci, kterou pokrývala pouze jedna kožešina, aby byl v chladných nocích v teple, dělil se o ten prostor mnohdy se svou matkou, a když byl doma otec, spával většinou někde na podlaze poblíže pece, aby byl alespoň trochu v teple. Když ho Velký Wen, jeho otec, odvedl do kláštera, spával na tvrdých matracích z hrubé tkaniny, kterou vystlali senem. Často ho měnili, neustále se škrábali a museli trpět včelíky. Mnohdy spali venku, ať v rámci zkoušky, tréninku nebo pouze za trest. A poté, co byl z kláštera vypovězen, spával všemožně. Z počátku i v hostincích, když měl peníze, posléze ve stájích, na krajích cesty, v lese, na polích nebo zkrátka tam, kde jeho tělo padlo a už se toho večera nezvedlo.

Té noci spal na zemi, kterou předtím vystlal kapradím. Pod bokem cítil drobný kořen, který mu drásal nervy z toho důvodu, že to bylo přesně místo jedné z jeho drobnějších jizev, kterou si způsobil z pádu ze stromu, kdy kradl v sadě jablka. Onen hospodář, kterému sad patřil, Shenna a dva další chlapce chytil. Arryn mezi nimi nebyl, stihl utéct a pro jeho štěstí si ho ani nikdo nevšiml, protože by byl snadno zapamatovatelný. Jako trest Shenno musel následující týden chodit pomoct česat jablka a posléze ještě plnit své povinnosti jakožto bratra v klášteře. Nakonec se ukázalo, že to ani tak trestem nebylo, jelikož si Shenno mohl i přes původní nelibost hospodáře odnést tolik jablek, kolik unesl.

Té noci se mu nezdálo o jablkách, ani o jizvách, domovu, klášteře nebo čemkoli jiném, o čem se mu obvykle zdávalo.

Jeho sen se odehrával v zimě. Nekonečné ledové planiny kam oko dohlédlo a Shenno na nich byl sám. Bosí, hrudník odhalen, husí kůže mu naskákala po celém těle. Prakticky nic neviděl přes své vlasy, neustále je odhrnoval z čela, ale stále mu padaly do tváře. Zamručel si, ještě jednou je odhrnul a najednou pocítil, jak se jich někdo dotýká. Nějaká osoba mu pevně svírala prameny vlasů, tahala za ně a něco říkala. Nerozuměl mu, slyšel pouze mužský hlas a vnímal, jak ho tahá za vlasy. Pokusil se ohlédnout přes rameno, ale postava mu cukla s tělem. Přesto ho však poznal. Byl to jeho otec a zaplétal mu další copánek na jeho vlasech, které zase narostly. Nechal ho, aby svou práci dokonal, zatínal zuby a klel proti otci.

Velký Wen jeho vlasy pustil, Sheno okamžitě popadnul zapletený copánek, druhou rukou sáhnul ke svému boku, kde měl skoro vždy nůž a chtěl ho useknout. Nůž tam ale nebyl a copánek tak musel setrvat na jeho hlavě.

„Je to tradice, Shenno," ozval se Velký Wen tlumeným hlasem. Shenno k němu zvedl zrak, prohlédl si svého otce, který měl vlasy dlouhé do půlky a spletené do drobných copánků s pentlemi, které měl následně spletené do jednoho velkého mohutného copu.

Než mu Shenno stačil odpovědět, uslyšel jiný hlas. Odvrátil se od svého otce a hleděl tentokrát do mnoha tváří nejvíce tak dvanáctiletých chlapců a mistra Tanga, který vypadal mnohem mladší. „Posloucháš, Shenno? Ukaž mi, jak správně držet luk," pobídl ho mistr naštvaným hlasem.

Žádný luk u sebe neměl, nemohl to mistru předvést. Mohl si pouze vyslechnout to, jak za svou nepozornost oběhne pětkrát Černé jezero, aby si provětral hlavu a pochopil, že má dávat pozor.

Mlčky se potřetí otočil, ztuhl, hleděl do tvou tváří malých chlapců. Jeden měl přes obličej barevnou podlitinu, neviděl na jedno oko, sotva se držel na nohou. To byl ten mladší z nich. Druhému chlapci přes košili prosvítala rudá skvrna od šípu, který se mu zabodl mezi lopatky.

Shenno se rozechvěl, pomalu začal ustupovat pláněmi dozadu, minul svého otce, který na něho hleděl přísným pohledem a zároveň v ruce držel další barevné pentle. Minul i hlouček chlapců, kteří zpívali starou písničku o špinavém Divochovi. Mistr Tang na něho křičel nadávky, ale ty Shenno nevnímal. Nevnímal nic, pouze couval ledovou plání, odmítal si přiznat, že ty dva kluky zabil.

„Ne, ne, ne," opakoval si do nekonečna. Otočil se, běžel co nejdále od těch všech, kteří na něho křičeli a obviňovali ho.

Byl by se nikdy nezastavil. Utekl mi před minulostí, ale spadl. Obličej se mu zaryl do ledového sněhu. Třásl se zimou, tělo měl promrzlé, odmítal zvednout zrak ze sněhu, aby si nepřiznal, že brečel. Ledové slzy mu usychaly na tvářích. Přál si, aby zemřel, ale někdo k němu přišel.

Klekl si podle zvuku do sněhu před ním. Pohladil ho po vlasech, dotkl se toho copánku, který okamžitě začal rozplétat. Shenno mu chtěl poděkovat, ale tvář měl stále schovanou ve sněhu a plakal.

Cítil, jak se mu osoba dotkla jemnými rukami jeho tváří. Pokoušel se je zvednout a také tak s Shennovou drobnou pomocí udělal. Jemné ruce mu zvedly tvář a poté i bradu, aby ho donutily podívat se mu do tváře.

Shenno se sám posadil do kleku, když spatřil tu tvář. Vlasy, obličej i tělo měl pokryté sněhem a slzami, které se v tom ztrácely. Bylo mu to jedno, hleděl do té tváře, nic neříkal a čekal pouze na to, až ho další osoba zavrhne.

Odhrnul mu tmavé vlasy z obličeje, jedním prstem mu otřel slzy a roztátý sníh z obličeje. Lehce se usmíval, čistil jeho obličej a nakonec rukou setrval na jeho tváři. Ta dlaň ho příjemně hřála, jako letní slunce, které v údolí poprvé pocítil.

„Myslím si, že Vás miluju," zašeptala ta postava s hřejivou dlaní na Shennově tváři.

Chtěl mu něco odpovědět, ale v krku měl knedlík a jazyk zauzlovaný, nebyl schopen slov.

Teprve až po těch slovech tu osobu rozeznal. Předtim se jevila pouze jako rozmazaná šmouha, ale poté se rozjasnila. Zlaté husté vlasy, nekonečně hluboké modré oči, hladká pokožka, úzká ramena, ploché břicho a světle růžová kůže. Jeho výsost se mu vkrádala do snů. Sledoval ho, čekal, zda-li něco udělám ale po celou dobu měl pouze dlaň na jeho tváři. Shenno položil svou zjizvenou mozolovitou ruku o velikosti medvědí tlapy na tu hladkou hřejivou, přitiskl si ji blíže k tváři, zavřel oči a užíval si ten blažený pocit, když cítil lidské teplo.

Přitáhl se k němu blíže, objal ho dlouhýma rukama kolem jeho hubeného těla, zmučenou tvář zabořil do prostoru mezi jeho krkem a ramenem, div mu nerozdrtil tím tlakem kosti v těle. Necítil však od něho jakýkoli odpor nebo pokus vymanit se z toho sevření. Cítil pouze to, jak ho objímají dvě útlé paže, vnímal jeho mělké dýchání, vůni vlasů i celého těla.

„Možná to není přelud," zašeptal, jakmile se jeho jazyk rozuzloval.

Ten sen Shennovi z počátku přišel jako noční můra, ale změnil se. Bohužel se to změnilo dvakrát. Ucítil krev, ale nic ho nebolelo, nebyla jeho. Bál se odtáhnout od něho své paže, aby zjistil, co se stalo, ale nakonec tak učinil. Mlčky se díval do tváře, která se stále lehce usmívala, ale nakonec se změnila do bolestného úšklebku, ze rtů mu vytekl tenký pramínek krve, položil si ruku na své břicho, přitiskl si tak košili blíže k tělu a urychlil její zbarvování do ruda.

„Ne...," šeptl Shenno zesláble. Zase cítil v očích slzy, třásl se, nemohl odtrhnout zrak od toho, co se stalo.

Jeho výsost se jenom lehce pousmála, zavřela oči a padla dopředu přímo do Shennových paží, kde zemřel.

Shenna probudil z toho snu jeho vlastní výkřik, který se podle klidu, který venku panoval, musel odehrát ještě v jeho hlavě. Cuknul celým svým tělem, tělo měl zaplavené potem, jedním pohybem a za doprovodu tichého zasténání se převrátil na druhý bok. Bolest od kořene, který tlačil na jizvu, odezněla, ale bolest na srdci z toho snu ne.

Sledoval shrbená záda někoho, koho před chvílí viděl ve svém snu umírat. Ulevilo se mu, otřel si dlaněmi pot z čela, podíval se k nebi přes větve stromů a i přesto, že toho moc neviděl, poznal, že je brzo.

Věděl, že už neusne. Za prvé už spánek nepotřeboval, za druhé se bál, co by viděl, kdyby znovu usnul.

Chtěl toho druhého nechat ještě chvíli spát, nenašel důvod, proč ho zatím budit. Zůstal pouze vedle něho ležet, sledoval jeho rozcuchané zlaté vlasy, páteř, která vystupovala z kůže a byla viditelná i přes lehkou košili a zašpiněné paže i přesto, že dopoledne plaval nedobrovolně v řece.

Přehodil přes jeho tělo jednu svou paži, natiskl se k němu blíže, i když to nebylo tak blízko jako v tom snu, zavřel oči a pouze čekal, než se probudí, aby mohli jít dál.