Cassiopeia udělala už třetí hvězdu po sobě a zavýskla si.  Opuštění věznice na ni,  ostatně,  stejně jako na ostatní,  mělo velmi dobrý vliv.  Dokonce i Stella si vykračovala lehkým tanečním krokem a dlouhý plášť se jí vlnil okolo útlých kotníků. Fortisermia si broukala jakousi námořnickou písničku o tom,  jak těžké je ošukat mořskou pannu, když nemá v rozkroku díru.  Nebo alespoň tak nějak podobně zněl text.  Oficiálně se jmenovala Nevrzej se sirénou,  nemáš jak. Stella tuhle písničku obvykle nesnášela, ale dnes jí vyjímečně nevadila. 
Ve chvíli,  kdy dorazila skupinka dívek do kasáren,  zahřmělo.
"Jó, bude lejt.  Něco pro tebe,  Fort, ne?  Dešťová voda se občas taky hodí k magii. " Mrkla na čarodějku Cass a protáhla se. 
"Na tebe bych ssspíššš brala tu sssvěcenou." Odvětila čarodějka s úšklebkem.
"To bude zase víkend." Vzdychla nejmenší z nich a prohrábla si bílé vlasy. 
Všechny moc dobře věděly,  co tím myslí.  V sobotu je úplněk.  V sobotu se Stella bude muset proměnit v bílou vlčici.  Bude u sebe mít svůj obojek se známkou z elfského stříbra,  jež tlumí její agresi a zvířecí zaslepenost,  ale ani tak to nebude nic hezkého.
Dobrá nálada se prakticky okamžitě vypařila.  Fortisermia položila bělovlásce ruku na rameno.  Tak ráda by se jí nějak odvděčila,  ale netušila jak.  Stella ji kdysi vytáhla od Zdi Nářků,  kde byla zašitá za praktikování mužské magie,  vědy, jenž je ženám, jakožto hloupým a nesvéprávným stvořením zapovězena. Stella si ji tenkrát vybrala do svého týmu pracovníků Korporace.  Spolu s ní si ten den přivedla i Cassopeiu,  která stihla na jedné tržnici natropit příšerná jatka.  Prý tam tenkrát rozsápala i nějaké děti,  ale bůhví,  jak to bylo.  Ačkoliv... 
Dívky vstoupily do společné ložnice.  Byly zde neútulné a tvrdé palandy že železa.  Na jedné spala společně Stella a Fort a na druhé Cass.  Pod ní pak spaly všechny věci,  které nebylo kam dát a tak se prostě pohodily na prázdné lůžko.  Byl tu čarodějčin ruksak, prázdný sáček od karamel,  Stellino oblečení,  sada vrhacích nožů,  nějaké knihy,  včetně Posvátné Sutry a slunečník.  Teď tam nově přibyla i propouštěcí zpráva pro McLennaneovou.
Stella se hbitě vyšplhala na svoji horní postel a natáhla se na ni i s botami. Fialovovlasá dívka s plazím obličejem se na ní nesouhlasně podívala,  ale pak to vzdala.  Fort nikdy nebyla tvrdá.  Obzvláště ne na svoji velitelku.
Cass otevřela brašnu,  že které se zatím ozývalo velmi nespokojené hekání a nadávky.  Ti dva už se zase hádali. 
První vypadl netopýr.  Několika třepotavými pohyby, jakousi parodií na let se dostal k postranici horní palandy a zavěsil se za ní hlavou dolů. Pak si odfrkl:"Ten hlupák...  Ten nebetyčný hlupák!  Myslí si, že zůstanu takhle. " Bručel vztekle.
"Ale ty si o něm taky myslíš, že zůstane kamenem,  ne?" Usmála se Fort klidně.
"No to ano,  ale on je kámen, kdežto já jsem...  Ehh...  Životčich! Ano,  tak to je!  Životčich jsem! " Usmál se nakonec šťastně.
"To ale není fér,  já totiž, narozdíl od tebe-" Zbytek Balvanovy věty přidusila rusovlásčina dlaň,  jelikož dívka ho vzala a odešla s ním založit okno, aby jej průvan nezabouchl.