"A šedesát devět?"
"Taky."
"Aaaa...  Koníček?"
"Taky, ale ne tak často.  To předtím je daleko oblíbenější, ale potom...  Klasika je klasika."
Sally s Cassiopeiou se bavily,  tedy,  dle Stellina názoru,  o velmi citlivém tématu. Když se totiž Sally poprvé prohrábla vampýrčinou myslí,  narazila tam na informaci o Cassině lidském životě, kdy se chystala na obřad vysvěcení a život Boží služebnice,  kněžky Velké Sutry,  a od té doby na tohle téma velmi zaníceně diskutovaly. Uctívači Velké Sutry nebyli nijak skvělí lidé,  ale tento názor si bělovláska většinou nechávala pro sebe.  Nechtěla kamarádku urazit,  nicméně Sutra jí přišla jen jako jeden velký sexistický blábol.
Fortisermia si namíchala jakýsi bylinný čaj z rulíku a usnula.  Stell civěla do stropu a poslouchala řeči o sexu,  skupinovém sexu,  homosexuálním sexu a bůhví,  co ještě.  Její,  v procentech vyjádřený,  zájem o tuto postelní aktivitu šel vyjádřit počtem jejích partnerů,  jež se zcela neomylně blížil,  až téměř rovnal, nule.
"Mohly byste si vy dvě povídat telepaticky?!  Jsem vzhůru už dvacet hodin,  ráda bych šla spát a vážně mě nezajímá,  co se kam strká!" Prskla vztekle velitelka a hodila po Cass botu.
Ta ji jen obratně chytla ve vzduchu a prudce hodila zpátky. "Ty umíš telepatii?" Naklonila se z postele se zájmem.
"Jo,  ale už bych šla spát... " Zívla Sally.
"Ukaž mi tooo, proooosíííím." Zaškemrala rusovláska.
"Tohle je telepatie... " Ozvalo se jí v hlavě.
"Hůůůstýýý." Zamrkala Cass.
"Tak dost už!" Zařvala Stella a prudce se posadila na posteli,  čímž se pořádně bouchla do hlavy.  Nikdy se vlastně nenaučila spát na palandě. Když byla malá,  usínala u kořenů stromů a poslouchala zpěv ostatních elfů.  Nijak moc rádi ji neměli,  vždyť byla také hybridka elfky a vlkodlaka,  ale když byla její rodina zabita a ona uprchla do služeb Korporace,  aby se mohla mstít,  chyběli jí.  Chyběli jí při obřadu Pasování, chyběli jí při výběru bojových partnerů.  Chyběli jí a ona věděla,  že i kdyby žili,  nebylo by mezi nimi už pro ni místo.
Sally utichla s broukáním jakési melodie a Cass upadla obličejem do polštáře.  Stella na ni chvíli zírala.  Upírku zjevně někdo magicky uspal a vzhledem k tomu,  že jediný,  kdo byl aktuálně vzhůru a ovládal magii byla Sally,  tak to bylo relativně jasné. Ale... Proč by ksakru Cass uspávala?! Náhle to Stell docvaklo a vzteky se jí udělalo téměř zle od žáludku.
"Už. Nikdy.  Nečti.  Moji.  Mysl.  Ty.  Mrcho. " Procedila skrz zuby.
"Malá Feebaeh a jak se zlobí,  že? Lovkyně vlků ti říkají.  Loví vlky a sama vlkem je.  No není to roztomilé?" Sally si ji škodolibě dobírala a její magií modré oči v té tmě naprosto zářily.
"Už nikdy nevyslovuj mé pravé jméno!  Jak se vůbec opovažuješ?!" Stellina bílá tvář teď byla poseta rudými fleky vzteku.  Elfky nerudnou. Ovšem lykantropi ano.
"Zkus kouzelné slovíčko.  Nebo tě ho maminka nestihla naučit?" Sally se usmívala.  I přes tu temnotu to bylo cítit.
"Prosím, " polkla dívka,  "nevyslovuj mé staré jméno.  Feebaeh je mrtvá.  Teď je tu Madame Mortem."
"Já jen...  Aby Madame Mortem nezapomněla na dobré chování a nešila nějakou levárnu,  protože by se to Madame Mortem nemuselo vyplatit." Zašeptala dívka jedovatě a otočila se na bok. 
Stell cítila tu jízlivost,  ten úšklebek, se kterým ji oslovovala.  Ta dívka byla velmi nebezpečná zbraň a bylo by velmi zlé,  kdyby se dostala do nesprávných rukou.  Stella měla bohužel nepříjemný pocit,  že ty nesprávné ruce jsou Sallyiny vlastní.