Cass vstoupila do Richmondova pokoje. Vypadal podobně jako ten její.  Dlouhé, těžké závěsy z černého sametu,  postel s nebesy,  vyhasínající krb,  těžký nábytek a příjemná vůně  limetky. Relativně dost zbraní na stěnách,  police starých knih,  dohřívající svíce a skoro žádné obrazy.  Prostě chlapský bejvák.
Richmond si stáhl zničené oblečení.  Cass si prohlížela tu část těla,  kterou viděla,  jak handlíř kobylu na prodej.  Relativně široká ramena,  pěkné svaly a až na to tetování, tak...  Sedm bodů z deseti. Poté sjela pohledem k jeho předloktí.  Bylo ošklivě roztržené až na kost a krvácelo.  Cassiopeia si vzpomněla,  že od rána prakticky nejedla a ačkoliv jí hlava hlady ještě netřeštila,  menší sousto by bodlo.  Podívala se na krční tepnu,  která pod kůží slibně pulsovala.
Modré štěněcí oči jí pohled oplácely. Opatrně mu přejela po ráně a olízla si prsty.  Nebyl na chuť špatný.  Relativně sladký,  ale jinak dobrý. Rovněž si přejel po ruce a rána se zacelila.  Zůstala jen tlustá jizva. Cass se ta hra vážně začínala líbit. Vytahala mu z vlasů trní a větvičky.  Hřívu měl na dotek hebkou. Poznamenala cosi o horku a povolila si šněrování.

"Týýý brďo! Ona se to asi fakt učila!"
"A nebo to nedělá poprvý. "
"No to zaručeně.  Je jí asi čtyři sta let."
"Ale von taky není špatnej."
"Panebože!  Tak to jsem ještě neviděl!"
"Nic si z toho nedělej...  Prostě máš netopýří velikost."
Balvan a jeho chlupatý společník šmírovali dírou ve zdi a měli z toho druhé Vánoce.  Hybrid a vampýrka za stěnou měli zjevně taky druhé Vánoce,  jen z něčeho trochu jiného.

V nyní už čisté jídelně si Stella otřela ubrouskem ústa.  Dojedly.  Všechny tři.  Sally upila. Trochu vína a spokojeně se usmála. 
Zezhora se ozývaly zvuky,  o jejichž původu nechtěla Stella znát žádné podrobnosti. 
Sally usilovně přemýšlela,  jestli čarodějčin hmyzožravec a ten kámen šmírují.  Dospěla k závěru,  že ano.
Jediná čarodějka měla svatý pokoj. Po prášku z Pegasa byla ještě trochu mimo, tak si držela hrneček s horkým čajem a zabalená do deky se spokojeně tiskla k polštáři v křesle.

Cass měla dekolt od krve.  Zaručeně zamazali i povlečení,  ale komu by to vadilo. Upírka si přišla jako v sedmém nebi.  Nejen,  že tohle nepraktikovala od dob jistého Tomiána z fabriky,  který si jinak,  než s upírkou nebo čarodějkou neužil, protože na jeho nářadí se nevyráběla žádná ochrana a tak s ním plodné ženy nechtěly nic mít,  ale zároveň mohla pít,  kolik hrdlo ráčilo, jelikož predátor střižený s čarodějnickou krví se regeneroval navýsost rychle. Po silně vyčerpávajícím aktu,  jež byl náročný pro obě strany,  usnula s lepkavou tekutinou všude kolem úst.  Vdechovala vůni limetky a na tváři ji šimraly hedvábné vlasy delší,  než ty její.  Oblečení leželo rozházeno všude kolem a ne všechny kousky byly celé.  Ostatně,  jak se to u živočišných druhů s nadpřirozenou silou obvykle stává.

"Nemůžeš používat přenesené významy!" stěžoval si Balvan, "já si prostě vybavím opeřené zvíře."
Netopýr jen nechápavě protočil očima,  popadl kus hovořícího nerostu do drápků a třepotavě s ním přeletěl z poličky na Fortinu postel, tam ho pustil a sám si pak ustlal na lustru. Celé odpoledne si prohlížet divoký pletenec dvou těl,  divoce se zmítající ve víru krve a cárů oblečení,  bylo přeci jenom náročné.

Společnost dole celé odpoledne rozebírala plány mise.  Pak se odešla navečeřet a šla zkoumat zbraně.

Helga myla nádobí od večeře i oběda a uklízela zbytky divoké noci z velkého salonu a haly. Přitom vzpomínala na jistého Agendeleria, mladého obchodníka s rybami,  kterého nedávno potkala na trhu.  Co naplat.  I nadpřirozené služtičky mají své tužby.

Cass se se zbytky blůzy a trochu více odhalujícím rozparkem na sukni vymotala ze dveří. "Teď mě tak napadá, " otočila se na Richmonda, "mohli bychom si začít tykat.  Já jsem Cassiopeia."