Ráno bylo nadmíru podivné.  Většina obyvatel domu se probudila s lehkou kocovinou,  v Cassině případě s krví naprosto všude. Fortisermia se rozpomínala jenom na šalvějový likér,  kterého zjevně vypila víc,  než dost a Eli se spokojeně rozvaloval na polštáři s plným žaludkem.  Balvan odpočíval kopnutý pod postelí a Richmond se vzbudil na sofa v Modrém salonku, když mu na hlavu spadly knihy z police. Jediná Sally celou noc nespala a teď se skláněla nad drobnou postavou u lesního jezírka.
Stellu vzbudila rosa, urputná bolest hlavy a tichý hlas. Ležela stulená do klubíčka u jakéhosi jezírka a třásla se zimou.  Tenhle pocit znala.  Jakési dèja vu a pachuť krve v ústech nebývaly zrovna dobrým začátkem dne. Teď se k oněm nepříjemným faktorům přidala ještě jedna věc.  Ledově modré oči,  tmavé vlasy.  Stella si jen s těží domýšlela,  zda se jí Sally přišla vysmívat,  nebo zkoumat vlkodlaka po úplňku.
Tmavovláska přehodila přes Hvězdu Smrti plášť.  Musel být ze šutopitích kožek, jinak by ani zdaleka tak nehřál.  Stella plášť mlčky přijala - bylo trapné ležet tu nahá - a zvedla se.  Nepřijala pomocnou ruku,  a nepromluvila. Jenom vykročila směrem k usedlosti.  Pod bílou pletí jí prosvítaly žíly,  ale i jizvy a pevné svalstvo se vyzývavě vlnilo při každém kroku.  Dále pak si bylo možné všimnout mnohočetných podlitin od lámání kostí spojeného s přeměnou a tmavých kruhů pod očima nastřádaných za nejednu noc. 
Sally tiše následovala bělovlasou dívku.  Nedělalo jí problém kráčet bez hluku i po jehličím poseté mechu.  Momentálně využívala celkem dost magie a mohla si to dovolit.  Musela se vybavit matoucím kouzlem pro případné zvědavce,  magicky si povylepšit smysly,  ale rovněž učinit nejedno zaměřovací zaříkání,  aby Vlčici vůbec našla. 
"Malá Feebaeh, ale zakousnout jelena umí hezky. " Pronesla nakonec nenuceně a zároveň jedovatě příležitostná čarodějka.
"Vyrazíme hned odpoledne. " Stella tato témata nenáviděla a raději se tvářila, že nejsou.
"Přirozeně." Ani Sally se k předchozí narážce nevracela.
"Ty máš Shaggu,  já Aglera, Fortisermia jede na Girce, Aveline si vybrala toho vraného hřebečka...  Ehh...  Ersmir, ano tak se jmenuje a Richmond,  počítám,  jede na Diggerovi.  Zavazadla veze Persefona. "
"Když myslíš. " Nevnímala ji moc Sally.  Koně byli to poslední,  co by ji teď bralo.  Měla se setkat s Měsíčnicí po boku s poloelfkou.  A ještě takovouhle.  Horší situace by mohla nastat už jen kdyby...  No,  to raději ne.
Když došly k domu,  přípravy na cestu byly v plné míře v háji.  Broblém byl v tom,  že Fort měla jakousi hroznou noční můru a že spaní si zapálila kus pokoje.  Richmond,  na oheň - narozdíl od kocoviny - zvyklý v klidu stál uprostřed plamenné záplavy a česal si vlasy a pokud  by Cassiopeia (z naprosto záhadných důvodů se vyskytující u něj v pokoji)  nezačala ječet jak divá, pravděpodobně by si ničeho nevšiml a šel snídat.
Stella se bez váhání rozeběhla k upírce,  zoufale stojící před hořící budovou a objala ji.  Cass cosi blekotala,  ale nikdo jí nerozuměl.  Richmond znuděně krotil plameny magií a Fort přikládala bylinné obklady spálené Helze a neustále se omlouvala.  Sally plavně přešla k bratrovi a luskla prsty.  Objevil se pomenší mrak a začalo lít jak z konve.
Na cestě ležící Balvan si pomyslel něco o tom,  kolik práce to vlastně musí dát,  takové kouzlo. Usnesl se na tom,  že hodně.  Hydrologie byla jedna z nejtěžších věd,  co se magie týče a smíchaná s podnebným působením to byla příšerně těžká věc.  Jen marně přemýtal,  proč Sally svou námahu tak skrývá.  Když už měl výsledek,  co by kamenem dohodil,  někdo do něj jednoduše kopnul a přesypal mu myšlenky.