Uběhlo pár dní od toho, co jsem se dostal do tábora dětí, co utekly z laboratoře..
A upřímně.. Nelíbí se mi to tu..

Byl bych radši kdybych přežíval sám s Shirem v lese. Sice jsou tu hodní a pomáhají mi, když mě chytne noha, ale.. Kluci z Mistyny skupiny jsou ke mě hnusní..

Dávají dost najevo, že mě nesnáší a jako kdyby chtěli abych odešel..

Normální člověk by se tomu začal bránit, ale já.. Radši vždy zalezu někam, kde mě nenajdou..

Vždy se vrátím až druhý den.. Jsem rád sám. Nepotřebuji je.. Nic pro mě nejsou. Tak proč se mě Misty snaží zapojit do všech akcí co se pořádají? To nevidí jak mě její skupina nenávidí..?

Jediný s kým se trochu bavím je malá 7-mi letá holčička s myšíma ouškama a ocáskem.. Je na mě moc hodná.
A vždy když se někam zašiju a chci udělat nějakou hloupost, mě najde a pomůže mi.

Shirovi vyléčily oči a začal být samostatnější.. Přijde mi že se se mnou už tak moc nebaví.. Přijde mi to líto.. Cestovali jsme spolu několik týdnů.. A teď mě nahradil..

Zrovna dneska byl takový den na hovno.

Lukas si na mě zase došlápnul.
Říkal mi ošklivé věci ohledně toho že sem nepatřím. Že jsem měl chcípnout v lese jako hmyz.
Samozřejmě mi začaly téct slzy..
V tu chvíli se začal smát že jsem jen ubrečený dítě. Utekl jsem a běžel za Shirem.. Ale ten na mě neměl zase čas..

Rozbrečel jsem se ještě více..
Utíkal jsem do lesa a tekly mi slzy jako vodopády. Co jsem komu udělal?!

Sedl jsem si k jednomu ze stromů a stále mi tekly slzy. Jsem jen monstrum.. Nikdo mě nepotřebuje!
V laboratoři měli pravdu.. Lukas měl pravdu.. Mel jsem chcípnout!

V ruce jsem držel nůž a čepel jsem měl přiloženou na předloktí. Brečel jsem, zatímco jsem si dělal hluboké rány na předloktí, ze kterých se ihned spustila krev.

Jsem vážně jen přírodní anomálie. Chyba která musí být odstraněna!

Ale v tu chvíli ke mě přiběhla Bishie..
Ta holčička, o které jsem se zmiňoval.
Vytrhla mi nůž z ruky, než jsem se stihl ještě více pořezat.

,,Moony, co se stalo?" klekla si ke mě a začala mi ošetřovat ruce. Nebránil jsem se. Od ni mi to nevadilo..

Tekly mi slzy a třásl jsem se.
,,L-Lukas.. M-mi nadával. Chtěl j-jsem j-jit za S-Shirem.. A-Ale ten n-na mě
z-zase neměl č-čas," vykoktal jsem ze sebe.

Bishie mi doošetřila ruce a podívala se na mě fialovýma očima.
Pak mě opatrně objala. Nechal jsem se. Přece jen se mě snaží uklidnit.

,,Už jsem tady, Moony.. Příště běž za mnou ano? Vždycky ti pomůžu a nezavrhnu tě," stekly mi další slzy.

Je na mě moc Hodná i když ví, co všechno jsem udělal. Jak jsem zabil ty lidi v laboratoři.. Neodsuzuje mě.

Objal jsem ji nazpět.
,,Děkuji.. Myšičko...," šeptl jsem a začal se pomalu uklidňovat.

Začal jsem klidněji dýchat.. Ruce mě štípaly. Co jsem jim udělal že jsou na mě takhle hnusní?

Bishie mě pevněji objala.
,,Už si neubližuj.. Nestojí to za to," řekla potichu. ,,Mhmm..," hlesl jsem jen.

Zavřel jsem oči a objímal ji. Je mi s ní dobře a cítím se v klidu.. Dokáže mě vždy uklidnit. Nejdřív jsem si myslel ze zrovna Misty bude ta se kterou se budu bavit.. Ale místo toho se bavím s Bishie.

Objímali jsme se takhle nějakou dobu, než jsem slyšel zvon, na který se zvoní, když je jídlo. Pustil jsem ji a koukl na ni. ,,Tak se běž najíst..," řekl jsem.

,,Půjdeš taky?" zeptala se a kouká na mě. ,,Ne.. Nepůjdu.. Počkám tady a pak si budeme hrát ju?" lehce jsem se pousmál.

,,Tak dobře..," stoupla si a usmála se na mě. ,,Něco ti přinesu! Dneska mají být livance," zamávala mi a běžela se najíst do společenského stanu..

Když mi na ni zmizel pohled, povzdechl jsem si a sklopil pohled k hliněné zemi.

Pak jsem se opřel o strom a zavřel oči. Začal jsem přemýšlet, co jsem udělal..
Proč jsou ke mě tak hnusní..

,,Co chceš Shiro?" zeptal jsem se když jsem cítil, jak si ke mě lehl.
'Jen jsem se chtěl pomazlit..,' otevřel jsem oči a neurčitým pohledem na něj koukl.

,,Takže jsem ti dobrej jen k tomu?" zeptal jsem se. ,,Myslel jsem, že jsme přátelé," zase mi slzely oči..

'Proč tohle říkáš? .. Jsme přátelé.. Nejlepší ne?" jeho nechapavy výraz mě vytáčel.

,,A proto ses na mě vykašlal vždy, když jsem potřeboval pomoct?!" vyštěkl jsem na něj. ,,Bylo ti úplně jedno jak mi bylo! Potřeboval jsem tě a ty ses na mě vykašlal!" odstrčil jsem ho od sebe.

'A-Ale.. Moony, to není-'
,,Je to pravda! Dneska to bylo úplně stejný! Potřeboval jsem tě, když si na mě Lukas zase došlápl a ty ses na mě vybodl!" jsem nepříčetný..

Shiro sklopil uši k hlavě a vypadalo to že neví o čem mluvím.
'Měsíčku.. To není pravda. Nikdy bych se na tebe nevykašlal.. Jsi můj nejlepší přítel..," zakňučel.

,,Tak kdo to tedy byl? Žádný vlk kromě tebe tu není," můj hlas začal byt už zoufalý. Stekly mi slzy.. Chci odpověď.

'Já nevím.. Ale já to rozhodně nebyl..,' kouká na mě. 'Nikdy bych tě nenahradil.. Slíbil jsem ti že tě neopustím a to dodržím..,'

Chtěl jsem něco říct ale zaslechl jsem kroky.

,,No to se podívejme koho tu máme.. Zdravím, Moony..,"