,,Mám hlad, Shiro..," zaskučel jsem a svezl se po stromu nekde uprostřed lesa.
Už jsme na cestě několik týdnů a pár dní jsem už nejedl.

'Nestěžuj si! Narozdíl ode mě si to jídlo můžeš sehnat!' zavrčel po mě a lehl si vedle mě.

Povzdechl jsem si a pohladil ho.
,,Půjdu něco ulovit.. Aby ses taky nažral," vstal jsem a vzal si svůj luk, který jsem ukradl a šípy..

Šel jsem hlouběji do lesa a pod nohama mi rytmicky křupalo jehličí. Dovolovalo mi to přemýšlet..
Už cestujeme několik dní, možná týdnů..

A nikdo nás nehledá.. Což mě celkem nervuje.. Vyvraždil jsem celou laboratoř a nikdo si toho nevšiml?

Zaslechl jsem pohyb v křoví. Napnul jsem tětivu s šípem a vystřelil. Ozvalo se kníknutí a pak nic. Když jsem došel ke křoví, potichu jsem zajásal.

Z mrtvého zajíce jsem vytáhl šíp a popadl ho za uši. Radostně jsem se vracel zpět k Shirovi s dobrým pocitem že jsem mu sehnal jídlo.

Najednou jsem ale ucítil nehoráznou bolest nad kotníkem až jsem vykřikl a spadl na zem. Rychle jsem se otočil a šokem se mk zúžily zorničky.

Snažil jsem se ihned vyprostit nohu z medvědí pasti ale akorát se bodce zabodli hlouběji a způsobili mi větší bolest.

Pak jsem vzal nějaký kámen na který jsem dosáhl a praštil do pojistky na pasti. Nic. Praštil jsem znovu ale kvůli zamlženému pohledu jsem se praštil do nohy a znovu jsem vykřikl a kámen mi vypadl z ruky. Vyhrkly mi slzy, ktere mi tekly mo tvářích. Celé tělo se mi třáslo z bolesti. Noha mi šíleně krvácela. Co mám teď dělat?!

Roztřesenou rukou jsem vzal kámen znovu a praštil.. A past.. Povolila!
Když jsem vytáhl nohu malém jsem omdlel..

Se zatnutou čelistí jsem si stoupl a začal se belhat za Shirem.. Musím.. Zpět..

Ale kolem mě se začalo zhmotnovat černo... Přestával jsem mít kontrolu nad svým tělem..

,,Shi...ro...," zaseptal jsem a pak se mi zatmělo před očima a už jsem neviděl nic než jen tmu..

•
•
•
•
•
•
•

V duchu jsem brečel z bolesti a trasl se.. Moc to bolelo..

Pak jsem začal otevírat oči.. Všechno jsem mel rozmazané. Kde to jsem..? Pod sebou jsem necítil jehličí ani hlínu..

Pomalu jsem si sedl a ze mě spadla deka kterou jsem přes sebe měl hozenou. Deka?

Pak se mi podařilo zaostřit.. Kde to jsem?! Byla to nějaká místnost.. Spíš stan protože to mělo látkové stěny..

Z venku jsem slyšel hlasy.. Tak mě našli.. Shiro! Musím ho najít! Nesmí mu ublížit!!

Vstal jsem a chtěl se rozběhnout ven ale když jsem udělal jeden krok, vzpomněl jsem si, že moje noha je zraněná..

S menším ne moc potlačeným výkřikem jsem spadl na zem a stočil se do klubíčka a chytil se za nohu, která mi začala krvácet..

Pak jsem slyšel jak se stan otevřel a zaslechl ženský hlas.
,,Tak ses probudil.. Měl by si ležet..," její kroky se přibližovali ke mě ale já popadl první věc co mi přišla pod ruku, což byla nějaká násada a když jsem cítil že je u mě, vší silou jsem ji praštil do hlavy..

,,J-Jdi ode mě!" vyštěkl jsem a vrávoravě se postavil..

,,Ow.. Ty nejsi moc přátelský..," slyšel jsem ji a když jsem se k ni otočil, zarazil jsem se. Nebyla člověk..?

Byla to dívka.. Ale měla liščí uši, ocas.. Místo nosu měla malý čumáček a fousky.. ale jinak byla jako člověk..

,,K-Kdo jsi..?" cely jsem se třásl..
Kdo to je? Co po mě chce? Chce mě taky využít na pokusy jako krysu?

Ta holka se postavila a setřela si pramínek krve, který ji tekl z rány kterou jsem ji způsobil..

,,Já jsem Misty.. Našli jsme tě v lese..," podívala se na mě jantarovýma očima. ,,Byl jsi v bezvědomí a nohu jsi měl ošklivě poraněnou od medvědí pasti,"

,,A-Aha..," řekl jsem jen. ,,P-Počkej?! Našli? K-kolik v-vas tu je?" začal jsem couvat.. Kolik jich tu je?!

,,Je nás tu asi 36," řekla se zvednutym jedním obočím. 36?! Musím odtud ihned!!! Chtěl jsem kolem ni proběhnout, ale noha mě zradila a zase jsem skončil na zemi..

Vyhrkly mi slzy z bolesti, která mi z nohy vystřelovala..
Misty ke mě přišla a chtěla mi pomoct zpět na matraci, ale já jsem její ruce odstrčil.

,,N-Nesahej n-na mě!" tělo se mi třese.
,,Doobře.. Hlavně se uklidni.. Nikdo tady nemá v úmyslu ti něco udělat.. Jo a ten vlk co s tebou byl-," ,,Kde je?! Je v pořádku?!" přerušil jsem ji, protože jsem měl o Shira strach.

,,Je v pořádku..," řekla na ujištění.
,,Ted si hraje s dětmi..," počkat.. Dětmi..? Oni tu maji děti?

,,Co jste zač?" zeptal jsem se. Kdo jsou? ,,Proč jste mě zachránili...?"
Nikdo pro ně nejsem..

Sedla si naproti mě a mrskla ocasem.
,,Jsme skupina uprchlíků.. Všichni tady máme stejný začátek. Unesli nas jako malé děti od rodin a dělali na nás různé pokusy.. Spoustu z nás to nepřežilo, co vím.. Naše skupina je tvořena dětmi, kterým se povedlo utéct a přežili.. Stejně.. Jako ty..,"

Zúžily se mi zorničky když rekla že všichni co jsou tady, prožili stejné peklo jako já.. Proto mě zachránili..
Že bych našel místo kde bych mohl zůstat?

,,J-Já.. Omlouvám se.. J-Jen jsem se
b-bál, že jsi j-jedna z n-nich..," řekl jsem omluvně. ,,To je v pořádku, já to chápu.. Pojď, ukážu ti to tu," pousmála se a natáhla ke mě ruku.

Dlouhou chvíli jsem váhal.. Ale pak jsem se její ruky chytil a pomohla mi vstát. Byl jsem ji za to vděčný, protože bych se sám nepostavil.

S její pomocí jsme vyšli ze stanu a ihned se mi vyjeveně otevřela pusa.

Kolem mě byla louka, chráněna lesem. U každého stanu hořela pochodeň, ktera osvěcovala okolí.

A viděl jsem děti.. Některé starší než já.. Některé mladší..
Všichni vypadali podobně jako Misty nebo i jinak..
Ti mladší, tipoval jsem jim tak do 6 let, si hráli.. Smály se a hrály si..
Ti starší seděli u ohniště a povídali si.
Jakoby je nic netrápilo. Povídali si různé vtipy nebo strašidelné příběhy..
Bylo to tak.. Mírumilovné..
Stekly mi slzy.. Tady bych mohl být v bezpečí... Být mezi svýma...

Ze zasnění mě vytrhla Misty.
,,Hezké že?" jen jsem přikývl, protože jsem se nezmohl na slovo.
,,Jak se jmenuješ mimochodem..?"

Jak se jmenuju..? Tady mužů být kdokoliv... založit si novou identitu..
Podíval jsem se na noční oblohu plnou hvězd a měsíc v úplňku.
Nakonec jsem se ji podíval do očí a lehce se pousmál.

,,Jmenuji se... Moony,"