Místo bolestivého křiku, se tentokrát rozléhal můj hystericky smích..
Vsude byla krev..
Na zdech, na podlaze i na stropě..

Stal jsem před vraty, které vedli směrem na svobodu.. Usmival jsem se. Konečně..
Dveře se s vrzanim otevřely a mě do očí praštil měsíční svit.

Úsměv mi zmizel a setřel jsem si krev z tváře.. ,,Tak takhle to vypadá venku..," zašeptal jsem.

Podíval jsem se na měsíc. Přišlo mi, že se mnou soucítí.. Že je to můj přítel, který se mnou prožíval všechnu bolest..

Vydechl jsem přebytečný vzduch a díval se na hvězdnou oblohu.
,,Co bude teď...?" zašeptal jsem k mesici otázku. Neodpověděl mi..
Jak by taky mohl, když je to jen levitujici kus kamene ve vesmíru..

Pak jsem si nějak uvědomil, co jsem ted zač.. Nejsem už člověk.. Jsem.. Monstrum.. Zrůda..
Jenom hromada kosti co by neměla ani žít!

Stekly mi slzy a sedl jsem si do rosou vlhké trávy. Objal jsem si kolena a začal usilovně přemýšlet co teď..
Najednou jsem za sebou zaslechl kroky..

Prudce jsem se otočil a zahleděl se do tmy.. Nebyl to žádný ten vědec nebo voják... Byl to bílý vlk..

Ale nebyl obyčejný..
Mel prevazane oči nějakým hadrem..
Vypadalo to že je zmatený..
Pomalu jsem se sunul k němu.
,,Shh...klid kamaráde.. Nic ti už nehrozí," natáhl jsem k němu ruku.

Nechal se. Pohladil jsem ho po krku a pomalu mu sundal pásku z oči.. Naskytl se mi ošklivý pohled na vypíchlé oči...
Zuzily se mi zornicky.. To je tak hnusne.. Je mi ho líto..

Vlk naklonil hlavu na stranu a začichal.. Dal jsem mu pásku zase zpět, aby se mu do očí nedostal bordel nebo infekce..

,,Tak ted asi půjdeme spolu, že?" Pohladil jsem ho a vlk zavrtel ocasem.
,,Jak ti ale budu říkat..?" zamyslel jsem se.
,,Budu ti říkat.. Shiro.. Líbí se ti to?" hladim ho.

Vlk štěkl jako kladnou odpověď. Poprvé za tu dobu jsem se upřímně usmal. ,,Tak dobře, Shiro.. Teď jsme tým..,"

'Já vim, chlapce.. Nechovej se ke mě jako k tupemu psovi," otočil vlk hlavu ke me. Vyjevene jsem na něj koukal a nevěděl jak reagovat. až po chvíli jsem si uvědomil že jsem ho slyšel v hlavě.

,,To jsem se uz zbláznil..?" koukam na něj. 'Ne, nezblaznil.. Dokážu s tebou komunikovat pomocí telepatie..,'
Polkl jsem.
,,Tak se omlouvam.. Nevěděl jsem to," řekl jsem omluvne.

'V pořádku.. Ale ted nevím já jak ti mám říkat..," naklonil hlavu na stranu. na chvíli jsem ztuhl. Jak se vlastně jmenuji..?

Podíval jsem se na měsíc a přemýšlel..
Pak jsem se podíval na něj..
,,Nemám jméno.. Rikej mi jak se ti zlíbí..," pohladil jsem ho.

Nakonec po chvíli sezení jsme se rozhodli že vyrazime odtud.

Nechávali jsme za sebou místo, kde se skrývala akorát bolest a utrpení. Místo které bych nejradši srovnal se zemi..
A těla lidi, kteří ze mě udělali stvůru..
Stvůru která se rozhodla že se pokusí přežít ve venkovnim světě.

Tak se nám tu objevil nový společník našeho hlavního hrdiny. 

Snad mu pomůže na jeho strastiplné cestě :3