Běžel jsem ji vstříc.. Zdravil jsem ji s úsměvem protože mě odprostila od vší té bolesti...

Začal jsem se zoufale, až hystericky smát. Konečně jsem mrtvý! Konečně je konec! Konec toho utrpení a bolesti!

Z hrdla se mi dral šílený smích, který protínal nekonečně černou temnotu kolem mě.

Ale pak mi začaly téct slzy po tvářích. U toho jsem se usmíval.
Byl to zoufalý a šílený úsměv, za který by mě mohli svázat do svěrací kazajky a zavřít do blázince.

Přede mnou se objevila malá postava chlapce.. Hned jsem ho poznal.
Bylo to mé dětské já, které se nechalo unést a vhodilo mě do utrpení..

Díval se na mě vyděšeně.. V modrých očích se mu leskl strach.. ze mě.
,,No co pak škvrně? Máš strach?" zasmal jsem se a přicházel k němu.

Chlapcovo tělo se otřáslo strachem a bylo vidět jak se mu do očí tlačí přívaly slz.
,,S-Stůj.. musíš se p-probudit..," vykoktal a zacouval ode mě.

,,Ha! probudit? Ses posral ne?!' vyštěkl jsem na něj pobaveně. ,,Já se už neprobudim.. a co ty vlastně chceš,"

,,Jsem tvoje druhé já.. to co si rádo hraje a baví se.. je rádo šťastné..," chtěl se pousmat, ale zalekl se meho výrazu.
,,Tak to máš asi smůlu..," zavrcel jsem a najednou se mi v ruce objevil nůž..
,,Už nikdy.. NIKDY! nechci být šťastný. A ty mi překážíš..,"

Chlapec se vyděsil ještě víc a chtěl začít utíkat. Jen jsem se zasmal a bez varování jsem mu čepel nože vrazil primo do krční tepny.. vystrikla na mě tepla krev a ja se stále usmival.

,,Dobro se ve mě ztratilo v den kdy ses nedokázal ubránit," usmal jsem se a jeho dech utichl.. hodil jsem s jeho tělem o zem a olizl krev z nože. pak jsem se začal hystericky smát.. jsem blázen? asi ano..

Zabiju je.. všechny je Zabiju! do posledního hajzla, který mi kdy způsobil bolest!

~•••••~

Otevřel jsem oci. byl jsem zpět ve své cele.
Koukl jsem se na své ruce a nejdřív se trochu zdesil když jsem neviděl maso ani kůži...
jen hole kosti.. a takto jsem měl celé tělo..

ale pak jsem se potichu zasmal..
Konecne jsem cely.. zrůda..
Bez emocí, bez citu..

Na tváři se mi začal rýsovat Úsměv..
Pak jsem vstal z postele a stále se usmivam..

Na zemi bylo par střepů tak jsem jeden vzal do ruky a rizl jsem se do dlaně. nad tou minimální bolestí jsem se uchechtl. Začal jsem psát na zeď a usmival jsem se u toho.

Na zdi se objevil nápis..
'Všechny vas Zabiju..

Pak jsem si olizl krev z rány. Chutnala stejně jako tehdy. železitě a hořce.
Pak se otevřely dveře a s úsměvem jsem se podíval směrem k nim.
Stal v nich jeden muž v bílém plášti..
,,No konečně si se probudil.. Jak se cítíš?" zeptal se me.

Moji odpovědi byl smích, který se z malého ticheho smíchu stal šíleným a hlasitým smichem.
,,Mám se výtečně! Ale jak je vám?" otocil jsem k němu svůj zrak.

V ocich se mu objevilo zmatení..
,,O čem to-?!" vyprskl krev když jsem mu strepem prerizl krční tepnu..
Začal se dusit krvi, která na mě vystrikla. olizl jsem se.
,,Tak jak vám je?' zeptal jsem se znovu s úsměvem.

Samozřejmě jen chroptel a chrcel.. Pro mé potěšení za necelou minutu vykrvácel..
,,Dobře? Hmm.. Mlčení znamená souhlas," zasmal jsem se a ještě jsem mu šlápl na hlavu.

Zatímco jsem vycházel z cely a nechával za sebou první mrtvolu, usmival jsem se dál.
Procházel jsem se bílou chodbou a čekal až někdo půjde...

Ale pro mou smůlu nikdo nešel.. Si dělají prdel?! Chci někoho zabit! Chci vidět jak vykrvácí jako prasata!

Muj úsměv vystřídal nasrany výraz..
Chci je vidět umírat! Kde jsou ti parchanti?!

Najednou jsem na temeni hlavy ucítil bolest a zkacel jsem se omraceny k zemi..

Někdo mě chytil za lem trička a táhnul po chladne podlaze.
Když jsem zaostril, pohled mi sjel na toho pičuse.

Usmal jsem se a střep mu vrazil do tepny na zápěstí.. Nečekal to a pustil mě. Chytil se za zápěstí a měl vydeseny výraz jako ten první..
Sebral jsem se ze země a pomalým krokem šel k němu..

Zatímco co jsem ho bodal strepem do krku a do obličeje, jsem se usmival jako měsíček na hnoji. Přinášelo mi tohle jisté.. Uspokojení..

To byl druhy.. ale rozhodně ne poslední..

Všichni budou trpět.. Budou prosit o milost jako jsem je prosil já..
Budou škemrat.. Budou si chtít zachránit své zbytečné a prohnilé životy..Přede mnou neutečou. Dostanu je všechny! Všichni chcipnou!