Dnes další test.. Už nechci žádné testy. Přijdu si jak pokusná krysa.
Vlastně já jsem pokusná krysa!

Vedli mě dlouhou táhlou chodbou, který snad neměla konce. Mě ta chodba připomínala cestu ke smrti. Dlouhá a nekonečná plná bolesti a strachu. Kéž by za těmi železnými dveřmi byl konec. Konec tohohle utrpení. Konec mého života.

Došli jsme do nějaké místnosti, která se nelišila od jiné ve které jsem už byl.. Plná chladu.. A s tím stejným nerezovým stolem s koženými pouty, od kterých mám na kotnících a zápěstích sedřenou kůži až do krve.

Byl jsem položen na ten stůl a byli mi připoutány ruce a nohy.. Dokonce i krk a trup. Už teď vím že to bude šíleně bolet. Nevím co mám čeká a jediné co čekám je bolest.

Najednou z nerezového stolku vyjeli divné věci s velkými jehlami.. mám strach. Bez varování se jehly zapíchly do mého krku, zápěstí a nohou. Sykl jsem bolestí. Ale ta nejhorší bolest přišla vzápětí.

Do těla se mi dostávala nějaká látka.. Začala mi proudit žilami do srdce, které to poslalo dál. Srdce mi začalo bušit nehoráznou rychlostí až jsem myslel, že mi praskne.

Začal jsem křičet bolestí. Měl jsem pocit že se mi krev v žilách začala vařit.. Pálilo to.. Měl jsem pocit že se mi tělo rozpadá.. hoří.. Každá buňka v těle se mi bortí na ty nejmenší částečky a zase se spojují dohromady..

Tekly mi slzy z bolesti, která mu způsobovala křeče do všech svalů.. Zdálo se mi jakoby mi každičký byť i ten nejmenší sval v těle mizel.

Začal jsem prosit aby přestali.. Křičel jsem na ně.. Bolestí i zoufalstvím.. Prosil jsem je.. Proklínal je.. Vyhrožoval jim, že je zabiju!

Ale ozval se jen smích.. Ten zlověstný a nechutný smích, který se dostavil kdykoliv..

,,To by mě zajímalo jak to dokážeš," Zasmál se znovu.

Křeče se zvyšovaly. Z pusy mi vytékala krev, kterou jsem se začal dusit. V krku jsem cítil nechutnou železitou pachuť vlastní krve, která mě snad rozežírala jazyk, dásně..

Cítil jsem všechno. Dusil jsem se krví ale stále žiju. Proč ještě žiju?! Místností se rozlehly mé bolestivé výkřiky smísené s prosbami o milost..

Všechno se ve mě rozpadalo.. Jako kdyby se mi rozpouštěli všechny vnitřnosti, které mě udržovali při životě. Cítil jsem, že mi srdce přestává bít, ale stále žiji.

Kdybyste jen věděli, jak to bolelo.. Tu bolest nedokážu s ničím srovnat. Jako kdybych vypil kyselinu, k tomu mě zaživa stáhly z kůže. Odřezaly každičký sval na těle. Zkuste si tohle představit a možná si dokážete představit tuhle bolest.

Křičel jsem. Ne.. já řval aby to už skončilo! Pak se mi začal rozmazávat pohled a začala přicházet temnota.

Tělo mi začalo ochabovat a přestal jsem s sebou cukat. Pak přišla moje přítelkyně.

Temnota..