Tak vás vítám u další kapitoly!
Rozhodně hned chci napsat že s touhle kapitolou mi pomáhala nejlepší kamarádka AnytCz.
Rozhodně mrkněte na nejí nový příběh, který má už teda 3 kapitoly ale je úplně boží! Takže se tam zastav a zkoukni to!!

Byl jsem hrubě probuzen.. Jako vždy..Čeká mě další bolestivý test a moc se bojím..

Odtáhli mě do místnosti a rozhlédl jsem se. Co chtějí dělat tentokrát?!

Najednou mnou projela bolest. Něco mi píchli a všechno se mi rozmazalo..

A najednou mi někdo vrazil pěstí. Nejdřív do obličeje. Pak do břicha. Nakonec jsem se svalil na zem. Nechápu proč to dělají, ale asi mám vydržet co nejdéle, což je dost těžké, protože to bolí. Je jim jedno, že mi kopají do hlavy.

Snažil jsem se křičet. Volat o pomoc.. Ale nikdo nepřišel.. Po hodině někdo přišel a přerušil to.. Konečně!!

Ale to už mě táhli k nerezovému stolu s pouty.. No to snad ne! Připoutali mě a něco mi zase píchli.

Po té látce mě začala bolet hlava. Bolest se zvyšovala čím dál tím víc. Měl jsem pocit jako by mi měla hlava vybouchnout. Pak mě začal opouštět cit v celém těle.. Přijdu si jak hadrová panenka..

Nevím jak dlouho jsem tam byl, jelikož jsem upadl do bezvědomí. Probral jsem se až za dva dny..

Skoro jsem se nemohl hýbat..
Přišlo mi že mám gumové nohy i ruce. To už stáli u mě.. a ten jeden měl bič.

Už jsem jen viděl jak se s ním napřáhl a pak jsem vykřikl bolestí, když se bič dotkl v té rychlosti mých zad. Snažil jsem se zvednout, ale kvůli bolesti.. to nešlo.

Pokaždé když bič práskne má záda, vykřiknu bolestí. Tohle už nezvládnu.. Po zádech mi stékají pramínky čerstvé krve.

Naříkám.. křičím, ale nic nepomáhá..

Zamlženě slyším jejich hnusný a zlomyslný smích.. Proč se smějí mému utrpení?! Proč?! Nic jsem neudělal!!

Stále dostávám další a další rány bičem.. Kdy už tohle skončí...?

Potom už jen ležím na zemi a rytmicky odpočítávám každičkou ránu bičem.. Po další hodině bičování jsem byl zničený.. unaveny.. nemůžu se hnout.. Záda mám v jednom ohni. Kolik ran jsem dostal? po stovce jsem přestal počítat..

Stále mi teče krev.. Někdo mě chytil a táhne mě pryč.. kdybych mohl, šel bych sám.. ale nemůžu se hnout, aniž by mnou neprojela další vlna bolesti.

Vhodil mě do cely.. Jediné co jsem udělal bylo, že jsem zůstal ležet na studené podlaze.. Koukal jsem se do zdi, kde byli škrábance.. udělal jsem je já.. kdysi když jsem se pokusil utéct.. Pak už si pamatuji jen tmu..

Byl jsem v bezvědomí celkem dlouho.. možná i čtyři dny. No alespoň jsem necítil tolik bolesti.. Jsem z toho všeho zničený.. nejradši bych umřel. To by bylo pro mě vysvobození.. Proč mě stále drží naživu..? Co z toho mají..?

Otevřel jsem oči a zamžoural jsem po cele. A zarazil jsem se.. Dveře.. jsou otevřené!! Začal jsem se zvedat. Každý pohyb mě bolel a otevíral nové rány. Jdu pomalu ke dveřím..

Vyšel jsem z nich.. Nikdo nikde..? Jak to? Ani alarm nehučí.. Otočil jsem se a jdu směr východ.. Všechno mě strašně bolí a sotva chodím.. ale už jsem tak blízko! Blíží se konec! Dojdu ke dveřím a otevřu je..

Jsem venku!! Dokázal jsem to!! Nějak jsem se rozeběhl pryč k lesu. Už jdu! Mami! Tati! Už běžím domů!! Ale v tom mým tělem projela nepopsatelná bolest a já se skácel k zemi.

Zaslechl jsem kroky a sarkastický potlesk. ,,Myslel sis, že tě necháme utéct jen tak?" zasmál se ten někdo.

Chytil mě a začal mě táhnout zpět do budovy plné mučení a bolesti.

,,Ne! Prosím! Ne Ne!! Už ne prosím! Prosím! Už ne!!" křičím. Už tam nechci!! Byl jsem tak blízko!! Proč to dělají?! Proč?!?! Chci aby tohle všechno už skončilo!!