,,Je ti lépe Moony?" zeptala se mě Bishie. Koukl jsem na ni a pousmál se.
,,Ano, jen mám trochu závratě," ujistil jsem ji. Stále si nemůžu zvyknout na to, že je Bishie velká..

Opřel jsem se o zeď za mnou a vydechl. Zjistili jsme, že Bishie bylo dáno sérum, které způsobilo, že zestárla o několik let. Naštěstí ji to neublížilo..

Pak jsem zaslechl hlasy zpoza dveří a koukl jsem se tam.. Než jsem stihl něco zaregistrovat, dveře se otevřely a vešel muž, vědec.

Na sobě měl bílý plášť, pod nim bílou košili. Měl obyčejné džíny a černé boty. Měl blonďaté vlasy, modré oči, ve kterých jsem viděl špatnou minulost..

,,Co chcete?" zeptal jsem se, než stihl promluvit. Podíval se na mě mírným pohledem, na ktery jsem tady nebyl zvyklý.

Všiml jsem si, že něco zmáčkl v kapse u pláště. A pak spustil.
,,Chci vám pomoct se odtud dostat..," řekl a to se mi zúžila zornička.

,,Vy jste ten..," ,,Ano, dával jsem vám více jídla a zařídil, aby si přežil při posledním pokusu..," jeho hlas je mírný a klidný.

Polkl jsem.. Můžeme mu věřit? Podíval jsem se na Bishie a ta zase na mě. Ani jeden jsme nevěděli, jestli mu můžeme věřit..

Podíval jsem se zase na něj.
,,Dobře.. Pro teď vám věřím.. Jak se dostaneme ven?" zeptal jsem se.
Přišel k nám blíže a vytáhl mapu.
Rozložil ji na zemi k nám a začal nám ukazovat místo, kterým bychom mohli utéct...

,,Za dva dny maji vojáci volno, nebude tu moc lidí a ochranka už vůbec ne. Elektřina bude vypnuta a tak ani alarmy nebudou fungovat..," řekl.
Zamyslel jsem se. ,,To je.. Dobrý plán..," zašeptal jsem trochu.

,,Ano to je," přikývla Bishie a sedla si na postel.  Přemýšlel jsem, jaký v tom je háček...

,,Proč nám chcete pomoct?" zeptal jsem se a probodl ho pohledem.
Muž, který se představil jako Corry, si povzdechl a promnul si kořen nosu..

,,Víš.. Nenávidím tuhle práci.. Dřív se to tu zaměřovalo jen na léčení vážných nemocí a psychických problémů.. Ale následně se to tu změnilo.. K horšímu.. Začali unášet děti, co byly byť jen trošku speciální.. A museli jsme je zkoumat a dělat na nich pokusy.. A taky.. Mám k tomu osobní důvod," stoupl si a přišel ke mě.

,,Jak se jmenuješ?" zeptal jsem mě, přičemž jsem na něj hodil nechápavý pohled. Dyť to mám v kartě, ne?
,,Moony," odpověděl jsem.
,,Myslím tvé pravé jméno.. To, co ti dali rodiče při narození...," v očích se mu něco zalesklo..

Tohle jméno... Nepamatuji si ho.. Nepamatuji si na časy před laboratoří.. Nevzpomínám si na svou rodinu ani sve jméno..
když jsem mlčel, povzdechl si..

,,Já tvé jméno znám..," jeho tón hlasu se najednou změnil.. Přišel mi známý..

,,Jmenuješ se Matthew Light, syn Caitlin a Corryho Lightových, narozen za úplňku květnového měsíce před šestnácti lety. Modré oči a blonďaté vlasy po otci a úsměv po matce. Malý, energický a usměvavý. Zvláštní znamení kolem oka ve tvaru měsíce.. Unesen za slunného dne v šesti letech.. Následně prodělal pokus. který změnil lidskou DNA na kostlivčí..,"

V tu chvíli se mi zúžila zornička a stekly mi slzy.. Pokud nejsem tak blbej tak.. on je.. On je.. To nemůže být pravda!!

Stal jsem na místě a sokovane se na něj díval.. ,,To.. To není pravda..," šeptl jsem. ,,Je to pravda..," řekl s malým povzdechnutím..

Jestli je to ON, tak.. To jim pomáhal?! Kvůli němu jsem tímhle?! Kvůli němu mě unesli?! 

Zatnul jsem pěsti.. Je to jeho vina?!!
Co si teď mám myslet?!

,,Vypadni.. Hned," zavrčel jsem a nepodíval se mu do očí..
,,Matth-" ,,Vypadni!" křikl jsem na něj.
Slyšel jsem smutný povzdech a zavření dveří..

V tu chvíli jsem se svezl na zem a začal jsem brečet. Zabořil jsem si hlavu do kolen a brečel.. To není možné!!!

Pak jsem ucítil objetí a trochu jsem zvedl pohled. Bishie mě objímala ve svém hřejivém objetí..

,,Shhh.. Uklidni se ano?" pohladila mě po hlavě. ,,Kdo to byl?" zeptala se opatrně.

Trhavě jsem se nadechl a stekly mi slzy. Třáslo se mi tělo. Nevěděl jsem jestli vzteky, nebo strachem, co bude dál.

,,To byl.. To byl..,"

,,Můj.. Otec..,"