Už uběhlo několik dní, co jsme tu zavření.. Chráním Bishie, jak to jen jde. I když schytám víc sraček, jak ona..

Snažím se vypozorovat, jak chodí a jak mají vojáci směny, ale chodí pokaždé jinak.

Ale co mi dodalo naději..? I když jsem ho nikdy neviděl, někdo tady z laboratoře nám dodával více jídla a pití.. Vždy s malým vzkazem, kde bylo napsáno něco povzbudivého.
Vždy mi to trochu zvedlo naději, že se odtud dostaneme..

Zrovna jsem ležel na zemi a díval se do blba. Pravé oko mám zavázané již nasáklým obvazem. Přišel jsem o oko..
Bishie seděla u mě a hladila mě po hlavě.. Nevadilo mi to. Bylo mi to příjemné..

,,Moony...?" oslovila mě svým jemným hlaskem. Výjimečně na sobě neměla žádné zranění. ,,Ano?" odpověděl jsem potichu..

,,Bolí tě to?" zeptala se mě s větší starostí v hlase. ,,Ne, nebolí," řekl jsem jí, ale trochu jsem jí lhal.
Bolelo to.

Slyšel jsem malé povzdechnutí.. Nevěřila mi a poznal jsem to. Ve lhaní nejsem dobrý. S námahou jsem se posadil a koukl na ni.

,,Dobře, bolí to, ale není to tak hrozné.. lepší když trpím já, než ty..," pohladil jsem ji po tváři.
Stekly ji malé slzičky a červenala se.
,,N-Nechci o t-tebe přijít!" řekla najednou a objala mě, přičemž mi zabořila obličej do hrudi..

,,Shhh.. Shhh.. Nepřijdeš, neboj se. Budu tu s tebou," utišoval jsem ji a hladil po vláskách..

Musím ji odtud dostat i kdyby mě to mělo zabít..

Zase usnula.. Věčně jen spí. Ale je to tak asi lepší. Lepší, když prospí všechno hnusné, co by ji mohlo ještě více poznamenat.

Pak se začala ze spaní třást a mrskat ocáskem. Začal jsem ji uklidňovat, ale najednou z ni šla strašně silná energie..

,,Bishie, shhh..," snažil jsem se ji uklidnit a tlaková vlna něčeho mě odhodila od ní na zeď.

,,Bishie!" Chtěl jsem k ní, ale nemohl jsem. Byl jsem jako zamrznutý..

Stropní světla začala blikat. Prasklo oboustranné zrcadlo na stěně. Co se to děje?!

Najednou praskly zářivky a nastala tma.. ,,Bishie? Myšičko?" oslovil jsem ji..

,,M-Moony....?" ozvalo se do ticha.
Ten hlas jsem ale nepoznával. Byl.. Dospělejší.. Ne tak pisklavý..

Pak se začalo rozsvícet nouzové osvětlení.. Zamžoural jsem do tmy a koukl na... Bishie..

Byla.. Větší a starší. Ouška a ocásek měla stále.. Hnědé vlasy měla delší asi po půlku zad. Její tělo bylo dospělejší.. Měla vyvinutější partie, které mi do tváří začaly vhánět červeň.
Když se na mě upnuly její krásné oči, lemované hustými černými řasami, měl jsem pocit, že se mi duše rozbušila více. Měla krásně plné červené rty.. Spodní ret se ji trochu třásl. V očích měla náznaky slz..

Zatřásl jsem trochu hlavou a vzpamatoval se. Rychle jsem k ní přiběhl a snažil se nevšímat toho, že je nahá.. ,,Už jsem tady, neboj se," sundal jsem si své tričko a dal ji ho..

Oblékla si ho. Stejně ji bylo dlouhé heh.. vypadala v tom roztomile.

,,Moony, co se to děje?" zeptala se mě roztresene a třásla se celá.
,,Klid, uklidni se," objal jsem ji a pohladil ji po vlasech..

Pevně mě objala a začala trochu vzlykat.. ,,J-Ja nechci t-takhle vypadat..," vykuckala ze sebe.
,,Neplakej, Myšičko.. Jsi krásná," ujistil jsem ji.

Podívala se mi do očí a Stekly ji slzy. ,,V-Vážně?" popotáhla.
Začervenal jsem se. ,,Ano, vážně," pousmál jsem se rozpačitě. Vypadala vážně moc krásně..

,,Děkuji..," dala mi pusu na tvář. Začervenal jsem se ještě více a jen se usmál. ,,Nemáš za co, Myšičko," přitáhl jsem si ji k sobě.

Viděl jsem jak se usmála a já udělal to samé.. Nadechl jsem se vůně jejích vlasů. Krásně voněli...

Takhle v objetí jsme usnuli.. A poprvé za celou dobu jsem spal klidně. Možná to bylo tím, že jsem ji měl u sebe...
Možná to bylo tím, že jsem mel v sobě ještě sedativa..
Ale ať už to bylo jakkoliv, spal jsem klidně...