Povzdechl jsem si a vyhýbal se všem, co nejvíce to šlo.. Dokonce jsem se vyhýbal i Misty..

Byl jsem smutný a na dně..
Už jsem neměl důvod se usmívat. Proč taky? Moje nejlepší kamarádka se mi vyhýbá..

Procházel jsem se po lese a tekly mi slzy.. Už nemůžu.. Nemůžu přijít na to, co jsem ji udělal..

Kdyby mi to aspoň řekla!
Ani Shiro mi to říct nechce!

Sedl jsem si k malému potůčku a přemýšlel jsem. To teď dělám často.. Jen přemýšlím.

Povzdechl jsem si a zabořil hlavu do kolen, které jsem si přitáhl k sobě..
Do ruky jsem si vzal tu plyšovou myšku...

Byl jsem u toho potoka dlouho, než za mnou přiběhl Shiro..
'Co je Shiro? Chci byt sám..,' šeptl jsem.

'Musíš se vrátit! Bishie.. Unesli ji,' řekl rychle a má sklopené uši.

Vyděsil jsem se.
'Kdo ji unesl?!' zúžily se mi zorničky a podíval jsem se na něj.
Stačil mi jeden jeho pohled na to, abych věděl, kdo to udělal...

Zavrčel jsem a stoupl si. Plyšovou myšku jsem si dal do pláště.
'Jdu pro ni..,' řekl jsem rozhodně a rozeběhl se směrem, kde bylo to místo..

Jestli ji zkřiví jen jediný vlásek na hlavě.. Jsou dozajista mrtví.. Řekl jsem si v duchu a běžel dál..

Buď prosím v pořádku.. Buď prosím v pořádku... Prosím..

Opakoval jsem si stále v duchu a běžel, co mi síly stačily. Už jsem popadal dech, ale i přes to jsem běžel dal..

Běžel jsem dál a dál.. Byl jsem už několik kilometrů od tábora, když v tom mnou projela neskutečná bolest a já se skácel k zemi v šílených křečích, které mé tělo stočily do klubíčka

,,Hahahahaha.. Podívejme, kdo se nám vrátil..," zaslechl jsem, ale pak jsem omdlel bolestí.

Ten hlas.. Byl mi odněkud povědomý.. Ale odkud..? Nemohl jsem si vybavit, kde jsem ho slyšel..

Když jsem se probral, bolela mě hlava.. Zamžoural jsem kolem sebe a zúžily se mi zorničky.. Ne ne!

Ihned jsem vstal a začal mlátit na dveře od cely. ,,Pusťte mě!! Pusťte mě!!' ale odpovědi mi byl jen smích vojáků co stáli před dveřmi..

Zkusil jsem si aktivovat magii, ale v tu chvíli mi hlavou projela šílená bolest, která mě dostala na kolena.

Sykl jsem a dal si ruku k oku.. Zavrčel jsem.. Musím Zachránit Bishie..
Sedl jsem si ale na zem a čekal..

Až po několika hodinách se otevřely dveře a v nich stál jeden z vojáků...
,,Tak pojď, ty kryso..," namířil na mě zbraň.

,,Už jdu," zamručel jsem a vstal. Neprotestoval jsem, když mi na ruce dal magii blokovací pouta.
Začal mě odvádět tou samou chodbou do nějaké místnosti..

Tentokrát dveře na konci chodby nebyli můj konec.. Ani začátek.. Těmi dveřmi vyjdu já i s Bishie...

Když jsem vešel, zděsil jsem se.
,,Bishie!!!!" byla připoutána k tomu nerezovému stolu, koženými pouty.
Na ústech měla dýchací masku..
Její bříško bylo rozřízlé a byli vidět vnitřnosti.. Nejhorší na tom bylo, že byla při vědomí!

Jeden z vědců k ni přistoupil a začal ji skalpelem něco odřezávat v břiše. Místností se ozval bolestivý křik, který se mi zarýval do morku kostí.

,,Nechte ji!!" snažil jsem se vytrhnout. Musím ji zachránit! ,,Pusťte ji! Okamžitě!!!' byl jsem nepříčetný..

Bishie křičela.. Naříkala.. Prosila!
Ale nikdo ji nevyslyšel...
,,Aaaahhhhhhh!!!!!!!' zakřičela znovu.

Vyhrkly mi slzy..
,,Nechte ji! prosím!! Vemte si mě!!' prosil jsem je.. Nemohl jsem se dívat na to jak trpí..

,,Prosím!! Už dost!!" spadl jsem na kolena a tekly mi slzy. Už dost! Prosím!!!

Pak najednou.. Křik utichl... Vzhlédl jsem.. Nechávali ji stále při vědomí i když jsem poznal že by chtěla nejradši omdlít.. tekly ji slzy z bolesti a měla sklopená ouška úplně k hlavě..

Poznal jsem ten pohled co měla v očích.. Chuť umřít.. Ukončit všechnu bolest..

,,Pustte ho, ať si s ni Dělá co chce..,' ozvalo se a měl jsem ruce volné.. Ihned jsem přiběhl k Bishie a odpoutal ji. ,,Shh, Shhh.. Už jsem tady, Myšičko.. Bude to v pořádku..," řekl jsem ji abych ji uklidnil..

,,M-Moo..ny.. B-Bo..lí.. To..," vzlykla a tekly ji slzy proudy. ,,Já vím.. Shh..," opatrně, velmi opatrně jsem ji vzal do náruče...vykřikla bolestí..

Šel jsem s jedním vojákem zpět do cely. Tam nás zavřel. Cítil jsem jak se mi její krev vsakuje do trička..

Položil jsem ji na matračku a kůži u rány ji dal k sobě abych ji to mohl léčit.. Chytila mě za ruku..

,,N-Ne.. P-Pro..sím...," bála se další bolesti. ,,Shh.. Shhh..," pohladil jsem ji po vlasech. ,,Nebude to bolet, slibuji...," pak jsem ji dal dlaně na břicho a zavřel oci.. Když jsem si aktivoval magii, sice mnou projela bolest, ale léčil jsem ji...

Jednou rukou jsem ji začal hladit po tváři aby byla úplně v klidu. Jak jsem slíbil.. Všechnu bolest jsem zablokoval.. Necítila nic, ani malé štípnutí.

Když jsem otevřel oči, asi po dvou hodinách léčení, jsem se na ni podíval a všiml jsem si že usnula.. Měla červené tváře.. Bůh ví z čeho..
Možná z horečky..

Drzela mě za ruku.. Lehce jsem se pousmál.. Když jsem si byl jistý, že se ji zranění úplně zahojilo, projela mnou vlna vyčerpání..
Malém jsem se skácel na zem, ale naštěstí jsem se chytil.. Vykašlal jsem trochu krve..

Polkl jsem... Tohle mi ubralo až moc energie. Ale to mi je jedno.. Už ji neublíží.. Nikdy!!

Lehl jsem si a opatrně si ji přitáhl k sobě.. Díval jsem se na její již poklidnou tvář.. Pohladil jsem ji po tváři a dal ji pusu na čelo.

,,Ochráním tě.. Slibuji, Myšičko...,'