Seděl jsem ve staně už třetím dnem a nic se nezměnilo...
Všichni mě mají za zrádce. Počkat... Co když.. ten kluk myslel tím zrádcem mě?!
Ale ne.. Já nechci nikomu ublížit! 

Vážně jsem zrádce?! Nemůžu být zrádce, aniž bych o tom věděl, ne?! Nebo.. ano? Začal jsem se celý třást, protože mám strach, co se mnou udělají.. 

Pak jsem zaslechl rozčilené hlasy. Zmateně jsem se podíval k východu stanu a čekal, jestli si jdou pro mě. Ale pak byli slyšet výkřiky typu: ,,Braňte děti!!" ,,Našli nás!!"

To jsem se postavil a snažil se povolit provazy kolem mých rukou. Musím jim pomoct! 
Ale provazy byli moc pevně utažené. Sakra! Prostě jsem se i se svázanýma rukama rozeběhl ven ze stanu. Když jsem ale zahlédl co se doopravdy děje... Ale ne.. 

Některé stany hořely.. Malé děti se snažili utéct a schovat se před.. NIMI.. Zahlédl jsem Misty a její skupinu, která se snažila bojovat proti vojákům. Co mám teď dělat?! 

Zaslechl jsem křik.. Bishie.. To ne! Musím ji zachránit.. Rozeběhl jsem se za jejím křikem. Doběhl jsem tam a zahlédl Bishie a další malé děti zahnané do kouta.. A jednoho z vojáků.. 
Přiběhl jsem za něj a podkopl mu nohy. 
,,Moony!!" podívala se na mě vyjeveně. 

,,Nebojte se, Myšičko," řekl jsem s úsměvem, ale to mě ten parchant shodil na zem a chytil pod krkem. Chtěl mě dusit.. ,,Vtipný, že chceš škrtit kostlivce," zasmál jsem se a kop ho do rozkroku, takže zaúpěl a svezl se na zem. 

Postavil jsem se a chtěl do něj ještě kopnout, ale chytil mi nohu a strhl mě na zem. Vytáhl nůž a napřáhl se s tím, že mě bodne do duše. Ale mě jen tak lehko nedostane. Nastavil jsem svázané ruce a nařízl jen provaz. Odkulil jsem se a stoupl si před děcka. Roztrhl jsem provaz a měl jsem konečně volné ruce. 

,,Tak konečně vyrovnaný boj," usmál jsem se. ,,To bych neřekl," zasmál se ten voják a najednou na mě mířil zbraní. Zúžily se mi zorničky. ,,Tebe poznávám.. Ty jsi ten pokus, co mi zabil staršího bráchu..," řekl najednou voják a já ztuhl ještě více. ,,Ano jsi to ty.. Rozerval si mu hrdlo a nechal ho vykrvácet, jako prase!" křikl na mě. 

A doprdele... pomyslel jsem si. ,,A co jako?! Zasloužil si to za to co všechno provedl!" řekl jsem na obranu. ,,Di do hajzlu! Zabil jsi mi bráchu! A za to chcípneš ty i ty potrati!!" namířil na mě a na děti a odjistil. To ani náhodou.. Je budu chránit vlastním tělem. 

Zaslechl jsem střelbu, ale žádná bolest nepřišla.. Až potom jsem ucítil pálení v pravém oku a zvláštní pocit na duši. Před námi se objevil průhledný žlutý štít, ve kterém se kulky zastavily a spadli na zem. Tak tohle ten kluk myslel? Objevit své schopnosti? 

V ruce se mi objevil meč, který hořel žlutou aurou. Pevně jsem ho sevřel a zákeřně jsem se usmál. Voják se asi dost zalekl, protože pustil zbraň a otočil se s tím, že uteče. Ale já stál najednou před ním a ostří meče jsem mu zabodl skrz neprůstřelnou vestu do hrudi.
Z pusy se mu spustila krev a v koutku úst se mu tvořily krvavé bublinky. 

,,Tak se za svým bratrem podíváš..," šeptl jsem a vytáhl z něj meč a než padl k zemi, byl mrtvý.. Klekl jsem si k němu a zatlačil mu oči. ,,Omlouvám se..," zašeptal jsem ještě, než jsem se postavil, překročil jeho mrtvé tělo a podíval se na děti, jestli jsou v pořádku.. 

Pár jim tekly slzy a dívali se na mě vyděšeně, ale Bishie se na mě dívala, jako kdyby poprvé zahlédla západ slunce.. Takže mě hltala každým pohledem, který na mě hodila. Nevěnoval jsem tomu moc pozornosti... 

,,Jste v pořádku?" zeptal jsem se a dřep si k nim. ,,Já ano, ale Milly je postřelená," řekla mi Bishie a pohled jsem přesunul na Milly. Tekly ji slzy a celá se třásla. Držela se za paži, ze které krvácela. ,,Neboj se..," šeptl jsem uklidňujícím hlasem, zatímco jsem opatrně koukl na její ruku. Byl to jen škrábanec, ale hluboký.. To bude na šití, pomyslel jsem si. 

Ale pak mi ruka kterou jsem ji jemně držel, začala zářit zeleně a rána se jí začala hojit. Docela překvapeně jsme vypadali oba dva. Já, protože jsem to tak nějak nechápal.. Ránu měla za chvilinku uzdravenou a nezbyla po ni ani jizva. Co to teď bylo? Léčivá magie? Asi ano.. 

,,Běžte se schovat, jdu pomoct ostatním," pohladil jsem Milly po hlavě a koukl na Bishie. 
,,Dávejte na sebe pozor, Myšičko..," Dal jsem ji pusu na čelo a rozeběhl se směrem, kterým jsem zahlédl jak běžela Mistyna skupina.


,,Lukasi!! Colline!!" Vykřikla najednou Misty. Přiběhl jsem tam a zděsil se. Collin s Lukasem leželi na zemi a krváceli ze střelných ran.. Ostatní jsou kde?! Misty byla zahnána do kouta a strašně se třásla. Uši měla sklopené k hlavě a v očích se ji leskl strach.. Nikdy jsem u ní tolik strachu neviděl. 

Na nic jsem nečekal a najednou jsem stál před ní, s mečem namířeným na ně. 
,,Ještě jeden krok a jste mrtví..," řekl jsem potichu a dost chladně. Na tváři mi hrál chladný úsměv a probodával jsem je zatím jen pohledem.

,,M-Moony..?" šeptla Misty. ,,Potom si promluvíme.. teď se postarám o tyhle," řekl jsem a rozeběhl se s mečem na ně. Nestihli ani zareagovat, a byli mrtví.. Tentokrát jsem necítil v tom žádnou radost, že jsem musel zabít.. Ale chránil jsem ty, na kterých mi záleží..

Oklepl jsem meč od krve a nechal ho zmizet.. Otočil jsem se k Misty, která se více nalepila na zeď.. Co zas? pomyslel jsem si už znuděně. ,,Co je? Se mě bojíš?" zeptal jsem se a stál kousek od ní. 

,,N-Ne," řekla najednou a narovnala se a narovnala uši. ,,Jo jasně..," pronesl jsem ironicky. Proč se mě vlastně lekla? řekl jsem si v duchu. ,,No to je stejně jedno..," pokrčil jsem rameny a klekl si k těm dvou idiotům.. Na to, že jsou o dost silnější jak já, toho vydrželi málo.. 

Dal jsem nad ně ruce a dlaně mi zase zeleně zazářily.. Zranění se jim začala hojit a přestali krvácet.. Misty na to koukala vyjeveně.. Možná ještě víc než vyjeveně. 
Po chvilce byli vyléčení a stáhl jsem ruce k sobě. ,,Budou asi dva dny mimo.. Jinak jsou v pohodě," řekl jsem a podíval se na ní. 

Teď měla v očích úplně něco jiného... co to bylo..? Slzy? Tak ty jsem u ní vážně nikdy neviděl.. 
Po tvářích se ji začaly koulet slzy.. ,,Co je?" zeptal jsem se trochu nezaujatě. 
,,D-Děkuji!" vykuckala po chvíli ze sebe. ,,Za co mi děkuješ?" trochu jsem nechápal. 

,,Zachránil si je! I když jsem se já i kluci k tobě chovali hrozně," stekly ji další slzy. ,,Nemusíš děkovat.. Nejsem jako někdo," tím jsem narážel na to, když jsem se pořezal a Lukas se mi ještě vysmál. Stoupl jsem si a rozhlédl se kolem.. Jak to tu mohli najít..? 

,,Jo a ještě jedna věc..," stoupla si Misty a podívala se mi do očí. ,,Vypadáš úžasně..," uhhmmmm.......... co? ,,J-Jak to myslíš?" jsem zmatený a trochu jsem se začervenal. 
,,No.. kolem pravého oka máš zářivé znamení měsíce... a ten meč.. byl jsi vážně silný," řekla užasle. Znamení? Měsíc? Tak jsem si jméno vybral dobře, pomyslel jsem si. 

,,Uhmm..... tak.... děkuji," začervenal jsem se ještě o trošku víc. Misty se na mě sladce usmála a najednou se svými rty přiblížila ke mě.. Zrudl jsem snad ještě více a skoro nedýchal.. Duše mi bila jako o závod a měl jsem pocit, že mi vyskočí z hrudi. 

Pak jsem pocítil její sladké a měkké rty a moje tváře nabraly ten nejtmavší odstín rudé.. Zavřel jsem oči a doufal jsem že se jen tak neodtáhne.. ale opak byl pravdou.. Po chvilce se odtáhla a když jsem otevřel oči, byla.. pryč.. 

Zmateně jsem zamrkal a koukl jsem se směrem kam asi odešla.. Stále jsem cítil její rty.. přejel jsem si palcem po spodním "rtu" a vydechl a podíval se na měsíc.. Byl tichý a mlčel.. 
Ale co s tím.. Teď... je mi dobře.

 Welp.. 
Tak trochu delší než jsem měla v plánu... 
Jak je sakra mohli vojáci najít?! 
Kdo je ten zrádce?! 
Moonymu se objevila magie a je dost BDS, jak jsem si tak nějak uvědomila.. 
Ale co už..
Snad se vám to líbilo a doufám že mě budete dál podporovat :3