Takže Vas vitam u své nové knihy s názvem Moonlight! ^^
Yaay.. Snad to bude někdo vůbec číst, heh.. ^^
No abych zbytecne nelelkovala..
Jen upozornění.. Prvních tak 6 kapitol bude kratších.. Z jednoho důvodu.. Je to teprve začátek.. A rozjede se to potom.. ^^
Postava patří ThomasWissenshaft10, alias SansPei_2005
Já si ji jen propůjčila a píšu její origin.. Takže snad se vám to bude libit! ^^

Chladnou místnost prořízl můj hlasitý a bolestný výkřik. Blonďaté vlasy mi zbělely strachem a bolestí, kterou prožívám každý den, každou hodinu, každou minutu svého života. Modré oči jsem měl zastřené jakousi mlhou. Modrá z mých kdysi veselých očí se začala vytrácet a nahrazovala je šedivá a bez emocionální barva.

Cítil jsem, jak mi čerstvá krev proudí ze všech malých i hlubokých ran, které mám po celém vyhublém a studeném těle.
Nůž sjel po mé studené kůži a zanechal po sobě hlubokou ránu až na kost. Z mých úst se vydral další bolestný výkřik. Krev mi stékala po ruce na chladnou podlahu a vytvářela malou loužičku..

Stále nechápu proč tohle dělají.. Občas si říkám, že je to už trapné.. Že je to jen hloupý sen. Třeba jsem se učil na kole a srazilo mě auto a teď jsem v kómatu a až se probudím, vedle mě bude máma s tátou a pevně mě obejmout. Bohužel s každým zářezem do mého už tak zuboženého těla jsem se probudil do kruté a krvavé reality.

Nevydržel jsem dlouho.. Maximálně dvě hodiny.. Pak jsem se propadl do mdloby a nechal se unášet temnotou.

Když jsem se probudil, byl jsem ve své cele. Dívám se na strop a nehýbu se. Nemá cenu se koukat okolo sebe. Znám tuhle místnost jak své tělo. Čtyři vypolstrované stěny, postel a bílý strop. Nic jiného.. Sedl jsem si a nohy spustil z postele..

Už ne.. Rozhodl jsem se! Už nebudu dělat co chtějí a nebudu dávat najevo bolest!

Musím se odtud dostat jinak mě zabijí.. I když.. Co když mám zemřít..? Ne! Já nebudu ten co zemře! Pokud budu muset, zabiju je!
Jsem rozhodnutý.. A odhodlany udělat všechno proto abych se vrátil domů..