Pohled Moonyho (mě):
Azi se okolo mě u skříněk snaží projít.
„Uhni Moonlighte."
„Můžeš být trochu trpělivá? Jen se přezuji. Uhni si sama," odseknu.
Nereagoval bych tak pobouřeně. Vše v mém životě je většinou oplátka za něco.

Azi se bokem pokusí projít úzkou uličkou a pomůže si tím, že mě na mou skříňku pořádně namáčkne. Vztekle sevřu ruce v pěst a pokusím se uklidnit.

Projdu okolo Blaze Dusta a Bell kteří si živě povídají, ale už to neřeším. Zvykl jsem si. Je to její kamarád a brát jí ho nemůžu.

Projdu i okolo Breeze Dart a Annie.
Popravdě nevím co si mám myslet o cítit. Vydám ze sebe přiškrcený pozdrav.

„Ahoj... Annie i Breezi..."
Oba dva kývnou na pozdrav a já mezitím dojdu do třídy.

~🦋🦋🦋~

Po škole potkám Christiana s Annie.
Do Chrise omylem vrazím. Zamračím se.
Christian Sky se usměje: „To je v pořádku."
„Měl jsi uhnout," zavrčím na něj a on nadzvedne obočí a otevře ústa.
„Moony, klid," zamumlá Annie.
„Jsem naprosto klidný," odseknu a v očích mi blýskne, „je to jeho vina!"
„Není!" zastane se Annie Chrise.
Má pravdu, ale moje nesnášenlivost k tomu naivnímu klukovi je silná.
„Hmpf," zabručím, ale to už se tu objeví Breeze.
Zorničky se mu zúží když zaregistruje zmateného Chrise.

S Breezem se na sebe podíváme a pak společně ledově zavrčíme: „Dej si pozor."

Pak rázným krokem odejdeme.

~🦋🦋🦋~

„Ten kluk se mi nelíbí," zamumlám k Breezovi.
„Mně ještě víc."
Tak smutného a zároveň naštvaného Breeze jsem ještě neviděl, musím říct.
„To bude dobrý," řeknu rozhodně, „zbavíme se ho, to ti slibuji."

    ~🦋🦋🦋~

„Co je Moony? Je Moonbell, měl bys být šťastný," zasměje se Breeze.
„Víš jak mi je? Je skvělý pocit vědět že tě někdo má rád... Ale pak... pak když zjistila Annie že je Moonbell... bylo mi hrozně Breezi. Je to příšerný pocit vědět, že někdo je smutný kvůli mě. Že já jsem ten hajzl co je vším co říká mučí. Azi to samé. Je mi hnusně z těch smutných pohledů. Říkají že to je fajn. Ale není. Uvnitř, je to bude bodat navždy. Kvůli MNĚ. Je mi zle ze mě samotného..."
„Musíš si vybrat koho máš nejradši."
„To se ti řekne lehce."
„Přece musíš vědět – "
Propuknu v štěkavý smích.
„Hlupáku."

🦋🦋🦋

„Bloody!"
„Moony?"
Bloody se na mě otočí, v očích prázdný pohled. Její dříve šedel vlasy z černaly a ona sama si je ze zoufalosti ustříhala, proto jsou křivé. Pod očima má obrovské fialové kruhy.
„Co chceš?"
„Bloody, ne! Nesmíš odjet!"
„Bude to lepší. Tady už nevydržím ani den. Protože je tu ona."
„Bloody – "
Wolf Blood si mě změří pohledem.
„Sbohem Moony. Vyřiď Bell že bylo milé ji poznat a že jí za vše děkuji. A pozdravuj Snow..."

🦋🦋🦋

Na lavičku ke mně si přisedne Bell.
Mlčím. Nemám chuť povídat.
„Ahoj Moony."
„Bloody odjela," vychrlím na ni, bez pozdravu.
„Cože?!"
„Nevyčítá ti to... Ale prostě už tu být nechce." Vyschne mi v ústech, tak se napiju mátového čaje v mých rukou.
Utáhnu si šálu.
„To... snad ne," povzdechne si Bell.
„Pozdravuje tě. A děkuje ti za vše."
„Mátový čaj vždy, huh?" pokusí se změnit téma.
„Mhm," zasměju se chraplavě.

Vítr zvedne do vzduchu trocha listí.
Zadívám se na oblohu. Je šedá. Škaredá, škaredá. Jako já. Je škaredá, šedá a pochmurná. Jako já. A brzy z ní poteče voda, déšť, kapičky.
Jako z mých očí...

🦋🦋🦋

„Nesnášíš mě Moonlighte! Vím to."
„To ne. Tady jde o jedinou věc," propuknu v psychopatický smích, řezavý jako tisíc čepelí zabodávajících se každým dnem do mého srdce, „já nesnáším sebe."

Kratší shiteu :]

Moony❤️