Pohled Azi (Azaria_di_Angelo ):
Pomalu jsem zvedla hlavu, ve které mi třeštila bolest.
,,Sakra..."
V lese už mlha trochu opadla. Tma ale byla stále, takže jsem v bezvědomí musela být jen chvíli.
Vítr také trochu polevil.
,,Anne Row!" zavrčela jsem, ,,ona mě tu nechala!"
Hlas mi stejně napůl vzal vítr, ale aspoň jsem se slyšela.
I v noze mi pulzovala bolest, ale přesto jsem se zvedla.
Rozhlédla jsem a spatřila světlo.
,,Perníková chaloupka..." snažila jsem se zklidnit se tím 'vtípkem'.
Kulhavým krokem jsem se vrhla za světlem.
Bylo to ohniště na mýtince. U něj ležela schoulená postava. Modré vlasy jí trčely zpod kapuci.
,,Moony?" opatrně jsem k němu přistoupila.
Prudce se zvedl.
,,Azario! Co tu takhle v noci děláš? To je nebezpečný!" zasyčel.
Protočila jsem očima.
,,Ann si myslela, že někoho vidí... Někoho nebezpečnýho. Prostě drama, víš," ušklíbla jsem se.
V Moonyho očích se zaleskla obava.
Obava z čeho...?
,,Jo... A-aha."
,,A co tu děláš ty?" nadzvedla jsem obočí a sedla si k němu.
,,Jsem na p-procházce..." řekl tiše a falešně se usmál.
Nerýpala se do toho. Hádka s Moonym je to poslední, co potřebuju.

,,Počkej," řekl po chvíli, ,,jestli jsi šla s Ann... Kde je?"
,,Spadla jsem a ona mě tam nechala," odrfkla jsem si.
Moony seděl se zvláštní, smutno-vyděšenou grimasou.
,,Tak... Asi ji půjdu hledat...." řekl potom a zvedl se.
,,Čekej! Jdu taky!"
,,Jeden tu musí zůstat... Mám tu..."
,,Ať už tu máš cokoli, pohlídej si to a já ji najdu. Chci si s ní vyřídit, proč mě tam nechala," strčila jsem do něj.
Poraženecky si sedl a já se s baterkou rozešla dál.

,,Ann! Haló Ann!"
Mlhy i větru bylo méně, ale protože předtím jí bylo abnormálně, to 'málo' by ve skutečnosti stejně bylo hodně.
Vichr mi pískal v uších a rozbubnoval srdce. Unaveně jsem se rozhlédla, ale všude jen šedo, černo nebo bílo.
Mráz mě polechtal na zádech.
Po chvíli se mi něco ostrého zabodlo do nohy. Vykřikla jsem bolestí.
(Já vás tady v týhle story s Ann mučím... x'D)
Jen větvička... Nejspíš.
Jen větvička to rozhodně nebyla, z nohy se mi valil proud krve a vsakoval se mi do kalhot.
,,ANNE ROW!!!"
Díky ní tu jsem...
,,ANNE ROW, KDE SAKRA JSEŠ?!"
Můj křik znovu ztlumil vítr. Do očí se mi nahrnuly slzy bolesti.
Kurňa. Brečím, jak malá holka.
Něco se mě dotklo.
,,Azi?"
Hleděla na mě Ann. Oči měla rudé od pláče a tvář měla mokrou. Měla také krvavé škrábance.
,,Promiň, byl to blbý nápad," hlesla, ,,a-ale..."
Rozbrečela se znovu.
,,Co je Ann?"
,,Viděla jsem někoho... a ten někdo... někoho dalšího z-zabil!" zakňučela, ,,musíme odsud vypadnout."
,,Ne. Potkala jsem Moonyho, vrátíme se pro něj," řekla jsem.
,,Ne Azi. On ten vrah vypadal jako Moony... ale byl ke mě zády. Nebyl náhodou Moony od krve?"
Srdce mi hrůzou skoro vyletělo z hrudi.
,,Už i ty podezříváš Moonyho?! Nějaký kradení mobílků možná, ale ty ho obviňuješ z vraždy?!" zakřičela jsem na ni.
,,To jsem neřekla. Jen tak vypadal. A poslední dobou se Moony... chová jinak," šeptla.
,,Byl od krve, ale určitě se zranil jako my. Je tma a mlha," protestovala jsem.

,,Tak dobře..." svolila nakonec, ,,odveď mě k němu."
Trapně jsem hlesla: ,,Nepamatuju si cestu."
,,Já si nepamatuju cestu z lesa vůbec," opáčila sklesle.
Hrklo ve mě. Já i Ann jsme se bezmocně svezly na kolena. Dostat se odsud bude těžší než jsme čekaly.

Pohled Bell (LadyAnabell86 ):
Ráno do školy nepřišel Moony, Azi ani Ann, což mě trochu znervóznilo.
Moonyho místo vedle Blaze Dusta bylo prázdné.
Blaze mi pokynul ať i sednu k němu, ale já pomalu zavrtěla hlavou. Už tak to vypadá dost trapně.
Zahrál na mě prosící oči. Teď jsem hlavou zavrtěla rozhodněji.
„Nemůžu," naznačila jsem ústy.
Protočil očima.
„To si myslíš, že jsem trapnej?" zavrčel mi po chvíli u ucha.
Nadskočila jsem.
„Jasně že ne!"
„Slečno Dark ticho! A vy pane Duste, se okamžitě vraťte na své místo! Na ty vaše romantické scény nemám čas!" křikla učitelka.
Polil mě pot a do tváří se mi trapností nahrnula krev.
Tak takhle to vypadá? Bavím se s klukem... Ale i s Moonym se bavím a všichni mlčí!
Někde v zadní lavici se zahihňaly dva dívčí hlasy. Ofrkla jsem si a měla pocit, že tužku v mé ruce rozdrtím.
S přivřenýma očima jsem se ohlédla na učitelku. Zvedla jsem ruku.
„Mohu jít prosím na záchod?" zeptala jsem se opatrně.
„Slečno Dark! To neumíte vydržet?"
„Ne," odsekla jsem a vstala. Vyšla jsem ze třídy a práskla dveřmi. Tohle musí skončit. Blaze to s náklonností přehání.

„Já ho – " nestihla jsem doříct.
„Co? Děje se něco Bell?"
Na krku jsem ucítila teplý dech.
„Běž pryč! Přeháníš to! O co ti jde! Je to trapný! Ty seš trapnej!" zavrčela jsem než mi vůbec došlo, co říkám.
Blazeovi oči zkameněly.
„Dobře. Tak já jsem trapnej? Dobře Anabello. Tak ahoj ty kamarádko."
Anabello. Tak mě nikdy neoslovil. Asi se urazil.
Jeho slova mě zastudila a nějaká vlastní mi uvízla v krku.
„Blazi! To víš holky tohle někdy říkají já – "
Prudce se otočil.
„Už konečně mlč! Sakra, furt jen meleš ty tvoje milý řečičky, ale co já? Na mě vyjedeš?! A teď mlčíš."
Otočil se na patě a zmizel.
Chtěla jsem mu něco zavrčet do obličeje, ale ústa mi to nedovolily.
„Máš pravdu. Jsem trapná."

Pohled Ann (AnnaAnnieAnn ):
Azi se hrnula dál s úmyslem najít Moonyho.
Z mého adrenalinového balónku v hrudi nezbylo nic. Na prsou mě tížila únava. Už ani ne strach. Chtěla jsem si jenom odpočinout. Slunce už viselo vysoko na obloze. Poledne. Po chvíli se ozvala rána.
„Co to bylo?"
„Znělo to jal výstřel," prohodila a dívala se na mě skrze větve, „pohni sebou. Musíme jít."
„To to bereš tak v pohodě?!" vyštěkla jsem na ni. Tlak v hrudi byl omamný, měla jsem pocit, že omdlím. Hlava mi třeštila únavou a dehydratací.
Mlžilo se mi před očima a přes mžitky jsem Azi skoro neviděla.
„A co mám dělat?! Začít hysterčit?! Kde žiješ Anno! Byl to třeba myslivec!"
„To znamená, že – "
Znovu výstřel.
„Že máš pohnout kostrou!" odsekla.
„Ne. Mlč už kurňa! Azario, skrč se. Je blízko. Slyšíš? Ať je to kdokoli, skrč se. Budeš se hýbat a bude si myslet, že jsi zvíře! A pak bum!"
Hlava mi stále třeštila nepříjemnou bolestí.
Azi zmlkla a skrčila se vedle mě v houští.
Její dech už nebyl vyrovnaný, nýbrž přerývavý a nervózní. To už se mi ale točila hlava a svět kolem mě mizel...

Eeek.

Moony❤️