Pohled Azi (Azaria_di_Angelo ):
Bezmocně jsem praštila do skla.
,,Ann!" zachrčela jsem.
,,Žádná Ann," ozvalo se chladně za mými zády.
Prudce jsem sebou v skleněném vězení trhla.
Za mnou stála postava v kápi. Zpod ní zářily chladné blankytně modré oči.

,,Co sakra chceš?"
Postava se zasmála, ale neodpověděla.
,,Ptám se, co chceš!" zakřičela jsem znovu.
,,Snažím se sem dostat Ann. Tvůj řev mi pomáhá," ušklíbl se.
Otráveně jsem zmlkla.
Doufám, že Ann mě zachrání. Co to melu?! Ať radši uteče...
Tohle byla prý slova hrdinů. Stejně mě hryzalo, že si teoreticky přeji ať tu umřu a ona žije. Ne, že bych Ann nepřála žít. Zatočila se mi hlava.
Proč bych jako měla umírat?!
S návalem dalšího vzteku jsem praštila do skla. Konečně trochu popraskalo.
,,Ještě jednou... a..." sykla postava.
,,Jak si přeješ..." zasmála jsem se a vrazila do skla naposledy. Sesypalo se na zem.

,,Mrcho! Stůj!"
Rychle jsem vstala na nohy a rozběhla se z místnosti do chodby. Za sebou jsem slyšela postavu. Poznala jsem, že je to kluk.
Toho nepředběhnu! zapanikařila jsem v duchu.
Plíce mě za běhu řezaly.
Sakra!
Rozbušilo se mi srdce, ale náhle jsem do někoho vrazila. Do Ann.
,,Azi!"
,,Mlč a utíkej!" vyjekla jsem.
Vyletěli jsme z chodeb na konečně denní světlo. Poslední, co si pamatuju bylo naše zakopnutí...

Pohled Bell (LadyAnabell86 ):
,,Aaaa, teď!" zasmál se Blaze. Mobil cvakl. Blaze Dust se rychle na selfie podíval a ukázal mi ho.
,,No, Blazie ty se tváříš!" smála jsem se.
Dust se ušklíbl.
Prohlédla jsem si nás. Moje červené a jeho oranžové vlasy jasně svítily.
Ladí nám to... Uh, myslím ty vlasy!
Zatřásla jsem hlavou.
Vzpamatuj se Anabell!
,,Bellie? Necheš dojíst ten oběd?" šťouchl do mě Blaze.
,,Jo... Jo."
Zapíchla jsem vidličku do gumového masa, které se zatřáslo jako želé.
,,Odkaď to vyhrabali?!" vyjekla jsem.
,,Otázka je spíš kdy," ušklíbl se Blazie.
Pobaveně mi blesklo v očích.
Blaze je vážně skvělý kamarád. Moony se nejspíš třeba plete...

Pohled Ann (AnnaAnnieAnn ):
Unaveně jsem zvedla hlavu a podívala si na svoje odřené koleno.
,,Fakt jsme museli skákat sem?!"
,,Jo," odsekla, ,,nevidíš, že jsme ho setřásly?! Máš mi děkovat!"
Protočila jsem očima.
,,Takže kde jsme?"
,,Blízko náměstí. Můžem buď zaklepat u Moonyho doma nebo u Bell," rozhodila Azi rameny.
,,U Moonyho. Vidět Bell a Blaze, jak se spolu dívají na televizi fakt nechci," zamumlala jsem.
,,Víš, že Bell může tahle ignorace mrzet chytrolínko?"
,,Co ji na tom má mrzet?!"
,,Prostě už pojď..."

~

Azi se natáhla a zazvonila. Melodie zvonku se tiše nesla vzduchem a zabodávala se mi do uší.
Potom se za dveřmi objevil Moony.
,,Co tu sakra.."
,,Chtěly jsme tě pozdravit," ušklíbla se Azi.
Změřila jsem si kamaráda pohledem.
Azurové modré oči mu nesvítily jako vždy. Byly smutně pohaslé. Vlasy měl rozcuchané. Ale co mi začalo bolestivě hryzat srdce, bylo že jen stál. Stál na prahu. Celý den byl doma. Nehledal nás...

Nakonec Azi odešla.
Tohle celý se mi vůbec nelíbí...
Taky mě to táhlo běžet za rodinou. Zatřásla jsem hlavou.
,,Co se dělo... když jsme byly... pryč?" zeptala jsem se tiše a zvedla k němu pohled.
Pohled mi sklesle oplácel, dokud neuhl.
,,Nic. Ty jsi ta, co by měla mluvit," řekl.
Zaleskly se mi oči.
,,Moonlighte! Byla jsem s Azi pohřešovaná. To ti to ksakru nic neříká? Hledala nás policie! Když se tu jen tak objevíme, je to podle tebe v pohodě?!" vyjela jsem chladně.
,,To jsem neřekl. Vím, co mi vyčítáš. Že jsem tě nehledal. Já fakt chtěl..."
,,Nechat mě umřít?" Ironicky jsem zatleskala: ,,Super práce!"
,,Ann.."
,,Mlč!" okřikla jsem ho, ,,tohle musím vstřebat."
Práskla jsem jeho dveřmi.
Přátelé si pomahájí? Haha, super vtip.
Něco jsem zavrčela.
Vítr byl studený a hrál si s mým copem.
Povzdechla jsem si a gumičku stáhla dolů na ruku. Pohodila jsem hlavou, aby se mi vlasy rozpletly.

Na chodníku moc lidí nebylo, jen nějací  malí kluci se v uličce honili za míčem a pokřikovali na sebe.
Přejeli mě pohledem a pak mi o hlavu zaduněl ten míč. Zazvonilo mi v uších a zatřásla jsem hlavou.
Děti se rozeběhly pryč, ale jedno jsem prudce popadla za kapuci. Zbytek se také zastavil.
,,Kdo to hodil?" zasyčela jsem.
Všechny ukazováčky se obrátily na toho, kterého jsme držela.
Dobrý odhad, ušklíbla jsem se v duchu.
,,Co mi k tomu povíš...?"
Moje oči zchladly a byly jako kámen.
,,Hm?"
Malý kluk se na mě opatrně podíval.
,,Chtěl jsem tě zastavit..." hlesl.
,,Proč jako?!"
Chlapec nesměle vytáhl z kapsy pomačkanou fotku. Fotku mě.
,,Co to ksakru je?" obořila jsem se na něj.
Opatrně ukázal na nápis.
Pak mi došlo. Zapomněla jsem, že mě hledali. Byla jsem pohřešovaná.
Připomene mi to rozhovor s Moonym.
Zatřesu hlavou.
,,Jo... Dobře. Tak si běžte hrát..."
Pustila jsem ho a pomalým krokem došla domů. A bylo načase pustit se do vysvětlování.

Ehm. Nebyla moc nálada ke psaní x'D

Moony❤️