Pohled Ann (AnnaAnnieAnn  ):
,,Tak super. Už nejsme pohřešovaný," usmála jsem se pobaveně na Azi.
Pomalu padala tma a bylo mlhavo. S Azi jsme seděly na zídce.
,,Mhm... Nevíš co je s Moonym?"
Neslíbila jsem, že vždycky budu stát na Moonyho straně? Co to melu, stále stojím! Blazeovi nevěřím.
,,Ne," řekla jsem a v hlavě se pokusila uškrtit myšlenku na Moonyho 'hádku' se mnou.
,,Hm," zamumlala.
,,Moony? Moonlight Claw?" ozvalo se za námi. Postával tam hnědovlasý kluk.
,,Uh... Jo?" mykla jsem rameny, ,,proč?"
,,Nic, jen se ptám. Bavil jsem se s ním... Hlavně o Blaze Dustovi."
,,Ty znáš Blaze?" pozvedla jsem obočí.
Otráveně ohrnul ret, založil si ruce na prsa a protočil očima: ,,Jasně. Je to můj bratranec. To jsem ale Moonymu neřekl... Radši."
,,Aha..." zabručela Azi. Evidentně nevěděla o čem mluvit.

,,Jsem Breeze Dart," řekl kluk přátelsky po chvíli.
,,Ann... A tohle je Azi," kývla jsem hlavou.
Pohupovala jsem nohami na zídce.
Pak jsem si odkašlala.
,,Ehm. Chtěla bych si s Azi promluvit v soukromí."
,,Jasně," řekl Breeze bez známky uražení v očích.
Oddechla jsem si.

,,Tohle je divný. Zná Blaze, víš? Může nám o něm něco říct.... A navíc... Moonyho a Bell teď moc nevídám..."
,,Moonbell nám nějak vyhaslo," ušklíbla se Azi.
,,To není legrace Azario. Tohle je divný," odsekla jsem.
Vítr si pohrával s mými hlasy a mě zase začal hryzat zvláštní pocit.
,,Azi... Koukej," ukázala jsem opatrně na osobu.
,,Co je s ní? Annie, prosím nebuď i ty drama queen!" zatřásla se mnou.
,,Prostě tak za hoďku přijď ke mě domů," protočila jsem očima.

~

Padla tma. Vítr hodně zesílil.
Vyšla jsem před dům, kde už čekala Azi. Skoro jsem ji v husté mlze nepoznala.
Zachumlala jsem se do mikiny.
,,Co chceš sakra v tomhle nečase Anne?!" zavrčela unaveně.
,,Prostě pojď za mnou."
Rozsvítila jsem baterku a vyrhla se do poklusávání.
,,Zpomal! Ann!"
,,Kdybys viděla to co já..."
Sípavě jsem se nadechla. Ve vzduchu byl cítit vlhká vůně mlhy.
Znovu se do mě opřel vítr a já se překulila na Azi.
,,Tohle mě přestává bavit, Row!" zakřičela, ale vítr její hlas odnesl pryč takže zněl jako šepot.
Přejel mi mráz po zádech.
Jakej blbec by podnikal takovouhle výpravu... Jenom já. Připomíná mi to bojovku na táboře.
Tlumeně a zoufale jsem se zasmála, ale z úst mi nevyšla ani hláska. Tedy, nejspíš vyšla ale nebylo možné ji slyšet.
Něco mě chytlo za rameno. Instinkt mi nařídil ječet a ohnat se po tom baterkou. Byla to ale jen Azi, která se snažila zvednout.
,,Příště na tebe kašlu," řekla mi do ucha a snažila se mluvit nahlas.
,,Tohle mi připomíná nějakou vichřici na horách!" zamumlala jsem.
,,Na horách... Hory rovná se místo... místo... Kde vlastně jsme Annie?"
Hrklo ve mě.
,,Myslela jsem, že vím kudy jdu..."
,,Řekni mi, že si děláš legraci. ŘEKNI MI, ŽE SI DĚLÁŠ LEGRACI ANNE ROW!" zavyla zlostně.
Poslední balónek odvahy ve mě praskl.
Jakokdyby ho nějaká jehlička propíchla.
V hrudi jsem cítila intenzivní buchot mého srdce, ale slyšet nebyl.
Azi se na mě obrátila. V očích měla smíšené pocity- hněv, strach a únavu.
V mých se blyštila jen panika.
Zhluboka jsem se nadechla.
Nejsem srab. Nejsem. Srab. NEJSEM. SRAB.
,,Jdeme Azario!" popadla jsem ji za ruku a s novým přívalem adrenalinu se rozběhla.
,,Ti hráblo?!"
Vzbudil se ve mě zvláštní pocit, dokud Azi pronikavě nezavyla bolestí.
,,Azi?"
Neslyšela jsem, že by spadla, ale to jsem odvodila z toho, jak mi vyklouzla z ruky.
,,AZARIO!"
Můj hlas se znovu ztrácel, stejně jako ten krátký příval odvahy. Nechtěla jsem tam Azi nechat, ale něco mě donutilo pokračovat.
,,Promiň Azi. Hned se vrátím.."
Rozběhla jsem se dál. Do obličeje se mi bořily větvičky.
To znamená, že už jsem v lese..
Na něco jsem šlápla a to křuplo.
Sklonila jsem se k tomu a vydral se ze mě zoufalý výkřik.
Přede mnou ležela kostra.
Určitě je to jen jelen. Jelen. Nebo nějaké zvíře. Jsem blbá! Proč jsem sem chodila!
,,Pomoc!" kníkla jsem.
Naděje, že mě někdo slyšel byla nulová, poněvadž jsem neslyšela ani já sebe.
,,Prosím..."
Opřela jsem se o strom. Na tváři mě po všech těch větvích štípala krev. A slzy.
Zrychleně jsem dýchala, až mě řezaly plíce. Nohami mi z běhu vystřelila bolest.
Nakonec jsem znovu rozsvítila zhaslou baterku. Světlo svítilo do trojúhelníku a ukázalo mi postavu, kterou jsem pronásledovala. Držela někoho dalšího.
Vítr mírně polevil a já se schovala do křoví k nim.
,,Prosím..." zaslechla jsem.
,,Prosím? Tohle je konec, idiote."
Ten hlas znám.
Přejel mi mráz po zádech. Pak se ve vzduchu zaleskla čepel nože.

Tělo padlo k zemi. Do mě se opřel vítr a srazil kápi vraha. Chtěla jsem ječet. Ale nešlo to. Po tvářích mi tekly kapičky krve a mísily se s slzami velikosti hrachu. Objala jsem svoje kolena.
Vrah byl ke mě otočený zády, ale ty modré vlasy jsem znala velmi dobře...

Zvrat ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Moony❤️