Tak jo. Rozhodl jsem se něco malýho napsat. Nahoře jsme my- Moonazannebell v MLP formě.
Zleva do prava: Ann (AnnaAnnieAnn ), Azi (Azaria_di_Angelo ), Bell (LadyAnabell86 ) a já- Moony. Tenhle příběh ale bude v lidské podobě...:

Pohled Moonyho (já):
Náš tým se rozhodl stanovat, ano.
Bell a Ann se pokoušeli jeden stan zrovna postavit.
,,Je to rozbitý Moony!" křikla Azi, která se tu mezitím záhadně objevila taky.
Hrdě jsem zvedl hlavu a rukou si projel ve vlasy.
,,Z cesty. Já to zvládnu," prohlásil jsem a už si to kráčel k stanu.

Chvíli jsem lomcoval s kolíky a pak stan znehybněl.
,,Vidíte? Já to doká-"
Ani jsem to nestihl doříct a stan se na mě zřítil. Něco jsem zahučel a ty tři se zasmály.
Vstal jsem a oprášil se.
,,Ty zelená potvoro! Já ti ukážu!" ječel jsem na stan, ale holky mě od něj rychle odtáhly.
,,Myslím že takhle tomu nepomůžeš Moony," konstatovala Bell a protočila očima.
Nasupeně jsem se zahleděl do dálky a hrál uraženého. Já ten stan neshodil. Za to přeci mohla sama ta zelená potvora, ne? Nemá padat.

                                ~

Po čtvrt hodině štelování stanu to konečně stálo.
,,A to ti to muselo tak trvat, že?!" utrousil jsem směrem k stanu.
,,Neboj Moony, ten stan tě má taky moc rád," zasmála se Ann.
,,Mám hlad," pronesla lehce Azi 'k tématu'.
,,Tak jídlo máme. Ale nemáme na čem to uvařit," rozhodila Bell rukama a hned na to kývla, ,,jestli chceš jídlo, tak pojď pro dřevo Azi."
A táhla ji za ruku pryč.

Unaveně jsem si sedl do trávy a začal kreslit. Ann se taky posadila a četla si.
,,Ty máš taky hlad?" zeptal jsem se.
,,Ne," zasmála se Ann.
,,A nevíš jaká jsou u Azi a Bell procenta, že se neztratí?"
,,Ehhhh.... Na to jsme nepomysleli Moony."
Kníkl jsem.
,,Tohle se mi nepozdává..."
Přeci jen. Tužka mi jezdila po papíře a minuty od odchodu Azi a Bell utíkaly...

Pohled Azi (Azaria_di_Angelo )
,,Já si tu cestu pamatovala Bell!" křičela jsem.
,,No jistě! A proto tu teď bloudíme? Je hezký, že jsi nasbírala větvičky na jídlo, ale kvůli jídlu jsme v háji!" zasyčela Bell na oplátku.
,,Klid. Hádkou se odsud nedostanem."
,,Máš pravdu," povzdechla si Bell, ,,jenže už se stmívá.. Jestli nás Ann a Moony půjdou hledat, můžou se ztratit taky a..."
,,Myslela jsem, že jsi optimistka Bell," pozvedla jsem obočí.
Moje kamarádka něco zamumlala a pokoušela se najít cestu.
,,Proč jsme si nevzaly baterky!" nadávala jsem.
,,Čekaly jsme, že tu budem tak deset minut," připomněla mi Bell.
,,Hele... Potůček a jeskyně. Viděly jsme to po cestě sem?"
,,Ne."
Přejel mi mráz po zádech. Něco tu nehrálo.
Něco je špatně...
,,Fakt jsme tu nebyly?"
,,Ne."
,,Hele ale..."
,,Ale co?"
Lesem se rozhlehl nadliský řev.
Ztuhla jsem.
,,Bell, já myslí-"
,,Aaaaa!"
Prudce jsem se otočila k Bell a zaječela taky: ,,Medvěd!"
Zvíře zařvalo a rozběhlo se za námi.
Rozbušilo se mi srdce a po tváři tekly kapičky potu.
Před námi se objevil potůček.
,,Musíme ho přeskočit Bell!"
Zavřela jsem oči. Svět se mi zpomalil. A pak jsem dopadl nohama na zem.
Bell zase běžela vedle mě.
Zvládly jsme to!
Medvěd zakopl, ale už se zvedal.
,,Azi, nemůžeme ho navést k Moonymu a Ann," řekla zděšeně Bell.
,,Říkáš brzo, už jsme u nich!"

Moony a Ann vykřikli zmatením.
,,Chtěli jsme vás jít hledat a mezitím už jsem dokonce udělali oheň..."
Všimli si naší honičky. Moony rychle popadl větev a zapálil ji. Zvedl ji k zvířeti, které zastavilo a zařvalo.
,,Zmiz!"
Začal máchat ohněm.
,,Takhle to uhasíš, blbečku!" štěkla jsem.
Vzala jsem si taky větev, po mě i Bell a Ann.
Medvěd se rozmachoval tlapami, ale pak náhle spadl na všechny čtyři a odešel.
Moony měl pevně semklé rty a vyvalené oči.
Bell nepřítomně hleděla směrem, kterým medvěd zmizel a Ann si se mnou měnila zmatené pohledy.

Takhle skončilo naše stanování. Tedy, ještě pokračovalo. Konec byl jednoduchý. Rozklepaní strachy jsme z lesa utekli a stanovali na Moonyho zahradě.

Ten děj hrozně rychle utíká x'D No neva. Je to blbost x'P
Tak jsem to chtěl jen zkusit ^•^
Děkuji všem zúčastněným.
Asi ale zůstanu u malování... x'3

Moony❤️