Byl další krásný den na střední škole UA. Bakugovy prý nebylo dobře, takže zůstal ležet na pokoji. Tudíž tu nebyly rvačky ani hádky a všichni byli rádi. Konečně klid. Ticho.

Izuku si ale už dávno všiml, že s bakusquad není úplně všechno v pohodě. Začali se vůči Bakugovy chovat odtažitě a ve volném čase je všechny spolu i s Bakugem téměř nikdo nevidí a nebo jsou jen ve společence.

Baku si toho samozřejmě také všiml a ačkoli to nechce přiznat, záleží mu na nich. Docela ho mrzí, že s ní už netráví tolik času.

Ze začátku si myslel, že pro něj něco chystají a proto ho s sebou nechtějí nikam brát a nikam ho nezvou. Když to ale bylo víc jak tři měsíce, vzdal to.

Dokonce začal závidět i tomu nerdovi Dekuovi, že má dobrou partu.

Jediný kdo za ním ještě jakž takž dolízá je Kirishima, což není žádná novinka. Ovšem ten už se u jeho lavice přestal ukazovat tolik. Prozatím si chce ale zachovat svoji chladnou, agresivní masku.

.

Dekuovi skončilo vyučování, takže přišla řada na oběd. Odstál si řadu a šel si sednou k jednomu z volných stolů. K němu si sedl i Todoroki s Iidou, Urarakou a Tsu. K vedlejšímu stolu zase Kirishima, Denki, Sero, Mina a Jiro.

K obědu bylo něco neidentifikatelného ale přesto dobrého. Druhý stůl, kde seděli Katsukiho kamarádi docela řval, takže je slyšela celá jídelna.

„Nechápu jeho myšlení." smál se Denki.
„Že ho baví být takový výbušný!" smála se Mina.
„Neumí se bavit!" vykřikl Sero.
„Že nedokáže být milej!" stěžovala si Jiro. Jediný kdo byl potichu byl Kiri. Měl falešnej úsměv. Jde to poznat.

Izuku už nevydržel posměšky na Bakugovu osobu a tak vykřkl „A co takhle Kacchana nechat být a být rádi že se s vami baví!?" všichni zmlkli. Bylo to poprvé co Izuku vůbec zvýšil hlas. „Midoriyo vždyť tě šikanuje!" nadhodil Todoroki.
„Právě proto nechci aby zažíval to co já. Šikana nebo posměšky nejsou pěkná věc a já to moc dobře vím." zamračil se.

Vzal tác s nedojezeným jídlem a odnesl ho. Měl namířeno to všechno říct Kachannovy. Sice nevěděl, co mu má říct ale prostě mu to říct musel.

Už stál před Kacchanovými dveřmi dlouho. Možná hodinu, možná jen pět minut, ale když jde o jeho kamaráda z dětství musí se překonat.

Konečně zaklepal a čekal. Z pokoje se ozvalo naštvané „Dále!" Zelenovlásek tedy opatrně vešel. Jakmile ho blonďák spatřil, začal nadávat div si neodpálil výbuchy pokoj.

„Já jsem si všiml že s Bakusquad není všechno v pořádku no...a dneska při obědě....oni....oni..." koktal zelenovlásek. „CO ONI?!" Křikl Bakugo. „Tě pomlouvali..." dořekl a modlil se aby mu nepřistál výbuch do obličeje.

„Závidíš mi protože s bakusquad zažíváme super zážitky!? Zabiju tě nerde!" křičel Baku. Ovšem v hloupy duše si říkal, že by to mohla být pravda, ale nechtěl tomu věřit. Nechtěl.

.

Deku vyběhl z jeho pokoje rychleji než kdy jindy před kým koli jiným a Bakugo se svalil na postel.

Nechtěl nad tím přemýšlet. Prostě ne.
Za nedlouho se ozvalo další klepání. Blonďák se zvedl s tím, že jestli tam uvidí znova tu brokolici už mu ten výbuch do obličeje uštědří. Díky bohu to byl ale jeho červenovlasý kamarád „Ahoj Bakubro! Už je ti líp? Přinesl jsem ti poznámky!" Vyhrkl na blondýna. „Díky, pak ti je přijdu vrátit." Vzal si poznámky ignorujíc rudovlasovu otázku. „Tak zatím!" rozloučil se Kiri a zmizel buh ví kde.

Nesnášel, když mu Kirishima říká Bakubro, ale už to neřeší. Sedl si ke stolu a dopisoval všechny sešity.

.

Zelenovlásek mezi tím přemýšlel, jak to Kaccachonovy dokázat. Po krátkém přemýšlení došel k tomu, že by to mohl zkusit nahrát a pak mu to pustit. To by mohlo vyjít, ne? Doufal v to.

No jo, ale kde vzít tu jistotu, že se o něm zase budou bavit? Nebo až se o něm budou bavit tak že u sebe Deku bude mít telefon?

Zabral se do svého plánu tak moc, že se na něj přišel podívat Iida „Midoriyo? Jsi v pořádku?" optal se přes dveře. Dekua to probralo z tranzu a šel mu otevřít. „Ahoj Iido, jo jsem v pořádku. Proč se ptáš?" usmál se na zástupce jeho třídy. „Je totiž už večer a ty jsi za celou dobu nevylezl z pokoje a moje povinnost je se starat o třídu." odpověděl mu Iida. „To už je večer!?" zhrozil se zelenovlásek. To opravdu strávil celý den vymýšlením plánu? Ou. Modrovlásek na chodbě kývl na souhlas. „Ou, děkuju za starost." poděkoval mu. „Je to moje povinnost." řekl zástupce třídy a odešel.

Deku se rychle šel připravovat do školy.

.

"Fajn, sešity dopsané mám a úkoly mám taky všechny." mumlal si pro sebe blonďák.

Všechno to zabalil do tašky a šel do společenky. Bylo tam hlučnějc než normálně. Něčemu se smáli. „Beztak to jen hrál a nechtělo se mu do školy protože jsme psali ten velkej test!" smál se Sero.

Katsukiho to zarazila. Zůstal stát za rohem. Normálně by mu vpálil výbuch do ksichtu, ale vzhledem k tomu, co říkal Deku radši počkal. Je taky možné že na koleji zůstal ještě někdo. Ale o tom pochyboval. Od rána sice nevystrčil nohu ze svého pokoje, ale na snídani neviděl nikoho, komu by bylo alespoň trochu špatně. „Beztak sem přijde a bude otrávenej." řekla, podle hlasu, Mina. Teď už není pochyb o tom, že se opravdu baví o jejich rudookém naštvaném blonďatém kamarádovy. „Já je zabiju. Takhle mě pomlouvat." zavrčel si pro sebe Katsuki.

„Nechte ho už být. Pojďte řešit něco jiného." snažil se to uklidnit Kirishima. „Notak! Nedělej že tě taky neštve!" povytáhla Mina obočí. Blonďák se teď opravdu bál, co z jeho rudovlasého kamaráda vyjde. Je jediný koho teď považuje za opravdového přítele. „Ne neštve. Já ho mám rád a nemám potřebu ho pomlouvat. Ještě když to může slyšet." prskl uražené rudovlásek a zvedl se z pohovky na které do teď seděl. Ostatní na něho koukali jako by viděli ducha.

Kiri odcházel a i když na něj ostatní volali že to tak nemysleli, pokračoval v cestě do svého pokoje. Pokoj má v nižší části než Baku a druhou stranou je to kratší, takže nemohl vidět blonďákův zmatený i štastný obličej najednou.

Chtěl se za ním rozběhnout a poděkovat mu. Poděkovat mu za to, že se ho zastal, ale i za to, že s ním opravdu chce trávit čas. To je snad poprvé kdy chce někomu sám od sebe poděkovat. Ale i přesto to neudělal. Byl rozhodnut, že před ním už své smutné nálady nemusí skrývat. Alespoň né tak jako před všemi ostatními. Teď už ví, že on je opravdový kamarád. Dokonce se usmál! Což u něho není normální. Spíše... Nenormální.

Ale usmívat se přestal, když uslyšel další poznámku na jeho, a dokonce i Kiriho osobu. „Ti dva si začínají být víc a víc podobní." Vyklouzlo to z pusy Jiro. Té, která až doteď mlčela. „To je pravda." přikývl Denki. To už Baku nevydržel a šel se zavřít do svého pokoje.

Naštvaně padl do postele z které stejně musel vstát, protože pohledem zabloudil ke stolu a vzpoměl si, že Kirimu ještě nevrátil poznámky, co mu půjčil.

Všechny sešity složil na malou hromádku a znovu vyšel ze svého pokoje.

To by ho ale nesměl zastavit ten malej nerd.

.

Deku venku trénoval. Kopal do vzduchu a různě se otáčel. Po nějáké době se ale rozhodl skončit. Deaktivoval svůj quirk, napil se a vzal si ze země mobil a klíče.

Ve dveřích se ale zastavil. Zase pomlouvají Kaccchana! Tentokrát zapl nahrávání zvuku a nahrál to, co říkali. Povětšinou to byly narážky na jeho výbušnost a agresi.

Nakonci, když toho měl už opravdu dost na ně vyjel. „Nechte ho všichni být! Níc vám neudělal!!" Všichni se samozřejmě lekli a hned přestali. „Co by asi řekl na to kdyby vás slyšel!?" mračil se, to nebylo dobré. Deku nikdy nezvýšil hlas když ho cokoli sebevíc štvalo. Né na své kamarády. Ale tohle už překročilo meze. Všichni mlčeli, neměli co říct. Deku se sebral a šel k pokoji, který patřil již zmíněnému Kaccanovy.

Zastihl ho zrovna když se chystal někam jít. Zrychlil krok až do běhu, protože ačkoli ho Katsuki viděl, neměl v plánu zastavit. „Kacchan!" zavolal na svého blonďatého kamaráda z dětství.

Katsukiho to očividně moc nezajímalo, ale bylo to poprvé, kdy hned nevybouchl, když na něj promluvil.

V mobilu našel onu nahrávku a pustil mu ji.

V Katsukim to neprojevilo skoro žádné emoce. Jen zatl pěst volně ruky a odvrátil od něho zrak. Něco si o pro sebe zavrčel. „Slyšel jsem je." zavrčel potichu, ale tak, aby ho Deku slyšel. Izuku sklopil pohled a posmutněl. Nechtěl ho rozesmutnit.

.

Katsuki už se chtěl zase rozejít ke svému kamarádovy vrátit mu konečně půjčené sešity, ale zarazil se. „Deku!" někdo se po něm sháněl. Žluté vlasy s černým bleskem. Černé oblečení a žluté oči. Denki.

Ovšem když ty dva viděl po spolu a ještě k tomu jak ho Bakugo vraždí pohledem, sklapl. Už chtěl něco říct, když ho Bakogo předběhl. „Slyšel jsem to. I nahrávku i to jak jsme mluvili i tom že já a Kirishima si začínáme být podobní." nechal je tam stát. Oba dva. Oba dva byli s vyděšenými výrazy. U Katsukiho je známo, že nic neřeší v klidu. Teď to ale bylo jiné. Jakoby se v něm něco zlomilo.

Jediný s kým chtěl mluvit byl rudovlásek. Kirishima. Zaklepal na jeho pokoj a do chvilky mu otevřel. „Přišel jsem ti vrátit ty sešity." promluvil neutrálním tónem. Rudoočka to zarazilo. Sice říkal, že mu je přinese, ale nemyslel si, že to opravdu udělá. „Děkuju." poděkoval mu. „A... Bakubro?" promluvil ještě Kiri. „Pojď dál, musím ti něco říct..." zněl opravdu nerovózně. „Jestli mi chceš říct to, že mě ostatní pomlouvaj tak to už vím." předběhl ho. „A díky za zastání." dodal ještě. Jeho rudovlasého přítele to zarazilo. „Tys-tys tam byl?" „Ano, byl. A udělalo mi to radost. Nečekal jsem to." pousmál se.

„Baku... Nejsi nemocný?" vyptával se Kiri. „To že mi dneska bylo špatně neznamená, že mi něco je." koulí očima Katsuki. „Né to ne, já jen, že ses....usmál." Když ho ale Katsuki začal vraždit pohledem tak umlk. „No nic, tak já půjdu." přerušil Baku ticho. „Dobře." usmál se Kiri a díval se, jak jeho kamarád odchází.

.

Denki se díval na naštvaného Dekua a nevěděl, co říct. Deku šel o pár pokojů dál, kde bydlí on. Neměl v plánu už dneska vycházet.

.

Denki ale měl jiné plány. Chtěl si to u Bakuga vyžehlit, i když nevěděl jak.
Pro Katsukiho smůlu si pokoj nezamkl a tak do něho pikachu vlezl.

„Co tu děláš!?" zavrčel naštveně Katsuki, když spatřil pikatchua v lidské podobě na své posteli. „Chtěl bych se ti omluvit..." vyšlo z Denkiho. „To je hezké, ale mě to nezajímá." odbyl ho. „Teď vypadni." zavrčel naštvaný blonďák.

Pikachu radši vypadl s tím, že to vyřeší později. Šel to tedy vyřídit zbytku squad. Ti také posmutněli ale teď nikdo nechtěl za tou bombou jít. Hrozilo by nemalo ran.

.

Katsuki nešel do školy ani druhý den. Čtvrtek. Na snídani vypadal i Kiri pobledle. Ale nechtěl nic řešit, chtěl jen spát.

Když se probudil, hodiny ukazovaly čtyři odpoledne. Převlékl se do normálního oblečení a vyšel do kuchyně pro něco k jídlu.

„Kaccchan? No... Ty ani Kirishima jste nebyli ve škole tak mě napadlo, jestli nechceš zápisky na opsání?" přišel za ním Deku. Ten kupodivu nevybouchl a vzal si je. „Pak si pro ně přijď." řekl Katsuki tiše.

Když prošel kolem sedaček ve společence, uviděl tam skoro celou Bakusquad, teda až na jeho a Kiriho. Oni už ani nezmlkli. Jenže Baku toho měl dost. Odhodil sešit doprčic a poslal jim tam výbuch, který udeřil do země, ale účel to splnilo. Zmlkli. Katsuki vzal ze země sešit a šel si to opsat.

Od té doby už žádná Bakusquad nebyla. Oni měli svojí partu a Kutsiki měl Kirishimu, který mu bohatě stačil.

Kolikrát šli ven i s Dekuem, ale nenechte se oklamat. Nebyl na něho milý nebo alespoň trochu milejší. Byl furt stejný. Nehodlal se měnit.

Dvě naprosto rozdílné party si sebe nevšímaly. I Kiri se s nima přestal bavit. Mluví spolu jen když opravdu musí...