Dorazili jsme na základnu S.H.I.E.L.D.u. Cestou se od nás odpojil Clint, protože ho povolali někam jinam. Nedá se říct, že by to byla vážně jen základna, spíše létající loď. Ostatní zřejmě věděli, kam jít, protože se ani nezastavovali a šli dál, takže jsem cupitala za nimi. 

Tony zpomalil a došel mě. "Emily...musíš být vážně opatrná, nechci, aby ti ten parchant ublížil, jasný?" 

"Neboj, tati, nic se mi nestane," pousmála jsem se a společně jsme vešli do jedné obrovské místnosti, kde všude byli agenti S.H.I.E.L.D.u. 

"Máme zprávu, že se Loki objevil ve Stuttgardu," řekl Nick Fury, jakmile jsme se všichni shromáždili. Po cestě nás opustil i Thor. 

"Toho zmetka vyřídíme," přikývl Tony a podíval se na mě. 

"Jak táta řekl," stála jsem za rodinou a podívala se na Furyho.

Fury se zamračil. "Je dobrý nápad, aby jste jí brali s sebou, Starku?" zeptal se Tonyho, zatímco mě stále propaloval pohledem.

"Nepodceňujte jí, Fury. Dokáže víc, než si myslíte," řekl Tony hrdě. 

Fury pokynul rukou. "Tak prosím, předveď se," řekl mi.

Podívala jsem se na Tonyho. Ten jen přikývl, takže jsem pozvedla ruku a šálek, který Fury držel v ruce, se mu z ruky vytrhl a začal se vznášet nad ním. Pak se vyklopil a tekutinu, kterou v sobě měl, jsem zachytila pomocí druhé ruky. Hrnek jsem donutila, aby se postavil na stůl a pomalu jsem do něj lila tekutinu zpátky. 

"No dobře, může jít. Ale pak tady podstoupí výcvik a bude z ní naše agentka, jinak nebude moci chodit na mise, je to jasné?" zavrčel Fury a mávnutím ruky nás odvolal. 

Když jsme nastoupili do výtahu, tak se ostatní rozesmáli. 

"To bylo úžasný, Em," řekla Nat a poplácala mě po zádech. 

"Ano, naprosto nezodpovědné, drzé, ale úžasné,'" přidal se Steve a pocuchal mi vlasy. 

Ušklíbla jsem se. "No co, aspoň je vidět, čí jsem dítě," řekla jsem a loupla okem po Tonym, který hrdě vypjal hruď. 

"Nepřidávej mu to ego, už tak ho má vysoký jako jeho Stark Tower," zasmál se Bruce. 

"A bůh ví, jak vysoký ho bude mít jeho dcera," dodal Steve a rozešli jsme se všichni do hangáru, kde na nás už čekalo letadlo, které nás dopraví do Stuttgardu. 

"Emily, vezmi si ten oblek, protože poletíme sami," rozhodl Tony. 

"Starku...půjdete ze zálohy, jasný? První úder půjde ze vzduchu od Natashy a ze země to jistím já," řekl Steve a vzal si do ruky svůj štít, protože v uniformě už šel. 

Tony se na mě podíval. "Budeš se držet za mnou a nebudeš riskovat, rozumíš? Nechci, aby se ti něco stalo."

"Neboj se, budu v pohodě, tati," usmála jsem se a aktivovala jsem svůj oblek. Na rozdíl od toho Tonyho byl úplně jiný. 

Můj oblek by se dal popsat jediným slovem. Civilnější. Bylo to totálně jednoduchý. Na sobě jsem měla černé tílko, na tom modročernou kostkovanou košili. Poté černé kožené legíny a modrou sukni ke kolenům. Na nohou obyčejné modré tenisky. Vlasy jsem měla spletené v obyčejném copu ze tří pramenů, na rukou jsem černé rukavice, které v sobě měly zabudované stejné zbraně jako ty Tonyho, jen v menším provedení, a v uchu dálkový komunikátor pro komunikaci s ostatními. A na očích černé sluneční brýle. 

Divíte se, jak tohle Starka mohlo napadnout? Jednoduše. Celý kostým je udělaný z podivného materiálu, který se prostě nezničí a chrání vaše tělo. Rukavice mám proto, abych dokázala využívat svoje schopnosti. Boty v sobě mají zabudované trysky, stejně jako košile. Brýle mají v sobě vše, co má Tony v helmě. A pokud jde o zbraně, tak v kalhotech jsou zabudované malé kapsy, které jsou napěchované raketkami, takže když je hodím do vzduchu, Jarvis už je nasměruje na cíl.   

Na rozdíl od Tonyho působím mnohem nenápadněji, což byl můj i jeho záměr. Všichni budou útočit na něj a pak zaútočím ze zálohy já. Je to mnohem komfortnější než ta jeho plechovka. 

"Starku, jsi si jistý, že je tohle její oblek?" zeptal se Steve, když mě uviděl v mém obleku. 

Tony přikývl. "Naprosto, navrhli jsme to takhle. Neboj, nic se jí nestane a zároveň je hrozně nebezpečná," usmál se a podíval se na mě. 

Přikývla jsem a nasadila si brýle na oči. Poté z nich vystřelil laser, který proletěl ještě otevřenými dveřmi. "Je to navržené tak, abych dokázala používat svoje schopnosti a zároveň, abych byla víc v bezpečí. Hlavně ty brýle se jen tváří černě, ale vidím přes ně stejně jako přes obyčejné dioptrické," řekla jsem a ušklíbla se, když jsem uviděla jejich nevěřícné pohledy. 

"Proč mám ten nepříjemný pocit, že to nebude fungovat?" zeptala se Nat pesimisticky. "Každopádně, Starku. Je vaše chvíle." 

Podívala jsem se na Tonyho, který se usmál. 

"Tak se proletíme, princezno," řekl a jeho obličej zmizel za tou maskou. "Tak jdeme!" A s těmi slovy vyskočil z letadla, dveřmi, které Nat otevřela. 

Připravila jsem se ke skoku, když mě něčí ruka zadržela. A byl to Steve. "Emily, nedělej to, zabiješ se," řekl a snažil se mě přesvědčit, abych neskákala. 

Ušklíbla jsem se a vytrhla se mu. "Tak to asi neznáš tátu, protože tohle už jsme zkoušeli. Koukej!" křikla jsem na něj a vyskočila po Tonyho vzoru. Okamžitě se mi zapnuly trysky a udělala jsem kolem letadla otočku. "A pak že to nepůjde, Kapitáne," zachechtala jsem se do komunikátoru a rozletěla se pryč podle navigace, kde měl být Tony. 

"Emily, slyšíš mě?" ozvalo se mi v uchu. 

"Jo, kde jsi?" zeptala jsem se Tonyho. 

"Čekám před tou radnicí, či co to je. Dostaň se sem a dál ti další instrukce," oznámil mi a já se rozletěla přímo k té budově. 

Když jsem přistála na střeše, tak jsem si hodila cop na rameno. "Jsem tady, kde jsi, tati?" 

"Přímo nad tebou," ozvalo se v komunikátoru a já uviděla Tonyho, jak mi lítá nad hlavou. 

Protočila jsem očima a milostivě si počkala, až přistane na zemi. "Tak co teď?" zeptala jsem se ho. 

"Je to jednoduché. Zůstaneš tady a počkáš, dokud ti Starouš nedá znamení. Pak se sneseš dolů a pomůžeš mu s tím parchantem. Já budu pomáhat zeshora," řekl Tony a odklopil si masku. "Hlavně mi slib, že budeš opatrná."

"Neboj, tati. S tou výbavou se mi nic nestane," usmála jsem se na něj a pak jen sledovala, jak letí pryč. 

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Lokiho jsem uviděla uvnitř budovy, ale to mě tak nezaujalo jako něco jiného. Přesněji někdo. A ten někdo se pokoušel dostat do chráněné místnosti. 

Vím, že mi něco přikázali, ale tohle jsem jen tak nechat nemohla! Promiň, tati, ale tvoje dcera jde konat dobro! 

Zapnula jsem trysky a obletěla celou budovu, abych se k nim dostala z druhé strany. Tam jsem přistála na zemi a opatrně začala postupovat dál. Tiše a nenápadně, dokud jsem se nedostala dovnitř. A tam jsem neuviděla patru asi šesti lidí, která byla vedená jedním jediným. A ten byl ke mně otočený zády. 

"Už to skoro bude!" řekl ten šéf a mně se zatmělo před očima. Ten hlas jsem poznala! Clint Barton!

Vystoupila jsem zpoza rohu a podívala se přímo na Clinta. "Clinte? Co to proboha děláš?" 

Všichni se prudce otočili a namířili jejich zbraně na mě. 

"Moment, nestřílejte!" zarazil je Clint a podíval se na mě. Zároveň si připravil šíp, který vložil do tětivy. "Ale, ale, ale. Kohopak to tu máme? Samotná dcera Tonyho Starka. Řekl bych, že proti nám nemáš šanci, pískle," řekl tónem, který k němu vůbec nepatřil. 

Zamračila jsem se a připravila si použít telekinezi na ten šíp, co vypustí. Pak jsem si na něm všimla něčeho divného. Totiž jeho očí. Nebyly šedé, jako předtím, ale blankytně modré.

 To zjištění mě vyvedlo z koncentrace natolik, že jsem si nevšimla vypuštěného šípu do doby, dokud se mi neodrazil od košile. 

"Jak je to možné?!" zavrčel Clint a připravil si další šíp. 

"Je mi to líto, Clinte, ale asi tě to bude bolet," řekla jsem zkroušeně a byla připravená použít telekinezi, když se mi ve sluchátku ozval Rogers. 

"Emily! Teď!" 

Kousla jsem se do rtu a podívala se na Hawkeye. "Tohle si vyřídíme jindy, Clinte," řekla jsem a rychle vystřelila malý laser, abych pod nimi udělala díru. Sotva je to zaměstnalo, tak jsem se rozeběhla pryč. Přesněji přímo na to náměstí. K rychlejšímu přesunu jsem použila trysky, takže jsem brzy stála přímo za Lokim, který u nohou měl Steva. 

"Poklekni!" zařval na něj ten parchant.

"Dnes ne!" houkla jsem a sestřelila jsem ho pomocí stejného paprsku, jaké má v rukavicích Tony. 

Loki, vlivem toho útoku, spadl na zem a odkutálel se dál od nás. "Mladá Starková? Nekecej, ten pablb má dceru?" zasmál se, když se na mě podíval. 

Zamračila jsem se. "Ještě jednou řekneš o tátovi, že je pablb, tak tě-"

"Co? Co mi uděláš, když jsi nechala zemřít vlastní matku?! Schytala tvojí kulku přímo do srdce!" zařval Loki a jeho tvář se stáhla v šíleném úšklebku. 

Ztuhla jsem v pohybu a vykulila oči. Jak tohle může vědět?! Do očí se mi dostaly slzy a já nebyla schopná se pohnout. Ani ve chvíli, kdy na mě Loki zaútočil. 

"Emily, pozor!" zakřičel Steve, ale bylo pozdě. 

Z nějakého neznámého důvodu jeho hůl prošla tím materiálem a probodla mi břicho. Vykřikla jsem bolestí a padla na kolena. Vzhlédla jsem k němu s tvářemi od slz. "Doufám, že chcípneš v pekle!" zařvala jsem na něj a pomocí telekineze ho odhodila na schody, které byly nedaleko od nás. 

"EMILY!!" uslyšela jsem Tonyho v komunikátoru a o chvíli později u mě klečel. 

Podívala jsem se na něj a padla mu do náruče. "Tati...ten parchant má Clinta. Nevím, jak je to možné, ale zřejmě ho ovládá nějakým ko-kouzlem," vychrlila jsem ze sebe. 

"Holčičko, budeš v pořádku, jen nesmíš usnout, slyšíš?! Emily, neusínej!" křičel Tony. 

Podívala jsem se Lokiho směrem a uviděla to, jak ho hlídá Steve společně s Nat, která byla ve vznášedle. Pak jsem se zase podívala na Tonyho a usmála se. "Stark se nikdy nevzdá. Proto ani já ne," řekla jsem z posledních sil a ztratila vědomí. 

Ahoj, zlatíčka :3

Tak tady máte ještě jednu kapitolu, snad se líbila :3 Co říkáte na Emilin objev, že Clint je s Lokim? :D 

Kájí°