Od doby, kdy jsem se vrátila zpátky k Avengers, uplynuly bezmála dva měsíce. Hydra se od té doby neozvala a já si prozatím schovávala jednu informaci pro sebe. A to, kdo vede Hydru. Ne, že bych tu svini chtěla bránit, ale proto, že jsem ostatní nechtěla vyděsit. A hlavně jsem čekala na příležitost, kdy bych si to s ní vyřídila osobně. 

"Emily? Děje se něco?" ozval se, jakoby z dálky, Stevův hlas. 

Pohodila jsem hlavou a podívala se na něj. "Ne, samozřejmě že ne. Jen jsem se zamyslela, nic víc," pousmála jsem se, ale postřehla jsem to, jak Nat povytáhla obočí. Nebyla na mě naštvaná za to, co jsem jí provedla. Naopak, chápala to a odpustila mi. 

Dala jsem si nohy na gauč a pokrčila je. "Každopádně, máme na dnešek nějaký plány?" zajímala jsem se po chvíli. 

Rhodey se na nás vesele podíval. "Popravdě ne," řekl, ale v jeho očích se cosi zablesklo. 

Povytáhla jsem obočí a podívala se na Buckyho, který seděl na židli a usmíval se. Už byl v pořádku a jeho stavy téměř vymizely. 

"Já taky ne," řekl a zvedl obě ruce v náznaku míru. 

Protočila jsem očima a povzdechla si. Wanda, Tony, Pietro, Sam a Clint byli na misi. Bez nich tady bylo až podivné ticho. 

Vstala jsem z gauče a došla ke knihovně, odkud jsem vytáhla knihu, která nesla název Inherentace. Poslední ze čtyř knih o Dračím Jezdci Eragonovi a jeho dračici Safiře. Tu ságu jsem měla docela ráda. 

"Udělám si horkou čokoládu, chcete taky někdo?" zeptal se Cap a zvedl se na nohy. 

Podívala jsem se na něj a pousmála se. "Nebudu proti," kývla jsem a znovu hupsla na moje předchozí místo na gauči. Rozevřela jsem knihu asi ve třetině a dala se do čtení. 

"No nic, já na chvíli půjdu ven," řekl po chvíli Vision a zvedl se z křesla. 

"Půjdeme s tebou," ozvali se Rhodey s Buckym a všichni tři po chvilce zmizeli ve výtahu. 

Otočila jsem stránku a nijak se nevyjadřovala. Nebylo proč. Mohli si dělat, co chtěli. 

"Emily, vážně ti nic není? Jsi podivně zamlklá," ozvala se Nat ustaraným hlasem. 

Vzhlédla jsem k ní přes okraj knihy. "Nic mi není," zabrblala jsem a oči opět sklopila k písmenkům v knize. 

Nat si povzdechla. "Jak myslíš. Ale kdybys cokoliv potřebovala, stačí říct." 

"Já vím," řekla jsem a zmlkla. Je pravda, že jsem byla až podivně tichá. Možná to bylo jen proto, že jsem se bála o ostatní. Přeci jen...Hydra je může dost nepříjemně překvapit. 

Steve se vrátil se třemi hrnky horké čokolády a jeden postavil před Nat. Druhý zase přede mě a jeden si nechal v ruce. 

"Díky, Steve," broukla jsem skrz knížku a četla dál. 

Steve se posadil vedle Nat. "Nemáš zač, Em," odpověděl mi. 

Odložila jsem knihu vedle sebe a natáhla se po hrnku, když Towerem otřásl výbuch. Čokoládu jsem si vylila na sebe a prudce vyskočila. "Co se to děje?!" vykřikla jsem a z rukou mi začala proudit mlha, připravená mě bránit. 

"Na Tower útočí asi třicet ozbrojených útočníků, slečno Emily," řekla Friday. 

Podívala jsem se na Steva a Nat. "Jděte se obléct, zatím je tam zdržím," zavelela jsem.

Steve přikývl. "Za dvě minuty jsme u tebe, Em," řekl, popadl Nat za ruku a vyběhli spolu k jejich ložnici, kde měli i své zbraně. 

Když jsem si byla jistá, že jsou z doslechu, rozhlédla jsem se kolem sebe. "Friday, je to Hydra?" 

"Ano, slečno. A vede je slečna Carterová," odpověděla mi Friday. 

Povzdechla jsem si. "Až ti dám znamení, přivoláš můj třetí oblek, je to jasné?" zaúkolovala jsem jí a rychle se teleportovala před Tower. "DOST!"

Hydranti přestali útočit, ale namířili na mě zbraně a obklíčili mě. 

"Ale, ale, ale, Invisible se nám vrátila," ozval se Sharonin chladný hlas a vyšla zpoza svých kumpánů. 

Zamračila jsem se na ní. "Co tady chceš, Carterová?" zavrčela jsem na ní, abych získala čas. 

Blondýna se zachechtala. "Chci to, co mi právem patří, Starková. Sice si neumím vysvětlit, jak ti vrátili paměť, ale můžeš si být jistá, že dnes si odtud odvedu tři lidi. Tebe, Romanovovou a Steva," řekla a luskla prsty. 

Na její signál se Hydranti začali ke mně přibližovat, až se semkli v těsném kruhu. 

Ušklíbla jsem se. "Řekla bych, že to se ti dneska nepovede," řekla jsem provokativně a rychle se, pomocí telekineze, vyzvedla do vzduchu. "FRIDAY!"

Z Toweru vyletělo cosi modročerného a po cestě se to rozložilo do obleku. Dost podobnému, co má Tony, ale tenhle je udělaný na ženskou postavu. Vlezla jsem si do něj a hned jsem před sebou spatřila všechny ty technické vymoženosti, jako třeba stav obleku, počet útočníků a stav zbraní.

"Zajměte ji!" zaječela hystericky Sharon. 

"Emily, jsme připravení, kde jsi?" ozval se mi Stevův hlas ve sluchátku. 

Rychle jsem se vyhnula jedné střele. "Steve, zvládnu je, ale musíte najít Buckyho, Visiona a Rhodeyho, rozumíš?!" řekla jsem a palbu rychle oplatila pomocí světlice. 

"Emily, co je to za hloupost?!" zakřičela Nat. 

"Jen udělejte to, co jsem řekla, protože až tohle skončí, je tu něco, co jsem vám neřekla," vydechla jsem a vyletěla trochu výš, aby měli horší míření. V můj prospěch mi za zády svítilo slunce, takže je ozářilo. 

"O čem to mluvíš?" nechápal Steve. 

"Prostě to udělejte!" štěkla jsem a rychle Hydranty obletěla, abych získala výhodnější pozici. Pálila jsem po nich světlice. Hydranti padali na zem a nijak jsem si nedělala starosti, zda jsou mrtví nebo ne. 

"Ty jedna malá děvko!" zařvala Sharon. "Pokud se mi nebojíš postavit, vylez z toho obleku a rozdej si to se mnou!" 

Přistála jsem na zemi, vylezla z obleku a ušklíbla se. "Že zrovna ty, Carterová. Steve se k tobě nevrátí, pochop to. Miluje Nat a nikdy by jí neopustil," řekla jsem a provokativně se usmála. "Prohrála jsi." 

Blondýna zavrtěla hlavou. "Ne, to ty jsi právě prohrála," řekla a rychle proti mně vyběhla. 

Hbitě jsem jí uhnula a udělala salto dozadu. Poté jsem se k ní otočila čelem a na tváři stále měla ten samolibý úšklebek. 

"Však tebe to přejde, až se tomu klukovi stane nějaká nehoda!" štěkla po mně Sharon. 

Ztuhla jsem na místě. Jak věděla, že tu Pietro není? Možná to celé bylo naplánované. Celá ta mise, která polovinu Avengers dostala z Toweru. To, že Tony a Pietro, lidi na kterých mi záleží nejvíc, budou mimo můj dosah a tudíž možná v nebezpečí. Přeci jen byla to mise ohledně Hydry. A v tu chvíli mi to došlo! Proto Hydra dva měsíce neútočila! Potřebovali Tonyho a Pietra dostat z mého dosahu! 

Oči se mi zalily slzami vzteku. "Ty jedna svině, kde je Tony s Pietrem?!" vyštěkla jsem a tentokrát zaútočila já. 

Sharon se stihla samolibě usmát, než se i vyhnula. "Už ti to došlo, Starková? Ačkoliv jsi je chtěla chránit celou dobu, převezli jsme tě. A to, abych do svých spárů dostala Steva, není daleko. A ty jsi mi dobře nahrála, když jsi je poslala pryč," řekla tónem, který se mi ani trochu nelíbil. 

Z tváří se mi vytratila veškerá barva. Byla zase o krok napřed. Musela mě odhadnout tak skvěle, že věděla, co udělám. 

Pohlédla jsem na oblek, který stál přímo za Sharon. Nestihnu se k němu dostat, ale pomocí svých schopností bych se k Nat a Stevovi dostat mohla.  

Pohlédla jsem jí do očí. "Ještě jsme spolu neskončily," zavrčela jsem na ní a rychle, pomocí telekineze, se vznesla do vzduchu. Telepaticky jsem se zkusila napojit na Stevovu mysl. "Steve, kde přesně jste?!" 

Odpověď mi přišla téměř vzápětí. A to jeho myšlenky. 

"Emily! Dva bloky od Toweru, kde jsi ty?!" 

"Letím tam," odpověděla jsem mu a rychle se rozletěla na místo, které mi řekl. Přistála jsem na zemi a rozhlédla se. "Steve?! Nat! Kde jste?!" 

"Emily!" uslyšela jsem Natashin hlas zprava. 

Otočila jsem se a uviděla, jak se oba schovávají v jedné postranní uličce. Přiběhla jsem k nim. "Našli jste je?" zeptala jsem se rychle. 

Steve, který podpíral Nat, zavrtěl hlavou. "Ne. Ale co se to děje? Proč jsi nás poslala pryč?" vyptával se. 

Nadechla jsem se. "Steve...je tu něco, co jsem nikomu z vás neřekla. Vůdkyní Hydry je tvoje stará známá, Sharon Carterová," špitla jsem a podívala se mu do tváře. 

Po jeho tváři přeběhl šok. "Počkej, ale Sharon by to neudělala," vykoktal ze sebe po chvíli. 

"Steve, to by dávalo smysl. Proto mě měla Emily zabít. Chtěla tě pro sebe," pronesla Nat po chvíli ticha. 

Přikývla jsem. "Ano. Chtěla jsem si to s ní vyřídit osobně, ale právě mi došlo, proč Hydra neútočila celé dva měsíce. A proč zrovna polovina Avengers je na misi. A proč je to zrovna Pietro s Tonym. Sharon to plánovala. Odstřihla je ode mě a zajali je, zřejmě. A dneska si přišla pro nás tři," vychrlila jsem ze sebe rychle. 

Cap vytřeštil oči. "Musíme najít Buckyho, Visiona a Rhodneyho," řekl a pohlédl na Nat. 

Zavřela jsem oči a pokusila se napojit na Visiona. Když se mi to povedlo, řekla jsem mu místo, kde nyní stojíme. Poté jsem otevřela oči a pohlédla na Nat s Capem. "Jsou tady do deseti minut. Vy dva se musíte držet někde stranou. Vás dva nesmí dostat, rozumíte?" 

Nat zavrtěla hlavou. "Tebe neopustíme, Emily. Už jednou jsme o tebe málem přišli a dneska už to nedopustíme," řekla pevně. 

Protočila jsem očima. "Cožpak to nechápete? Pokud nás dostane všechny, už nebude existovat šance, že bych vás ochránila. Nat, tebe už se jednou pokusila zabít. Pokud tě dostane, zkusí to znovu. Steve, pokud dostane tebe, je schopná ti vymazat vzpomínky jen proto, abys byl s ní. To nemůžu dopustit. Omlouvám se," zašeptala jsem a vzala je oba za ruce. "Mám vás ráda, ale v tomhle případě nechte jít mě. Budu v pořádku." 

Steve se na mě vyděšeně podíval. "Emily...tohle po tobě nemůžu chtít. Nesmíš to udělat, zničí tě," řekl přiškrceně. 

Kousla jsem se do rtu a pohlédla mu do očí. "Steve, pokud Hydra drží Tonyho a Pietra, musím pro ně. A tím, že mě Sharon dostane, budu vědět, jak na tom jsou." 

Nat se neudržela a skočila mi kolem krku. "Emily, to nesmíš. Nemáš žádný důkaz, že ty dva Sharon drží. Nemáš," řekla. 

Povzdechla jsem si a vzala Stevovu ruku do své. Tou druhou jsem objala Nat a teleportovala se s nimi do Toweru. "Je mi líto. Nechám si v těle sledovací zařízení, takže mě Friday najde během chvilky. A musím jít. Nemůžu tam Tonyho a Pietra nechat. Omlouvám se," zamumlala jsem, pustila Stevovu ruku a strčila Nat do jeho náruče. Pak jsem se teleportovala před Tower, který stála Hydranti obléhali. 

"Sharon! Jsem tady! Nech ty dva být a budeš mít svou Invisible zpátky!" zakřičela jsem a dala ruce vzhůru, na znamení, že se vzdávám. 

Blondýna se na mě podívala a vítězoslavně se zasmála. "Výborně, Emily. Velmi skvěle. Chopte se jí a vrátíme se zpátky na základnu!" rozkázala a za lokty mě vzali dva nabušení frajírci. 

"Ale mám ještě jednu podmínku! Jakmile se k tobě přidám, zbylé Avengery okamžitě propustíš!" 

Sharon se na mě podívala a povytáhla obočí. "To si domluvíme až na místě, drahoušku," řekla a na někoho kývla. 

Chtěla jsem se otočit, ale dostala jsem takovou ránu do hlavy, že jsem padla do bezvědomí. 

Ahoj, zlatíčka :3

Co říkáte na kapitolku? 

Ta mrcha Sharon údajně vězní polovinu Avengers, věříte tomu? 

A co si myslíte o tom, že se Emily obětovala za Natashu a Steva? 

Miluju vás :3 

Kájí°