Po celém dni v nákupním centru jsme se vrátili do Stark Tower úplně unavení a všichni ověnčení taškama. 

"Řekl bych, že za tohle si zasloužíme medaili," řekl Clint, když jsme tašky odhodili na gauč a rozvalili se tam.

"Co medaili, panáka," řekl Steve a ušklíbl se. 

"Ale prdlajs, kluci. Chtělo by to pořádnou porci zmrzliny," zasmála jsem se. 

Clint se Stevem se na sebe podívali a všichni tři jsme dostali záchvat smíchu. Smáli jsme se dlouho, nijak jsem nepočítala čas. 

Po dlouhých minutách jsme se uklidnili. 

"Jarve? Máme nějaké zprávy o ostatních?" zeptala jsem se.

"Je mi líto, slečno, ale pak Stark mi zatím nic neprozradil. Jen říkal, že se dnes určitě nevrátí," řekl Jarvis. "Každopádně vzkazuje, že byste měla odpočívat a moc necvičit své schopnosti." 

"Díky, Jarvisi," ušklíbla jsem se. "Takže nemám používat schopnosti, jo? Uvidíme, kdo je tady Stark. Clinte, doufám, že tvoje ruce jsou pohotové vždycky." 

Clint se na mě podíval a se mě. "Samozřejmě, že ano, Emily. Ale možná má Tony pravdu. Možná by ses vážně neměla namáhat," řekl ustaraně. 

Povytáhla jsem obočí. "Ale no tak. Jen to musím zkoušet, pak už budu v pořádku. Musím přece nějak Wandu a Pietra dostat ven," řekla jsem a zavřela oči. Představila jsem si místo na gauči hned vedle Clinta. A během pár sekund jsem se tam vážně objevila. 

Clint sebou trhl a natáhl se po jakési váze, kterou po mně hodil. 

Zachytila jsem jí pomocí telekineze a opatrně jí postavila zpátky na konferenční stolek, kde předtím byla. "Řekla bych, že se dost lepším," usmála jsem se. 

"Omlouvám se, Emily. Nevěděl jsem, že se teleportuješ," omlouval se Hawkeye. 

"Jsem v pohodě. Jen se to musím naučit ovládat," řekla jsem a zvedla se, s úmyslem,že si dojdu pro džus. Jenže jsem tam ani nedošla. Když jsem se zvedla, tak se mi zamotala hlava a já klopýtla dozadu. 

Znovu jsem skončila v Clintnově náručí. "Ty si nedáš říct, že ne?" zasmál se.

"Copak jsem mohla vědět, že se to zase stane?" zeptala jsem se ho se smíchem a odtáhla se od něj. Posadila jsem se zpátky na sedačku a prohrábla si vlasy. 

"Ne, to asi vážně nemohla," ozval se Steve a zvedl se on. "Pro co sis šla?"

"Jen pro džus, ale nemusíš pro něj chodit," pokoušela jsem se ho zastavit, ale během minuty přede mnou stál s džusem v jedné ruce a se sklenicí v té druhé. "Tak díky." 

"Není zač. Ale asi by sis měla jít lehnout, musí na tebe toho být moc," řekl Steve a starostlivě se na mě podíval. 

Pohled jsem mu oplatila a pomalu přikývla. "To asi ano. Ale dejte mi chvíli, abych se pak někde nezhroutila," ušklíbla jsem se. 

"To bychom nechtěli," přikývl Clint a usmál se. 

"Samozřejmě. Přijít o někoho tak úžasného by byla škoda," řekla jsem dost egoisticky. 

"Tak, dámy a pánové, tady vidíte, že je to vážně moje dcera," ozvalo se od výtahu. 

Prudce jsem se ohlédla a spatřila Tonyho. "Neměli jste přijít později? Jarvis říkal, že se minimálně dneska nevrátíte," přimhouřila jsem oči. 

"Říkal jsem Jarvisovi, aby ti dal falešnou informaci. Zařídil jsem totiž pro Avengers jeden takový malý výlet," řekl a šibalsky na usmál. 

"Říkala jsem mu, že by to měl rezervovat jen pro něj a tebe, Emily..." přidala se do toho Nat, která se Tonymu vynořila za zády. 

"Ale je to Stark," doplnil jí Bruce a vyšli společně všichni z výtahu. 

"A hlavně je to člověk," přidal se Thor svým hlubokým hlasem a rozesmál se. 

"Dobrý, můžete toho nechat?" zabručel Tony a podíval se na mě. "Můžeme jít?"

Zavřela jsem oči a představila si to, jak sedím Tonymu na zádech. Než jsem to stihla zastavit, tak jsem se na jeho zádech objevila. Pod tou náhlou vahou se skácel k zemi a já se rozesmála. 

"Emily!" zaúpěl, když byl schopný slova. "Proboha, to sis to nemohla nechat na jindy?" 

"Omlouvám se, ale nějak to nešlo zastavit. Stále ty schopnosti neumím ovládat," omlouvala jsem se mu se smíchem a opatrně jsem z něj vstala. 

Když jsem to udělala, opět se dostavila ta tma před očima, kterou jsem tam měla pokaždé, kdy jsem použila schopnost. Klopýtla jsem dozadu a jen cítila, jak padám. Nedopadla jsem ale na zem, ale do něčí náruče. Zakroutila jsem hlavou a uviděla Thora, jak mě vzal do náruče. 

"Měla by sis odpočinout," řekl a vydal se se mnou ke schodišti. 

"První dveře vlevo," špitla jsem a Jarvis otevřel dveře. "Ještě tam mám ty nový věci." 

"Neboj, jeden z nás ti je donese. Teď si odpočiň," řekl Thor, vešel do pokoje a položil mě na postel. "Necháme pak Bruce, aby tě prohlédl. Pokud máš tyhle výpadky pokaždé, když použiješ schopnosti, je to divné."

"Je to jen reakce na to, že na ně nejsem zvyklá. Neumím je ovládat ani nijak kontrolovat. Potřebovala bych Wandu, aby mě to naučila," zamumlala jsem. 

"Neboj, Emily. Až bude čas, najdeme je," slíbil Thor a v tichosti opustil můj pokoj. 

Zabalila jsem se do deky a roztřásla se. Co se to se mnou děje? Proč mám tyhle výpadky? A jsou Wanda s Pietrem v pořádku? To jsou otázky, na které zatím nemohu dostat odpovědi. 

°O tři měsíce později°

Probudila jsem se ve svém novém pokoji. Tony mi předělal ten pokoj pro hosty do mého stylu. Stěny byly vymalované v modrofialové barvě. Postel byla povlečená fialovým povlečením a na ní mnoho polštářků v modré barvě. Pod oknem byl černý stůl a na něm laptop ve fialovém obalu. Podél jedné stěny se táhla široká černá skříň s mnoha šuplíky a přihrádkami, ve kterých bylo jen moje oblečení a boty. 

Vstala jsem z postele a přešla ke skříni. Odtamtud jsem vytáhla spodní prádlo a obyčejné černé legíny s delším fialovým tričkem. Se vším tím jsem odešla do koupelny, kde jsem se vysprchovala a převlékla se. 

Vlasy jsem si svázala do copu a na oči nanesla jen řasenku. Kruhy pod očima, které za ty tři měsíce téměř vymizely, jsem zakryla korektorem a zapudrovala jsem to. 

Pak jsem vešla zpátky do pokoje, prošla pokojem a došla až do obýváku, kde bylo vylidněno. Pohlédla jsem na hodinky a zjistila, že je teprve osm ráno. To by ale měl být vzhůru Steve, chodí denně běhat. 

"Jarvisi? Kde jsou všichni?" zeptala jsem se do komunikátoru. 

"Všichni spí, slečno. Kromě pana Rogerse, ten šel běhat," odpověděl mi algoritmus. 

"Díky, Jarve," poděkovala jsem, přešla jsem do kuchyně a začala jsem dělat snídani pro všechny. "Mimochodem, až ti řeknu, tak je vzbudíš. Že je budím já a je to akutní."

"Jistě, slečno."

Usmála jsem se a rozklepla jsem několik vajíček -popravdě hodně vajíček- na pánev, na které jsem předtím nechala rozehřát máslo, a začala jsem vajíčka míchat. 

Na chvíli jsem vajíčka nechala bez dozoru a vytáhla z ledničky všechny možné džusy. Následně jsem zapnula kávovar, aby připravil kávu, a vrátila se zpátky k vajíčkům. Opět jsem je začala míchat, vypnula jsem ohřev a přiklopila je, aby nevystydly. 

Poté jsem nechala ve dvou toustovačích ohřívat tousty. Po chvíli cinkly a takhle jsem pokračovala, dokud jich nebylo dost. 

"Jarve, můžeš," řekla jsem, když jsem měla všechno připravené. Vajíčka s tousty byly na stole, stejně jako káva a džusy. A k toustům ještě šunka, sýr, nutella, džemy. 

"Jistě, slečno," řekl Jarvis a zřejmě začal všechny budit. 

"Páni, co to tu tak voní?" ozvalo se od výtahu. Steve. 

Otočila jsem se a usmála se. "Jen snídaně, dáš si?" zeptala jsem se a ukázala na stůl. 

"Hrozně rád, mám totiž hlad jako vlk," řekl s úsměvem a posadil se ke stolu. 

"Kdyby toho nebylo dost, klidně přidělám," řekla jsem a očekávala ostatní, kteří se zřejmě váleli v postelích. 

"Spíš bych řekl, že by bylo lepší je vzbudit osobně. Znáš je," zasmál se Steve a ukousl si toustu. 

Přikývla jsem. "Už jdu. Dobrou chuť," popřála jsem mu a odešla postupně do zbylých pokojů, abych ty ospalce probudila. 

Clint, Natasha a Bruce se už oblékali, takže jsem je nemusela budit. Zbyli jen Thor s Tonym. Nejdřív jsem přešla k Thorovým dveřím a zaklepala. "Thore? Thore, jsi vzhůru?"

"C-co? J-jo, za chvíli jdu," ozval se jeho rozespalý hlas. 

"Je tam snídaně, tak aby ti jí nesnědli," zasmála jsem se a odešla k Tonymu před dveře. 

Zaklepala jsem víc, než bylo nutné. "Tati? Jsi vzhůru nebo je tam s tebou Pepper?" zeptala jsem se hlasitě. 

Z pokoje se nic neozvalo. Čekala jsem ještě chvíli, ale pak jsem tiše vstoupila. Pokoj byl prázdný, nikdo v něm nebyl. Protočila jsem očima. "Proboha, proč já?" zaklela jsem a pomocí telefonu Tonymu zavolala. 

Zvedl to. "Copak, princezno?" zeptal se mě. 

"Pokud nechceš přijít o snídani, se kterou jsem se tak pracně dělala, tak měl jít do jídelny, jinak nic nezbyde, tati," zasmála jsem se a položila jsem to. Přišla jsem zpátky do jídelny, kde už byli všichni, i Tony, a jedli svou snídani. 

"Nevím, jak je to možný, ale ta vajíčka děláš vynikající," pochválil Bruce, když dojedl svou porci a otřel si ústa ubrouskem. 

"Díky. Kdo chce vajíčka přidat a je ochotný čekat tak deset minut?" zeptala jsem se s úsměvem. 

"JÁ!" ozvalo se šestihlasně a já si povzdechla. 

"Fajn, jenom počkejte," poprosila jsem je a odešla do kuchyně. Tam jsem celý rituál zopakovala znova a už po deseti minutách nesla mísu vajíček ke stolu. "Tak si nechte chutnat."

"A pak že Starkové neumí vařit," pyšnil se Tony. 

"Oprava. Jsem jen napůl Starková a tebe by nikdo nedonutil vařit," mrkla jsem na něj. 

Tony chtěl něco odseknout, když mu zazvonil mobil. Zvedl ho. "Fury? Co se děje?" zeptal se a dal to na hlasitý odposlech. 

"Thorův bratr, Loki, se zmocnil Tesseractu. Musíme ho zastavit," řekl Fury. 

Prudce jsem se napjala. Že by konečně nějaká akce. 

"Zajistíme to," přikývl Tony a típl to. "Fajn, najíme se a pojedeme na základnu." 

"Můžu jet s vámi?" otázala jsem se a nasadila výraz štěněte. 

Tony se podíval po ostatních Avengerech, jakoby u nich hledal podporu. "Emily...nejsem si jistý jestli je to dobrý nápad..."

"Ty schopnosti už ovládat umím, neomdlévám. Nat, společně se Stevem, mě naučili se bránit. Clint mě naučil zacházet s lukem. Thor mi vysvětlil jak ovládat schopnosti. A do toho jsi mi ty udělal oblek, tak to zvládnu. Tati, prosím," zargumentovala jsem to, jak nejlépe jsem dokázala. 

"To je pravda, Starku. Bránit se umí," přikývl Steve. 

"Schopnosti ovládat umí taky," přidal se k tomu Thor. 

"A s lukem umí docela slušně," zastal se mě Clint. 

Tony si povzdechl. "Fajn, půjdeš s námi, ale budeš vážně opatrná a pokud dojde na boj, budeš se držet u někoho, nic nebudeš podnikat sama, jasný?" 

Přikývla jsem a skočila mu kolem krku. "Díky, tati," vypískla jsem a usmála se. "A slibuju."

"Fajn, Avengers, dávám dvacet minut po jídle, abyste se připravili a pak vyrazíme," řekl Tony. 

Já hned vyběhla do pokoje, abych si vzala luk, který mi dal Clint. Nějaký kámen, který mi dal Thor a zopakovala si pár chvatů, které mě naučili Nat se Stevem. Konečně. Poprvé, kdy budu moct vyzkoušet svoje schopnosti v opravdovém boji!

Ahoj, zlatíčka :3 

Trochu jsem se rozepsala, ale to vám snad nebude vadit :) 

Moc bych chtěla poděkovat třem človíčkům, kteří mě podporují od začátků této FF a moc i to pomáhá :3 

A to: 

KateStarkRogers

TheBlackAnimal

KajinekBilkova1

Děkuju vám moc :3 :3 

Kájí°